18. srpna 2026 jihokorejská společnost Hanwha Defense oznámila, že získala kontrakt od americké armády na dodávku nových samohybných dělostřeleckých systémů. U.S. Army hodlá koupit šest kolových samohybných houfnic K9MH ráže 155 mm a součástí smlouvy je i opce na dalších dvanáct kusů. Zhotovené zbraně mají absolvovat intenzivní zkoušky, po kterých by mohl následovat kontrakt na sériové dodávky vyššího počtu kusů. Z hlediska České republiky je nesmírně zajímavé, že systém K9MH využívá osmikolový podvozek Tatra Force, a tudíž se do arzenálu U.S. Army vlastně dostanou těžké nákladní automobily z Kopřivnice. Zdaleka však nejde o jediný úspěch českého obranného průmyslu za Atlantikem, neboť české společnosti si už připsaly několik kontraktů pro tamní klienty, navazují spolupráci s partnery v USA a rýsují se pro ně mnohé další pozoruhodné možnosti uplatnění.

Na první pohled může působit překvapivě, že se americká armáda rozhodla zakoupit houfnice původem z Jižní Koreje na podvozcích z České republiky, ale ve skutečnosti se jedná o takřka logický výsledek jedné poněkud paradoxní situace. Ačkoli USA nepochybně stále představují dominantní světovou vojenskou velmoc, americký obranný průmysl postupně přišel o některé dřívější schopnosti. Demonstroval to např. konflikt na Středním východě, při němž se zjistilo, že sériová produkce některých typů raket probíhá neúnosně pomalu, kdežto válka na Ukrajině ukázala příliš nízké tempo výroby dělostřeleckých granátů. Navíc platí, že zavedené americké zbrojní korporace již v některých oborech ani nedokážou nabízet domácí konstrukce, které by mohly vyhovovat požadavkům tamních ozbrojených sil. Pentagon se proto začal ve stále větší míře obracet na nové firmy, občas přímo startupy (mj. Kratos, Anduril, Castelion či Zone 5), a začal poskytovat prostor též zahraničním dodavatelům.

Ilustruje to např. právě soutěž na nový typ samohybné houfnice pro U.S. Army, která poptávala vysoce mobilní zbraň ráže 155 mm na kolovém podvozku, ovšem domácí firmy prostě nebyly schopny dostatečně rychle předložit dostupná řešení. Na polygonu Yuma tudíž prodělala testy řada houfnic, avšak ve všech případech šlo o konstrukce zahraničního původu, byť dodavatelé vesměs uzavřeli dohody o spolupráci s americkými partnery. U.S. Army tudíž vyzkoušela např. francouzskou zbraň CAESAR, německý typ RCH 155, izraelský komplex SIGMA či švédský Archer. Za oceán se vydal také prototyp zbraně Morana od české společnosti Excalibur Army, který je postavený na šasi značky Tatra. Jak již ale bylo uvedeno, vítězství si nakonec připsala jihokorejská značka Hanwha Defense. Její houfnice K9 Thunder na pásovém podvozku náleží mezi nejúspěšnější typy své kategorie a zabodovala i v několika státech NATO, zatímco verze K9MH na platformě Tatra Force reprezentuje novinku.

Americká armáda potřebuje kolové samohybné houfnice především pro brigádní bojové týmy, v nichž se uplatňují tažené zbraně M777. Válka na Ukrajině totiž velmi jasně ukázala, že mezi hlavní faktory přežití na současném bojišti patří pohyblivost, resp. rychlost přesunů, což šance tažených houfnic zákonitě snižuje. Pásové samohybné houfnice nabízejí vysokou pohyblivost v těžkém terénu, z hlediska rychlosti na silnicích však zaostávají, takže jako nejlepší řešení se zpravidla ukazují kolové typy na šasi nákladních automobilů. Takové zbraně dnes tedy kupuje řada zemí NATO, což dokládá i nedávná zpráva, že armáda Lotyšska pořídí již zmíněné české houfnice Morana. Stejnou cestou se proto vydává také U.S. Army. Jestliže se komplexy K9MH na podvozcích značky Tatra osvědčí, mohly by americký příklad následovat další země, takže český obranný průmysl by si mohl připsat nové úspěchy.

