Na osvobozeném území byla podle scénáře objevena nelegální chemická laboratoř. V objektu se mohly nacházet bojové chemické látky, prekurzory k jejich výrobě i nástražný výbušný systém. Do zásahu proto nastoupili specialisté SIBCRA (Sampling and Identification of Bio, Chem and Rad agents) společně s pyrotechniky EOD. Cvičení ukázalo, jak náročná je činnost v prostoru, kde se chemické ohrožení prolíná s rizikem výbuchu.

Na první pohled šlo o běžný objekt. Podle scénáře se však uvnitř nacházela nelegální laboratoř, která mohla sloužit k výrobě bojových chemických látek. Vojáci proto museli postupovat tak, jako by se pohybovali v prostředí s možnou přítomností toxických látek i výbušných systémů. Nešlo pouze o nalezení nebezpečné látky. Zásah vyžadoval bezpečné otevření přístupové cesty, odstranění výbušného ohrožení, chemický průzkum, odběr vzorků, dokumentaci nálezů a následnou dekontaminaci všech osob i materiálu, které prošly kontaminovaným prostorem.

Výcvik vycházel z modelové situace na osvobozeném území. V objektu měla po protivníkovi zůstat ilegální výrobna chemických látek, která mohla být využita nejen jako prostředek boje, ale také k propagandistickým účelům. V laboratoři se podle scénáře nacházely zpuchýřující látky typu H a L, konkrétně yperit a lewisit, a také prekurzory nutné k jejich výrobě. Součástí imitované laboratoře byly aparatury představující zařízení pro syntézu a čištění výsledných produktů. 
„Jedná se o imitaci výrobny těchto látek. Jsou tam dvě aparatury. Jedna slouží k syntéze, druhá k destilaci nebo čištění výsledných produktů,“ popsal poručík Jakub Pavlík, důstojník chemické laboratoře. 

Nejdříve museli nastoupit pyrotechnici

Velitel zásahu musel už na začátku počítat s tím, že se v prostoru mohou vedle chemických látek nacházet také výbušniny nebo nástražný výbušný systém. Proto byl nejprve vytvořen kombinovaný průzkumný tým složený z pyrotechniků EOD a chemického specialisty. Ještě před vstupem do objektu tým provedl průzkum okolí budovy. Chemický specialista pomocí detekčního přístroje sledoval možné známky kontaminace, zatímco pyrotechnici vyhodnocovali bezpečnost přístupové trasy a riziko nástrah v prostoru.

Teprve poté kombinovaný tým vstoupil do budovy. Pyrotechnici postupovali místnost po místnosti a vytvářeli bezpečnou cestu k laboratoři. Chemický specialista současně průběžně kontroloval prostředí z hlediska možné přítomnosti nebezpečných látek. V místnosti s imitovanou laboratoří tým identifikoval podezřelý předmět. K jeho prověření pyrotechnici použili přenosný rentgen, vyhodnotili snímek a po potvrzení nástražného výbušného systému přistoupili k jeho neutralizaci. Teprve po odstranění výbušné hrozby mohl velitel zásahu rozhodnout o pokračování CBRN činnosti uvnitř objektu.

„Nejprve nastoupili pyrotechnici. Na základě našeho doporučení vstoupili do prostoru v prostředcích individuální ochrany, protože byla vysoká pravděpodobnost, že se v prostoru kromě výbušnin nachází také bojové chemické látky. Pyrotechnici si nejprve vyřešili svoji část úkolu, poté prošli přes naše dekontaminační pracoviště a následně jsme začali řešit vlastní CBRN problematiku,“ vysvětlil velitel zásahu.

Právě spolupráce mezi pyrotechniky a CBRN specialisty byla jedním z hlavních cílů výcviku. Obě odbornosti musí v podobné situaci pracovat jako jeden celek, protože výbušné ohrožení může přímo ovlivnit bezpečnost chemického průzkumu i další postup zásahu.

„Procvičování spolupráce SIBCRA a EOD specialistů umožňuje efektivně reagovat na situace, které se odehrávají v podmínkách CBRN kontaminace a zároveň hrozí přítomnost výbušnin, nebo výbušných systémů. Když se tyto dvě problematiky spojí, vzniká mimořádně složitá činnost, která vyžaduje přesnou koordinaci a spolupráci specialistů z obou oborů,“ doplnil velitel zásahu.

Chemický průzkum rozhoduje o dalším postupu

Po neutralizaci výbušného systému se hlavní pozornost přesunula k vlastní CBRN problematice. Chemický průzkumný tým mohl navázat na prvotní zjištění z okolí budovy i z prostoru laboratoře a zaměřit se na detailnější vyhodnocení zájmových míst. Vojáci dokumentovali nálezy, ověřovali možné zdroje kontaminace a předávali veliteli informace potřebné pro rozhodnutí o dalším postupu.

„Zájmová místnost se nachází vzadu. Je tam připravená laboratoř, ve které mají najít podezřelé látky a později z nich budou odebírat vzorky,“ uvedl poručík Pavlík.

Tým SIBCRA je úzce specializovaný tým, předurčený pro řešení nejsložitějších úkolů v oblasti CBRN. V tomto případě se výcvik soustředil především na chemické látky, jejich identifikaci, dokumentaci a následný odběr vzorků. Zásah byl rozdělen do tří hlavních částí: chemický průzkum, odběr vzorků a dekontaminace.

