Zákopy a polní opevnění patří k nejstarším obranným prvkům v historii pozemního vojenství. Již ve starověku sloužily vyhloubené příkopy, zemní valy a provizorní fortifikace k ochraně vojáků před přímou palbou i ke zpomalení nepřátelského postupu. V moderní době, zejména během první světové války, se zákopový boj stal symbolem statického konfliktu a masového nasazení pěchoty. Zákopy byly široce využívány i ve druhé světové válce, kde se jejich podoba a účel měnil podle jednotlivých front a typu vedeného boje. Stejně tak zákopy hrály významnou roli ve válce ve Vietnamu, kde se propojovaly s rozsáhlými tunelovými systémy a přizpůsobovaly se specifickým podmínkám džungle. A význam zákopů je patrný i na dnešním moderním bojišti, což můžeme pozorovat především již čtvrtým rokem na Ukrajině.

S nástupem vysoce mobilních vojenských operací a přesných zbraňových systémů se mohlo zdát, že význam zákopů ustupuje do pozadí. Realita současných konfliktů však ukazuje opak. Moderní bojiště, charakterizované širokým spektrem senzorů, dronů, dělostřeleckých prostředků a přesně naváděné munice, klade na vojáka extrémní nároky na maskování, kryt a minimalizaci zranitelnosti. Zákopy a improvizovaná polní opevnění proto znovu získávají zásadní význam nejen jako prostředek ochrany před palbou a pozorováním, ale také jako prvek umožňující dlouhodobější obranu, stabilizaci linie a efektivní řízení boje.

Moderní armády tak stále častěji přehodnocují své výcvikové postupy a vracejí se k systematické výuce dovedností, které byly ještě nedávno považovány za okrajové. Otázkou zůstává, jak velkou roli by zákopy a drony sehrály v konfliktu, kde by jedna ze stran disponovala vrcholnými technologiemi a dokázala rychle získat vzdušnou převahu. Neexistují však žádná „kdyby“. Armády se opírají o poznatky z nedávných konfliktů, průběžně aktualizují své postupy, doplňují je o moderní technologie a přizpůsobují se aktuálním hrozbám. Základ zůstává stejný, jen se mění úhel pohledu a prostředky, které jej podporují.

V souvislosti s významnou rolí zákopů na moderním bojišti jsme požádali velitele 4. brigády rychlého nasazení brigádního generála Jiřího Líbala o krátký rozhovor.

Jaké konkrétní taktické lekce z ukrajinského bojiště považujete za nejzásadnější pro návrat výcviku zákopového boje?

Konkrétní taktické lekce vyplývají zejména z nasazení dronů, čím dochází ke ztransparentnění bojiště a z toho vyplývající potřebě se někde včas ukrýt. A pro klasického vojáka je nejideálnější způsob ukrytí pod zemí, respektive v zákopech, okopech. Proto se nyní na zákopový boj, který byl vždy součástí výcviku, zaměřujeme více.

Mění zkušenosti z Ukrajiny pojetí zákopu z čistě obranného prvku na součást manévrového boje – například pro krátkodobé bojové zastávky, skryté přesuny nebo logistické body?

Jak jsem již říkal, moderní bojiště je dnes daleko transparentnější, všichni všechno vidí. Z toho vyplývá potřeba se schovat, což platí nejen pro jednotlivce, ale i zásoby, přesuny, či logistické body.

Jak se ve výcviku promítá skutečnost, že dnešní zákopy jsou neustále ohroženy drony a přesnou municí, a tedy vyžadují jiný režim maskování, mobility a rotace jednotek než v minulosti?

Tento fakt se ve výcviku promítá poměrně značně, protože dříve se v rámci budování okopu počítalo spíše s přímou střelbou a důraz byl tak kladen na val před vojákem, aby tam neprošla střela. Zatímco v dnešní době okop slouží hlavně jako úkryt před vzdušnými hrozbami, proto je maskování a celková ochrana před vzdušnými prostředky mnohem významnější. Používáme tak ochranné sítě, které zachycují útočící drony, maskovací sítě, které kryjí okopy a používáme i další prostředky chránící vojáky v zákopech.

Jak velkou roli dnes hraje koordinace malých jednotek v prostoru zákopových systémů a může se kvůli tomu změnit dosavadní struktura družstva či čety?

Role je prakticky stejná, jako byla dříve. Malé jednotky se musely vždy koordinovat v zákopovém systému. V dnešní době však k tomu máme lepší prostředky. Dříve jsme na sebe mohly maximálně křičet nebo používat praporky, ale dnes nad sebou můžeme mít svůj vlastní dron, který vidí nejen nás, ale i nepřítele a je schopen nám předávat informace v reálném čase. Žádný důvod ke změně struktury družstva nebo čety nevidím, protože přestože mají tyto taktické jednotky svou základní strukturu, neznamená to, že si například velitel čety dobývající okop nemůže kdykoliv poskládat zbraně tak, jak v dané chvíli potřebuje.

Do jaké míry se mění přístup k ženijnímu zabezpečení jednotek – musí být dnes každý voják více „polním ženistou“ než tomu bylo dříve?

Už v rámci nasazení našich vojáků v Afghánistánu museli všichni projít výcvikem v CIED, což je opatření proti improvizovaným výbušným zařízením nebo minovému nebezpečí. Toto bylo vždy součástí výcviku, jen to musí být neustále připomínáno, že v okopech mohou být různé nástrahy. Pokud se pak v jednotce, která okop dobývá, nachází nějaký lépe vyškolený voják, je to samozřejmě plus.

Vidíte návrat zákopového výcviku jako dočasnou reakci na specifika války na Ukrajině, nebo jako trvalý trend, který zásadně ovlivní doktrínu pozemních sil na moderním bojišti?

Z mého pohledu je to reakce, která bude v něčem dočasná a v něčem trvalá. My dnes můžeme těžko hodnotit, jaké by to bylo, kdyby byl konflikt vedený proti plnohodnotně vybaveným jednotkám NATO. Co se týká doktríny pozemních sil, něco to určitě ovlivní například v rámci obecného vedení boje či taktických postupů, ale určitě nepůjde o celou doktrínu.

Změnil návrat zákopového boje i požadavky na výstroj a výzbroj – například na individuální ochranu, optiku, ruční zbraně nebo systémy krátkého dosahu?

U každé činnosti, ke které se vracíme nebo jí dnes dáváme větší prioritu, zjišťujeme, že moderní prostředky přináší nové vlastnosti či schopnosti. Určitou změnu zaznamenaly ochranné prostředky jednotlivce, jako jsou vesty a přilby. U ručních zbraní se jedná o různé nové polohy pro střelbu, nové jsou i metody vrhání granátů a tak dále. Takže v tomto ohledu na nové způsoby vedení boje patřičně reagujeme.

Jaký dopad má zákopový boj na psychickou odolnost vojáků?

Zákopový boj, stejně tak boj v zastavěném prostoru, jsou jedny z nejnáročnějších typů bojových činností, které psychiku vojáka ovlivňují značně. Obecně platí pravidlo, že čím více je voják vycvičený, tím je psychicky odolnější a my tyto náročné metody vedení bojové činnosti pravidelně cvičíme. Co se vojáci naučí v zákopech následně usnadňuje vedení boje v otevřeném terénu.