Český obranný průmysl v době koronavirové

 12. 05. 2020      kategorie: Události

Hlavní úlohou obranného průmyslu je podílet se na obranyschopnosti státu. V případě vypuknutí ozbrojeného konfliktu se vláda může opřít pouze o domácí výrobce. Nakonec i koronavirová krize ukázala platnost pořekadla: „Hledáš-li pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene“. Zbrojovky navíc nemálo přispívají do státní kasy, pomáhají snížit nezaměstnanost a zvyšují technickou a technologickou úroveň průmyslu. Výhodou českého obranného průmyslu doposud je, že velkou část své produkce exportuje (okolo 90 %), což státu umožňuje udržet dostatečné výrobní kapacity tohoto odvětví, aniž by se o to musel nějak starat. Což už nebude platit nadále.

DSC08194
Foto: Hlavní úlohou obranného průmyslu je podílet se na obranyschopnosti státu. V případě vypuknutí ozbrojeného konfliktu se vláda může opřít pouze o domácí výrobce (ilustrační foto). | archiv CZUB

Současná doba, kdy platí téměř ve všech zemích na světě přísná opatření způsobená pandemií COVID-19, nevěstí pro budoucnost exportu vojenských technologií nic dobrého. Vláda sice umožňuje za přísných pravidel vycestovat za účelem obchodu či poskytnutí servisu. Ale těžko se hledá potřebný letecký spoj. A když se ho náhodou podaří nalézt, pak na té druhé straně, u potenciálního zahraničního zákazníka, není příliš velká ochota k osobnímu setkání. Nehledě na mnohdy přísná či komplikovaná karanténní opatření v jeho zemi. Navíc dochází také k přesouvání či úplnému rušení odborných seminářů a konferencí, průmyslových fór, podnikatelských misí, veletrhů a výstav pro firmy obranného a bezpečnostního průmyslu. Tedy mizí vše, co exportu napomáhalo. Navíc v řadě zemí, kam jsme v minulosti vyváželi, panuje obava ze snižování či úplného rušení obranných zakázek. Dá se tedy očekávat propad exportu obranných technologií v dalších letech, což je jasný signál pro vládu k činnosti. Výroba roušek pro zdravotníky se dá zajistit tím, že je po večerech lidé budou šít doma na šicích strojích. Těžko takto postupovat, když vojákům budou chybět náboje, zbraně nebo potřebná technika. Proto vláda musí začít činit takové kroky, které zajistí udržení výrobních kapacit domácích zbrojovek na potřebné úrovni. Ono to ale není příliš složité, stačí zdravý rozum a odvaha.

Základní vybavení vojáka, uniformou počínaje, přes taktickou vestu, ochrannou přilbu, osobní zbraň a její optické vybavení, ruční granáty, střelivo, ruční radiostanici atd. až po polní příbor lze kompletně pokrýt domácí výrobou. Zde by bez pardonu měli být preferováni čeští výrobci jako garanti dodávek v případě ohrožení státu či mobilizace. Řadu techniky dokáže domácí průmysl zajistit bez spolupráce se zahraničím. Existují ale výrobky, kde se lze bez mezinárodní spolupráce těžko obejít. V takových případech si vláda musí vynutit u zahraničního partnera vysoký podíl domácí průmyslové spolupráce. Není od věci preferovat regionální partnery. Z tohoto pohledu spolupráce se zeměmi V4+ má své nesporné výhody. Zvláště dnes, kdy se letecká doprava na velké vzdálenosti ukazuje jako velmi nespolehlivá. Stát by měl při zvažování toho, které vyzbrojovací projekty upozadit, vycházet především z toho, jak velký podíl domácí výroby na nich je. Je potřeba urychleně nastartovat ekonomiku a zbrojní zakázky jsou dobrou možností, jak toho dosáhnout. A jestli opravdu bude potřeba některé velké projekty z důvodu nedostatečných finančních zdrojů posunout na pozdější roky, pak je potřeba nahradit je finančně méně nákladnými modernizačními projekty, které zajistí fungování obranného průmyslu pro budoucnost a vojákům zajistí techniku pro překlenutí určitého období.

Pandemie COVID-19 pro nás může být velkým poučením. Ale nesmíme k tomu přistoupit tak, jak se obvykle činí při povodních. Dokud je velká voda a je to toho plná televize a noviny, tak politici mají plná ústa slibů a řešení. Jakmile voda opadne, opadne i zájem médií a politické sliby skončí na smetišti dějin. S takovým přístupem by v případě další krize mohla být naše nepřipravenost pro naši civilizaci tragická.

 Autor: Jiří Hynek