V posledních týdnech přicházejí stále detailnější informace o předběžné dohodě mezi Českou republikou a Německem o vyzbrojovací spolupráci týkající se tanků. Česko jako lídr pomoci Ukrajině napadené Ruskem jedná s Německou vládou o poskytnutí starších tanků Leopard 2 A4 (15 ks) zdarma (náhrada tanků darovaných Českem Ukrajině) a o společném nákupu nejmodernějších tanků Leopard 2 A7+ do celkové výše 50 ks (může jich být tak jen 40). Právě celkový počet nových tanků budí otázky, jelikož bychom pro mírovou a válečnou armádu potřebovali alespoň 100 ks.

Česká republika již řadu let potřebuje nahradit staré tanky T-72 resp. T-72M4 CZ, u kterých je velkou nevýhodou, že posádka prakticky sedí nad zásobníkem s municí, takže při zásahu dojde ke ztrátě tanku i celé posádky. Prostě munice vybuchne a s ní i celá posádka, čehož jsme často svědky v současném konfliktu na Ukrajině. Česká modernizace T-72M4 CZ byla původně plánována pro mnohem větší počty kusů. V polovině 90. let česká armáda plánovala, že zmodernizuje přes 300 sovětských tanků T-72, kdy do projektu mělo být investováno 19 miliard korun. Ministerstvo obrany tehdy pod tlakem nízkých výdajů na obranu však postupně počty modernizovaných tanků škrtalo, až byla nakonec objednána modernizace pouze 30 kusů tanků T-72 na verzi T-72M4 CZ. Zbytek tanků T-72 zůstal v původním stavu z konce 80. let (jedním z klíčových nemodernizovaných komponentů je systém řízení palby). I tak měla tehdy AČR cca 200 ks tanků, což byl dostatečný počet pro mírovou armádu, válečnou armádu (do které se mírová armáda musí rozvinout, tedy mobilizovat několik dalších brigád) a pro nahrazování předpokládaných ztrát. Uvědomme si, že válečná armáda by měla mít jednu celou tankovou brigádu. 

Foto: T-72M4 CZ | mjr. Ladislav Kabát

Tank je na bojišti prakticky spotřebním zbožím. V intenzivním konfliktu je tak třeba počítat s třetinovými ztrátami viz např. dostupná čísla z tankové bitvy u Kurska za 2. světové války či poslední zkušenosti z bojů na Ukrajině, což je dáno především rozvojem vysoce účinných přenosných protitankových systémů jako je např. Javelin.

Česká mírová armáda má dnes jeden tankový prapor, jehož součástí je tanková rota aktivních záloh, které by právě mj. měly rozvinovat mírovou armádu do armády válečné, která je několikanásobně větší, než současná dvacetitisícová armáda. Mluvíme tedy řádově o 60 kusech tanků (zcela funkčních jich je však mnohem méně), které jsou v současnosti používány. V zásobách je pak dalších cca 150 ks tanků T-72 právě pro vybavení válečné armády a uchování schopnosti nahrazovat ztráty.

Záměr pořídit cca 50 kusů tanků Leopard 2 tak neřeší skutečné vojenské potřeby ČR. Potřebujeme alespoň 100 ks pro mírovou a válečnou armádu včetně stanovení způsobu, jakým bude mít AČR v případě hrozby válečného konfliktu k dispozici během 4-6 měsíců dalších 50-100 ks tanků.  A to i proto, že ČR potřebuje do budoucna větší mírovou i válečnou armádu. Psal jsem o tom již dříve v článku Výstavba armády potřebuje jasný cíl a pořádný rozpočet.

Pokud se někomu počet 100 ks tanků pro českou mírovou respektive válečnou armádu včetně zajištění rychlého doplnění až o dalších 100 ks v případě hrozby válečného konfliktu zdá neadekvátně vysoký, podívejme se na Finsko. Tento pětimilionový národ má dnes mírovou armádu o síle přes dvacet tisíc profesionálních vojáků, ale každé jaro cvičí cca dvacet tisíc nových branců a každý podzim cca dvacet tisíc aktivních záložáků. Finská armáda je tak schopna se v případě potřeby rychle rozrůst do válečné armády o síle až 280 tisíc vojáků a následně pak až na cca 900 tisíc osob. Finsko disponuje 239 tanky.

Zajištění menšího množství než 100 ks respektive nezasmluvnění rychlé dodatečné výroby tanků je nevýhodné ze dvou základních důvodů. Dojde-li na pak na potřebu skutečně mít vyšší počet tanků, ministerstvo obrany bude muset opětovně řešit akviziční proces, což je minimálně rok ztráta a následná výroba pak bude trvat minimálně další 2 roky. Navíc při jednorázovém nákupu většího množství se vždy dosáhne lepší ceny, takže nákup po kouskách je také nehospodárný. Především však dojde-li k nějaké pro Českou republiku nebezpečné situaci, bude mít tato včas dost tanků. Ruský útok na Ukrajinu jasně ukázal, že od prvních viditelných aktivit až po zahájení vlastního útoku uplynuly maximálně 3-4 měsíce. 

Foto: Leopard 2 A7 | KMW

V případě tanků bychom tedy mohli vyzbrojovací projekt uzavřít kontraktem na cílový potřebný počet zhruba 100 ks pro mírovou armádu a zásoby pro válečnou armádu. Další tanky by pak mohly být zajištěny formou rezervačního systému u průmyslových výrobců. Pak nebude sekce vyzbrojování ministerstva obrany zahlcována opakovanými nákupy toho samého a armáda bude mít včas to, co obrana ČR vyžaduje. Při dobře domluvené průmyslové spolupráci, což se v případě projektu Leopard 2 jeví jako správně pojaté, pak bude mít ČR dobrý potenciál případně tanky průběžně dále doplňovat či dokonce v případě potřeby navyšovat. Takovýto systém adekvátně kotví český soukromý obranný průmysl do systému bezpečnosti a obrany státu.

Rozhodnutí odejít od tanku T-72 je správné. Potřeba moderních tanků je zřejmá a vedle tanků Leopard 2 byla prakticky možná již jen alternativa v podobě tanku M1A2 Abrams, kde ovšem nemůžeme očekávat potřebnou průmyslovou spolupráci. Moderní armáda se na bojišti bez tanků neobejde. Moderní armáda ale také potřebuje, aby byly moderní tanky zakomponovány a tím chráněny celým systémem C4ISTAR (Command, Control, Communication, Computer, Intelligence, Surveillance, Target Acquisition, Reconnaissance). Ten zajistí, že posádky tanků vědí o nepříteli dříve než on o nich a mohou tedy zahájit efektivní boj s pokud možno minimálními ztrátami. Proto je nutný koncepční přístup jak k nákupu nových tanků, tak ke všem ostatním projektům cílícím na rozvoj schopností české armády. ČR tak nutně potřebuje novou koncepci výstavby armády, což by mělo být jedním z prioritních cílů nového náčelníka Generálního štábu.