Významné je také zapojení českého průmyslu do výroby dělostřelecké munice, neboť skupina CSG patří (spolu s další českou značkou STV Group) mezi hlavní dodavatele v Alianci. Produkuje proto munici pro Ukrajinu i pro několik zemí NATO, které poslaly velké objemy munice Kyjevu, a tudíž potřebují doplnit zásoby. Podobný problém se týká i americké armády, jež také poskytla velký počet dělostřeleckých granátů Ukrajině, avšak domácí výroba v USA zatím ani zdaleka nepokrývá požadavky tamních ozbrojených sil. Amerika proto musí kupovat dělostřeleckou munici od spojenců (např. od Jižní Koreje), než obnoví své produkční schopnosti. Právě na tomto procesu se významně podílí rovněž český obranný průmysl, neboť skupina CSG zahájila v červenci 2026 budování nového závodu v Iowě, který nese jméno Future Artillery Complex. Tato továrna se má řadit mezi nejmodernější na světě a má produkovat měsíčně až 36 000 granátů ráže 155 mm.

Skupina CSG založila také firmu CSG Land Systems North America, která se má na americkém trhu starat o propagaci a dodávky výrobků od českých značek Tatra Trucks, Tatra Defence Vehicle a Excalibur Army. V této souvislosti se dá zmínit i fakt, že samohybné houfnice nejsou jediným oborem, v němž se U.S. Army obrátila na zahraniční výrobce, protože totéž se týká např. projektu nového bojového vozidla XM30 MICV, které má nahradit nynější typ M2 Bradley. Armáda dnes porovnává dvě vozidla, která mají evropský původ, protože jde o „amerikanizované“ deriváty designů Rheinmetall Lynx a GDELS ASCOD 2. Také v tom se může rýsovat šance pro české firmy, jelikož některé z nich (např. Ray Service) už fungují jako subdodavatelé komponentů právě pro evropské pěchotní obrněnce. V zájmu úplnosti lze dodat i fakt, že se na americkém trhu prosadily i automobily Tatra, které se používají jako podvozky výkonných hasičských vozů pro hašení lesních požárů.

Další nesmírně důležitý sektor představují vzdušné prostředky pro dálkové přesné údery, resp. střely s plochou dráhou letu a „sebevražedné“ bezpilotní stroje. Válka na Ukrajině ukazuje, že hranice mezi těmito dvěma kategoriemi není zcela jasná, ale nepochybně se potvrzuje význam těchto zbraní. Americké ozbrojené síly už zadaly několik kontraktů na jejich vývoj a produkci pro Ukrajinu i pro vlastní potřeby, a to opět i se zapojením českých firem. Na prvním místě se musí uvést levná řízená střela AGM-188A Rusty Dagger, která pochází od společnosti Zone 5 a nabízí max. dolet kolem 1 000 km. Projekt byl zahájen na objednávku amerického letectva a existují i indicie, že Ukrajina již tyto zbraně nasadila proti ruským cílům. Střela Rusty Dagger používá kompaktní proudový agregát TJ80 české společnosti PBS, jež se v tomto specifickém sektoru řadí mezi nejvýznamnější dodavatele na světě.

Ve stejném oboru se chce etablovat také skupina CSG, která v listopadu 2025 prostřednictvím své nově založené značky AviaNera Technologies zakoupila většinový podíl v srbské firmě MUST Solutions. Ta vyvíjí a vyrábí zejména malé proudové a turbohřídelové motory, jaké se hodí právě pro pohon řízených střel či bezpilotních prostředků. Společnost AviaNera by měla postupně vybudovat globální síť vývojových a výrobních zařízení, která má zahrnovat objekty mj. v Česku, Srbsku, Indii, Spojených arabských emirátech a rovněž v USA. V červenci 2026 tam byl vytvořen nový podnik Firecrest Aerospace, který má ve Wisconsinu produkovat malé proudové agregáty pro pohon různých řízených střel, terčových strojů či bezpilotních letounů. Výrobní proces přebírá postupy, které se již osvědčily v automobilovém průmyslu a umožňují udržovat velké objemy produkce při zachovávání vysoké kvality, což je vzhledem k současné poptávce po levných dronech a střelách zásadní faktor.

