Ve středu 7. října 2026 se v Brně uskutečnil manažerský summit DEFENCEO 2026, který na nejvyšší úrovni zprostředkoval praktickou diskusi o konkrétních příležitostech pro český průmysl vyplývající z objektivní nutnosti investovat do bezpečnosti, kritické infrastruktury a výdajů na obranu v souladu s požadavky NATO.

Konference proběhla v sále Rotunda v pavilonu A brněnského výstaviště pod záštitami ministra průmyslu a obchodu ČR, ministra obrany ČR, náčelníka Generálního štábu Armády ČR, prezidenta Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR, prezidenta Hospodářské komory ČR a ředitele Svazu strojírenské technologie. 

Celou akci oficiálně zahájil Jan Homola, zakladatel iniciativy DEFENCEO, jehož společnost Defence Consulting konferenci pořádala ve spolupráci s odborným magazínem CZ DEFENCE. Ve svém proslovu připomněl, že cílem akcí pořádaných pod hlavičkou DEFENCEO je propojování obranného a civilního sektoru, jelikož tato problematika doposud nebyla dle Homoly uspokojivě řešena na systémové úrovni. V neposlední řadě podotkl, že propojení civilního a obranného sektoru je klíčové pro zajištění odolnosti a bezpečnosti. Zároveň však může být i stimulem pro tuzemskou ekonomiku.

Nelze také opomenout, že konference se konala v prostorách brněnského výstaviště v rámci probíhajícího Mezinárodního strojírenského veletrhu. Není tak náhodou, že se v rámci oficiálního zahájení ujal slova i Jan Kubata, generální ředitel společnosti Veletrhy Brno. Podle něj je patrné, že strojírenský sektor se čím dál tím více orientuje na obranný průmysl. „Je potřeba propojit všechny důležité vstupy k zajištění bezpečnosti a prosperity mladé generace,“ komentoval Kubata. 

Následně konferenci svým projevem uvedl 1. místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček, který uvedl, že nutnou podmínku pro zvýšené investice do obrany představuje udržení produktivity primárního sektoru jako celku. V tomto ohledu je dle něj nutné zastavit odliv evropských firem z Evropy a změnit přístup EU k ochraně klimatu. Zároveň varoval i před přílivem levného zboží z Asie do Evropy, který podkopává evropskou konkurenceschopnost. Ministr zároveň vyzval k vytvoření celého průmyslového a dodavatelského ekosystému v rámci obranného sektoru, do kterého se zapojí desítky domácích firem z různých průmyslových odvětví.

Upozornil však, že průmyslový sektor negeneruje státu takové prostředky, aby z nich mohl financovat obranu v potřebném rozsahu, který vyžaduje současná bezpečnostní realita. Dle Havlíčka je tak nutné si přiznat, že bez zadlužení stát nebude moci vynakládat zvýšené výdaje na obranu. „Udělejme vše pro to, aby defence firmy zůstaly v České republice, rozšiřovaly své kapacity, zaměstnávaly občany a tím přispívaly k růstu HDP,“ shrnul Havlíček a zdůraznil, že k udržení obranných firem v tuzemsku je potřeba udržet hospodářský růst. A k tomuto cíli se dle něj nelze pouze „proškrtat“. 

Na něj navázal místopředseda vlády a ministr obrany Jaromír Zůna. „Pracujme metodicky a v pravidelném taktu,“ oznámil Zůna hned v úvodu svého vystoupení. Podle něj je nejhorší zůstat stát na místě – jako to bylo například s obranným sektorem v období po hospodářské krizi v roce 2008. Dnes ale obranný sektor roste. V takové situaci je podle ministra obrany klíčové zaměřit se především na technologický rozvoj, stejně jako na otázku lidských kapacit.

V těchto souvislostech Zůna připomněl, že Ministerstvo obrany intenzivně usiluje o navazování a prohlubování spolupráce s vysokými školami, se kterými ke dnešnímu dni uzavřelo přes dvě desítky memorand. Více než 40 memorand přitom resort uzavřel se středními obory. Zůna přiblížil, že ministerstvo vyplácí stipendia středoškolským studentům, kteří se rozhodli studovat technické obory. Tato praxe má studenty motivovat právě k volbě technicky zaměřeného vzdělání a v dlouhodobém horizontu zajistit potřebné lidské zdroje ke kýženému technologickému rozvoji v oblasti obrany.

Následně Kristýna Helm, viceprezidentka Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR, ve svém příspěvku zhodnotila situaci v odvětví defence, kterou dle ní nejvhodněji vystihuje spojení „z 0 na 100“. Reflektuje totiž raketový nárůst zájmu o obranný průmysl v posledních letech. Velký zájem provází mnoho příležitostí, což může paradoxně přispět k určité paralýze firem z civilních odvětví, které mají o vstup do defence zájem, jelikož je pro ně obtížné se v nastalé situaci orientovat.     

