Aktualizovaný obranný výrobní akční plán NATO, schválený ministry obrany spojeneckých zemí 13. února 2025, představuje fundamentální změnu v přístupu Aliance k budování obranné průmyslové kapacity. Po historickém summitu v Haagu, kde se spojenci poprvé v dějinách NATO rozhodli investovat 5 % HDP na obranu do roku 2035, získává tento strategický dokument nový rozměr. Plán reaguje na ruskou invazi na Ukrajinu a návrat války do Evropy, čímž definitivně ukončuje éru post-studenoválečného poklesu obranných výdajů a zahajuje novou kapitolu transatlantické spolupráce v oblasti bezpečnosti.

Ruská invaze na Ukrajinu počátkem roku 2022 zásadně změnila bezpečnostní paradigma Evropy a transatlantického prostoru. Zatímco euroatlantická oblast není ve válce, není ani v míru – jak konstatoval nový strategický koncept NATO přijatý na madridském summitu koncem června 2022. Tato geopolitická realita vynutila radikální přehodnocení dosavadních přístupů k obrannému plánování a průmyslové kapacitě.

Nedávný summit v Haagu představoval mezník v novodobé historii NATO. Jako první summit Aliance pořádaný v Nizozemsku získal symbolický význam také proto, že se stal první událostí tohoto typu vedenou novým generálním tajemníkem Markem Ruttem, bývalým nizozemským premiérem a rodákem z Haagu. Summit vyústil v přijetí nejambicióznějšího obranného závazku v dějinách NATO – investování 5 % HDP ročně do základních obranných požadavků a výdajů souvisejících s obranou a bezpečností do roku 2035.

Strukturální změny obranného průmyslu začaly být patrné již v období po roce 2014, kdy spojenci přijali závazek vynakládat 2 % HDP na obranu. Mezi lety 2014 a 2024 se účast indopacifických partnerů v různých výborech Aliance v průměru téměř desetinásobně zvýšila, což signalizuje globální rozměr současných bezpečnostních výzev.

Institucionální rámec aktualizovaného plánu tvoří Rada obranné průmyslové výroby (DIPB), zřízená v prosinci 2023 pod záštitou Konference národních ředitelů výzbroje (CNAD). Tato klíčová instituce operuje prostřednictvím tří specializovaných pracovních skupin zaměřených na průmyslovou kapacitu, bezpečnost dodavatelských řetězců a standardizaci s interoperabilitou. Každá skupina má mandát doporučovat konkrétní akce, které mohou spojenci realizovat v mnohonárodním rámci pro systematické zlepšování průmyslové kapacity Aliance.

Operační implementace plánu zahrnuje pět klíčových dimenzí strategického přístupu. První dimenze se soustředí na agregaci poptávky prostřednictvím koordinovaných společných zakázek, což umožňuje dosahování úspor z rozsahu a snižování nákladů pro jednotlivé země. Druhá dimenze představuje standardizaci a interoperabilitu, které jsou nezbytné pro zajištění bezproblémové součinnosti jednotek různých spojeneckých armád v operačním prostředí.

Třetí dimenze zahrnuje posílení bezpečnosti dodavatelských řetězců, což se v kontextu současných geopolitických napětí jeví jako kritická priorita. Čtvrtá dimenze se zaměřuje na podporu inovací a rychlé adopce nových technologií, přičemž NATO v této souvislosti představilo také Plán rychlého přijetí, který podstatně zrychluje adopci a integraci nových technologických produktů pro obranu napříč všemi vojenskými doménami. Pátá dimenze představuje posílení spolupráce s partnery mimo NATO, zejména s indopacifickými zeměmi a Evropskou unií.

