Současné bezpečnostní prostředí v Evropě prochází zásadní proměnou a klade nové nároky na obranné schopnosti jednotlivých států i jejich mezinárodní spolupráci. Jaké priority by měla Česká republika v oblasti obrany a bezpečnosti sledovat, aby dokázala reagovat na rostoucí rizika a měnící se charakter hrozeb? Na toto téma odpovídají poslanci a senátoři Parlamentu ČR.

V souvislosti s vývojem bezpečnostního prostředí v Evropě jsme poslancům Výboru pro obranu Poslanecké sněmovny a senátorům Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu Parlamentu České republiky položili následující otázku: Jak by měla Česká republika upravit svou obrannou politiku v reakci na současný vývoj bezpečnostní situace v Evropě?

Výbor pro obranu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR

Josef Flek (STAN), předseda výboru

Česká armáda byla po mnoho let budována hlavně pro menší zahraniční mise, zatímco dnešní situace vyžaduje připravenost na obranu vlastního území i na možné dlouhodobější konflikty v Evropě. Tento posun však vyžaduje především dluhovou a investiční stabilitu, kdy je nezbytné směřovat k obranným výdajům na úrovni 5 % HDP.

Pouze systematické investice do moderní vojenské techniky, protivzdušné obrany, dronů, dělostřelectva, kybernetické bezpečnosti a dostatečných zásob munice mohou zajistit skutečnou připravenost na obranu státu. Současně je nezbytné posílit aktivní zálohy, vytvořit efektivnější systém mobilizace a zdokonalit schopnost země fungovat jako logistický uzel v rámci systému Host Nation Support.  Obranná politika by se však neměla omezovat pouze na armádu, ale měla by zahrnovat také aktualizované plány pro zajištění energetické nezávislosti, ochranu kritické infrastruktury a schopnost státu efektivně fungovat během krizových situací.

Celý tento systém musí stát na úzké synergii mezi armádou, domácím obranným průmyslem a informovanou veřejností, která je psychologicky i materiálně připravena na scénáře dlouhotrvajícího konfliktu vysoké intenzity. Válka na Ukrajině totiž ukázala, že schopnost vyrábět munici, opravovat techniku a rychle navyšovat produkci je pro bezpečnost státu zásadní.

Jiří Horák (KDU-ČSL), místopředseda výboru

Česká republika by měla svou obrannou politiku upravovat především systematicky a koncepčně. Klíčovou roli v tomto směru sehraje nově připravovaná Koncepce výstavby Armády České republiky (KVAČR), která musí reflektovat zásadně proměněné bezpečnostní prostředí v Evropě. Současný vývoj jednoznačně potvrzuje, že je nutné posilovat schopnosti, které se ukazují jako rozhodující v moderních konfliktech. To znamená zejména výrazné posílení protivzdušné obrany, a to jak na úrovni ochrany strategických objektů, tak ochrany manévrujících jednotek. Stejně tak je nezbytné podporovat investice do bezpilotních systémů, a to nejen jejich akvizice, ale i výzkumu, vývoje a především domácí výroby. České firmy už dnes disponují schopností vyvíjet a vyrábět vlastní bezpilotní systémy, které nacházejí uplatnění i v reálných konfliktech. To je obrovská příležitost, kterou musíme systematicky podpořit, jak z hlediska obranyschopnosti, tak rozvoje domácího průmyslu. Investice do dronů proto nesmí být jen o nákupech, ale především o budování silné domácí výrobní a technologické základny.

Důležitým rámcem pro další kroky jsou také závěry posledního summitu NATO v Haagu, které pro Českou republiku znamenají nové alianční závazky. Patří mezi ně například další rozvoj těžké brigády jako klíčového příspěvku do kolektivní obrany nebo důraz na logistiku, mobilitu a připravenost sil. Vedle samotných vojenských schopností je však nutné posilovat i celkovou odolnost státu, tedy propojení armády, obranného průmyslu a civilního sektoru, schopnost rychlé mobilizace zdrojů a připravenost společnosti čelit krizím.

Co ale považuji za zcela zásadní, je dlouhodobá předvídatelnost financování obrany. Armáda České republiky musí jasně vědět, s jakými rozpočtovými prostředky může počítat v horizontu dalších let. Bez stabilního a důvěryhodného finančního rámce nelze efektivně plánovat modernizaci armády, rozvoj schopností ani plnění aliančních závazků. A právě v této oblasti současná vláda zatím selhává.