„Tým SIBCRA se používá pro řešení nejsložitějších úkolů v oblasti CBRN. Tým byl povolán proto, abychom zjistili, zda se na daném místě nachází bojové chemické látky, případně jaký byl účel této laboratoře,“ uvedl velitel zásahu.

Velitel měl po celou dobu spojení s týmem v takzvané hot zóně prostřednictvím radiostanic. Průběžně získával hlášení, korigoval činnost a po návratu průzkumného týmu vyhodnocoval fotografie i další zjištění. Právě hlášení z místa incidentu a obrazová dokumentace poskytují ucelený obraz o situaci, na jehož základě může velitel rozhodnout o dalším postupu, nebo přijímat adekvátní opatření.

„Jako velitel mám po celou dobu přehled o tom, co tým v hot zóně právě dělá, a podle potřeby jejich činnost usměrňuji. Každý scénář je ale velmi specifický. Máme samozřejmě stanovené postupy, ale často musíme reagovat flexibilně podle vývoje konkrétního incidentu,“ vysvětlil velitel zásahu.

Na základě informací z průzkumu se vytipují zájmové vzorky, pro které se vysílá odběrový tým. Vzorky se odebírají dle standardních operačních postupů a podle pokynů velitele. „Ke každému vzorku je nutné přistupovat individuálně. Zvažovat se vždy musí řada faktorů, mezi které patří skupenství, typ matrice, druh látky atp. Vzorek musí být správně odebrán, zabalen, označen a přepraven tak, aby dosahoval vypovídající hodnoty pro další analýzu. Vzorky se posílají buď do stacionárních, nebo mobilních laboratoří. Tam jsou k dispozici přesnější přístroje a výsledek analýzy je věrohodnější než to, co jsme schopni zjistit přímo v terénu. My sice pracujeme s poměrně sofistikovanými přístroji, ale stále jde o ruční prostředky, které nedosahují takové přesnosti jako laboratorní technika,“ doplnil velitel zásahu.

Dekontaminační pracoviště chrání zasahující i zázemí

Nedílnou součástí zásahu byla dekontaminační pracoviště, která oddělují potenciálně kontaminovanou zónu od bezpečnějšího zázemí. Každý, kdo opustil objekt nebo prostor zásahu, musel projít přes očistu. Cílem bylo zabránit přenosu nebezpečných látek na další osoby, techniku, materiál nebo velitelské stanoviště.

Dekontaminační stanoviště bylo připraveno i na mimořádné situace, včetně možnosti vyproštění zraněného zasahujícího z objektu. „Kdyby uvnitř objektu došlo k nějakému problému, máme připravenou extrakční jednotku. Ta by pro raněného zajela, vyvezla ho ven, následně by proběhla jeho očista a poté by byl předán k dalšímu zdravotnickému ošetření,“ popsal příslušník chemického vojska ze stanoviště očisty. 

Samotné pracoviště mělo několik navazujících částí. Při vstupu na pracoviště voják podstoupí nejprve dekontaminaci rukavic a masky, následně vstoupí do sprchové kabiny, kde se na ochranný oblek nanese neutralizační směs. Následoval prostor, kde směs působila a kde se zároveň kontrolovala a čistila obuv. Pokud oplach nestačil, bylo možné využít kartáče pro mechanické dočištění. Další kabina sloužila k oplachu dekontaminační směsi a potom následovalo kontrolní měření.

„Pokud by dekontaminace nebyla úspěšná, příslušník prochází celou linkou znovu a celý proces se opakuje, dokud není čistý. Když je po kontrole vše v pořádku, je vystřižen z jednorázového ochranného obleku a poté odchází dál do zázemí dekontaminačního stanoviště,“ vysvětlil příslušník chemického vojska.

Důkladná očista se netýkala pouze osob. Po ukončení činnosti jednotlivých týmů se samostatně ošetřoval také použitý materiál, například přístroje, bedny, kufry s vybavením a další prostředky. „Jednorázové ochranné obleky se po použití likvidují. Potom se ošetřuje materiál a na závěr dekontaminací projde i náš dekontaminační tým, abychom eliminovali jakékoliv riziko chemického ohrožení zasahujících osob,“ doplnil příslušník chemického vojska.

Výcvik ukázal, že reakce na CBRN a EOD hrozbu není činností jednoho specialisty. Jde o sehraný systém, ve kterém na sebe navazují pyrotechnici, chemický průzkum, odběráři, dekontaminační tým, laboratorní kapacity a velení zásahu. Každý krok má své místo a chybný postup v jedné části může ovlivnit bezpečnost celého týmu.

„Každý, kdo opouští chemicky znečištěný prostor, musí projít dekontaminací. Cílem je zabránit přenosu nebezpečných látek mimo hot zónu a ochránit zasahující osoby i celé velitelské a podpůrné zázemí,“ shrnul velitel zásahu. 

Podobné scénáře připravují specialisty pozemních sil na situace, ve kterých musí reagovat rychle, odborně a koordinovaně. V prostředí moderního bojiště mohou být hrozby kombinované, skryté a záměrně vytvořené tak, aby zpomalily postup jednotek nebo ohrozily jejich bezpečnost. Schopnost rozpoznat takové riziko, bezpečně ho izolovat, odebrat důkazní materiál a ochránit zasahující osoby je proto nezbytnou součástí připravenosti armády.