Potřebujeme výkonný, robustní a technologicky vyspělý obranný průmysl

 05. 05. 2022      kategorie: Armáda ČR
Přidat na Seznam.cz

Vláda premiéra Petra Fialy toho má k řešení opravdu hodně. Problémy a výzvy jsou dány kombinací turbulentní éry v mezinárodních vztazích a zastaralým a zanedbaným fungováním státu a jeho infrastruktury. Chceme-li obhájit svou suverenitu a nezávislost, jinými slovy pracovat na efektivní bezpečnostní politice, musíme umět obstát na mezinárodní úrovni. V tomto ohledu je třeba umět se přizpůsobit potřebám, které na nás mezinárodní situace klade. Parametry situace neurčujeme my. Ovšem zanedbaný stát a jeho fungování je oblast, kterou máme naopak plně v našich rukou a nikdo jiný to za nás nevyřeší. Navíc funkční a silný stát je nutnou podmínkou k uhájení suverenity a nezávislosti na mezinárodní úrovni. 

Válka na Ukrajině mj. ukazuje a potvrzuje z hlediska obrany státu jednu zásadní věc. Schopnost poskytovat ozbrojeným silám vojenskou techniku potřebné kvality a schopnost nahrazovat ztráty je absolutně klíčová. Ukrajina v tomto ohledu nebyla na ruskou agresi vůbec připravená a potvrzením jsou ukrajinské požadavky na dodávky zbraní ze zahraničí. (Zároveň je to důkaz, že se Ukrajina na válku proti Rusku nechystala, jak tvrdí moskevská propaganda a ospravedlňuje svou vojenskou akci jako nutnou sebeobranu.) Je pro nás velkým ponaučením, že svět se nijak zvlášť nezměnil – všichni jsme svědky velmi pomalého a váhavého rozhodování i vůči Ukrajině spřátelených států ohledně poskytování zbraní a obzvláště těžkých zbraní. Platformy, které máme zavedené v armádě, v pozemních silách především, bychom měli umět zcela nebo do značné míry vyrobit doma. V případě České republiky to znamená, že český obranný průmysl musí být exportně úspěšný, aby schopnosti poskytované české armádě dávaly také ekonomický smysl – vlastně doslova životaschopnost. 

Výše uvedené – tedy vytvoření výkonného, robustního a technologicky vyspělého obranného průmyslu pro potřeby české armády a bezpečnostních složek – nutně vyžaduje změnu přístupu vlády ke zděděné situaci. Je třeba český obranný průmysl cíleně technologicky rozvíjet, zapojit pevně soukromé průmyslové firmy do bezpečnostního a obranného systému státu, konsolidovat obranný průmysl do průmyslově a kapitálově silnějších entit. Proto je potřebné opustit logiku 50. let 20. století, kdy stát (vláda) pohlíží na bezpečné a ve státním systému zakomponované jen to, co je plně státní jak z hlediska majetku a majitele, tak z hlediska managementu. Cílem musí být vytváření partnerství a kooperace mezi státním a soukromým sektorem a logika transformace přístupu ke státním podnikům ve prospěch nástroje coby právnické osoby, která státu zajistí potřebný vliv a kontrolu. Stát nebude dělat, co neumí a nikdy umět nebude: řízení podniků na vysoce konkurenčním trhu a hledání byznysově úspěšných akcí a modelů.

csprumysl_TITFoto: Je třeba český obranný průmysl cíleně technologicky rozvíjet, zapojit pevně soukromé průmyslové firmy do bezpečnostního a obranného systému státu, konsolidovat obranný průmysl do průmyslově a kapitálově silnějších entit. | Členové Sekce obranného průmyslu - HK ČR

Český stát má dnes díky přístupu založeném na logice z dob socialismu podstatně menší vliv, kontrolu a schopnosti, než by potřeboval. Státní podniky zřízené ministerstvem obrany, které mají mít primárně výrobní a opravárenské schopnosti (tedy především LOM Praha a VOP CZ), vlastně konstantně v posledních minimálně dvaceti letech ztrácejí know-how, kompetence a potřebně vzdělané a zkušené pracovníky. Hospodářské výsledky si může každý najít na internetu, jsou to mínusové výsledky v řádu mnoha stovek miliónů CZK. Tento dlouholetý trend a systémový problém je nutné řešit, byť se např. v případě LOM Praha pod novým vedením podařilo v minulém roce dosáhnout kladného hospodářského výsledku. Stát tedy z dlouhodobého hlediska sanuje podniky, které neustále ztrácejí kompetence, kvůli kterým si je zřídil.