Pokud to shrnu, česká obranná politika musí být více než kdy dříve realistická, technologicky orientovaná a pevně ukotvená v alianční spolupráci. Jen tak dokážeme obstát v prostředí, které je dnes nejméně bezpečné od konce studené války.

Jindřich Rajchl (SPD), místopředseda výboru

ČR by měla s ohledem na aktuální způsob vedení bojových operací zcela zásadně přehodnotit svou koncepci obranné politiky. Jak v konfliktu na Ukrajině, tak zejména v Íránu již nehraje roli těžká technika či technologická převaha, nýbrž flexibilní způsob vedení bojových operací a především ekonomická udržitelnost. Za situace, kdy k likvidaci každého íránského dronu za 2000 USD je třeba použít jednu střelu Patriot za 2.000.000 USD, je dlouhodobé udržení tohoto způsobu obrany zcela nerealistické. Řada států na Blízkém a Středním východě už je po pár týdnech prakticky bez jakékoliv protivzdušné obrany. Tento nový trend ekonomické udržitelnosti bude evidentně dominovat i budoucím vojenským konfliktům.

Pořizovat proto v tuto chvíli drahé tanky či dokonce Supacaty, s nimiž se válčilo v Afghánistánu, je naprostý anachronismus. Summit NATO v Ankaře by měl být unikátní příležitostí k totální revizi obranné koncepce celé aliance. Tak, aby nebyla stavěna na míru velkým nadnárodním zbrojařským korporacím, nýbrž řešena dle skutečných obranných potřeb naší země. Budovat v tuto chvíli těžkou brigádu za desítky miliard korun, jejíž životnost se při současném způsobu vedení bojových operací počítá na jednotky až desítky minut, nezvýší naši obranyschopnost ani o jedno procento.

Ivan Bartoš (PIRÁTI), člen výboru

Obranná politika České republiky musí odrážet fakt, že konflikt v 21. století už dávno neprobíhá jen na fyzickém bojišti s těžkou technikou, ale přesunul se do digitálního prostoru, do energetiky a do informačního pole. Na současnou bezpečnostní situaci v Evropě bychom měli reagovat s důrazem na tyto tři klíčové oblasti:

Masivní posílení kybernetické obrany a ochrany kritické infrastruktury: Moderní válka začíná útokem na servery, nemocnice, elektrárny a státní databáze. Musíme radikálně zvýšit naši digitální odolnost a investovat do špičkových IT odborníků v rámci státní i armádní sféry. Armáda nesmí být jen o železe, ale také o schopnosti odrazit sofistikované hackerské útoky ze strany nepřátelských státních aktérů.

Chytré a transparentní armádní nákupy: Splnění závazku 2 % HDP na obranu je nutnost, ale nesmí to znamenat bezhlavé utrácení nebo návrat k neprůhledným zakázkám z minulosti. Musíme nakupovat efektivně a transparentně, ideálně ve větších celoevropských tendrech, které snižují cenu. Zároveň bychom měli mnohem více zapojit domácí technologický a obranný průmysl, a to včetně startupů zabývajících se vývojem dronů, AI a moderních technologií s dvojím užitím (dual-use).

Evropská spolupráce a společenská odolnost: NATO zůstává základním kamenem naší bezpečnosti, ale Evropa jako celek musí dospět a stát se mnohem silnějším a samostatnějším pilířem Aliance. K obranné politice navíc musíme přistupovat komplexně, protože její nedílnou součástí je i boj proti hybridním hrozbám a dezinformacím. Zahraniční propaganda se snaží rozložit naši společnost zevnitř a oslabit důvěru v demokratické instituce. Stát musí umět efektivně čelit těmto kampaním a posilovat mediální a informační gramotnost občanů.

Tyto priority se samozřejmě musí odrážet v odpovídajícím financování, které současná vláda odmítá navýšit na přijatelnou úroveň.

Matěj Hlavatý (STAN), člen výboru

Bezpečnostní prostředí v Evropě se za poslední tři roky proměnilo víc než za předchozích třicet let. Válka na Ukrajině pokračuje čtvrtým rokem a Rusko vede souběžně hybridní kampaň proti aliančnímu prostoru, jejíž intenzita roste. Sabotáž na polské železnici, vstup do aliančního vzdušného prostoru několik desítek ruských dronů, další drony nad evropskými letišti a vojenskými objekty. Systematické rušení GPS nad Pobaltím. To vše ukazuje na to, že bezpečnostní situace je spíše horší než lepší. Česká odpověď by proto měla mít tři roviny. 

