Nový poradce předsedy vlády pro národní bezpečnost Hynek Kmoníček v lednu 2026 řekl, že dle dostupných kalkulací lze očekávat, že automobilový průmysl v letošním roce zřejmě ztratí svou dlouholetou pozici „tahouna“ české ekonomiky. Hlavním odvětvím se letos stane výroba vojenské techniky, resp. obranný průmysl. Jelikož Česká republika se dříve stala známou jako „autodílna Evropy“, jedná se o skutečně významný posun, jenž ilustruje proměnu nejen české, ale i evropské ekonomiky. Tuto predikci ještě podtrhla událost, která nastala jen o několik dní později. Skupina CSG, jež představuje největší český subjekt v tomto sektoru, uskutečnila avizovaný vstup na burzu, kde její akcie zaznamenaly obrovský zájem a růst ceny. Celková hodnota skupiny činí desítky miliard eur, a proto už se dá bez nadsázky říci, že jde o aktéra se světovým významem.

Tento krok má také velký symbolický význam, jelikož jasně demonstruje pokračující úspěchy českého obranného průmyslu, díky němuž se Česko vrací mezi světové zbrojní velmoci. Děje se tak samozřejmě z velké části (ačkoliv ne výhradně) kvůli válce na Ukrajině, protože Česko patří mezi velice důležité dodavatele zbraní a munice pro armádu napadené země a z hlediska objemů nově vyrobeného vojenského materiálu pro Kyjev může konkurovat i mnohem větším a bohatším státům. Válka na Ukrajině ovšem tento vzestup českého průmyslu „jen“ urychlila, protože řadu impozantních úspěchů zaznamenával již před rokem 2022. Nyní tak může Česko těžit z rozsáhlé a expandující průmyslové základny, jež zahrnuje důležité vývojové, výrobní a servisní kapacity, které mnohé jiné evropské země radikálně omezily či úplně pozbyly, kdežto Česko je nyní rozšiřuje. Rostoucí sílu českého průmyslu vedle mnohých exportních kontraktů prokazují rovněž jeho akvizice zahraničních podniků.

Světově určitě největší pozornost si získala skutečnost, že se legendární americká značka Colt v roce 2021 stala majetkem skupiny Česká zbrojovka, která změnila název na Colt CZ Group. Spojili se dva tradiční a globálně známí výrobci ručních palných zbraní, do jejichž portfolia se řadí množství úspěšných produktů včetně rodiny pistolí CZ 75 či útočné pušky CZ BREN a Colt AR-15. Tato skupina posléze koupila též dlouholetého českého výrobce střeliva Sellier & Bellot a také část podniku Synthesia, který patří mezi nejvýznamnější evropské producenty nitrocelulózy, tedy materiálu nezbytného k výrobě munice. V loňském roce pak skupina Colt CZ Group zaznamenala zcela mimořádný úspěch, neboť získala kontrakt na dodávky poloautomatických pistolí pro armádu Německa. Bundeswehr odebere možná až 186 000 zbraní typu CZ P-10 C OR (pod označením P13), který si vybral v tvrdé konkurenci několika prestižních značek včetně domácích německých, což velice jasně prokazuje kvalitu proslulých pistolí z Uherského Brodu.

 

Vysoce významným hráčem v sektoru malorážového střeliva se stala také již zmíněná skupina CSG, jež koupila nejdříve italskou muniční továrnu Fiocchi Munizioni a poté americkou skupinu The Kinetic Group, do níž patří celkově pět výrobců střeliva včetně slavné firmy Remington Ammunition. Díky těmto dvěma důležitým akvizicím se skupina CSG stala vůbec největším dodavatelem malorážového střeliva v západním světě. Patří ovšem také mezi významné aktéry v oboru munice velké ráže, zvláště té dělostřelecké, protože do její struktury náleží několik velkých továren na dělostřelecké granáty v několika evropských zemích, mj. na Slovensku, v Srbsku nebo ve Španělsku. Skupina CSG zakoupila i německý podnik IFF, který se zabývá produkcí nitrocelulózy, což zapadá do snah skupiny vybudovat naprosto autonomní dodavatelský řetězec pro výrobu munice. Tomu odpovídá také navázaná spolupráce s řeckým průmyslem v továrně na výrobu trinitrotoluenu u Atén.