Mezinárodní „stopu“ českého zbrojního průmyslu v segmentu dálkových vzdušných úderných prostředků demonstruje i mimořádný úspěch pražské společnosti LPP, jež získala první místo v prestižní soutěži NATO. Pořádalo ji velitelství ACT (Allied Command Transformation), jež sídlí v americkém Norfolku a požádalo dodavatele z aliančních států o zbraně pro dlouhodobé neutralizování nepřátelských letišť, aby protivník přišel o schopnost provádět letecké operace. Nemělo se ovšem jednat jenom o návrhy či projekty, nýbrž o reálně fungující zbraně, které by měly spojovat dlouhý dolet, přesnost a odolnost proti rušení, a to vše s možností nasadit vyšší počet současně. Společnost LPP v této soutěži zvítězila s úderným systémem, jenž kombinuje střely s plochou dráhou letu Narwhal a „sebevražedné“ bezpilotní letouny MTS-40C, které již byly pokusně nasazeny na Ukrajině. Tento úspěch přinesl firmě LPP finanční podporu a vedle toho samozřejmě i nárůst zájmu potenciálních kupců.

Rostoucí důležitost střel s plochou dráhou letu a „sebevražedných“ dronů se logicky projevuje také v hledání efektivních způsobů obrany proti nim, tzn. v rozvoji protivzdušné obrany, která si musí poradit s kvalitativně odlišnými typy hrozeb. Coby příklad zapojení českého průmyslu lze zmínit fakt, že skupina Czechoslovak Group získala podíl v kanadské technologické firmě NVD (North Vector Dynamics), která vyrábí malou levnou řízenou střelu CM-70, která slouží především právě proti bezpilotním strojům. Vysokou efektivitu proti malým dronům dokážou poskytovat i standardní pěchotní palné zbraně, a to v kombinaci s vhodným střelivem, v jehož nábojnici se místo klasické kulky nachází několik elementů, jež se po opuštění hlavně rozdělí, a tudíž vlastně imitují účinky brokového střeliva. Touto cestou se vydala i italská firma Fiocchi Munizioni, jež patří do skupiny CSG.

V únoru 2026 prezentovala nový náboj SJ 77 MB DD W-BITE, který byl vytvořen pro útočné pušky standardního aliančního kalibru 5,56×45 mm (připravuje se také varianta pro sovětskou ráži 5,45×39 mm). Zakulacený plášť se po opuštění hlavně rozpadá a uvolňuje velké množství malých wolframových kuliček, jež tedy dokážou pokrýt větší prostor, což dramaticky zvyšuje šance na zasažení dronu. Střelivo je efektivní na vzdálenost řádově desítek metrů a důležitý je rovněž fakt, že kuličky ve vzdálenosti 80 až 100 m výrazně ztrácejí energii, což snižuje riziko vedlejších ztrát a škod. Jestliže se hovoří o střelivu pro malé ruční zbraně, pak se pochopitelně musí zmínit i fakt, že společnost CSG vlastní americkou skupinu The Kinetic Group, která se řadí mezi největší producenty malorážového střeliva na světě a dodává náboje rovněž např. pro americkou armádu nebo pro FBI.

Na americkém trhu bodují také např. některé výrobky firmy Česká zbrojovka, zejména pistole a civilní (poloautomatické) podoby útočných pušek. Lze zmínit i historický zájem amerických ozbrojených sil o pasivní sledovací systémy české společnosti ERA. Nesporné každopádně je, že nynější modernizační procesy zahájené Pentagonem znamenají pro český obranný průmysl velké příležitosti. Přesvědčivě to dokazuje např. vítězství jihokorejské houfnice K9MH na šasi Tatra Force nebo dodávky proudových motorů značky PBS pro řízené střely s plochou dráhou letu AGM-188 Rusty Dagger. Zásadní význam mají také dva nové výrobní programy skupiny CSG na území USA nebo vítězství firmy LPP v technologické soutěži NATO. To vše jednoznačně demonstruje, že obranný průmysl České republiky má obrovský potenciál a že má co nabídnout i největší vojenské velmoci světa.