První je finanční. Haagský summit potvrdil cíl 3,5 procenta HDP na obranu a dalších 1,5 procenta na související investice do roku 2035. Tempo růstu o 0,2 procenta ročně, které jsme nastavili, musí pokračovat. Pokles aliančně uznaných výdajů na 1,78 procenta v letošním roce je bezpečnostně i diplomaticky špatný signál, říkáme tím Moskvě, že se nás nemusí bát, a spojencům, že se na nás nemusí spolehnout.

Druhá rovina jsou kapacity. Protivzdušná a protidronová obrana, dělostřelectvo a přesná munice, ženijní a logistické schopnosti pro plnění úkolů na východním křídle. Vedle armádních akvizic je třeba aktivně využívat nástroj EU SAFE, investovat peníze do výzkumu a vývoje, který zejména v oblasti dronů a pozemních robotizovaných komplexů pokračuje velmi rychlým tempem. Česká muniční iniciativa, která dodala miliony kusů dělostřelecké munice, patří mezi nejúspěšnější české zahraničněpolitické nástroje posledních let. Charakter bojiště se proměňuje a váha bezpilotních prostředků roste, dělostřelectvo ale zůstává důležitou součástí palebné podpory. Koordinační roli, kterou v něm Česko získalo, bychom si neměli zlehka nechat vzít.

Třetí rovinou je odolnost. Bitvy se dnes vedou stejně tak v zákopu jako v rozvodné síti, datovém centru a veřejném prostoru. Potřebujeme jasně rozdělené role mezi NÚKIB, BIS, ministerstvem obrany a kraji při ochraně kritické infrastruktury, silnější aktivní zálohu a obnovené prvky civilní připravenosti, včetně varovných systémů a strategických zásob.

Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu PČR

Pavel Fischer (nezávislý), předseda výboru

Zkušenosti Ukrajiny, která se úspěšně brání proti ruské přesile, ukazují, že musíme se vší vážností posílit protivzdušnou obranu, vytvořit schopnosti proti raketovým útokům a mnoho dalších. Jsou tu ale dluhy, které se netýkají naší výstavby sil nebo zbraňových systémů, a přitom vážně ohrožují obranyschopnost státu. Tyto dluhy jsou v oblasti legislativy. 

V branné legislativě nebo krizovém řízení jsme ustrnuli v dobách míru, a přitom řešíme nejvážnější bezpečnostní krizi. I proto považuji za naprostou prioritu, abychom provedli inventuru našich zákonů a předpisů a připravili celkový nový legislativní rámec. Jinak vláda ČR nebude schopna zvládnout příval úkolů, řídit krizi a zabezpečit základní funkce státu. Senát nemůže vládu nahradit. Ale můžeme vytvořit podmínky pro otevřenou diskusi o těchto úkolech a umožnit, aby parlament byl připraven na součinnost s vládou. A na tom nyní v Senátu pracujeme.

Tomáš Jirsa (ODS), místopředseda výboru

Česko si musí především přiznat, že bezpečnostní prostředí v Evropě už není „v klidu“ jako dřív – válka na Ukrajině to jasně ukázala. Proto bych posílil investice do armády tak, aby dávaly smysl: nejen plnit závazek vůči NATO, ale hlavně modernizovat techniku, zlepšit protivzdušnou obranu a kyberbezpečnost. Zároveň potřebujeme víc lidí – ať už profesionálů, nebo aktivních záloh – a lepší spolupráci s českým průmyslem, aby část výroby a servisu zůstávala doma. 

Stejně důležité je ale i to, že musíme být odolnější jako společnost: zvládat dezinformace, chránit kritickou infrastrukturu a mít připravené krizové scénáře. A v zahraniční politice být čitelný a spolehlivý partner – držet se spojenců v EU i NATO, podporovat Ukrajinu a aktivně se zapojovat do společné obrany, nejen čekat, co udělají ostatní.

Róbert Šlachta (Přísaha), místopředseda výboru

Bezpečnostní situace v Evropě nás donutila k tvrdému procitnutí. Česká republika stojí před úkolem, který zdaleka přesahuje prosté naplnění finanční kvóty 2 % HDP. Pokud má být naše obrana skutečně funkční, musí se vyrovnat s limity průmyslu, ekologickou regulací i radikální změnou charakteru moderního bojiště.

