Vojáci v aktivní záloze dobrovolně pomáhají v boji s koronavirem

 07. 04. 2021      kategorie: AZ

Jan Heřmánek je vojákem v aktivní záloze na pozici zástupce velitele mechanizované roty AZ u 72. mechanizovaného praporu v Přáslavicích, kde slouží již 10 let. Již přes 2 měsíce ve svém volném čase vypomáhá na Anesteziologicko-resuscitačním oddělení (ARO) nebo Jednotce intenzivní péče (JIP) v Nemocnici Slaný, kde obě oddělení fungují v režimu covid-19. Během podzimu minulého roku Honza také vypomáhal v domovech důchodců, které byly zasaženy koronavirem. Honzy jsme se v rámci výše uvedené výpomoci zeptali na pár otázek.

sully_04
Foto: Jan Heřmánek je vojákem v aktivní záloze, kde slouží již 10 let. | Jan Heřmánek (se souhlasem autora)

1) Honzo, popiš nám, prosím, tvoji pracovní náplň v Nemocnici Slaný

Předmětem mé práce, která je dobrovolnickou činností, je vykonávání hlavně pomocné a asistenční práce personálu na ARO. Zejména se jedná o polohování pacientů (kdy většina, resp. všichni pacienti jsou v umělém spánku), umývání a provádění celkové hygieny. Také se jedná o pomoc zdravotnímu personálu ve formě podávání různého vybavení, které zrovna potřebují. Součástí mé práce je také přidržování pacientů, vynášení sáčků s tělními tekutinami do nebezpečného odpadu, úklid tzv. „špinavé zóny“ (vytírání, utírání prachu, dezinfekce, vynášení košů s biologicky nebezpečným odpadem, atd.). Také doplňuji zásoby léků a zdravotnické pomůcky do „špinavé zóny“ plus provádím jakoukoliv další pomoc, která je potřeba. Laicky řečeno jsem taková holka pro všechno vykonávající činnosti, co nespadají výhradně do úkonů zdravotnického personálu a které je potřeba aktuálně udělat.

2) Jak dlouho již do Slaného docházíš, s jakou frekvencí a jaká je tvá pracovní doba?

Do Nemocnice Slaný chodím cca 2 měsíce. Pomáhám hlavně o víkendech na různě dlouhé směny (8 nebo 12 hodin).

3) Pomáhají jako dobrovolníci v této nemocnici i další vojáci AZ?

Na tomto pracovišti jsem sám, ale přes týden je v nemocnici nasazených pár vojáků z povolání, kteří jsou zde nasazeni armádou jako reakce na předchozí výzvu nemocnice o pomoc. S těmi jsem se však osobně nesetkal, což může být dáno skladbou směn, které pro vojáky nastavuje nemocnice.

sully_01Foto: Předmětem mé práce, která je dobrovolnickou činností, je vykonávání hlavně pomocné a asistenční práce personálu na ARO. | Jan Heřmánek (se souhlasem autora)

4) Jedná se z tvé strany o zcela dobrovolnou činnost?

Ano, jedná se o dobrovolnou činnost, ke které jsem se zcela sám rozhodl. Pracuji zde již přes 2 měsíce. Před tím jsem pomáhal např. v domově důchodců v Říčanech. Nemocnici ve Slaným jsem původně podporoval materiálně, ale chtěl jsem pomoci ještě víc, proto jsem se rozhodl nastoupit jako pomocná síla.

5) Co tě vedlo se přihlásit do takovéto služby?

Hlavním motivem pro mě byla, stejně jako u mého vstupu do AZ, motivace pomoci své zemi, když je to potřeba. Má filozofie je taková, že jako občan svobodného českého státu požívám mnoha práv a výhod. Věřím, že svou dobrovolnou službou či prostě děláním „něčeho navíc“ oplácím tyto výhody společnosti zpět, a tak to prostě činím. 

6) Jaká je, dle tvého názoru, na oddělení, kde pracuješ, současná situace? Zhoršuje se, zlepšuje se, případně jaký je průměrný věk nakažených?

ARO jednotka je v podstatě plná už od doby mého nástupu. Z ARO oddělení jsou pak pacienti dle fyzického stavu přemísťováni na běžná covid oddělení, která jsou také kapacitně téměř na svých limitech.