Tím však mezinárodní aktivity skupiny CSG zdaleka nekončí. Patří do ní také podnik MSM North America, který obdržel zakázku na stavbu muniční továrny od US Army, a jejím partnerem je i ukrajinský podnik Ukroboronprom, se kterým spolupracuje na produkci munice přímo na Ukrajině. Odhaduje se, že od CSG dnes pochází zhruba třetina celoevropské produkce dělostřelecké munice. Tato skupina hraje významnou úlohu též v tzv. české muniční iniciativě pro Ukrajinu. Na českém území však poněkud paradoxně prozatím žádnou továrnu na munici nemá. Přímo v Česku produkuje značné množství dělostřelecké munice především společnost STV Group, která samozřejmě rovněž masivně zásobuje Ukrajinu. V oboru munice je vhodné zmínit ještě podnik Zeveta, která dodává zvláště ruční granáty a přenosné protitankové zbraně RPG-75, které se také osvědčily i ve službách ukrajinské armády.

Skupina CSG ovšem kromě dělostřelecké munice produkuje též dělostřelecké zbraně, např. samohybné houfnice, které navazují na legendární zbraň DANA ráže 152 mm ze 70. let. Modernizovaná varianta DANA M2 úspěšně slouží na Ukrajině, což platí také o nové zbrani DITA, která již přešla na alianční standard ráže 155 mm a vyznačuje se vysokou mírou automatizace.

V nabídce šternberského podniku Excalibur Army, který je jednou z hlavních značek skupiny CSG, figuruje také zcela nově koncipovaná samohybná houfnice Morana ráže 155 mm. Na Ukrajinu směřují i české dělostřelecké raketomety, a sice zmodernizované deriváty klasické konstrukce RM-70 ráže 122 mm. V nabídce skupiny CSG pochopitelně nechybí ani 122mm rakety včetně verze s prodlouženým doletem. Skupina v tomto oboru těsně spolupracuje s izraelskou firmou Elbit Systems, která pro některé z uvedených zbraní zajišťuje systémy řízení palby a která pro raketomety dodává naváděné rakety AccuLAR-122.

Všechny zmíněné samohybné dělostřelecké systémy jsou umístěny na podvozcích společnosti Tatra Trucks, která je také úzce spojena se skupinou CSG – ta je její většinový vlastník, přičemž Tatra patří mezi nejprestižnější výrobce těžkých nákladních automobilů na světě. To opět potvrzují velké dodávky těchto vozů do řady zemí světa. Vozy z Kopřivnice proto tvoří důležitou součást logistiky kromě Česka a Slovenska např. v armádách Indie, Izraele, Spojených arabských emirátů, Saúdské Arábie, Belgie a samozřejmě i Ukrajiny, v budoucnu například i Chorvatska nebo Maďarska. Ta je používá také jako platformy pro různé zbraňové systémy, mj. houfnice Bohdana ráže 155 mm nebo protilodní raketové komplety Neptun, z nichž jeden stál i za potopením ruského křižníku Moskva. Podvozky značky Tatra často využívají také izraelští dodavatelé, a proto jsou na nich v mnohých zemích instalovány např. samohybné houfnice ATMOS, dělostřelecké raketomety PULS nebo protivzdušné raketové systémy SPYDER.

Další sektor vojenské techniky s rostoucím významem českého průmyslu představují obrněná vozidla. Jako příklad lze uvést obrněná vozidla rodiny Pandur 8×8, jejichž konstrukce je sice rakouského původu, ale která jsou už řadu let českým výrobkem, neboť produkce byla kompletně přenesena do Česka pod kopřivnickou značku Tatra Defence. Ta již dodala tato vozidla také do zahraničí (konkrétně do Indonésie a na Filipíny) a v roce 2025 prezentovala zcela novou verzi nazvanou Pandur 8x8 EVO, kterou nabízí české armádě, ale i zahraničním zákazníkům.

Společnost Excalibur Army dodává i čtyřkolová obrněná vozidla Patriot 4×4 a Tatra Defence šestikolové obrněnce TITUS nebo vozidla TADEAS v provedeních 4×4, 6×6 a 8×8, které používají terénní šasi Tatra. Stojí tu za zmínku rozsáhlá spolupráce se sousedním Polskem, protože jeho armáda se již rozhodla zavést platformy Patriot 4×4 a TADEAS 6×6 pod jmény Waran a Heron a lze očekávat licenční produkci v řádu stovek či tisíců kusů.

