CZ DIALOGY

Třicet let českého obranného průmyslu – od těžkých časů ke světové úrovni

 24. 03. 2023      kategorie: Téma
Přidat na Seznam.cz

Konec roku 2022 přinesl mimořádný úspěch pro obranný průmysl České republiky, jenž bude hrát klíčovou roli v realizaci velké zakázky pro ozbrojené síly Indonésie. České firmy se dostaly do pozice architektů a integrátorů pokročilých raketových systémů, což je úloha, která dnes přísluší zpravidla pouze světovým či regionálním mocnostem. Tento kontrakt se tudíž dá popsat jako symbolický vrchol tří dekád samostatného působení českého obranného průmyslu a ilustrace obrovských změn, jimiž prošel. 

První léta po pádu minulého režimu a po rozdělení Československa přinesla problémy, které do značné míry přetrvávaly i v první dekádě nového tisíciletí, ale stále více přicházely i pozitivní zprávy. Druhá dekáda třetího tisíciletí znamenala úspěšné dokončení konsolidace a posilování pozic českých firem na světovém trhu, kde český průmysl získává nové kontrakty a současně působí coby důležitý partner západních firem, pro které domácí podniky zastávají roli subdodavatelů. Nejnovější trend reprezentují případy, kdy se české firmy stávají i majiteli zahraničních podniků.

Někdejší Československo disponovalo rozsáhlým obranným průmyslem, jenž tvořil důležitou součást vojensko-průmyslového komplexu Varšavské smlouvy. Probíhala mj. licenční výroba řady sovětských vzorů obrněné techniky, převážně v závodech na Slovensku, díky čemuž byla ČSSR v některých obdobích dokonce třetím největším exportérem obrněných vozidel na světě (samozřejmě po SSSR a USA). Činnost československého obranného průmyslu se však určitě neomezovala pouze na licenční produkci, protože zde existoval i silný domácí vývoj, přestože se logicky musel přizpůsobovat potřebám a standardům východního bloku. 

Vznikly zde četné kvalitní domácí zbraně, např. kolová samohybná houfnice ShKH vz. 77 DANA, dělostřelecký raketomet RM vz. 70, útočná puška (nesprávně nazývaná „samopal“) vz. 58, poloautomatická pistole CZ 75, cvičné letouny L-29 Delfín a L-39 Albatros, obrněný transportér OT-64 SKOT, nákladní automobily firmy Tatra či pasivní sledovací systémy podniku Tesla Pardubice. Řada československých produktů představovala techniku skutečně světové úrovně a dosáhla rovněž zajímavých exportních úspěchů, ačkoliv je nutno mít na paměti, že působení na světovém trhu bylo logicky silně ovlivněno postoji Sovětského svazu.

Konec sovětského impéria tedy pochopitelně znamenal ztrátu mnoha tradičních trhů, ačkoli se řadu let pokračovalo v poměrně masivním exportu. České a slovenské firmy totiž mohly levně získávat velké objemy techniky vyřazené z československé armády a potom i z armád dvojice nástupnických republik a tato technika mohla směřovat do řady států zejména v Asii a Africe. Podstatně horší to ale bylo s vývojem a výrobou nové techniky, neboť většina tradičních firem čelila obrovským problémům, které měly v některých případech až likvidační následky. 

Nově se české firmy musely na trhu prosazovat ve zcela otevřené a velice silné konkurenci, resp. již nemohly spoléhat na politický vliv z Moskvy. Přes všechny potíže se ovšem i v nelehkých 90. letech podařilo získat několik zajímavých kontraktů, např. zakázku na stovky nákladních vozů Tatra pro armádu Spojených arabských emirátů. Ostatně právě firma Tatra představuje příklad podniku, který prošel značnými problémy a vystřídal několik majitelů, než konečně dospěl do skutečně stabilní a dlouhodobě konsolidované pozice.

Společnost Tatra byla privatizována a prodána americké korporaci Terex, což ovšem přineslo smíšené výsledky. Na jednu stranu to firmě zásadně pomohlo proniknout na západní trhy, což prokázala např. dodávka stovek vozidel pro armádu Izraele, která dodnes přináší své ovoce ve formě kooperace kopřivnické automobilky se zbrojovkami z židovského státu. Na firmu Tatra se však na druhou stranu přenesly i potíže automobilky Terex, a tak měla doba úspěchů pouze krátké trvání. Tatra pak znovu změnila majitele, byla těžce zasažena světovou finanční krizí a dostala se do exekuční dražby. 

