Evropský obranný průmysl vstupuje do období hluboké proměny. Rozšiřování výrobních kapacit probíhá bezprecedentním tempem v době míru a mění dosavadní podobu průmyslové základny. Nové závody, přístavby a infrastrukturní projekty pokrývají miliony metrů čtverečních a analytické odhady ukazují několikanásobné navýšení investiční aktivity oproti období před rokem 2022. Nástup války vysoké intenzity na východním křídle NATO vede vlády k budování zázemí pro dlouhé konflikty, nikoli pouze k jednorázovému doplnění zásob.

Jádro změny představuje posun od „just in time“ produkce k průmyslové základně schopné dlouhodobě udržet vysoké tempo dodávek munice, raket a komplexních zbraňových systémů. V segmentu dělostřelecké munice ráže 155 mm došlo v Evropě k růstu nominální roční kapacity z přibližně 300 tisíc kusů na hodnotu blížící se dvěma milionům, přičemž cíle stanovené do roku 2027 počítají s dalším navýšením. Klíčovou roli v tomto procesu hraje veřejné financování na evropské i národní úrovni. Unijní Program Act in Support of Ammunition Production (ASAP) a navazující nástroje v rámci European Defence Industrial Strategy směrují stovky milionů eur do konkrétních závodů vyrábějících munici a rakety.

Vedle evropských grantových programů dochází k rozsáhlým investicím na národní úrovni. Německo zřídilo dluhově financovaný fond ve výši 100 miliard eur pro modernizaci Bundeswehru (Sondervermögen) a navíc širší infrastrukturní balík v objemu 500 miliard eur, který pokryje také projekty s dvojím užitím. Tyto prostředky nesměřují pouze do akvizic hotových systémů, nýbrž i do rozšíření výrobních linek, budování skladovacích kapacit a posílení logistických řetězců ve zbrojním sektoru. Současně roste ochota bank a investičních fondů financovat obranné projekty. Regulatorní rámec EU nyní výslovně potvrzuje slučitelnost investic do obrany s udržitelným financováním při dodržení požadovaných standardů ESG.

Vlády zároveň stále důrazněji podmiňují přístup k obranným zakázkám požadavkem na co nejširší lokální produkci a zapojení domácích subdodavatelů. Do zadávací dokumentace se promítají minimální podíly místní výroby, povinný transfer technologií či výstavba výzkumných a vývojových center na území zadavatele. Tyto podmínky vedou velké nadnárodní zbrojovky k rozsáhlým investicím v Evropě, k přemístění části produkce a k zakládání nových poboček v členských státech EU.

Německo funguje jako hlavní uzel této transformace, protože kombinuje vysoký rozpočet na obranu, politickou poptávku po robustnější průmyslové základně a rozsáhlý soubor veřejných podpůrných programů. Tradiční podniky typu Rheinmetall, KNDS Deutschland a Diehl Defence doplňují zahraniční aktéři, kteří reagují na otevřené příležitosti v segmentu munice, systémů PVO, raketového dělostřelectva i elektronického boje.

Izraelská společnost Elbit Systems představuje názornou ukázku adaptace na novou evropskou situaci. Její německá pobočka rozšiřuje kapacity napříč hodnotovým řetězcem a přenáší do Německa významnou část vývoje i výroby. V rámci programu digitalizace pozemních operací pro Bundeswehr došlo k lokalizaci produkce taktických radiostanic E-LynX, přičemž v Německu funguje nejen finální montáž, ale i navázaný dodavatelský řetězec, testování a servis.

Druhá vlna expanze Elbit Systems Deutschland zahrnuje nákup dalších nemovitostí a zřízení až pěti nových lokalit s mnohonásobným navýšením počtu zaměstnanců oproti současnému stavu. Společnost cílí zejména na projekty raketového dělostřelectva a protivzdušné obrany. Systém EuroPULS, odvozený z izraelského řešení PULS, má pro Bundeswehr vytvořit modulární platformu schopnou používat různé typy munice s dosahem od desítek po několik set kilometrů. V úvahu přichází rakety EXTRA s dosahem okolo 150 kilometrů nebo střely Predator Hawk s dosahem kolem 300 kilometrů. Cílem se stane řešení pro evropskou produkci raket využívané v systému EuroPULS s podstatným podílem německé výroby.

