Evropská bezpečnost prochází nejhlubší proměnou od konce studené války. Válka na Ukrajině, systematický hybridní tlak Ruska a rostoucí nejistota v globálním bezpečnostním prostředí nutí Evropu přehodnotit své dosavadní předpoklady. Bezpečnost se znovu stává centrálním politickým tématem – nikoli jako krátkodobá reakce na krizi, ale jako dlouhodobý strategický úkol.

Po více než třech desetiletích relativního klidu se Evropa ocitla v prostředí, které je charakterizováno trvalou geopolitickou konfrontací, vysokou mírou nejistoty a narůstajícím rizikem eskalace. Ruská agrese proti Ukrajině z roku 2022 nebyla pouze porušením mezinárodního práva, ale také zásadním zlomem v evropském bezpečnostním myšlení. Ukázala, že představa stabilního a předvídatelného sousedství byla iluzorní a že Evropa není dostatečně připravena na konflikt vysoké intenzity.

Bezpečnost již není možné chápat jako automatický důsledek členství v NATO nebo ekonomické provázanosti s okolním světem. Stává se aktivně budovanou politikou, která vyžaduje strategickou vizi, dlouhodobé investice a schopnost reagovat na komplexní spektrum hrozeb – od konvenčního vojenského konfliktu až po hybridní působení pod prahem války.

Evropská komise i členské státy postupně směřují k posílení kvalitativní vojenské převahy. Nejde pouze o zvyšování výdajů na obranu, ale o hlubší transformaci evropského obranného průmyslu, schopnosti rychlé mobilizace a dlouhodobé plánování. Podpora Ukrajiny je v tomto rámci chápána jako integrální součást evropské bezpečnosti. Nejde jen o pomoc napadenému státu, ale o investici do stability celého kontinentu.

Současně probíhají debaty o poválečné obnově Ukrajiny a jejím přibližování k Evropské unii. Bezpečnostní dimenze těchto diskusí je klíčová: stabilní, ekonomicky funkční a institucionálně ukotvená Ukrajina snižuje riziko budoucích konfliktů a posiluje odolnost východního křídla Evropy.

Jedním z viditelných projevů současného napětí jsou opakovaná narušení vzdušného prostoru evropských států ze strany Ruska. Tyto incidenty jsou zpravidla pečlivě kalibrovány tak, aby testovaly reakční schopnosti NATO, vytvářely psychologický tlak a způsobovaly ekonomické ztráty, aniž by přímo vyvolaly vojenskou odpověď. Přesto však existuje reálné riziko selhání plánování nebo neúmyslné eskalace, například v případě incidentu s civilním letounem, který by mohl mít závažné politické důsledky.

Z pohledu Moskvy je konflikt na Ukrajině součástí širšího geopolitického střetu se Západem. Tomu odpovídá i dlouhodobý hybridní tlak na evropské státy, zejména v regionech považovaných za zranitelnější, jako je Pobaltí, Polsko nebo střední Evropa včetně České republiky. Hybridní působení zahrnuje kybernetické útoky, dezinformace, sabotáže kritické infrastruktury i snahy o narušení společenské soudržnosti.

V českém kontextu zůstávají hybridní hrozby významným, avšak často nedostatečně pochopeným tématem. Přestože veřejnost vnímá bezpečnostní rizika jako důležitá, samotný pojem hybridní hrozby je často vágní a obtížně uchopitelný. To komplikuje jak veřejnou debatu, tak tvorbu efektivních preventivních opatření.

Vedle bezprostředních hrozeb se Evropa snaží definovat vlastní bezpečnostní identitu. Cílem není oslabit transatlantickou vazbu, ale doplnit ji o větší evropskou schopnost jednat samostatně. Součástí tohoto úsilí je plán vytvořit jednotný evropský trh v oblasti obrany, který by snížil fragmentaci, urychlil inovace a zjednodušil veřejné zakázky. Posílení mandátu Europolu a dalších bezpečnostních institucí má zároveň reagovat na nové, přeshraniční formy hrozeb.

Evropská bezpečnost se nachází v období zásadní transformace. Od reaktivních a krátkodobých opatření se posouvá k systematickému budování vojenských kapacit, institucionální odolnosti a strategické autonomie. Tento proces bude dlouhodobý a politicky náročný, ale představuje nezbytnou odpověď na proměněné bezpečnostní prostředí.

Úspěch bude záviset na schopnosti členských států udržet jednotu, investovat do obrany a zároveň vést otevřenou debatu se společností. Bezpečnost totiž není pouze otázkou armád a technologií, ale také důvěry, soudržnosti a schopnosti čelit tlaku, který často přichází nenápadně a dlouhodobě. Právě v tom spočívá jedna z klíčových výzev současné Evropy.

Zdroj: STEM, Evropský parlament, Evropská komise, War on the Rocks