Helm se dále zaměřila na příležitosti, které nabízejí evropské finanční programy. Upozornila, že před rokem 2017 se v unijním rozpočtu nenacházelo byť jediné euro vyčleněné na obranný průmysl. Dnes však existuje množství rozpočtových i mimorozpočtových nástrojů na podporu tohoto odvětví. Například: z plánovaných 133 miliard eur vyčleněných pro fond konkurenceschopnosti v rámci následujícího víceletého finančního rámce má dle očekávání jít až 120 miliard na obranu a vesmír. Dle Helm to dokládá, že v Bruselu došlo v uplynulých letech k zásadní proměně smýšlení o obraně. 

Co se však týče čerpání evropských dotačních programů, Česká republika si nevede příliš dobře. Například jen italský aerospace a defence výrobce Leonardo vyčerpal v posledních letech z Evropského obranného fondu (EDF) výrazně více prostředků, než ve stejném období čerpaly všechny zapojené tuzemské firmy.

Před návštěvníky konference následně předstoupil i Pavel Zůna. Národní zástupce ve výboru NATO pro vědu a technologie zdůraznil v souvislosti s obranným sektorem mj. význam vědy a vzdělávání: „Investice do R&D a vzdělávání je jako uložení si peněz na spořící účet. Když je potřebujete, můžete si je vytáhnout zpět, a to i s úrokem.“ 

V neposlední řadě vystoupil ve formě moderované diskuse Ivo Červenka, ředitel Svazu strojírenských technologií. Dle něj má tuzemský strojírenský průmysl velký zájem „proniknout“ do obranného sektoru, přičemž má rozhodně co nabídnout. „České strojírenství má špičkovou technologii; jsme schopni vyrábět například i komponenty do F-35,“ prohlásil Červenka. Strojírenským firmám ale vstup do defence komplikuje nedostatek informací, jak se zapojit do dodavatelských řetězců obranného průmyslu. Klíčovým faktorem je také nejistota, což vede k neochotě strojírenských firem investovat do potřebných technologií. „České strojírenství nechce po státu privilegia. Chce ale dlouhodobé příležitosti ukázat, že dokáže být součástí české bezpečnosti a obranyschopnosti,“ shrnul ředitel Svazu strojírenských technologií.

Po těchto příspěvcích následoval druhý blok konference, jehož cílem bylo diskutovat na téma: Od výdajů k investicím – český obranný průmysl jako strategický partner státu. 

V rámci panelu vystoupili Lubomír Kovařík, viceprezident Hospodářské komory ČR a předseda Sekce obranného průmyslu, Jan Hamáček, ředitel pro vnější vztahy CSG, Jakub Gabriel, generální ředitel Ray Service, a Jan Zajíc, generální ředitel České zbrojovky. 

V odpovědi na otázku, co by měl stát dělat, aby byly obranné firmy v době krize schopné škálovat výrobu, vyzdvihl ředitel České zbrojovky Jan Zajíc především nutnost připravovat se na takové situace již v době míru.

Kromě včasnosti a připravenosti zdůraznil i potřebu otevřeného dialogu mezi státem a firmami ohledně toho, jak by se mělo v takových situacích postupovat a co bude stát potřebovat. Potřebu otevřeného dialogu zdůraznil i Hamáček: „Stát si má říci, co potřebuje, firmy by to měly nacenit a pak je třeba se dohodnout.“

Panelisté se dotkli jednoho z témat, které zaznělo v rámci prvního panelu, a sice (ne)úspěšnosti českých firem v čerpání prostředků z EDF. Aby byly tuzemské společnosti úspěšnější, měly by dle Zajíce aktivně navazovat mezinárodní partnerství v rámci evropských konsorcií. Gabriel ze společnosti Ray Service dodal, že firmy se mohou zaměřit na vytváření „mini konsorcií“ v rámci České republiky a až s nimi vstupovat do evropských konsorcií.

V reakci na to Hamáček podotkl, že základem všeho je být přítomný přímo u zdroje informací. Přiblížil, že CSG, které je nyní součástí dvou konsorcií, právě z tohoto důvodu vstoupilo do ASD, evropské asociace společností obranného průmyslu a aerospace. „Tohle se nedá dělat z Prahy,“ uzavřel Hamáček. 

Závěrem panelu se debata stočila i k firmám z civilních odvětví, které ale mají zájem o vstup do defence sektoru. Panelisté při té příležitosti adresovali firmám doporučení, co zapojení se do obranného průmyslu dle nich vyžaduje. Jednalo se o vytrvalost, připravenost dopředu investovat do vlastních kapacit a nutnost pochopit specifika defence sektoru.

Jedním z vrcholů konference bylo vystoupení náčelníka Generálního štábu AČR genpor. Miroslava Hlaváče, který (podobně jako ministr obrany) akcentoval zejména otázku technologií. V době, která vyžaduje především rychlost a schopnost adaptace, představuje kapacita pružně zavádět nové technologie do výzbroje základní předpoklad pro to, aby stát obstál v novém operačním prostředí. Hlaváč upozornil, že kvůli rychlosti technologické změny na moderním bojišti a rigiditě akvizičních procesů stát již dnes v podstatě nakupuje zbraně včerejška. „Proces nesmí být nadřazen schopnosti se efektivně bránit a budovat obranyschopnost,“ shrnul jádro problému.