Kromě produktů firem skupiny CSG figuruje v nabídce českých obrněnců též čtyřkolové vozidlo MARS společnosti SVOS. Ta spolupracuje se švédskou firmou Saab, díky čemuž se zmíněný obrněnec používá mj. jako platforma pro mobilní variantu protiletadlového raketového systému RBS 70 NG. V tomto oboru se hodlá uchytit i společnost STV Group, jež kooperuje s finskou skupinou Patria, a proto nabízí české armádě finský osmikolový obrněnec Patria AMV XP, jenž by se měl v případě úspěchu montovat nebo vyrábět v Česku. Jestliže se nyní od kolových vozidel přesuneme k pásovým, pak je opět třeba zmínit značku Tatra Defence, která v roce 2024 získala zakázku na výrobu obrněných koreb dvoudílných pásových obrněnců BvS 10 nadnárodní korporace BAE Systems. Podniky skupiny CSG by se měly rozsáhle podílet i na sériové výrobě německých tanků Leopard 2A8, a to nikoli jen pro českou armádu, ale rovněž pro zahraniční zákazníky,

Český průmysl si historicky vybudoval slavné jméno též v oboru letecké techniky, kde působí mj. značka Aero Vodochody. Ta kdysi poslala na trh slavné typy L-29 Delfín a L-39 Albatros, z nichž na druhý dnes navazuje proudový cvičný a lehký bojový stroj L-39 Skyfox. Ten si už připsal několik exportních zakázek (mj. pro Vietnam či Maďarsko) a lze očekávat další kontrakty. Vedle toho získávají úspěchy vrtulová cvičná letadla firmy Zlín Aero jako Z 143 a Z 242 nebo lehké dopravní stroje řady Let L-410 značky Aircraft Industries. Český průmysl se velmi prosazuje i v dnes nesmírně lukrativním oboru vzdušných prostředků bez osádky, což prokazují komerční úspěchy dronů značky Primoco UAV, které už provozuje dvouciferný počet států. Ve stejném oboru se angažuje také společnost LPP, jež začala pro Ukrajinu vyrábět „sebevražedné“ drony a připravuje i produkci střel s plochou dráhou letu.

Pro pohon poslední jmenované kategorie zbraní jsou nutné malé kompaktní proudové motory, jež dnes na světě vyrábí v adekvátní kvalitě překvapivě nízký počet podniků. Pozoruhodné je, že mezi ně náleží také česká firma PBS, protože právě její agregáty slouží k pohonu některých ukrajinských dálkových zbraní, které zasahují cíle v ruském týlu. V oboru letecké techniky už působí rovněž skupina CSG, protože v její struktuře se nachází i divize zvaná CSG Aerospace, jejíž společnosti se zabývají mj. produkcí a opravami letecké či radiolokační techniky. Mezi značkami této divize figurují např. pardubické společnosti Retia a Eldis, jež se řadí mezi světově úspěšné producenty vojenských a civilních radarů. První z nich získala také licenci na moduly od izraelské společnosti Elta, díky čemuž se podílí na dodávkách radarů pro českou armádu i zahraniční klienty. CSG vlastní též firmu AviaNera, která se zabývá výrobou malých proudových motorů pro drony či řízené střely.

Velký význam náleží také česko-ukrajinské společnosti U&C UAS, která v současnosti vyrábí průzkumné a „sebevražedné“ bezpilotní prostředky Leleka a Bulava pro armádu Ukrajiny, ale tyto typy se pod jmény Stork a Mace nabízejí i na světovém trhu. Firma U&C UAS už získala také první velký exportní kontrakt, a to pro Indii. Samozřejmě je třeba uvést také pardubickou společnost ERA, která spadá do skupiny Omnipol a navazuje na tradici pardubického podniku Tesla, jenž se proslavil především pasivními sledovacími systémy Ramona a Tamara. V tomto oboru tedy dnes působí i ERA, jejíž systém Vera-NG si již připsal mnoho exportních úspěchů a která nabízí také další špičkové komplexy této kategorie. Spolu s výrobou dronů jde o důkaz prosazování českého průmyslu i v technologicky vysoce náročných oborech, což ilustruje také skutečnost, že skupina CSG investuje i do firem, které se zabývají mj. umělou inteligencí, kvantovými technologiemi nebo 3D tiskem a moderní digitální elektronikou.

