Moderní válčení je synonymem pro špičkové technologie – drony, satelitní navigace, přesně naváděná munice a komplexní logistické sítě. Přesto se čas od času z ukrajinského bojiště objeví snímky či zprávy, které zdánlivě patří do jiného století: vojáci na koních, využívající tato zvířata jako dopravní prostředek v bojové zóně. Ačkoliv se to může zdát jakkoli bizarní, jedná se o syrovou realitu improvizace leccos vypovídající o logistice a strategii.

Z odborného hlediska je nasazení koní na moderním bojišti hluboce problematické a vypovídá o závažných systémových selháních. Koně jsou pomalí, zranitelní a jejich pohyb je předvídatelný. Nejsou schopni odolat palbě z automatických zbraní, nemluvě o minách, dělostřelectvu nebo leteckých útocích. Jejich psychika je křehká a ve stresovém prostředí paniky snadno podléhají. Logistická podpora koní je navíc náročná – potřebují potravu, vodu, péči a odpočinek, což zatěžuje již tak přetížené zásobovací linie.

Proč se tedy tato praxe stále objevuje? Důvody jsou obvykle pragmatické, nikoli strategické. V situacích, kdy selže motorizovaná doprava kvůli nedostatku paliva, náhradních dílů, údržby nebo kvůli zničené infrastruktuře, se koně stávají jedinou dostupnou alternativou. Může jít o snahu přesunout zásoby nebo lehké jednotky v obtížném terénu, kde vozidla nemohou operovat, nebo v oblastech, kde je maskování před dronovým průzkumem důležitější než rychlost.

Nicméně, i když je motivace k takové improvizaci pochopitelná, důsledky jsou často katastrofální. Moderní bojiště s dominancí zpravodajství, sledování a průzkumu (ISR) prostřednictvím dronů a satelitů rychle odhalí jakýkoli pohyb. Koně a jezdci se stávají snadnými cíli pro přesné údery. Jejich nasazení je tak spíše zoufalým krokem než taktickou volbou a svědčí o hlubokých logistických a doktrinálních slabinách. Je to připomínka, že i v éře kybernetické války a hypersonických střel může realita konfliktu donutit vojáky k návratu k metodám, které by měly patřit do učebnic dějepisu.

Zdroj: 92. samostatná útočná brigáda