Praktické výsledky od vilniuského summitu v roce 2023 ukazují, že stanovené cíle jsou reálně dosažitelné. Nejlepším příkladem je lednová dohoda evropských spojenců NATO o společném nákupu až tisíce raket Patriot. Podobně během haagského summitu podepsala NATO agentura pro podporu a zadávání zakázek (NSPA) kontrakt na protivzdušné rakety Stinger za 700 milionů dolarů. Tyto úspěšné projekty názorně dokazují, že koordinovaný přístup dokáže prolomit dlouhodobou roztříštěnost evropského obranného trhu a dosáhnout významných úspor díky společným nákupům.

Pro českou perspektivu představuje aktualizovaný plán strategickou příležitost k posílení pozice země v rámci NATO a evropské bezpečnostní architektury. Česká republika v roce 2024 splnila svůj závazek vynakládat  2 % HDP na obranu, konkrétně 166,8 miliardy korun, což představuje 2,09 % HDP. Tento milník byl dosažen díky zákonu schválenému v dubnu 2023, který stanovil 2 % HDP jako zákonné minimum pro obranné výdaje počínaje rozpočtem na rok 2024.

Česká obranná strategie však směřuje ještě ambicióznějším směrem. Počátkem března 2025 schválila vláda plán postupného zvyšování obranných výdajů na 3 % HDP do roku 2030, přičemž každoroční nárůst bude činit 0,2 % HDP. Tento závazek reflektuje poznání, že současné bezpečnostní prostředí vyžaduje výrazně vyšší investice do obrany, než bylo dosud považováno za dostačující.

Praktickým příkladem české aktivity v oblasti obranné průmyslové spolupráce je úspěšná česká muniční iniciativa, která se stala vzorem pro mezinárodní koordinaci obranných projektů. Tato iniciativa umožnila dodání více než 3 milionů kusů velkorážové munice na Ukrajinu, přičemž pouze v roce 2024 bylo dodáno 1,5 milionu granátů. K iniciativě se připojilo osmnáct zemí, z nichž patnáct již splnilo své finanční závazky, čímž bylo zajištěno financování dodávky 500 000 kusů munice do konce roku 2024.

Strategické implikace haagského summitu sahají daleko za rámec pouhého navýšení obranných rozpočtů. Závazek spojenců investovat 5 % HDP ročně do obrany a bezpečnosti do roku 2035 představuje návrat k úrovním obranných výdajů z období studené války, což signalizuje fundamentální změnu v chápání bezpečnostních priorit. Rozdělení na 3,5 % pro základní obranné požadavky a 1,5 % pro související investice do infrastruktury, kybernetické obrany a průmyslové kapacity odráží komplexní povahu současných bezpečnostních výzev.

Generální tajemník NATO Mark Rutte ve svém závěrečném prohlášení zdůraznil historický charakter dosažených dohod slovy: "Společně položili spojenci základy pro silnější, spravedlivější a smrtelnější NATO." Rutteův komentář o tom, že výsledky by se nedosáhly bez amerického prezidenta Donalda Trumpa, ilustruje pokračující význam amerického vedení při formování transatlantické bezpečnostní agendy.

Pro Českou republiku znamená nová realita zásadní test dlouhodobé strategické vize a politické kontinuity. Česká pozice jako tranzitní země obklopené spojenci NATO jí přisuzuje specifickou roli hostitelské podpory a logistického uzlu pro pohyb jednotek Aliance. Prezident Petr Pavel v této souvislosti poznamenal, že česká role zahrnuje především tranzitní trasu a hostitelskou podporu, což znamená mnoho požadavků na logistiku a každý druh podpory pohybujícím se jednotkám.

Ekonomické dimenze transformace jsou rovněž zásadní. Nárůst obranných výdajů z 2 na 3 % HDP do roku 2030 bude pro Českou republiku znamenat roční rozpočet přesahující 280 miliard korun, což představuje dramatické navýšení oproti současné úrovni. Tato investice však současně vytváří příležitosti pro český obranný průmysl a posílení technologických kapacit země.

