Evropa se v posledních letech dostala do strategicky nebezpečné situace, kterou sama finančně podporuje. Politická rétorika evropských vlád i institucí operuje s pojmy strategická autonomie, obranná suverenita a posilování evropského pilíře NATO. Skutečný tok peněz, vývoje technologií a rozhodovací moci ovšem podporuje protichůdné procesy. I když po roce 2022 došlo k dramatickému růstu obranných rozpočtů, více prostředků nevede k posílení evropské průmyslové a technologické základny. Naopak lze pozorovat vznik hlubší a strukturálně pevnější závislosti Evropy na americkém obranném průmyslu, koncentrované navíc v oblastech, které rozhodují o vedení moderní vysoce intenzivní války.

Tato závislost má podle bruselského think tanku Bruegel měřitelnou podobu vyjádřenou miliardami amerických dolarů, konkrétními kontrakty a technickými omezeními. Ústřední roli hraje systém Foreign Military Sales (FMS), americký vládní program mezivládního prodeje zbraní. Evropské státy v jeho rámci neuzavírají smlouvy přímo s firmami typu Lockheed Martin, Raytheon nebo Boeing. Jako smluvní partner vystupuje vláda Spojených států, která určuje parametry dodávek, tempo realizace, podobu modernizací i rozsah budoucích schopností. Vzniká tím dlouhodobý politicko-technologický závazek s výrazně asymetrickým rozložením moci.

Rozsah evropského zapojení do tohoto systému nedávno dosáhl historických hodnot. V období 2022–2025 si evropské státy objednaly americkou vojenskou techniku prostřednictvím FMS za přibližně 190 miliard dolarů v přepočtu na ceny roku 2024. Samotný rok 2024 přinesl evropské objednávky v hodnotě okolo 76 miliard dolarů, což odpovídá několikanásobku dlouhodobého průměru. V praxi tím Evropa během čtyř let utratila v USA stejný objem prostředků, jaký vydala za předchozí dekádu.

Nejvýraznějším příkladem tohoto trendu je Polsko. Mezi lety 2022 a 2024 oznámila Varšava v rámci FMS nákupy amerických zbraní v hodnotě desítek miliard dolarů. Součást kontraktů tvoří 32 stíhaček F-35, systémy Patriot, stovky raket PAC-3 MSE, tanky M1A2 Abrams, raketomety HIMARS a rozsáhlé balíky munice, výcviku a dlouhodobé logistické podpory. Samotný balík provozní podpory pro polské F-35 dosáhl přibližně 1,85 miliardy dolarů bez započtení budoucích modernizací.

Podobnou trajektorii sleduje Německo. Berlín objednal 35 letounů F-35 v hodnotě přesahující 10 miliard dolarů včetně munice, infrastruktury a výcviku. Finsko a Švýcarsko uzavřely kontrakty za vyšší jednotky miliard dolarů, přičemž významná část nákladů souvisí se softwarem, americkými zbraňovými systémy a dlouhodobou provozní podporou. Belgie, Dánsko, Nizozemsko a Rumunsko se nacházejí ve stejné skupině zákazníků, i když v nižších objemech.

Česká republika se do tohoto vzorce rovněž zapojuje v menším absolutním měřítku, avšak s obdobnými strukturálními důsledky. Rozhodnutí o pořízení 24 letounů F-35 představuje finanční závazek v řádu přibližně pěti miliard dolarů (informace z letošního ledna) včetně výcviku, infrastruktury a logistické podpory. Významná část této částky nesměřuje na samotné letouny, nýbrž na americký software, integrační balíky, zbraňové systémy a dlouhodobé servisní smlouvy. Provozuschopnost českého taktického letectva se tím přesouvá do režimu trvalé technologické závislosti na amerických rozhodnutích.

Obdobný princip platí v oblasti protivzdušné obrany. Česká republika pořídila izraelský systém SPYDER, přičemž další kroky v oblasti integrované PVO se bez amerických technologií prakticky neobejdou. Systémy Patriot, které se stávají standardem u hlavních spojenců v regionu, fungují na americkém softwaru, radarech a řízení palby. Cena jediné rakety PAC-3 MSE se pohybuje v jednotkách milionů dolarů, což dlouhodobě vytváří tlak na obranné rozpočty.

Program F-35 i systémy Patriot představují v evropském i českém kontextu symbol nové závislosti. Letouny i PVO fungují jako součást komplexního digitálního ekosystému řízeného ze Spojených států. Přístup k pravidelným softwarovým aktualizacím, databázím hrozeb a certifikaci zbraňových integrací zůstává plně pod kontrolou Washingtonu. Bez těchto prvků dochází k rychlé technologické degradaci schopností. Politické rozhodování se tak nepřenáší prostřednictvím explicitních podmínek, nýbrž skrze každodenní provozní realitu.

Strategická asymetrie tohoto modelu zřetelně nahrává Spojeným státům. Americký obranný průmysl posiluje výrobní kapacity, snižuje jednotkové náklady pro vlastní ozbrojené síly a upevňuje globální technologickou dominanci. Evropské státy financují tento proces, přičemž jejich vlastní průmyslová základna zůstává v roli subdodavatele bez kontroly nad klíčovými technologiemi. Think tank Bruegel upozorňuje, že Spojené státy dlouhodobě investují do obranného výzkumu a vývoje více než 150 miliard dolarů ročně (2024), zatímco všechny evropské státy dohromady se pohybují přibližně na méně než desetině této hodnoty (11 miliard eur v roce 2023).

Další rizikový faktor představuje kapacitní přetížení amerického průmyslu. Spojené státy současně zásobují vlastní ozbrojené síly, podporují Ukrajinu a připravují se na možný konflikt v indo-pacifickém regionu. Evropa v tomto systému vystupuje jako solventní zákazník bez rozhodovací priority. Dodací lhůty se prodlužují, modernizace se odkládají a strategická rozhodnutí zůstávají mimo evropský politický prostor.

Výsledkem této situace je strukturální slabina. Evropské obranné schopnosti financují evropské rozpočty, technologicky je ovládá americký průmysl a politicky řídí priority americké vlády. Tento model funguje pouze za předpokladu dlouhodobé shody transatlantických zájmů. V podmínkách současného globálního mocenského posunu představuje zásadní riziko.

Probíhající evropské přezbrojení nepřináší cestu k autonomii. Dochází k hlubší integraci do amerického vojensko-průmyslového komplexu, při níž roste objem výdajů a klesá schopnost samostatného strategického jednání. Česká republika se stává součástí tohoto trendu. Bez zásadní změny struktury investic zůstane evropská i česká obrana v horizontu příštích dekád závislá na strategických rozhodnutích přijímaných mimo evropský prostor.

Zdroje: Euronews, France24, Chatham House, Bruegel