Ozbrojení civilisté a budoucí bezpečnostní krize

 02. 05. 2022      kategorie: Události
Přidat na Seznam.cz

Na konci ledna 2021 nabyl účinnosti zákon č. 14/2021 Sb., o nakládání se zbraněmi v některých případech ovlivňujících vnitřní pořádek nebo bezpečnost České republiky. Tento poměrně kostrbatý název je v praxi dnes již prakticky běžně zkracován do hovorového označení „nadstavbový zákon“. Má se totiž jednat o „nadstavbu“ standardní právní úpravy platné v oblasti civilních zbraní, kterou představuje především zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů.

shutterstock_419559490Foto: Na konci ledna 2021 nabyl účinnosti zákon č. 14/2021 Sb., o nakládání se zbraněmi v některých případech ovlivňujících vnitřní pořádek nebo bezpečnost České republiky. (ilustrační foto) | Shutterstock

Nová právní úprava

Nadstavbový zákon byl přijat jako nepřímý důsledek revize evropské směrnice o zbraních z roku 2017 (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2017/853). Tento nepříliš povedený unijní předpis měl reagovat na teroristické útoky, k nimž došlo zejména ve Francii v roce 2015. Za nepovedený jej lze považovat již z toho důvodu, že i pokud by byla pravidla, která tato směrnice přinesla, v účinnosti v roce 2015 či v letech přecházejících, stejně by se kanálů, jimiž si tehdejší teroristé zbraně opatřili, nedotkla (snad s výjimkou původně expanzních zbraní, které použil Amedy Coulibaly při útoku v košer prodejně Hypercacher v lednu 2015).

Revidovaná směrnice o zbraních přinesla nový systém výjimek pro nabývání a držení některých nově zakazovaných zbraní, mezi nimi též většiny samonabíjecích zbraní vycházejících z vojenských pušek či samonabíjecích zbraní s vysokokapacitními zásobníky. Tento systém byl z poměrně významné části na evropské úrovni záměrně navržen tak, aby vyhověl požadavkům států typu Finska či Švýcarska, které v rámci systémů přípravy obyvatelstva na krize (ať již jde o systémy primárně rezervistické, nebo spíše dobrovolné) umožňují civilním osobám nabývat a držet zbraně vojenských typů nebo zbraně obdobné. Česká republika měla od počátku v úmyslu těchto výjimek do budoucna taktéž využít. Na rozdíl od některých jiných států (Litva, Polsko) ovšem doposud chyběl odpovídající právní základ, který by nejen příslušné výjimky do tuzemské legislativy transponoval, ale také umožnil reálnou a státem garantovanou (pokud ne přímo řízenou) přípravu občanů, která by těchto výjimek využívala, a tím dále rozšířila okruh osob využitelný v případě potřeby pro potřeby státu.

Nadstavbový zákon představoval první krok uvedeným směrem, když zakotvil existenci „Systému střelecké přípravy“, jehož účelem je zlepšování znalostí, schopností a dovedností osob oprávněných k nakládání se střelnými zbraněmi pro potřeby zajišťování vnitřního pořádku nebo bezpečnosti České republiky (§ 4 odst. 1 nadstavbového zákona). Ačkoli jsou absolventi tohoto systému považováni za „Stanovenou zálohu státu“ (§ 6 odst. 2 nadstavbového zákona), nejedná se v žádném případě o obdobu či dokonce alternativu k již existujícím institutům jako jsou aktivní zálohy, které jsou přímo součástí ozbrojených sil České republiky, nebo tzv. dobrovolná cvičení v podobě dobrovolného převzetí výkonu branné povinnosti podle branného zákona. Cíle nadstavbového zákona jsou zde podstatně skromnější (nemá být zřízen žádný další sbor rezervistů), ale současně jsou jeho ambice relativně široké, neboť v ideálním případě jsou jeho cílovou skupinou fakticky všichni držitelé zbrojních průkazů, kteří by měli být vtaženi do systému sebevzdělávání a dobrovolného tréninku. Do budoucna by také mohl nadstavbový zákon nabídnout zajímavou možnost prvního seznámení se s problematikou zbraní obecně a případně i možnost přípravy za účelem získání zbrojní průkazu.