Je to dáno i nízkými obrannými rozpočty od roku 2006, díky nimž nedostávaly od ministerstva obrany zakázky a upadly do mínusových výsledků a ztráty kompetencí. Proto byla prakticky nulová schopnost exportovat. To vedlo mj. k neschopnosti investovat, protože nebyl vytvářen žádný smysluplný zisk – i díky řízení ze strany ministerstva obrany coby zakladatele podniků, které to nelogicky dlouhodobě nepožadovalo. Soukromé podniky přitom čelily stejné situaci a ukázaly opačný výsledek – díky efektivnějšímu fungování (náklady), investičních a inovační schopnosti a schopnosti exportovat. Nejčerstvějším příkladem jak špatný je dosavadní přístup z hlediska státu je fakt, že ukrajinskou těžkou pozemní techniku bude opravovat firma z konsorcia CSG, když stát má zřízen přesně za tímto účelem státní podnik VOP CZ. Tento podnik je však oprav neschopen kvůli ztrátě kompetencí, takže dále pokračuje jeho pomalé umírání bez náznaku řešení, co s tím. 

Po dlouhé době máme vládu s vizí a zároveň schopností konat a dohánět tak i manka z minulosti. V bezpečnostní a obranné oblasti jedním z posledních příkladů akceschopnosti ministryně Černochové je zahájení jednání o smlouvě o obranné spolupráci a postupné navyšování obranného rozpočtu a vytváření obranného investičního fondu. Vláda by proto měla zásadním způsobem promluvit do zastaralého systému a pojetí státních podniků. Měla by odstartovat proces vyhodnocení smysluplnosti státních podniků v současném pojetí včetně zanalyzování příčin ztráty kompetencí a bídných ekonomických výsledků. Zcela jistě bude výsledkem čísly a fakty podepřené detailní zjištění, že jde o důsledek špatného systému a přístupu -  státní podniky (a český obranný systém) z definice nemůžou úspěšně přežívat s logikou 50. let 20. století v prostředí třetí dekády století jednadvacátého. 

Vláda by proto měla s čísly a fakty v ruce zahájit proces konsolidace a propojování státního a soukromého sektoru obranného průmyslu. Stát by měl formulovat potřeby, motivovat a kontrolovat strategická rozhodnutí ohledně zajištění armády a případně spolurozhodovat ve společných podnicích či projektech pomocí akcií se zvláštními právy. Státní podniky by se měly stát úplně jiným nástrojem v rukou státu, nástrojem který bude zajišťovat legitimní vliv a kontrolu, nikoli výrobní, manažerské a byznysové výsledky. Vytváření partnerství mezi soukromým a  státním sektorem je nutný pro pevné začlenění soukromého obranného průmyslu do bezpečnostního a obranného systému státu. Zároveň to přinese konsolidaci, tedy větší konkurenceschopnost a větší kapitálovou sílu. A v neposlední řadě také přínos pro Českou republiku v podobě daňových příspěvků, zaměstnanosti a budování technologické základny. 

Příklad na závěr: Armáda požaduje nákup lehkého útočného vozidla do 10 tun. Takový produkt sice žádná česká firma v tuto chvíli nevyrábí, ale technologicky a průmyslově je to přesně ten produkt, který český soukromý obranný průmysl umí kvalitně navrhnout a vyrobit. Půjde přitom o páteřní platformu, kterou bychom měli chtít vyrábět doma vzhledem i k čerstvým zkušenostem s ruskou agresí proti Ukrajině. Ministerstvo obrany by mělo jednat s českými firmami (jsou minimálně tři) o domácím řešení a případně do projektu vstoupit např. pomocí společného podniku, kde nástrojem státu po právní a vlivové stránce by byl státní podnik VOP CZ.

 Autor: Daniel Koštoval