Od dubna 2023, kdy v zemi vypukly boje mezi armádou vedenou generálem a faktickým vládcem země Abdalem Fattáhem Burhánem a polovojenskými Jednotkami rychlé podpory (RSF) vedenými jeho bývalým zástupcem Muhammadem Hamdanem Dagalem, někdejším obchodníkem s velbloudy v Sahaře, se Súdán propadl do krvavého konfliktu. Po svržení tehdejšího prezidenta Omara al-Bašíra se obě mocenské frakce rozhodly vyřešit vzniklé politické vakuum násilnou cestou.

Od té doby zahynuly desítky tisíc lidí; nejpesimističtější odhady hovoří až o 150 000 obětech. Miliony dalších osob byly nuceny opustit své domovy. Konflikt provází extrémní násilí vůči civilistům – ti čelí ozbrojeným útokům, sexuálnímu násilí, hladu i nemocem. OSN již otevřeně hovoří o možné genocidě. Všechny dosavadní pokusy o zprostředkování míru mezi válčícími stranami zatím selhaly a obě strany byly obviněny z válečných zločinů.

Arabské milice RSF, jejichž kořeny sahají k nechvalně proslulým jednotkám Janjaweed, které v roce 2003 páchaly etnické čistky v Dárfúru vůči nearabským kmenům, po osmnáctiměsíčním obléhání dobyly město El-Fašer na jihozápadě Súdánu. Zde se dopustily brutálních násilností vůči místním nearabským obyvatelům, při nichž zahynulo nejméně 2 000 lidí. Pokud pád El-Fašeru nebude „budíčkem“ pro mezinárodní společenství či protiválečné aktivisty, stane se válka v Súdánu zapomenutým konfliktem. V Evropě ani v Severní Americe přitom nevidíme žádné výrazné projevy občanského tlaku na politické lídry, aby se situací výrazněji zabývali.

El-Fašer však nebyl náhlým vyhrocením situace, nýbrž vyústěním dlouhodobého konfliktu. Odborníci již v roce 2023 varovali, že násilní jednání RSF v oblasti El-Fašer může naplňovat znaky genocidy – zejména s ohledem na násilí páchané na nearabském obyvatelstvu. Město bylo po měsíce obléháno, uzavřeno a odříznuto od okolí. Obyvatelé nemohli uprchnout. Komunikace byla přerušena, ale dostupné záběry a svědectví potvrzují systematické vraždění a teror.

Podle Světové zdravotnické organizace RSF zaútočila i na poslední fungující nemocnici ve městě – během několika hodin bylo zabito přibližně 460 pacientů, lékařů a členů personálu. Masakry se objevují i jinde: po ústupu RSF z Chartúmu Bahri či Omdurmánu bylo nalezeno přes 1 000 těl. Vůdci milic se netají úmyslem vyhladit nearabské obyvatelstvo. Před dobytím El-Fašeru zachytili svědci rádiové příkazy typu: „Vymažte všechny Zaghawy, ty otroky.“ Kmeny Zaghawa jsou nearabské, vyznávají sunnitský islám a žijí na západě Súdánu a v sousedním Čadu.

Informace z oblasti jsou nadále velmi omezené – RSF přerušila všechny komunikační kanály. Z města unikají pouze videa, která sami milicionáři zveřejňují a jimiž se svými zločiny chlubí. Přibližně 200 000 civilistů zůstává v El-Fašeru uvězněno a stovky tisíc dalších prchají do okolních oblastí, zejména do města Tawila a do sousedního státu Severní Kordofán.

Podle Mutasima Aliho a Yonaha Diamonda by RSF nikdy nedokázala páchat tak rozsáhlé zločiny bez podpory Spojených arabských emirátů (SAE), které jí poskytly zbraně, finance i politické krytí. Ačkoli SAE tvrdí, že jsou neutrální, americké zpravodajské zdroje potvrzují, že před dobytím El-Fašeru zesílily dodávky dronů, těžké techniky, vozidel a munice pro RSF. SAE navíc aktivně brzdí mezinárodní snahy o příměří – například vetovaly prohlášení tzv. skupiny Sudan Quad (USA, Egypt, Saúdská Arábie, SAE), které mělo odsoudit obléhání El-Fašeru.

Dle mnohých selhala i Rada bezpečnosti OSN, která kromě dvou bezzubých rezolucí nepodnikla žádné konkrétní kroky. Její stálí členové – USA, Velká Británie, Francie, Rusko a Čína – udržují s SAE úzké obchodní a vojenské vztahy. Zbraně z těchto zemí tak dnes končí v rukou RSF.

Súdánský konflikt již dávno nepředstavuje pouze vnitřní občanskou válku. Výrazně do něj zasahují zahraniční mocnosti sledující vlastní ekonomické a strategické zájmy. Region je bohatý na nerostné suroviny, zlato, úrodnou půdu a přístup k Rudému moři, což z něj činí geopoliticky mimořádně cenné území. Tyto faktory lákají zejména SAE a Rusko.

Podle vyšetřovatelů OSN dodávají SAE jednotkám RSF zbraně, drony, houfnice i raketomety a hrají tak „nejdestruktivnější roli“ v celém konfliktu. Jejich cílem je chránit ekonomické zájmy v súdánských zlatých dolech, které se nacházejí právě na území ovládaném RSF. Velká část Dagalova majetku údajně pochází z pašování zlata.

O oblast má zájem i Rusko, které podporuje súdánské ozbrojené síly a usiluje o udržení přístupu k přístavu Port Sudan. V únoru 2025 zde po podpisu dohody se súdánským ministrem zahraničí Alím Youssefem Ahmedem al-Šarífem otevřelo námořní základnu. Moskva si tak zajistila strategický přístup k Rudému moři, Africe i Indickému oceánu, zejména po ztrátě syrských základen a uzavření Bosporské a Dardanelové úžiny Tureckem.

Situace v Súdánu je v současnosti mimořádně vypjatá. Ani jedna z válčících stran nemá v současnosti kapacity konflikt rozhodnout, a proto lze očekávat dlouhou opotřebovávací válku doprovázenou sérií válečných zločinů – z nichž mnohé teprve čekají na odhalení.

Evropští lídři by však neměli situaci v Súdánu ignorovat. Stabilní Sahel, jak EU často zdůrazňuje, je klíčový i pro bezpečnost samotné Evropy. Celý region se však – snad s výjimkou Mauritánie – zmítá v ozbrojených konfliktech etnického, náboženského či politického charakteru. Dlouhodobě neřešená situace v Súdánu může navíc vyvolat další vlnu neřízené migrace směrem do Evropy, na kterou není připravena.

Jedním z možných kroků by bylo vyvinout tlak na SAE, které udržují přímé vazby na vedení RSF. Otázkou však zůstává, kdo má na SAE dostatečný vliv. Logicky se nabízí Spojené státy vedené prezidentem Donaldem Trumpem. Právě jim se 7. listopadu podařilo vyjednat humanitární příměří, které RSF přijala – súdánská armáda se zatím zdržela reakce. Americké ministerstvo zahraničí potvrdilo, že pokračuje v jednání s oběma stranami a vyzývá je k zastavení násilí a zmírnění utrpení civilního obyvatelstva.

V září USA spolu se Saúdskou Arábií, SAE a Egyptem vyzvaly k tříměsíčnímu humanitárnímu příměří jako kroku směrem k trvalému míru. Jak se však situace nakonec vyvine, zůstává nejisté. Nezbývá než doufat v její brzké rozuzlení.