V závěru svého vystoupení Hlaváč uvedl, že tento týden velení AČR přijalo Inovační systém Armády České republiky, který bude podložen koncepcí inovací v rámci AČR. Nový systém by měl přispět k větší flexibilitě akvizičního procesu, a tím urychlit pořizování konkrétních obranných produktů. 

Stejně tak bude dle náčelníka generálního štábu představena koncepce experimentování, do kterého budou zapojeny tuzemské firmy, které dostanou možnost do inovačního procesu přinášet vlastní podněty. V rámci inovačního systému dle Hlaváče vznikne ve struktuře AČR také tzv. experimentální prvek, prostřednictvím kterého chce do armády přilákat studenty civilních vysokých škol, kteří, jak si slibuje, pomohou armádě řešit problémy, na které nemá potřebnou expertízu. 

Po pauze a neformálním networkingu následoval třetí blok, věnovaný rozvoji domácího průmyslu v souladu s potřebami Armády ČR. Toho se zúčastnil brig. gen. Petr Šnajdárek, ředitel Sekce komunikačních a informačních systémů MO ČR, Jiří Protiva, ředitel LOM PRAHA, Vlastimil Navrátil, ředitel VOP CZ, a Jiří Kašpárek, ředitel VTÚ.

Panelisté diskutovali především o roli a významu státních podniků působících v obranném průmyslu. Jak uvedl Protiva, státní podniky mají představovat jakýsi most mezi civilním sektorem a státem. Stát může oslovit státní podniky a ty pak plní roli jakéhosi „akvizičního pracoviště“, popsal ředitel LOM PRAHA fungující praxi. Státní podniky pak jednají s firmami o kontraktech. Podle Protivy dokáží státní podniky celý proces akvizice často urychlit. Lze je tak v tomto ohledu vnímat jako subjekty, které pomáhají s budováním schopností AČR. Ředitel VOP Navrátil se následně také podělil o svůj pohled na tuto problematiku. „Když stát nebo armáda něco potřebuje, my řekneme: ‚Jsme tady!‘“ – právě v tom podle něj spočívá role státních podniků.

Jednotliví vrcholní představitelé tuzemských státních podniků se společně s brig. gen. Šnajdárkem shodli, že značný význam těchto subjektů spatřují v roli integrátora, kterou v rámci obranného průmyslu do velké míry zastávají. Zástupce šéfredaktora CZ DEFENCE a moderátor diskuse Jan Zilvar otevřel otázku, zda by státní podnik mohl zastřešovat klíčové výrobce v určitém segmentu trhu a společně s nimi zajišťovat konkrétní schopnost. To by podle Šnajdárka představovalo možnou cestu. Státní podniky totiž na celou integraci samy nestačí, jelikož si nemohou například zaplatit potřebné experty.

Čtvrtý blok byl věnován tématu Dual-use, podpora exportu a financování transformace výroby. V rámci tohoto panelu vystoupili Daniel Ždych, zástupce národního kontaktního místa pro Evropský obranný fond, AOBP, Vladimír Degťar, ředitel Sekce služeb pro exportéry, CzechTrade/CzechBusiness, Marek Dlouhý, místopředseda představenstva, Exportní garanční a pojišťovací společnost a Miroslav Stříbrný, ředitel úseku obchodu a exportního financování, Česká exportní banka. 

Kromě témat spojených s exportem obranných produktů bylo během diskuse zmíněno i téma financování defence sektoru ze strany bank. Ačkoliv bankovní sektor dlouhou dobu zcela vylučoval obranný sektor ze svých investičních aktivit, situace je dle Stříbrného dnes již jiná. Podobně jako Česká exportní banka, ani většina českých bank v současnosti nemá problém financovat obranný průmysl. To ovšem stále neplatí například u Evropské investiční banky (EIB), která není ani zdaleka tak otevřená financování defence sektoru jako české banky. 

I tato skutečnost může pro civilní firmy zvyšovat atraktivitu obranného průmyslu, a motivovat je tak k určitému přeorientování vlastního portfolia. Jak s trochou nadsázky konstatoval Dlouhý: „Spousta firem, které v defence dříve nebyly, zjistila, že mohou využít jeden ze svých lisů k výrobě trubek do minometů.“

Tématem posledního bloku byla bezpečnostní rizika pro firmu při působení v obranném sektoru. Blok zahájil svým proslovem Lukáš Kintr, ředitel NÚKIB.

Následovala panelová diskuze, v rámci které vystoupili Robert Keil, ředitel Národního centra pro Průmysl 4.0, Rostislav Pilc, CSO, PBS GROUP, Jiří Václavík, generální ředitel, VÚTS, Jakub Kopecký, manažer rozvoje pro Průmysl 4.0, T-Mobile, a Tomáš Veselý, ředitel, Smart Informatics. 

Konference byla slavnostně zakončena Janem Homolou, zakladatelem iniciativy DEFENCEO, a Michalem Pivoňkou, šéfredaktorem CZ DEFENCE.