Most přes Berounku, areál České pošty, pohyb těžké techniky, střelba cvičnou municí a simulované útoky na kritickou infrastrukturu. Plzeň se na několik dní proměnila v realistické prostředí moderní bezpečnostní reality. Cvičení SAFEGUARD 2026 jako cvičení teritoriálních sil ukázalo, že ochrana státu dnes neznamená pouze obranu hranic, ale také schopnost reagovat na krizové situace uvnitř vlastního území, a to rychle, koordinovaně a v podmínkách, které se co nejvíce blíží realitě současných hrozeb.

Od 19. do 21. května probíhalo v Plzni vojenské cvičení teritoriálních sil SAFEGUARD 2026, do kterého se zapojily jednotky Aktivní zálohy 171. praporu územní obrany Krajského vojenského velitelství Plzeň. Hlavním cílem výcviku byla ochrana vybrané státní infrastruktury a nácvik reakcí na incidenty, které mohou ohrozit fungování klíčových objektů nebo destabilizovat veřejný pořádek. Vojáci během několika dnů nacvičovali kontrolu osob a vozidel, ochranu objektů, reakce na narušitele, zabezpečení perimetrů i řešení modelových útoků na střežené prostory.

Osobními slovy ředitele KVV Plzeň – plk. Ing. Jiřího Štětiny: „Cvičení SAFEGUARD bylo specifické především tím, že se jej účastnili příslušníci aktivních záloh, tedy občané se svým běžným civilním povoláním. Cvičení tohoto typu, na rozdíl od jiných vojenských cvičení zaměřených na zdokonalování dovedností jednotlivce, družstva či čety, bylo zaměřeno na osvojení postupů a koordinaci s jinými složkami státu, včetně ozbrojených, a reakci na incidenty v době krizových stavů státu. Bylo to cvičení, které mělo co nejrealističtěji vytvořit podmínky, kterým by vojáci museli čelit. Někteří by mohli namítat, že od toho mají vojáci svá výcviková zařízení, ale pro účely zvládnutí těchto činností je podobný výcvik ničím nenahraditelný. Proto věřím, že tento výcvik zásadně nenarušil běžné sousedské soužití a ani běžný provoz. Vězte, že tato cvičení jsou prováděna právě pro potřeby celé naší společnosti, aby případná reakce na krizový stav byla co nejefektivnější.“

Na první pohled mohlo pro pozorovatele cvičení působit jako standardní výcvik aktivních záloh. Ve skutečnosti však SAFEGUARD 2026 velmi přesně odráží hlubší proměnu bezpečnostního prostředí, o které dnes hovoří NATO, Evropská unie i české strategické dokumenty. Moderní bezpečnostní hrozby totiž stále častěji kombinují prvky konvenčního konfliktu, sabotáží, kyberútoků, informačního působení a útoků na infrastrukturu. Válka na Ukrajině ukázala, že ochrana státu dnes neznamená pouze obranu frontové linie, ale také schopnost zajistit fungování železnic, energetiky, logistických center nebo komunikačních uzlů v zázemí.

Právě proto byly pro výcvik vybrány vhodné objekty pro tento účel. Jednou z hlavních lokalit bylo třídicí centrum České pošty v Plzni, další pak prostor železničního mostu přes řeku Berounku u Jateční ulice. Nešlo přitom pouze o kulisy. Oba objekty simulují infrastrukturu, jejíž narušení by mohlo mít významné dopady na zajištění chodu státních služeb a pohybu osob. Výcvik v reálném městském prostředí zároveň umožnil vojákům pracovat v podmínkách, které nelze plnohodnotně simulovat v uzavřených vojenských prostorech, tedy v omezeném prostoru, mezi civilní infrastrukturou a při zachování běžného provozu.

Právě realističnost je dnes jedním z klíčových trendů moderního vojenského výcviku. Ukrajinské bojiště totiž ukazuje, že konflikty 21. století nejsou sterilní operace vedené daleko od civilního prostoru. Naopak. Probíhají v hustě zastavěných oblastech, v blízkosti infrastruktury, mezi obyvatelstvem a často v prostředí informačního chaosu. Armády proto stále více opouštějí izolovaný výcvik „na polygonu“ a snaží se připravovat vojáky na reálné podmínky krizového řízení a na ochranu obyvatelstva.

SAFEGUARD 2026 v tomto směru ukázal i další zásadní aspekt současné bezpečnosti – propojení armády, policie, hasičů a civilních institucí. Cvičení probíhalo v úzké koordinaci s dalšími složkami integrovaného záchranného systému, konkrétně s Hasičským záchranným sborem Správy železnic a Policií ČR. Právě meziresortní spolupráce dnes představuje jednu z nejdůležitějších podmínek pro zvládání moderních krizí. Hybridní hrozby totiž málokdy zasahují pouze jeden sektor. Útok na infrastrukturu může vyvolat informační paniku, kybernetický incident může ochromit logistiku a dezinformační kampaň může komplikovat reakci bezpečnostních složek. Moderní bezpečnost tak stále více stojí na koordinaci a schopnosti institucí spolupracovat.

