Válka na Ukrajině: zlom nepřišel, ale Rusko nevyhrává
Vpád Ruska na Ukrajinu v únoru roku 2022 byl pro Evropu zlomovou událostí. I po čtyřech letech trvání brutální ruské invaze Ukrajina ruskému barbarovi úspěšně vzdoruje. Dnes už víme to, co jsme na začátku války nevěděli s jistotou. Rusko je schopné vést dlouhou, brutální a nákladnou válku. Ale není schopné dosáhnout svých původních cílů rychle a jednoznačně. Ukrajinu nezlomilo. Kyjev nepadl. Ukrajinský stát se nezhroutil.
Neznamená to, že se situace vyvíjí příznivě sama od sebe nebo že je důvod k optimismu. Není. Rusko stále drží významnou část ukrajinského území, pokračuje v tlaku na frontě a dál útočí na civilní infrastrukturu i města. Jenže současně neplatí, že by mělo rozhodující převahu, která by mu zaručovala vítězství. Válka se změnila v dlouhý, opotřebovávací konflikt, kde jsou určující průmyslové kapacity, technologie, logistika a vůle. A právě v takovém konfliktu už nerozhodují velká prohlášení, ale schopnost vydržet déle, vyrábět více a lépe organizovat vlastní zdroje.
Každá koruna pomoci Ukrajině se nám v budoucnu vrátí
To je také důvod, proč je nesmysl mluvit o této válce, jako by se týkala jen Ukrajiny. Netýká. Týká se celé evropské bezpečnostní architektury. Týká se toho, zda bude na východě Evropy platit princip, že hranice se nemění silou, nebo zda se vrátíme do světa, kde je agrese odměněna a slabost trestána. Týká se tedy i České republiky. Pokud by Západ Ukrajinu nepodporoval, Rusko by bylo blíž našim hranicím, bezpečnostní situace ve střední Evropě by byla dramaticky horší a cena za vlastní obranu by byla násobně vyšší. Pomoc Ukrajině proto není projevem dobročinnosti. Je to investice do naší vlastní bezpečnosti. A to je potřeba říkat bez obalu i doma. Každá koruna, která pomáhá Ukrajině bránit se proti ruské agresi, je korunou, kterou nemusíme jednou vynaložit v mnohem horší situaci na obranu vlastní. To není moralizování, ale realistická kalkulace. A v českém případě to platí i ekonomicky, protože část pomoci jde přes náš obranný průmysl, posiluje jeho kapacity, výrobu i technologický rozvoj. Bezpečnost a ekonomika tu nejsou v rozporu. Naopak spolu úzce souvisejí.
Dvě iluze, které neplatí
Stejně tak je potřeba odmítnout dvě iluze, které se v debatě vracejí. První iluzí je, že existuje nějaké rychlé, jednoduché a spravedlivé řešení. Neexistuje. Tato válka jednou skončí vyjednáváním, o tom není pochyb. Ale k vyjednávání nedojde proto, že si to budeme přát. Dojde k němu tehdy, až si Rusko spočítá, že další pokračování války je pro něj méně výhodné než dohoda. A to se nestane samo od sebe. To se stane jen tehdy, pokud Ukrajina zůstane vojensky schopná, ekonomicky funkční a politicky podporovaná Západem.
Druhou iluzí je víra v jeden zázračný prostředek, který válku rozhodne. Jednou to měly být tanky, podruhé rakety dlouhého doletu, potřetí letouny. Nic z toho samo o sobě nestačí. V moderní válce nerozhoduje jedna zbraň. Rozhoduje celek. Dostatek munice, protivzdušná obrana, schopnost ničit logistiku a týl protivníka, průmyslová výroba, technologická adaptace a politická vůle. Kdo čeká na jeden rozhodující moment, ten nepochopil povahu této války.
Ukrajina mezitím ukazuje, že je schopná se adaptovat. Umí rychle zavádět nové technologie, měnit způsob boje a využívat to, co má k dispozici. Rusko zase ukazuje, že mu nezáleží na lidských ztrátách ani na devastaci vlastních zdrojů, pokud tím udrží tlak. Právě proto je tak důležité, aby Západ nepodlehl únavě. Únava je lidsky pochopitelná, ale strategicky je bezcenná. Pokud bychom pomoc oslabili, neurychlili bychom mír. Jen bychom zlepšili vyjednávací pozici Kremlu.
Lekce pro Evropu a Česko
Evropa si z této války musí odnést i další lekci. Bezpečnost není zadarmo a nelze ji dlouhodobě outsourcovat pouze na Ameriku. Americká přítomnost a americká síla zůstávají pro evropskou bezpečnost klíčové a bez Spojených států to dnes stále nepůjde. To ale neznamená, že Evropa může dál předstírat, že se jí obrana týká jen okrajově. Musí více vyrábět, více investovat, rychleji nakupovat a lépe propojovat stát, armádu, průmysl a výzkum. Kdo chce bezpečnost, musí být ochoten za ni platit. Kdo chce žít v bezpečném a prosperujícím prostoru, nemůže současně systematicky podceňovat obranu.
Pro nás by mělo být hlavním mementem války zbavit se definitivně iluzí o Rusku a o tom, že mír je v Evropě samozřejmost. A díky Ukrajině vidíme, že Rusko lze zastavit, pokud proti němu stojí dostatek vůle, schopností a prostředků. Ale silou, odstrašením a dlouhodobou vytrvalostí.
To je dnes hlavní lekce i pro nás. Ukrajina bojuje především za sebe, ale výsledek té války bude mít přímý dopad i na naši budoucnost. Čím dříve si to Evropa přestane romantizovat a začne podle toho jednat, tím lépe.





