Základním pilířem naší bezpečnosti a hlavním dluhem vůči NATO zůstává dobudování těžké mechanizované brigády. Tato ambice však v současnosti naráží na tvrdou realitu evropského průmyslu. Čelíme akutnímu nedostatku výrobních kapacit. Je nutné si přiznat, že ocel pro tanky a obrněná vozidla nelze vyrobit bez vysokých pecí a klasického těžkého průmyslu. V kontextu ekologických omezení EU (Green Deal) se obranná politika dostává do přímého střetu s klimatickými cíli. Pokud stát myslí obranu vážně, musí zajistit, aby strategický průmysl nebyl udušen regulací. Bez návratu k podpoře těžkého strojírenství zůstanou naše závazky vůči spojencům pouze na papíře.

Konflikt na Ukrajině přinesl zásadní ponaučení v taktice. Ukazuje se, že i ty nejdražší a nejsofistikovanější zbraňové systémy mohou být vyčerpány a zahlceny mnohonásobně levnější technologií, pokud je použita v abnormálním množství. 

Česká bojová strategie musí projít transformací. Vedle nezbytných špičkových systémů, jako jsou letouny F-35, musíme investovat do masové produkce a nasazení levných dronů a asymetrických prostředků. Cílem je schopnost „nasytit“ bojiště tak, aby náklady na eliminaci našich prostředků byly pro nepřítele neudržitelné. 

Geografická poloha nás předurčuje k roli klíčového logistického uzlu NATO. Naše území musí fungovat jako průchozí křižovatka pro přesuny spojeneckých vojsk všemi směry. To vyžaduje víc než jen opravu dálnic. Musíme mít robustní železniční infrastrukturu, dimenzované mosty a logistické zázemí schopné pojmout a servisovat tisíce kusů techniky, zároveň musí být vybudovány vhodné kapacity i pro vojáky, a to včetně nemocniční péče. Logistika v době krize není jen o dopravě, ale o přežití – o zajištění energií, paliv a materiálu v prostředí, kde jsou dodavatelské řetězce pod neustálým tlakem nebo útokem.

Závěrem ještě to nejdůležitější. Technika bez lidí nebojuje, a moderní technika vyžaduje jiný typ vojáků. Armáda musí radikálně změnit přístup k lidským zdrojům. Potřebujeme nejen profesionály pro obsluhu složité bojové techniky, ale i širokou základnu technologicky zdatných záloh. Důraz musí být kladen na schopnost operovat s bezpilotními prostředky a kybernetickými systémy na nejnižších úrovních velení.

Václav Láska (SEN 21), člen výboru

1. Plnit závazky NATO. 
2. Budovat protivzdušnou obranu.
3. Nakupovat a školit se v používání dronů.
4. Nepořizovat stíhačky F-35.

Jana Mračková Vildumetzová (ANO), členka výboru

V kontextu aktuální bezpečnostní situace v Evropě je nezbytné, aby Česká republika adaptovala svůj přístup k obraně, přičemž Bezpečnostní a Obranná strategie ČR zůstávají relevantními dokumenty a plnění závazků v rámci NATO zůstává základním stavebním kamenem naší obranyschopnosti. 

Z hlediska obranného systému ČR je klíčová důsledná aplikace celovládního a celospolečenského přístupu k obraně, inovace a rychlé zavádění nových technologií a flexibilnější nákupy vojenského materiálu.

David Šimek (KDU-ČSL+Nestran v roce 2024), člen výboru

Domnívám se, že Česká republika nemusí zásadním způsobem upravovat svou obrannou politiku. Měla by ji ale důsledně naplňovat. A v tom minimálně zatím současná vláda selhává. Dokážu i souhlasit s tvrzením, že obrana a bezpečnost se nepoměřují procenty HDP. Ano, ale. Bez potřebných finančních prostředků nevybudujeme obranné schopnosti, které na nás klade NATO, ale které jsme si stanovili také my sami. Schopnosti, které armáda potřebuje vybudovat v následující dekádě, finančně dokonce převyšují závazek poměru k HDP. Tedy neměňme obrannou politiku, ale naplňujme ji. A to bez odpovídajících finančních prostředků nepůjde.