Jak zdůraznil major Vonášek z KVV Plzeň, aktivní zálohy dnes představují „nedílnou součást Armády České republiky“ a jejich význam v posledních letech výrazně roste. „V případě stavu ohrožení státu či válečného stavu se právě vojáci aktivní zálohy stávají jedním ze základních stavebních prvků obranyschopnosti České republiky. Jejich úkolem je nejen posílit profesionální armádu, ale také pružně reagovat na vznikající krizové situace,“ dodává. Jeho slova potvrzují, že u AZ nejde jen o doplněk profesionální armády, ale o sílu schopnou pružně reagovat na vznikající krizové situace přímo v regionech.

Dále slovy mjr. Vonáška: „Právě regionální rozměr byl během cvičení velmi patrný. Jednotky byly rozmístěny na několika objektech kritické infrastruktury a jejich úkolem bylo zajistit nepřetržitou ochranu objektů bez omezení jejich běžného provozu. V praxi tak nešlo pouze o samotnou obranu objektů, ale také o koordinaci s civilními institucemi, zvládání krizové komunikace a schopnost fungovat pod dlouhodobým tlakem. Klíčovým faktorem připravenosti je pravidelný výcvik zaměřený na operační postupy a zvládání prvotních reakcí v případě ohrožení. Důraz je kladen na rychlé rozhodování, schopnost efektivní spolupráce a koordinaci s příslušníky integrovaného záchranného systému. V krizových momentech totiž často rozhodují minuty.“

Významnou součástí výcviku byly také modelové incidenty zaměřené na infiltraci a narušení střežených objektů. Vojáci řešili situace od běžné kontroly vstupů a vozidel až po scénáře násilného nebo skrytého proniknutí do objektů. Součástí byly i simulované útoky s cílem poškodit infrastrukturu nebo omezit její provoz. Podobné scénáře přitom dnes nejsou jen hypotetickou představou bezpečnostních plánovačů. Evropské státy v posledních letech čelí rostoucímu počtu sabotáží, podezřelých incidentů či hybridních operací namířených právě proti infrastruktuře a logistickým trasám.

Výcvik proto zahrnoval i použití cvičné a imitační munice nebo dýmovnic, zejména v prostoru železničního mostu. Krátkodobě zvýšený hluk a kouř měly simulovat podmínky reálného incidentu a zároveň otestovat schopnost vojáků operovat pod tlakem a ve stresovém prostředí. Organizátoři přitom zdůrazňovali snahu minimalizovat dopady na obyvatele města. I to je dnes součástí konceptu teritoriálních sil – schopnost fungovat přímo v civilním prostoru, nikoliv odděleně od něj.

Major Vonášek zároveň upozornil, že efektivita podobných operací nestojí pouze na technice nebo velitelských postupech, ale především na jednotlivcích. „Každý voják představuje pomyslné ozubené kolečko v rozsáhlém a provázaném systému. Pokud jedno selže nebo nefunguje správně, negativně to ovlivní celek,“ vysvětluje. Právě schopnost jednotlivce fungovat pod tlakem, dodržovat postupy a zároveň reagovat na nepředvídatelný vývoj situace dnes podle něj představuje jeden z klíčových prvků moderní teritoriální obrany.

Právě psychická a fyzická odolnost byla podle organizátorů jedním z klíčových prvků celého výcviku. „Vojáci 171. praporu územní obrany prokázali vysokou míru odolnosti, nasazení i disciplíny, a to i za cenu únavy či drobných zranění. Úkoly byly plněny s maximální precizností a důrazem na detail. Ve velmi krátkém čase a pod neustálým tlakem imitace a řešení modelových situací byly všechny stanovené úkoly splněny na vysoké úrovni,“ hodnotí mjr. Vonášek spolu s kpt. Krupičkou. Důležitou roli přitom hrála i schopnost improvizace, protože jednotlivé incidenty nebyly vojákům předem známé. Rozehru připravovali profesionální vojáci KVV Plzeň tak, aby co nejvíce simulovala nepředvídatelnost reálných krizových situací.

Velmi zajímavým prvkem SAFEGUARD 2026 byla rovněž práce s bezpilotními prostředky. Jednotky 171. praporu územní obrany disponují základními prostředky pro detekci a eliminaci dronů, což reflektuje jednu z nejvýraznějších proměn moderního bojiště. Drony dnes představují levný, flexibilní a obtížně detekovatelný nástroj, který může sloužit nejen k průzkumu, ale i k útokům na infrastrukturu, k narušení provozu nebo k psychologickému působení.