Definitivní řešení tak nastalo až díky zapojení značky Tatra do holdingu Czechoslovak Group. Ten vznikl na základě firmy Excalibur Army, jež patřila mezi výše zmíněné aktéry obchodu s přebytečným vojenským materiálem. Skupina poté posilovala, a kromě firmy Tatra získala také např. podnik VOP 026 Šternberk či firmy Retia a Eldis, které se zabývají výrobou radiolokačních systémů. Vzestup společnosti Czechoslovak Group se tak dá použít jako jeden z nejlepších příkladů konsolidace domácího obranného průmyslu na čistě tuzemské bázi, resp. bez zahraniční ekonomické účasti.

IMG_9825Foto: Tatra Force 8x8 | Michal Pivoňka / CZ DEFENCE

Další příklad tohoto trendu představuje tradiční česká společnost Omnipol, jíž dnes náleží dvě významné značky, a sice producent pasivních sledovacích systémů ERA (resp. někdejší Tesla Pardubice) a výrobce elektroniky Mesit. Kromě toho Omnipol částečně vlastní i další slavnou českou firmu, a to výrobce cvičných letounů Aero Vodochody. Posledně zmíněný podnik také prošel těžkými časy, jelikož partnerství s americkou společností Boeing nepřineslo očekávané výsledky. Panovaly naděje, že se takto podaří nalézt zákazníky pro lehký bojový letoun L-159 ALCA, veškeré snahy o jeho vývoz však dlouhodobě selhávaly. 

IMG_9376Foto: Letoun L-39NG | Michal Pivoňka / CZ DEFENCE

Kontroverzní byly i výsledky údobí, kdy měla amerického vlastníka zmíněná společnost ERA. Naopak jako příklad úspěšné akvizice české firmy zahraničním subjektem lze jmenovat případ slavkovské značky E-COM, která se zabývá simulačními technologiemi. Novým majitelem se stala švédská skupina Saab, jež tuto společnost přejmenovala na Saab Czech a zahájila budování velkého technologického centra, jehož produkty se pohybují na světové špičce.

Angažmá českých firem na světovém trhu má samozřejmě velmi rozmanité podoby, mezi něž patří mj. licenční produkce zahraniční techniky či velice důležitá funkce subdodavatelů. Coby příklad se dá zmínit partnerství skupiny Czechoslovak Group a nadnárodní korporace General Dynamics European Land Systems (GDELS), do jejíž nabídky náleží též osmikolový obrněný transportér Pandur II 8x8. Jeho produkce byla postupně kompletně přenesena do České republiky, resp. do podniku Tatra Defence Vehicle, jenž tvoří součást holdingu Czechoslovak Group. Ve výsledku se tak dá říci, že Pandur II 8x8 již představuje český výrobek. 

tdv_pandurFoto: Výroba vozidla Pandur II 8x8 | Michal Pivoňka / CZ DEFENCE

Další příklad mezinárodní spolupráce reprezentuje šestikolový obrněnec TITUS, který vznikl na bázi partnerství skupiny Czechoslovak Group a francouzské značky Nexter a užívá podvozek Tatra. Šasi z Kopřivnice se uplatňují také mj. u některých ženijních systémů značky GDELS nebo u některých systémů od izraelských firem. Mezi důležité subdodavatele se řadí též společnost Aero Vodochody, jež produkuje součásti pro několik typů zahraničních letadel, či značka Ray Service, která dodává kabelové svazky a další prvky pro různé typy vozidel.