Již z výše uvedeného je rovněž zřejmé, že Systém střelecké přípravy v působnosti nadstavbového zákona má dvě tematické „větve“, a to větev vnitřní bezpečnosti, a jednak větev obrany ČR. Zatímco pro oblast vnitřní bezpečnosti jsou od poloviny loňského roku v nařízení vlády č. 255/2021 Sb. vymezeny 4 úrovně programů střelecké přípravy, pro oblast obrany zatím nebyly žádné programy střelecké přípravy stanoveny. Programy střelecké přípravy pro oblast vnitřní bezpečnosti jsou věcně zaměřeny na problematiku nutné obrany a krajní nouze (program MV-101 a MV-102), obranu proti útoku aktivního útočníka v podmínkách měkkých cílů (program MV-201) a konečně na možné úkoly plněné v případě krizových stavů (MV-301). Po absolvování všech těchto úrovní (kurzů) může účastník Systému střelecké přípravy získat tzv. pokročilou aprobaci, kterou na žádost vydává Policie ČR, a stát se současně účastníkem programu individuální střelecké přípravy (MV-1-500). Od úrovně MV-201 je účast na Systému střelecké přípravy podporována i materiálně, a to ve formě příspěvku na střelivo.

Programy střelecké přípravy pro oblast vnitřní bezpečnosti jsou zajišťovány akreditovanými soukromými školiteli (držiteli zbrojní licence podle zákona o zbraních) formou kurzů. V současnosti jsou Ministerstvem vnitra akreditovány pro zajišťování těchto kurzů dva subjekty, přičemž několik dalších akreditačních řízení probíhá. 

Časový rozsah (hodinová dotace) těchto kurzů je vymezen v nařízení vlády č. 255/2021 Sb. Orientačně jej lze vymezit tak, že kurzy základní úrovně (MV-101 a MV-102) lze absolvovat za 1 víkend, kurz MV-201 za 2 víkendy a pokročilý kurz MV-301 pak zhruba za 3 víkendy. Zahrnuta je střelba z krátké i dlouhé zbraně, přičemž celkem detailní sylabus každého kurzu je stanoven opět v citovaném nařízení vlády.

Účel a praktická využitelnost

Je třeba opětovně zdůraznit, že nadstavbový zákon v podobě Systému střelecké přípravy a Stanovené zálohy státu nevytváří konkurenci ani systému Aktivní zálohy či Přípravy občanů k obraně státu, ani například civilnímu systému Přípravy obyvatelstva na mimořádné situace. Jde toliko o vzdělávací a výcvikovou platformu, která se na bázi dobrovolnosti zaměřuje na relativně specifickou oblast znalostí a dovedností při nakládání se (střelnými) zbraněmi. S využitím absolventů Systému střelecké přípravy se dle současné právní úpravy počítá prostřednictvím předpisů krizové legislativy (popř. standardních předpisů upravujících zajišťování obrany státu), a to například v podobě nařízení pracovní povinnost či pracovní výpomoci. Klíčovým přínosem nadstavbového zákona v tomto ohledu je to, že stát bude mít o absolventech příslušných programů střelecké přípravy přehled a vzhledem k absolvovaným programům bude jednoznačně dán rozsah školení a výcviku, se kterým lze u konkrétních osob počítat.

Donedávna byl ikonickým příkladem používaným jako ilustrace možného využití Stanovené zálohy státu v praxi případ řešení afrického moru divokých prasat. Nákaza touto nemocí si v roce 2017 na Zlínsku vyžádala vyhlášení stavu nebezpečí a na vymezeném území byla nařízena likvidace celé populace divokých prasat. K odlovu divokých prasat postupně již zřejmě nestačily kapacity místních mysliveckých organizací, a to i přes stále se zvyšující finanční odměnu za odlov každého kusu. Důvody nepřílišné efektivity samotných myslivců spočívaly zřejmě z části jednak v etické rovině (myslivci nebyli ochotni doslova „vybíjet“ divočáky), a jednak i v právně-technické rovině (myslivci nebyli v příliš vysoké míře vybaveni zejména noktovizními zaměřovači a v dané době ani nemohli legálně nakládat s tlumiči hluku výstřelu). Situace nakonec došla tak daleko, že pro likvidaci divočáků byli povoláni policejní odstřelovači. V rámci vyhlášeného stavu nebezpečí by nově bylo možné v souladu s nadstavbovým zákonem povolat za účelem likvidace divočáků adekvátní výzbrojí disponující účastníky Systému střelecké přípravy, kteří by pak postupovali nejspíše v přímé součinnosti s orgány veterinární správy.

