Armáda České republiky v květnu loňského roku oznámila, že odkládá již naplánovaný nákup taktických bezpilotních letounů Heron a místo nich nyní koupí dvě stovky menších dronů. Tento krok zdůvodnila především studiem zkušeností z války na Ukrajině, kde se menší drony velice osvědčily. Ačkoliv tento argument má určitou logiku, pořízení taktických dronů by se rozhodně nemělo nijak výrazně odkládat, a to i s ohledem na cíle, jež stanovuje nedávno schválená Koncepce výstavby Armády ČR 2035. 

Mezi ty totiž náleží rovněž vybudování vyspělého systému velení a řízení, který armádě zajistí informační nadvládu ve všech doménách. Velké bezpilotní stroje představují jeden z klíčových prvků takového systému, což dnes názorně prokazuje důležitost nasazení prostředků Heron v izraelské armádě. Jen málo výrobců se může v oboru bezpilotních letounů pochlubit takovými zkušenostmi jako právě izraelská státní firma Israel Aerospace Industries (IAI) spadající pod ministerstvo obrany, která se do jejich vývoje pustila již v 70. letech. Její výrobky jako dron Scout potom významně přispěly k úspěchu izraelské intervence v Libanonu v 80. letech, resp. k vítězství Izraelců nad syrskými vzdušnými silami a protiletadlovými systémy. 

Na bázi těchto zkušeností poté židovský stát vyvinul další generace dronů a v roce 1994 poprvé vzlétl prototyp stroje Heron, jenž roku 2005 vstoupil do služby pod hebrejským jménem Machatz-1. Kromě působivé kariéry v izraelských obranných silách má na kontě rovněž rozsáhlé exportní úspěchy, protože jej zavedla více než desítka dalších zemí včetně několika členů NATO, mezi něž patří Kanada, Německo, Řecko a Turecko. Je nutno zmínit také Francii, jež použila Heron jako základ pro vlastní prostředek nazvaný Harfang. Vedle západních zemí dosáhl Heron také komerčních úspěchů rovněž na asijském trhu.

Heron – nejmodernější univerzální bezpilotní platforma 

Někdy se sice ozývá argument, že Heron je vzhledem k době svého zrodu zastaralý, jenže toto tvrzení je mylné, neboť opomíjí konstrukční a evoluční filozofii použitou u rodiny strojů Heron, jež staví především na postupném zlepšování osvědčených koncepce. Právě díky dlouhým provozním zkušenostem tak Heron představuje typický příklad konstrukce, jež se neustále vyvíjí a může poskytovat další a další schopnosti. Heron patřil již od svého vzniku k jedněm z prvních dronů vybavených palubním radiolokátorem a postupně se vyvinul ve skutečně víceúčelovou platformu schopnou nést 470 kg užitečného vybavení. Kromě již zmíněného radiolokátoru se syntetickou aperturou může nosit optoelektronické a infračervené senzory či nástroje pro elektronické, signálové a komunikační zpravodajství (ELINT, SIGINT a COMINT). Může tak různými způsoby sledovat cílový prostor, provádět průzkum, mapovat terén a vyhledávat a zaměřovat cíle, a to ve dne i v noci a za každého počasí. Tím však rozsah schopností prostředků Heron jenom začíná.

Kromě široké škály senzorů je vybavený i zabezpečenými širokopásmovými systémy spojení, díky nimž může předávat získaná data prostřednictvím terestrické i satelitní komunikace. Lze jej nasadit též jako retranslační stanici, která zprostředkovává komunikaci pro další platformy. Díky laserovému zaměřovači může sloužit pro navádění přesných dělostřeleckých a leteckých úderů a odpovídá i požadavku Armády ČR na schopnost samostatně provádět přesné údery na významné pozemní cíle. Heron totiž může nést rovněž naváděné zbraně, mj. protitankové řízené střely nebo malé naváděné pumy. Některá média přinesla tvrzení, že Heron schopnost nosit zbraně nemá, ovšem tento omyl pramenil z politiky izraelského státu, jenž dlouho nechtěl potvrdit, že jeho drony tuto schopnost opravdu mají, ale před časem přece jen proběhlo oficiální potvrzení.

Stalo se tak v souvislosti s dodáním prostředků Heron TP do Německa, které právě schopnost nést zbraně také požadovalo. Provedení Heron TP, které díky turbovrtulovému pohonu nabízí vyšší výkony než standardní Heron, ostatně reprezentuje další ukázku evoluční filozofie státní firmy IAI, jelikož organicky vychází z původní konstrukce Heron, se kterou sdílí i některé systémy. Naopak pro méně náročné zákazníky je určený menší a levnější letoun Tactical Heron. Česká armáda vyjádřila zájem o nejnovější provedení prostředku Heron, v úvahu připadá například možnost pořízení varianty Heron Mk II. V každém případě platí, že drony série Heron reprezentují víceúčelové modulární platformy a společnost IAI vždycky vychází vstříc požadavkům a podmínkám konkrétních zákazníků, takže se finální konfigurace dronů Heron pro různé odběratele liší. Také stroje Heron pro Armádu ČR by tudíž odpovídaly tomu, co by armáda specificky poptávala.