Drtivá většina pacientů jsou muži ve věku od 40 do 60 let, ženy zřejmě nemoc zvládají lépe. Po nástupu tzv. britské mutace koronaviru se nemoc rozšířila i na mladší ročníky a zvýšil se také celkový počet pacientů. U britské mutace je celkový průběh nemoci viditelně agresivnější. Má osobní zkušenost s covid-19 je taková, že se průběh nemoci může opravdu změnit de facto z hodiny na hodinu. Pacient, který si jeden den vystačil s lehkou kyslíkovou podporou a asistovaným stravováním, může být odpoledne nebo druhý den v takovém zdravotním stavu, že je třeba ho uspat a zavést umělou plicní ventilaci.

7) Ví tvůj zaměstnavatel o vypomáhání v Nemocnici Slaný? Má ohledně tvého působení v nemocnici zaměstnavatel nějaké speciální požadavky?

Zaměstnavatel o této mé činnosti ví, žádné extra testování kvůli mému působení ve Slaném nepodstupuji. Já se však pravidelně testuji již z důvodu mé běžné pracovní náplně, která spočívá v častých návštěvách průmyslových závodů po celé střední Evropě.

8) Jak svoji práci v nemocnici (či předchozí práci v domově důchodců) fyzicky / psychicky snášíš?

Musím říci, že opravdu lituji pracovníky, kteří v tomto covidovém režimu slouží nepřetržitě již rok. Zvláště náročná je práce v tzv. „špinavé zóně“, kde v kompletní ochraně intenzivně pracujete 3 až 4 hodiny bez možnosti se najíst/napít či si dojít na záchod. Člověk má na sobě po celou dobu pracovní dobu nepromokavý (neprodyšný) oblek, neprodyšné vysoké boty (holinky nebo igelitové návleky), plynovou masku a na rukou troje až čtvery páry gumových rukavic. Už to je z principu náročné, navíc je pak v tom všem ochranném oblečení často zapotřebí manipulovat s pacienty v bezvědomí resp. v umělém spánku (otáčet je apod.), což je fyzicky dost náročné.

sully_03
Foto: Práce v nemocnici je fyzicky i psychicky náročná | Jan Heřmánek (se souhlasem autora)

Psychicky je tato služba samozřejmě také náročná. Těžké na psychiku je pozorovat, jak se lidem ve velmi krátké době zhoršuje průběh nemoci. Naštěstí v rámci mé směny dosud nikdo nezemřel. Se smrtí pacientů jsem se však již setkal v rámci mého předchozího působení v domově důchodců. Smrt je v podstatě věc, na kterou by měl být profesionální voják resp. voják v AZ připraven a já jsem se to tak při své práci v domově důchodců snažil brát. Byl jsem rád, že jsem jim v jejich poslední chvíli mohl dělat společnost a oni tak nebyli během svých posledních chvil plných strachu a bolesti sami. Člověk při této službě velmi rychle pochopí, nebo si spíš více uvědomí, jak je lidský život pomíjivý. 

Pro některé vojáky v AZ nebo i vojáky z povolání je realita smrti těžší, než původně čekali. Mezi ty opravdu zlé momenty samozřejmě patří, pokud zemře někdo, koho znáte osobně. Bohužel na následky onemocnění covid-19 zemřel i náš kolega z Aktivní zálohy, Antonín Křičenský, aktivní čtyřicátník a táta dvou malých dětí (třetí se má každou chvíli narodit). Jeho žena Radka byla dlouhé roky také příslušnicí naší jednotky. Bez manžela to bude mít velmi těžké, tak jsme pro ni jako rota rychle zorganizovali dobročinnou sbírku. Zde bych chtěl využít příležitosti a ještě jednou bych rád poděkoval veřejnosti i všem vojákům za jejich pomoc a příspěvky. Jak fakticky, tak symbolicky to pro rodinu znamená hodně.

9) Má na tebe dlouhodobé nošení ochranných pomůcek, hlavně obličejové masky, nějaké dopady?