Dosavadní perspektivu na v úvahu připadající využití osob, které projdou programy střelecké přípravy, ovšem naprosto změnila ruská agrese proti Ukrajině. Znalosti a dovednosti týkající se nakládání se zbraněmi je v tomto kontextu nutné považovat za nezbytnou součást odolnosti společnosti. Navíc je třeba, aby tyto znalosti a dovednosti byly občanům poskytovány v určité organizované podobě a na celkově široké bázi – schopnost ovládat střelnou zbraň nelze považovat za specializaci, jedná se o základní dovednost, kterou by měl disponovat každý, kdo bude do řešení bezpečnostní krize nasazen. A může se jednat o bezpečnostní krizi civilního, stejně jako vojenského typu. A především musí jít o systém, který bude reálně a důkladně vybudován v dostatečném předstihu před tím, než skutečná krize nastane. Jakkoli lze současné ukrajinské snažení považovat za inspirativní, dobrovolníci cvičící ještě před třemi měsíci v kyjevských parcích s překližkovými maketami pušek a posléze vydávání kalašnikovů v lepším případě proti předložení ukrajinského pasu takřka komukoli by měli být naopak varujícím mementem. 

Budoucí směr

Od podzimu 2021, kdy byly akreditovány první subjekty zajišťující kurzy v rámci větve Systému střelecké přípravy pro oblast vnitřní bezpečnosti, prošlo těmito programy cca 1500 osob. S ohledem na protiepidemická omezení, která byla po většinu této doby v platnosti, jde o relativně slušný výsledek. Limitujícím faktorem je zatím samozřejmě nedostatečný počet akreditovaných osob, resp. omezená kapacita stávajících dvou subjektů, s čímž se pojí například i nutnost dojíždět do místa konání kurzu v rámci celé republiky i na relativně vzdálená místa. Prakticky se též doposud jedná skoro výlučně o kurzy základní úrovně (MV-101 a MV-102).

Nadstavbový zákon a Systém střelecké přípravy se tedy na elementární úrovni již nyní ukazuje jako funkční a schopný přitáhnout zájem držitelů zbrojních průkazů. Současně již probíhají diskuze o tom, jak by bylo vhodné nadstavbový zákon do budoucna upravit. Je sice skutečností, že samotný zákon nabyl účinnosti teprve počátkem loňského roku, ale v případě systému vznikajícího doslova na zelené louce a nadto v mimořádně dynamickém bezpečnostním kontextu je takový postup nevyhnutelný. Již nyní se ukazuje jako zřejmé, že do budoucna by měl být celý systém nadstavbového zákona poněkud zjednodušen, ale zároveň by měl být rozšířen jeho záběr. Jako příklad lze zmínit vhodnost zavedení akreditace pro střelnice, jejichž dostupnost pro účely realizace programů střelecké přípravy je třeba zajistit, a to i pro případ, pokud by například v budoucnu došlo například k celoevropskému zákazu olova ve střelivu, což by mohlo být pro běžné civilní střelnice jinak v zásadě likvidační. Obdobně bude vhodné řešit alespoň jistou základní a rovnoměrnou dostupnost programů střelecké přípravy napříč územím České republiky. K tomuto cíli by mohlo přispět (opět samozřejmě důsledně dobrovolné) místních samospráv. V zásadně větší míře by měla být do budoucna činnost akreditovaných osob zajišťována spolky, vůči kterým lze též snáze směřovat výraznější materiální podporu státu.

Jistým (byť patrně realisticky alespoň v krátkém či středním období jen těžko dosažitelným) ideálem, kam by měl Systém střelecké přípravy směřovat, je historický vzor v podobě ostrostřeleckých spolků, které byly na našem území velmi aktivní již od středověku do zhruba konce 19. století. Nejen nadstavbový zákon, ale též do značné míry unikátní tuzemský systém nakládání se zbraněmi v civilní sféře, k tomu vytváří obstojné a hlavně realistické výchozí podmínky. Samozřejmě s ohledem na stav současné techniky a reálně existující hrozby by se však činnost takových spolků měla zaměřovat na moderní formy tréninku se zbraněmi a na relevantní sebevzdělávání, nikoli na sváteční střelbu do – jakkoli půvabných – malovaných terčů.

bartosek
Foto: Mgr. Ing. Jan Bartošek | J. Bartošek

Mgr. Ing. Jan Bartošek

Odborník na zbraňovou problematiku, působí na odboru bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra ČR. Dříve se věnoval rovněž popularizaci přístupu Law & Economics, je spoluautorem knihy Ekonomický přístup k právu (2015).