Právě válka na Ukrajině ukázala, že bezpilotní prostředky dramaticky mění ekonomiku války. Levný komerčně dostupný dron dnes může způsobit škody za miliony korun. Armády proto stále více investují nejen do samotných dronových technologií, ale i do protidronové obrany. To, co ještě před několika lety působilo jako specializovaná schopnost elitních jednotek, se postupně stává standardní součástí ochrany kritické infrastruktury i teritoriálních sil.

SAFEGUARD 2026 zároveň zapadá do širší debaty o roli aktivních záloh v českém bezpečnostním systému. Současné bezpečnostní prostředí totiž stále více ukazuje, že profesionální armáda sama o sobě nemůže dlouhodobě pokrýt všechny úkoly spojené s ochranou státu, infrastruktury a obyvatelstva. Aktivní zálohy proto získávají stále větší význam – nejen jako doplněk bojových jednotek, ale jako regionálně ukotvená síla schopná rychlé reakce v místě vzniku krize.

To je mimochodem trend, který sledujeme napříč Evropou. Po zkušenostech z Ukrajiny začínají státy výrazně posilovat koncept teritoriální obrany, ochrany infrastruktury a připravenosti obyvatelstva. Moderní konflikt totiž nemusí začít frontálním tankovým útokem přes hranice. Může začít sabotáží železnice, ochromením fungování energetické sítě, kybernetickým výpadkem nebo záměrně vyvolanou informační panikou s maximálním využitím zkreslených či intenzivně podsouvaných nepravdivých informací. A právě schopnost rychle stabilizovat situaci v regionech se stává jedním z klíčových prvků odolnosti státu.

Hybridní hrozby, které nejsou prioritně vedeny na společnost a jejichž cílem je znepříjemňovat každodenní život lidí, představují určitý moment, kdy rádoby rozesílači všech neověřených a nejlépe hrůzostrašných příspěvků přispívají namísto racionálního postupu k vyřešení problému přesně k opačnému stavu. Tito lidé by si měli připomenout legendární hlášku z filmu Pelíšky: „A komu tím posloužíte, druhé straně snad?“ Chce se věřit, že dokonce i tyto osoby nechtějí mít naši společnost morálně rozkládanou nebo dokonce fyzicky zdevastovanou. Je tedy na nás všech, a nejen na ozbrojených složkách, vytvářet a přistupovat ke svému okolí a vzájemné bezpečnosti tak, aby se nám všem dobře žilo a aby byly budoucí perspektivy jasně hmatatelné.

Významnou roli během cvičení hrála také schopnost velení a řízení, tedy systém C2 (Command and Control). Právě ten byl jedním z hlavních kritérií při hodnocení celého výcviku. „Jedním z hlavních hodnotících kritérií byla schopnost velení a řízení, tedy C2. Právě tato schopnost se ukázala jako zásadní při zvládání jednotlivých modelových situací,“ dovysvětlil Vonášek s Krupičkou. Hodnocení podle nich probíhalo napříč všemi úrovněmi – od jednotlivců až po velitele roty a velitele praporu. „Velitelé, a to již od nejnižších stupňů řízení, zásadně ovlivňují průběh i úspěšnost plnění úkolů. Právě jejich připravenost, rozhodnost a schopnost vést podřízené v dynamickém prostředí určují celkovou efektivitu nasazení aktivních záloh.“

Podle ředitele KVV Plzeň cvičení zároveň jasně ukázalo, že jednotky aktivní zálohy jsou schopny efektivně reagovat na scénáře spojené s ochranou a obranou objektů kritické infrastruktury. „Cvičení SAFEGUARD 2026 ukázalo, že aktivní zálohy mají v rámci ozbrojených sil své pevné a nepopiratelné místo. Aktivní zálohy jsou schopny velmi dobře reagovat na situace spojené s ochranou a obranou objektů. Mezi hlavní úkoly cvičení patřilo zabezpečení vnitřního i vnějšího perimetru a následné vytvoření velitelského stanoviště k vedení součinnosti s Policií České republiky a HZS, s cílem rychle a efektivně řešit vzniklé bezpečnostní hrozby,“ shrnul na závěr.

Cvičení SAFEGUARD 2026 tak nebylo pouze ukázkou vojenského výcviku, ale také připomínkou, že bezpečnost moderního státu se stále více odehrává uvnitř samotné společnosti. Ochrana kritické infrastruktury, připravenost na krizové scénáře a schopnost koordinace mezi armádou, bezpečnostními složkami a civilními institucemi dnes představují nedílnou součást obranyschopnosti České republiky. A právě cvičení ukazují jednu zásadní věc: bezpečnost moderního státu nevzniká až v okamžiku krize. Vzniká dlouho před ní prostřednictvím systematické přípravy, realistického výcviku, meziresortní spolupráce a schopnosti adaptovat se na rychle se měnící charakter hrozeb. Plzeň se tak na několik dní nestala jen místem vojenského cvičení. Stala se modelovým obrazem toho, jak může vypadat obrana státu v 21. století.