Skupina Czechoslovak Group (CSG), vlastněná českým podnikatelem Michalem Strnadem, představuje konkrétní příklad toho, jak může česká firma využít nových příležitostí. CSG, která zahrnuje například společnosti Excalibur Army, Tatra Defence Vehicle, Tatra Trucks, světového předního výrobce malorážkové munice Fiocchi nebo českého výrobce radarů Eldis, zaměstnává více než 10 000 lidí po celém světě. V roce 2023 pocházelo 72 % příjmů CSG z výroby související s obranou, přičemž 66 % tržeb bylo realizováno v zemích NATO.

Závěr

Aktualizovaný obranný výrobní akční plán NATO v kombinaci s rozhodnutími haagského summitu představuje nejvýznamnější transformaci transatlantické bezpečnostní architektury od konce studené války. Tato změna přesahuje tradiční chápání vojenské aliance a vytváří integrovaný ekosystém obranné průmyslové spolupráce, který může sloužit jako model pro budoucí formy bezpečnostní spolupráce.

Klíčové inovace plánu spočívají v jeho schopnosti propojit krátkodobé operační potřeby s dlouhodobým strategickým plánováním. Fórum obranného průmyslu při summitu NATO demonstrovalo praktickou implementaci této vize tím, že spojil ministry obrany, vládní představitele a vedoucí pracovníky průmyslu z aliančních zemí a indopacifických partnerů za účelem identifikace konkrétních řešení pro rozšíření obranné výrobní kapacity.

Česká republika má před sebou historickou příležitost stát se klíčovým architektem této transformace prostřednictvím své úspěšné muniční iniciativy a rostoucích obranných kapacit. Podepsání dohody mezi CSG a ukrajinskou společností Ukrajinska bronetechnika v říjnu 2024 o výrobě 155mm granátů představuje konkrétní příklad toho, jak může země přispět k budování odolných dodavatelských řetězců. Podle plánů bude v roce 2025 vyrobeno 100 000 kusů munice, přičemž v roce 2026 roční výroba překročí 300 000 kusů.

Dlouhodobé strategické důsledky této transformace budou pravděpodobně zahrnovat vznik formálně integrovaného transatlantického obranného trhu, kde tradiční bariéry mezi národními průmysly ustoupí pragmatické spolupráci založené na komparativních výhodách jednotlivých zemí. Malé a střední podniky, které dosud čelily obtížím v přístupu k velkým kontraktům, mohou těžit z nových mechanismů agregace poptávky a dynamického získávání zdrojů.

Inovativní potenciál plánu se projevuje také v jeho integraci civilních a vojenských technologií. Alokace 1,5 % HDP na související investice do kybernetické obrany, kritické infrastruktury a inovací vytváří prostor pro rozvoj technologií dvojího využití, které mohou posílit konkurenceschopnost západních spojenců v globálním technologickém závodě.

Paradoxně může současná bezpečnostní krize vést k posílení evropské strategické autonomie prostřednictvím prohloubené transatlantické spolupráce. Aktualizovaný plán nevytváří konkurenci mezi evropskými a americkými obrannými průmysly, ale spíše komplementární ekosystém, kde každá strana přispívá podle svých specifických schopností a kapacit.

Pro budoucnost české zahraniční a bezpečnostní politiky představuje úspěšná implementace plánu test schopnosti udržet politický konsensus napříč volebními cykly a stranickým spektrem. Investice do obranné výroby vyžadují nejen finanční zdroje, ale především dlouhodobou politickou vizi, která přesahuje krátkodobé politické kalkulace.

Závěrem lze tak konstatovat, že aktualizovaný obranný výrobní akční plán NATO zahajuje novou epochu, kde se obranná průmyslová spolupráce stává pilířem kolektivní bezpečnosti stejně důležitým jako samotné vojenské aliance. Pro Českou republiku znamená tato transformace příležitost posílit svou pozici v evropské bezpečnostní architektuře prostřednictvím konkrétních příspěvků k obranné kapacitě Aliance a etablovat se jako klíčový koordinátor mezinárodních obranných projektů v éře návratu velkých geopolitických rivalit.

Zdroj: NATO, Defense Post, US News, RAND