Zejména díky aplikaci nemodernějších technologií platí, že obranný průmysl patří k odvětvím s nejvyšší přidanou hodnotou. Jestliže v případě automobilového průmyslu se často říká, že se Česká republika stala spíše „montovnou“, pak v sektoru vojenské techniky tomu tak rozhodně není. České značky mnohdy realizují vlastní pokročilý vývoj, vytvářejí si vlastní dodavatelské řetězce a stávají se i integrátory rozsáhlejších projektů, jak dokazují např. dodávky raketových systémů do Indonésie, což je program řízený společností Excalibur International ze skupiny CSG za kooperace s Tureckem. Spolupráce se silnými zahraničními partnery je ostatně dalším dokladem sílící pozice českého průmyslu. Ohromný potenciál má nepochybně kooperace s Ukrajinou, protože nabízí unikátní možnost testovat nové zbraně v podmínkách intenzivního válečného konfliktu a takto získané poznatky ihned implementovat do vývoje a modernizace.

Od vysoké přidané technologické hodnoty se pak pochopitelně odráží i zisky, protože obranný průmysl dlouhodobě patří k oborům, jež nabízejí největší přínos státní kase a celé ekonomice. Zákonitě to ale platí jedině při preferování domácího průmyslu, resp. jednoduše řečeno tehdy, pokud stát při akvizicích pro svou armádu preferuje domácí dodavatele. Analýzy z posledních roků ukazují, že každá koruna, která ze státního rozpočtu směřuje do vývojových a výrobních projektů českého obranného průmyslu, posléze vygeneruje mezi 3 a 4 korunami ve prospěch české ekonomiky. Evidentně se tedy jedná o obrovský přínos, což by se mělo zohlednit právě nyní, kdy politická reprezentace deklaruje úsilí zvýšit výkon české ekonomiky. Perspektivy dosavadního „tahouna“, kterým je výroba automobilů, se nyní jeví spíše nejistě, zatímco v případě obranného průmyslu všechno nasvědčuje tomu, že ho čeká velmi slibná budoucnost, neboť armády (nejen) v Evropě se nyní budou snažit napravovat to, co roky zjevně zanedbávaly.

Kromě příspěvku k obraně a bezpečnosti země a finančních zisků pro státní rozpočet ale silný domácí obranný průmysl představuje významný přínos také z dalších hledisek. Např. zajišťuje pracovní místa pro mnoho zaměstnanců s různou kvalifikací a v neposlední řadě může být též zdrojem technologií, které se uplatní i mimo armádu. S tím ostatně souvisí také fakt, že český obranný průmysl stále více kooperuje s domácími univerzitami, především s pražským ČVUT a s VUT Brno nebo ostravskou VŠB-TUO. Zde se samozřejmě nabízí prostor pro stát, aby takovou spolupráci podporoval a aby vycházel domácímu obrannému průmyslu vstříc též v jiných záležitostech, které mohou být brzdou jeho expanze. V minulosti se to týkalo především spolupráce s bankami, protože ty evropské obvykle hleděly na obranný průmysl negativně, a proto bylo pro firmy složité získat půjčky či úvěry na další rozvoj. To se však (zejména pod vlivem války na Ukrajině) změnilo a spolupráce s bankami už probíhá mnohem hladčeji.

Velkým problémem ale zůstávají vysoké ceny energií, jelikož obranný průmysl využívá četné výrobní (zejména metalurgické a chemické) procesy, které jsou energeticky značně náročné, a proto se ceny energií zákonitě odrážejí ve výsledných výrobních nákladech. Nová česká vláda často mluví o podpoře domácího průmyslu a také vyjadřuje snahu výrazně snížit ceny energií, takže je třeba doufat, že se tyto záměry opravdu naplní. Dlouhodobý problém znamená rovněž personální otázka, protože obranný průmysl (podobně jako jiná odvětví) bojuje s nedostatkem kvalifikovaných zaměstnanců. Skupina CSG už proto začala realizovat vlastní vzdělávací programy, ovšem také zde by měl konat zejména stát, který by se měl zasadit mj. o revitalizaci učňovského školství. Český obranný průmysl má nepochybně před sebou skutečně lákavé příležitosti, stejně nepochybně však bude nutná systémová podpora státu, aby se Česká republika mohla znovu stát světovou zbrojní velmocí.