Na tomto místě lze zmínit, že izraelská strana vedle prodeje nabízí i možnost pronájmu prostředků řady Heron, kterou již opravdu využili někteří provozovatelé, mj. Německo. Pokud by i Česká republika vyjádřila zájem o takový model, samozřejmě by to umožnilo i spolupráci s Německem při provozu a nasazení těchto dronů. Pronájem by také zákonitě vyžadoval nižší náklady, a jelikož finance původně vyčleněné na nákup Heronů se nyní mají použít k pořízení menších dronů, díky pronájmu by se izraelské stroje daly zavést do služby dříve. Česko by tak mohlo získat původně zamýšlený systém zahrnující drony Heron, aby armáda zahájila jejich provoz, výcvik a sbírání zkušeností. V této souvislosti lze dodat, že Koncepce výstavby AČR 2035 hovoří i o záměru použít drony jako náhradu současných podzvukových bitevníků, a jelikož letoun Heron může nést širokou škálu přesně naváděných zbraní, perspektivně se nabízí i jako vhodný kandidát právě pro tuto úlohu.

Digitální systém velení a řízení potřebuje výkonné UAV

Zavedení prostředků Heron ale velice dobře zapadá také do dalšího, zajisté ještě důležitějšího plánu popsaného v Koncepci výstavby AČR 2035. Jedná se o vybudování moderního systému velení a řízení, jenž by měl být kompletně digitální a měl by propojovat všechny síly ve všech doménách. Čeští velitelé by tak měli mít perfektní přehled o situaci na bojišti v reálném čase a k rozhodování by měli disponovat velkými objemy dat. Tyto předpoklady by tedy měly české armádě v hypotetickém konfliktu zajistit informační převahu nad protivníkem. Podobné cíle si dnes ostatně stanovují i další armády NATO, ovšem první zemí, která takový systém skutečně vybudovala a nasadila, je (nikoli překvapivě) Izrael. Právě jeho armáda je tedy první na světě, v níž jsou všechny síly informačně propojené a vytvářejí skutečně jediný bojový systém, který se těší totální informační dominanci nad nepřítelem.

Dokazuje to ostatně i probíhající konflikt s teroristickou organizací Hamás v Gaze, jelikož boj v městském prostředí tradičně patří mezi nejsložitější úkoly. Udržet si dobrý přehled o situaci v těchto komplikovaných podmínkách je mimořádně náročné, ovšem Izrael to opravdu zvládá zejména díky oné systémové transformaci své armády, jejímž významným prvkem jsou právě moderní drony včetně strojů Heron. Ty provozuje 200. letka izraelských vzdušných sil, vůbec první izraelská vojenská jednotka, jež přijala do služby bezpilotní letadla, což se stalo už v 70. letech, takže její zkušenosti jsou opravdu působivé. Letouny Heron proto významně přispívají i k současnému válečnému úsilí Izraele. Operují nad Gazou, kde provádějí průzkum, zaměřují cíle a zajišťují retranslaci a distribuci dat, a tudíž reprezentují jeden z úhelných kamenů onoho izraelského systému velení a řízení. Obdobný systém chce vybudovat i Armáda ČR, a proto se bez moderních dronů této kategorie nemůže obejít.

Závěrem lze ještě stručně odpovědět na argument o zranitelnosti větších dronů, která se (údajně) projevila ve válce na Ukrajině. Faktem skutečně je, že větší bezpilotní letouny obou stran utrpěly ztráty, a proto Ukrajinci i Rusové přešli převážně k užívání malých strojů. Je ovšem nutno upozornit, že ony větší drony, které se ukázaly jako zranitelné protivzdušnou obranou a systémy elektronického boje (např. UAV Bayraktar TB2 turecké výroby), vesměs nebyly určeny k nasazení v takovém prostředí, neboť vznikly spíše pro asymetrické konflikty s technicky zaostalým nepřítelem, a proto se zjistilo, že se dají relativně snadno sestřelit, popř. lze jejich signály rušit. Naopak letoun Heron těmito slabinami rozhodně netrpí, protože se od začátku počítá i s jeho použitím v konfliktech vysoké intenzity, kde musí vzdorovat vyspělým obranným systémům.

Zařazení dronů Heron do Armády ČR by určitě znamenalo i nemalý přínos pro český obranný průmysl, který v řadě oblastí spolupracuje s tím izraelským. České firmy by se tak jistě mohly podílet i na produkci dronů Heron či podpůrného vybavení, zvláště pozemních řídících stanic a podvozků pro jejich přesun, které odpovídají standardům NATO. Objednávka dronů Heron by navíc reprezentovala silný symbol podpory židovského státu, který i navzdory aktuální těžké situaci nadále plní exportní závazky. Izraelská ekonomika se však samozřejmě nachází pod velkým tlakem, takže důležité zakázky pro svůj průmysl potřebuje více než kdy dříve. Česko tradičně patří mezi nejhlasitější zastánce Izraele na mezinárodní scéně a zadání takového kontraktu by jasně potvrzovalo těsné a do značné míry unikátní vztahy obou států. Prostředky Heron by každopádně znamenaly obrovský příspěvek k rozvoji schopností Armády ČR a zásadně by přispěly k její transformaci ve vyspělou a efektivní sílu pro bojiště 21. století.

Zdroj: Ministerstvo obrany ČR, Jerusalem Post, fdd.org, IAI