Globální obranný průmysl vstupuje do éry výrazného rozmachu, jenž překonává dynamiku z počátku války proti terorismu na přelomu tisíciletí. Tržby stovky největších výrobců zbraní loni podle think tanku SIPRI dosáhly 679 miliard amerických dolarů. Růst o 5,9 % signalizuje, že se svět přesouvá do strukturálně odlišného bezpečnostního prostředí, kde vojenská síla a výrobní kapacita opět nabývají zásadního významu. Státy obnovují zásoby munice a techniky, budují nové výrobní závody, rozšiřují ty stávající a zkracují dodací lhůty. Tato transformace je globální a s dlouhodobými důsledky. Rostoucí poptávka po dělostřelectvu, protivzdušné obraně, elektronice, optice, senzorech, bezpilotních systémech i raketové technice přetváří celý hodnotový řetězec. Země, které dokážou vyrábět rychle, spolehlivě a ve velkých objemech, získávají na globální geopolitické šachovnici značnou výhodu.

Česká republika v tomto prostředí vystupuje jako překvapivě silný hráč. Zatímco mnoho středně velkých států bojuje s pomalým tempem rozšíření výroby, Česko zaznamenalo jeden z nejprudších růstů v celé Evropě. Skupina Czechoslovak Group (CSG) navýšila tržby o 193 %, jež podle SIPRI celkově dosáhly 3,63 miliardy dolarů. Tím se jediný český zástupce mezi stovkou největších výrobců obranné techniky na světě stal nejrychleji rostoucí firmou žebříčku. CSG rovněž prokázala schopnost velmi rychle reagovat na mimořádnou poptávku. Polovinu obratu skupiny švédský think tank spojuje s podporou Kyjeva.

Růst tržeb Czechoslovak Group zároveň ukazuje, kam se tuzemský obranný průmysl v dlouhodobém horizontu může posunout. Hospodářsky a demograficky srovnatelný Izrael například disponuje obranným sektorem s tržbami přesahujícími 16 miliard dolarů ročně (firmy v žebříčku SIPRI). Tři jeho hlavní zbrojovky, tj. Elbit Systems (s loňskými tržbami 6,28 miliard dolarů), Israel Aerospace Industries (5,19 miliard dolarů) a Rafael (4,7 miliard dolarů), představují stabilní hráče na globálním trhu. Izrael své kapacity budoval po desetiletí v reakci na permanentní bezpečnostní ohrožení a nutnost technologické převahy. Česká republika takovou nutnost historicky neměla, přesto díky kombinaci evropské poptávky, flexibilní průmyslové základny a strategických investic dokáže růst tempem, který otevírá prostor přiblížit se izraelské úrovni. Pokud bude válka na Ukrajině pokračovat a Evropa udrží vysokou úroveň investic, může český průmysl vystoupat z kategorie regionálního dodavatele do kategorie globálního strategického aktéra.

Srovnání v rámci Visegrádské čtyřky (V4) český potenciál ještě zvýrazňuje. Polsko investuje v bezprecedentním rozsahu, jeho výdaje na obranu přesahují 4 % HDP. Varšava masivně nakupuje jihokorejskou techniku a takřka úplně se zbavila sovětského inventáře. Podle SIPRI dosáhla polská společnost PGZ zisku 3,04 miliard dolarů a meziročně rostla o 34 %. Její růst je významný, avšak strukturu jejího obchodu charakterizuje pozemní technika, údržba a projekty závislé na státní poptávce. Český průmysl naopak stojí na soukromém kapitálu, který umožňuje rychlejší rozhodování, a na silné exportní orientaci, jež stabilizuje firemní růst i bez velkých domácích zakázek. Slovensko stojí zcela mimo tuto dynamiku — v žebříčku SIPRI nemá jedinou firmu a dlouhodobý nedostatek investic způsobil odliv odborníků a stagnaci celého odvětví. Maďarsko pak sází na spolupráci s Německem a Jižní Koreou. Výroba obrněnců Lynx KF41 nebo investice Rheinmetallu mají potenciál, jejich reálné dopady se pravděpodobně projeví až v následujících letech. Maďarský průmysl zatím nedosahuje exportních objemů, které by jej posunuly mezi hlavní evropské hráče. Česká republika tak stojí v čele V4, co se týče výkonu i flexibility obranného průmyslu, a její náskok se může dále rozšiřovat.