IMG_9848Foto: Obrněná vozidla TITUS | Michal Pivoňka / CZ DEFENCE

Jestliže první dekádu nového století lze charakterizovat jako období, kdy se zahraniční značky stávaly majiteli či partnery podniků českého obranného průmyslu, pak v posledních letech lze hovořit o trendu vlastně opačném. Velké české subjekty se totiž stávají i majiteli zahraničních podniků. Mediálně patrně neznámější případ představuje akvizice legendární americké značky Colt, kterou koupila Česká zbrojovka Uherský Brod. Několik velkých úspěchů v tomto směru si připsal též holding Czechoslovak Group, do jehož struktury nyní náleží např. několik firem v republikách bývalé Jugoslávie, muniční závod ve španělské Granadě a nejnověji také italská firma Fiocchi Munizioni, jeden z významných dodavatelů malorážové munice, který má továrny v Itálii, Velké Británii a USA.

czub_10Foto: Hospodaření společnosti Colt CZ Group pozitivně ovlivnila nejen konsolidace výnosů Coltu, ale také zlepšený produktový mix a nárůst počtu prodaných zbraní na klíčových trzích. | Jan Zilvar / CZ DEFENCE

Tyto nákupy tudíž prokazují, že český obranný průmysl dosáhl nejen stability a konsolidace, ale získal už i ekonomickou sílu pro expanzi za hranice. Stalo se tak zvláště díky faktu, že vymizela dřívější roztříštěnost domácího průmyslu, který nyní ovládá několik silných aktérů jako Czechoslovak Group, Omnipol a Česká zbrojovka Uherský brod. Z historického hlediska je zajímavé, že jde o situaci do určité míry podobnou éře československé první republiky, která v polovině 30. let patřila mezi vůbec největší světové exportéry zbraní.

Nynější období dokončené konsolidace a počínající expanze českého obranného průmyslu tedy symbolizuje i další a výše zmiňovaný příklad mezinárodního úspěchu, a to projekty systému protivzdušné obrany středního dosahu MRAD (Medium Range Air Defence), pokročilých přehledových radarů GCI (Ground-Controlled Interception) a systému taktických balistických raket ITBM KHAN (Indonesian Tactical Ballistic Missile) pro Indonésii. Architektura systémů MRAD, GCI a ITBM byla navržena firmou Excalibur International na míru dle požadavků indonéských ozbrojených sil. Všechny prvky zmiňovaných systémů budou umístěny na podvozcích značky Tatra. 

Komplet protivzdušné obrany MRAD integruje společnost Retia, přičemž využívá systém velení a řízení a dva druhy radarů nejnovější generace rovněž od Retie, jeden v kategorii středního dosahu a druhý v kategorii dlouhého dosahu. Pro projekt GCI vyrobí pardubická firma Eldis 3D radary pro sledování vzdušného prostoru a zajištění včasné výstrahy. Střely země-vzduch pro systém MRAD a balistické střely ITBM KHAN dodá firma Roketsan.

Skupina Czechoslovak Group si připsala tento úspěch i proto, že již v minulosti dodala Indonésii několik typů techniky, např. obrněnce Pandur II 8x8, obrněné automobily Patriot či podvozky Tatra pro ženijní systémy od firmy GDELS. Celková hodnota této nové zakázky pro Indonésii přesahuje 500 milionů eur, tedy více než 12 miliard korun. Snadno si proto lze spočítat, že s ní přijde i velký daňový příspěvek do české státní kasy, pro kterou je ostatně český obranný průmysl vysoce důležitým zdrojem.

Samozřejmě je třeba zmínit i některé problémy a překážky, s nimiž se český obranný průmysl musí potýkat. Jedná se např. o nedostatek kvalifikovaných pracovních sil, přetrvávající potíže v dodavatelských řetězcích zasažených pandemií a v neposlední řadě též vysoké ceny energií. Rozhodně by tedy nebylo na místě učinit to, o čem se v kuloárech občas spekuluje, totiž uvalit na podniky obranného průmyslu daň z mimořádných zisků. Ostatně již cena nové zakázky pro Indonésii prokazuje, že přínos tohoto sektoru pro státní rozpočet je už dnes výjimečný. 

Kromě toho se musí zdůraznit fakt, že obranný průmysl zajišťuje množství pracovních míst a že jeho expanze vytváří velkou poptávku po dalších pracovních silách, což v době ekonomické recese a hrozby růstu nezaměstnanosti rovněž představuje významný přínos. Obranný průmysl náleží mezi nemnoho sektorů, které dnes opravdu prosperují. Výrok ministryně obrany, že by se Česko mohlo vrátit mezi světové zbrojní velmoci, na první pohled patrně působil přehnaně, ovšem ve skutečnosti by nemusel být daleko od pravdy.

Zdroj: cuni.cz, Omnipol, CSG, Colt CZ Group

 Autor: Martin Šiška

Spolupracujeme sCZ- LEXCZ - AOBP