Elbit v Německu rozvíjí též aktivní ochranný systém Iron Fist, jenž využívá radarové a elektrooptické senzory k detekci hrozeb, vyhodnocení jejich trajektorie a aktivaci záchytných prostředků před vozidlem. Řešení s hmotností kolem 500 kilogramů lze integrovat na platformy typu Boxer a Dingo a vykazuje účinnost proti řízeným střelám, kinetickým projektilům i bezpilotním prostředkům včetně loitering munice, což odpovídá rostoucí roli dronů na bojišti. Paralelně Elbit posiluje segment bezpilotních prostředků a přesně naváděné munice prostřednictvím systému SkyStriker, který kombinuje průzkum s přesným úderem a umožňuje dlouhé setrvání nad cílem. Integrace do systémů typu EuroPULS rozšiřuje spektrum efektorů podle konkrétního scénáře nasazení. Současně firma posiluje výzkum a vývoj, kdy Elbit Systems Deutschland uzavřel dohodu se start-upem Cucuyo na využití laserové komunikační technologie pro vojenské aplikace. Elbit tak naplňuje strategii celkové lokalizace v zákaznické zemi a tím posiluje svou pozici při získávání dlouhodobých kontraktů.

Současnou vlnu lokalizace nevyužívají pouze izraelské podniky. Jihokorejská Hanwha Aerospace oznámila záměr vybudovat v Německu závod na výrobu přesně naváděné munice a raketových systémů, přičemž společnost zvažuje více lokalit ve východní části země. Plán navazuje na předchozí aktivity Hanwha v Evropě, včetně dodávek samohybných houfnic K9 Thunder a raketometů Chunmoo. Na setkání s německými státními institucemi a průmyslovými partnery v Berlíně prezentovalo vedení firmy vizi Německa jako střediska evropských aktivit.

Hanwha buduje partnerskou síť rovněž v dalších evropských zemích. V Polsku vzniká společný podnik s firmou WB Group zaměřený na výrobu raketometů Chunmoo a naváděné munice pro domácí i zahraniční odběratele. Rumunsko připravuje výrobu houfnic K9 a vozidel K10, přičemž zahájení produkce se očekává kolem roku 2027. Polsko má navíc ambici stát se evropským centrem výroby tanku K2 Black Panther díky lokalizaci montáže i budoucích modernizací.

I tato strategie korejských firem zapadá do širšího trendu „evropeizace“ obranné spolupráce. Soul usiluje o vnímání jako dlouhodobý obranný partner, nejen jako rychlý exportér zbraní. V praxi to znamená zájem na budování výrobních a výzkumných center v Evropě, na sdílení technologií a na zapojení do iniciativ EU v oblasti obranného průmyslu. Ovšem také evropské podniky posilují vlastní kapacity, takže izraelské a jihokorejské firmy se musejí „zčásti zevropštět“ a vstupovat do evropského ekosystému jako „místní firmy“.

Změny v evropském obranném průmyslu dopadají i na Českou republiku. Jen pokud budou přibývat akvizice vojenské techniky a obranný rozpočet ve střednědobém horizontu růst, zvýší se atraktivita českého prostředí pro zahraniční firmy, které hledají nové výrobní kapacity v rámci EU – ať už jsou z Izraele, Korejské republiky nebo z jiných spojeneckých zemí. Rostoucí konkurence mezi evropskými státy nicméně vytváří tlak na promyšlenou národní strategii. Velké ekonomiky se snaží koncentrovat výrobu v rámci svých hranic a opírají se o rozsáhlé veřejné programy, zatímco menší země musí nabídnout specifické přednosti. Příkladem může být flexibilní regulatorní prostředí, zrychlená povolovací řízení, dostupná průmyslová infrastruktura a kvalifikovaná pracovní síla v technických oborech. Význam získává také schopnost podporovat start-upy a menší inovativní podniky v oblastech umělé inteligence, kybernetické bezpečnosti či bezpilotních systémů.

Celkový trend směřuje k vytvoření robustní evropské obranné průmyslové základny, která spojí národní kapacity s mezinárodní spoluprací. Lokalizace výroby, dlouhodobé veřejné financování a rozšiřující se role neevropských partnerů, například jihokorejských a izraelských firem, mění podobu trhu. Zahraniční společnosti, které přijmou strategii dlouhodobé fyzické přítomnosti, transferu technologií a vývoje v Evropě, získají přístup k významným zakázkám a stabilnímu odbytu. Pro státy schopné nastavit chytré podmínky se otevírá možnost posílit průmyslovou i technologickou suverenitu spolu s hlubší integrací do evropského obranného ekosystému.

Zdroj: Hartpunkt, Ashurst, KED Global, Carnegie, Financial Times