Právo bránit život svůj či život jiného člověka je obtížné beze zbraně

 28. 09. 2020      kategorie: Události

Nedávno proběhlo na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky veřejné projednání „Petice za zachování práv bezúhonných českých občanů v oblasti legálních zbraní“. Tato petice podporuje přijetí návrhu na změnu Listiny základních práv a svobod, který předkládá 35 senátorů v čele se senátorem a bývalým policejním prezidentem Martinem Červíčkem, ve znění: „Právo bránit život svůj či život jiného člověka i se zbraní je zaručeno za podmínek, které stanoví zákon“. Na tomto slyšení vystoupil také prezident AOBP RNDr. Jiří Hynek s tímto příspěvkem: Právo bránit život

shutterstock_419559490
Foto: Nedávno proběhlo na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky veřejné projednání „Petice za zachování práv bezúhonných českých občanů v oblasti legálních zbraní“. (ilustrační foto) | Shutterstock

Je ochrana života základní lidským právem nebo privilegiem udělovaným vládnoucí oligarchií? Toto je hlavní otázka, kterou si musíme klást, když se bavíme o tolik diskutované změně Listiny základních práv a svobod, která má posílit právo občana bránit život svůj i život jiné osoby.

Je obtížné bránit lidský život beze zbraně. I proto je ochrana lidského života historicky spojována se zbraní. Náš praprapředek možná poprvé použil pěstní klín, když bránil svoji rodinu, životy svých nejbližších. Právo bránit život je pupeční šňůrou spojeno s možností mít zbraň pro tuto ochranu.

Valná hromada AOBP 2019
Foto: Prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu (AOBP) Jiří Hynek

Přístupy vlád k tomuto právu byly a jsou velmi rozdílné. Diktatury právo bránit lidský život a s ním spojené právo držet zbraně popíraly, dokonce potlačovaly. A bylo to jedno, jestli se jednalo o nacistické Německo, Stalinův Sovětský svaz či Pol Potovu Kambodžu. Naopak demokratické systémy, které ctily základní lidské svobody, toto právo posilovaly. U nás, v České republice, zatím máme demokracii a jsou dosud respektovány základní lidské svobody. Proto i my bychom měli toto právo posilovat. Bohužel, některé evropské země, které z kolébky demokracie vzešly, zapomínají na své kořeny. Díky tomu se dostávají do situací, kdy například komise posuzuje žádost ženy, zda smí nosit v kabelce pepřový sprej, když jde domů z odpolední směny a při cestě přes tmavý park se bojí o svůj život. Úředníci rozhodují o tom, zda její obavy jsou oprávněné či nikoliv. V jiné evropské zemi dva mladíci useknou hlavu hlídači parkoviště, tátovi od rodiny, který se nemohl bránit, neboť neměl u sebe žádný sebeobranný prostředek. Nemohl, protože zákony v jeho vlasti mu nedovolily mít u sebe ani obyčejný nůž s čepelí delší než 7,62 cm pod sankcí až dvou let vězení. Ti dva mladí vrazi zákon naprosto ignorovali, jak je u lumpů, gaunerů či teroristů běžné. Je smutné kam se země, které ze zásad demokracie a svobod vzešly, po letech dostaly. Popírají principy, na kterých byly vystavěny. Z nich bychom si určitě příklad brát neměli.

Znám řadu našich zákonodárců osobně, a téměř všichni jsou lidé rozumní a jsem přesvědčen, že ústavní právo na ochranu lidského života podpoří. Bohužel existují i tací, kteří ve své sebestřednosti zapomněli, že jsou volení a nikoliv vyvolení. A ve svém přesvědčení, že mají patent na rozum, neposlouchají ani své voliče a ignorují logické argumenty. 

Braňme základní lidské právo na ochranu života v Listině základních práv a svobod, protože tím zajišťujeme demokracii a svobodu v naší zemi. Přijetím ústavního práva na ochranu života i se zbraní tak, jak je navrhováno třiceti pěti senátory, jasně sdělíme světu, že u nás je ochrana života základní lidským právem, nikoliv privilegiem udělovaným vládnoucí oligarchií. Petice s největším počtem podpisů v naší historii k tomu vyzývá. Velmi se přimlouvám za to, aby zákonodárci své voliče v tomto poslechli.

 Autor: Jiří Hynek