V rámci osmi či dvanáctihodinové pracovní směny s 30 minutovou pauzou po každých 4 hodinách je to opravdu náročné. Člověk je díky celkové neprodyšnosti ochranného obleku zpocený, často otlačený a ani vyrážky nejsou výjimkou. Po dosavadní zkušenosti s nošením ochranného obleku a plynové masky musím říci, že již nebudu nadávat na cvičení v protichemické ochraně (OPZHN). Při delším nošení plynové masky si člověk musí zvyknout na fakt, že by měl dýchat přirozeně, avšak zhluboka.

10) Pracuješ ve velmi rizikovém oddělení. Nemáš strach, že nakazíš sebe a rodinu?

Nemám, protože i když pomáhám na velmi rizikovém oddělní, všichni zúčastnění pracují velmi profesionálně a dodržují veškerá pravidla, takže mám paradoxně bezpečnější pocit v tomto prostředí, než když jdu např. na nákup do obchodu. Za celou dobu mého působení v Nemocnici ve Slaném se, podle mých informací, žádný ze zdravotníků či pomocného personálu na pracovišti nenakazil. Když už se někdo nakazí, dojde k tomu mimo pracoviště.

11) Víš o dalších kolezích - záložnících, kteří jako ty aktivně pomáhají v boji s koronavirem?

Ano, vím o jednotkách až desítkách dalších vojáků v AZ, kteří sami dobrovolně pomáhají v různých zařízeních a nečekají na případné povolání armádou. Z podstaty morálního nastavení většiny příslušníků Aktivní zálohy tak již od začátku pandemie pomáhají desítky z nás, nejen já. Namátkou mohu zmínit příslušníky Středočeské krajské roty, Ostravské krajské roty, Palebné baterie AZ 13. dělostřeleckého pluku nebo Hradecké krajské roty. To jsou jednotky, kde o někom vím osobně, avšak pomáhá se samozřejmě i v rámci dalších útvarů.

12) Co bys sdělil lidem, kteří stále koronavirus podceňují a schválně nedodržují bezpečnostní pravidla?

Předně bych chtěl říct, že covid-19, zejména jeho agresivní mutace, které zde již převládají, není žádný HOAX, výmysl či „rýmička“. Jedná se o skutečnou nemoc, která je mnohem nakažlivější, než běžná chřipka a její smrtnost je také podstatně vyšší. Samozřejmě nejde zase o „vraždící metlu lidstva“ jako dýmějový mor, či ebolu, takže chodit na nákup v protichemickém obleku nemusíte.

Rozhodně ale apeluji, aby všichni dodržovali pravidlo 3R, tedy ruce (mytí), respirátory a rozestupy. Nikdo z nás nedokáže odhadnout, jak bude u koho případné nakažení covid-19 probíhat. V nemocnicích jsou nyní podstatně mladší ročníky a objevují se i případy náhlých úmrtí mladých, zdatných a zdravých lidí. Lékaři ani vědci zatím neumí (a asi dlouho umět nebudou) vysvětlit tento zdánlivě náhodný výběr těch, kteří mají těžký průběh onemocnění, na rozdíl od těch, kteří mají běžný průběh, či těch, kteří jsou zcela bez příznaků. Nezapomeňte také na to, že vy to můžete zvládnout dobře, ale fakticky můžete zabít někoho blízkého, koho nechtěně nakazíte.

Pro mě samotného je toto období plné omezení již také velmi dlouhé, omezení jsou nepříjemná a některá mi přijdou i nesmyslná. Používejte ale, prosím, hlavně rozum a snažte se prostě chovat tak, abyste neohrozili sebe nebo ostatní.

sully_02Foto: Jan Heřmánek je vojákem v aktivní záloze na pozici zástupce velitele mechanizované roty AZ u 72. mechanizovaného praporu v Přáslavicích, kde slouží již 10 let. | Jan Heřmánek (se souhlasem autora)

Těm, kdo prohlašují, že je covid-19 podvod, nebo „chřipečka“ bych vzkázal, ať si na nějaký čas vyzkouší práci našich zdravotníků, aby pochopili, jak je těžká, vyčerpávající a zatím nekonečná. Bez nadsázky naše země prochází největší krizí (jak zdravotní, tak ekonomickou) od konce druhé světové války a záleží hlavně na nás, ne na politicích, ale opravdu na nás, jak to zvládneme a jak se z toho dokážeme vzpamatovat, až bude to nejhorší za námi.

 Autor: Michal Pivoňka