Růst se odehrává v celém evropském prostoru. Dvacet šest evropských podniků v žebříčku SIPRI zvýšilo své tržby o 13 % a největší z nich (Rheinmetall, Thales, Leonardo, BAE Systems, Airbus Defence & Space a MBDA) investují miliardy eur do navyšování výrobních kapacit. Německé firmy rostou o 36 %, francouzské o 12 % a italské o 9 %. EU opouští poklidný poválečný model a přechází k dlouhodobé strukturální mobilizaci. Evropané poprvé systematicky podporují průmyslové obranné projekty z unijních fondů, pracují na společných výrobních linkách a snižují svou závislost na kritických surovinách a externích dodavatelích. Výrobu zbraní začínají chápat jako zásadní prvek vlastní obranyschopnosti. V prostředí této transformace mají střední, ale vysoce průmyslové státy jako Česko možnost získat disproporčně velký vliv.

Spojené státy zůstávají dominantní světovou zbrojní mocností. Jejich podniky (Lockheed Martin, Raytheon, Northrop Grumman, General Dynamics nebo Boeing Defense) generují tržby v řádu desítek miliard dolarů ročně a ovládají nejpokročilejší segmenty globálního trhu. USA disponují největším obranným rozpočtem na světě a rozsáhlé zakázky pro domácí armádu vytvářejí stabilní rozsáhlou poptávku, které se žádný jiný stát nedokáže přiblížit. Americká síla je natolik výrazná, že se evropské státy snaží budovat vlastní kapacity, aby se v případě budoucích dlouhodobých konfliktů vyhnuly nadměrné závislosti na americkém vybavení.

Rusko naproti tomu přešlo do válečné ekonomiky a orientuje svou výrobu na trvalé vedení konfliktu. Průmysloví giganti (Rostěch nebo United Shipbuilding Corporation) produkují velké objemy munice a těžké techniky. Jejich technologické limity, sankční omezení a nutnost dovozu zbraní a komponentů z Íránu a Severní Koreje nicméně potvrzují, že ruský průmysl není schopen držet tempo nejpokročilejších států. I přesto ho nelze pro jeho velikost a schopnost dlouhodobě udržet produkci na vysoké úrovni podceňovat.

Čína prošla největším překvapením celého žebříčku. Osm čínských podniků v minulém roce vykázalo pokles tržeb o 10 %. NORINCO, AVIC, CASC či CSIC zažily propady, které jsou v kontextu předchozí dekády nevídané. Důvodem jsou rozsáhlé korupční skandály v raketových silách a akvizičním systému, jež spustily personální čistky, odklady zakázek a narušení celého procesu rozhodování. Výpadek čínského růstu má značné geopolitické důsledky, protože právě čínská nadprodukce v posledních letech udávala směr světovému trhu s municí, elektronikou i surovinami.

Zásadní dopad mají také čínská omezení vývozu galia, germania a dříve i titanu. Tyto suroviny jsou nezbytné pro čočky, senzory, radarové systémy, polovodiče a letecké součástky. Evropské podniky proto hledají alternativní zdroje a některé státy investují do zahájení jejich těžby i zpracovatelských kapacit. Česká republika těží ze své průmyslové flexibility, kvalitního technického zázemí a integrace do evropského prostředí, ovšem i zde platí, že tlak na soběstačnost poroste. Každé čínské omezení posiluje význam evropských strategií vedoucích ke snížení závislosti na surovinách, jež mohou být snadno využity jako nástroj politického tlaku.

Vývoj posledních let jasně potvrzuje příchod období, kdy průmyslová kapacita bude mít strategický význam srovnatelný s počtem vojáků nebo výší rozpočtu. Česká republika v této proměně hraje roli průmyslového aktéra s potenciálem přesáhnout svou velikost. Polsko na druhé straně spíše buduje rozsáhlé kapacity pro uspokojení domácí poptávky, Slovensko z pohledu obranného průmyslu stagnuje a Maďarsko se snaží držet krok s dobou. Z pohledu větších geopolitických celků lze pozorovat zrychlující se mobilizaci zdrojů v Evropě a americkou snahu udržet si globální technologický náskok. Rusko v souvislosti se svou all-in válkou na Ukrajině pracuje v režimu válečné ekonomiky, zatímco Čína loni řešila korupční skandály v celém sektoru. Česko má dnes proto jedinečnou příležitost upevnit si svou pozici a stát se jedním z nejvýznamnějších obranných producentů 21. století.

Zdroj: SIPRI, Augen geradeaus, FAZ, Associated Press