Ozbrojený střet mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem patří mezi události, jejichž dopady výrazně přesahují samotný Blízký východ. Konflikt byl zahájen 28. února 2026 sérií amerických a izraelských úderů na íránskou vojenskou infrastrukturu a zařízení spojená s jaderným programem. Teherán reagoval odvetnými útoky na cíle v oblasti Perského zálivu a současně přistoupil k omezení námořní dopravy ve svých pobřežních vodách. V praxi tak vznikla situace, která zásadně ohrožuje provoz v Hormuzském průlivu, jedné z nejdůležitějších energetických tepen planety. Přibližně pětina světové spotřeby ropy proudí právě tímto úzkým mořským koridorem mezi Íránem, Ománem a Spojenými arabskými emiráty. Spolu s ropou tudy prochází také významná část světového exportu zkapalněného zemního plynu, především z Kataru.

Jakmile vznikne riziko omezení provozu Hormuzského průlivu, reakce energetických trhů přichází okamžitě. Cena ropy Brent se během několika dnů po zahájení konfliktu posunula z úrovně kolem 74 amerických dolarů za barel nad hranici 85 dolarů a následně v druhém březnovém týdnu krátce překročila i 100 dolarů. Na některých trzích obchodníci počítají s možností dalšího růstu až k úrovni 120 dolarů za barel, pokud by konflikt trval delší dobu nebo by došlo k plnému zablokování průlivu. Pro Evropu, která dováží přibližně 97 % své spotřeby ropy, představuje podobný vývoj okamžitý ekonomický šok. Střední Evropa tak může být tisíce kilometrů od Perského zálivu, přesto se důsledky konfliktu promítají do její ekonomiky prakticky okamžitě.

Ceny za ropu a zemní plyn představují hlavní kanál, kterým se geopolitický otřes přenáší do regionu mezi Baltským a Jaderským mořem. Trhy s energetickými surovinami fungují na principu globálních referenčních cen. I státy, které je fyzicky neodebírají z oblasti Perského zálivu, nakupují podle stejných cenových benchmarků. Pokud roste cena ropy Brent, okamžitě zdražují pohonné hmoty v celé Evropě. Podobná logika platí také pro plyn, jehož evropská cena vzniká na velkoobchodních trzích a reaguje na globální nabídku a poptávku. Jakmile íránské útoky zasáhnou energetickou infrastrukturu v Kataru nebo omezí export LNG z oblasti Perského zálivu, ceny plynu reagují růstem bez ohledu na to, odkud konkrétní evropská země plyn fyzicky odebírá.

Energetický šok se následně přelévá do celé ekonomiky. Nejrychleji se projeví u pohonných hmot. Na začátku března 2026 se například cena benzínu v Německu přiblížila úrovni 2,50 eura za litr (následně se ustálila na dvou eurech), což znamenalo nárůst přibližně o 30 centů během několika dnů. Doprava přitom patří mezi základní infrastrukturu moderní ekonomiky. Zdražení nafty a benzínu okamžitě zvyšuje náklady logistických firem, průmyslových podniků i zemědělství. Každý výrobek obsahuje dopravní náklady v různých fázích výroby a distribuce. Jakmile cena paliv roste, podniky postupně promítají vyšší náklady do cen zboží.

Podobný mechanismus funguje i u elektřiny a zemního plynu. Energeticky náročná odvětví, mezi která patří například chemický průmysl, hutnictví, výroba skla, papíru nebo stavebních materiálů, spotřebují velké množství energie. Vyšší ceny plynu a elektřiny tak výrazně zvyšují výrobní náklady. Podniky reagují omezením produkce nebo zdražením svých výrobků. Evropská ekonomika již podobnou zkušenost získala po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022, kdy energetický šok vedl k prudkému růstu cen napříč průmyslovými sektory. Současný konflikt tak přichází ve chvíli, kdy se evropské hospodářství stále snaží zotavit z předchozí energetické krize.

Růst cen energií navíc vytváří silný inflační tlak. Inflace nevzniká pouze přímým zdražením paliv nebo elektřiny. Energetické vstupy pronikají prakticky do všech sektorů hospodářství. Dražší doprava zdražuje potraviny. Vyšší cena elektřiny zvyšuje výrobní náklady průmyslových podniků. Rostoucí ceny logistických služeb zdražují maloobchod i internetový prodej. Postupně tak vzniká řetězová reakce, která přenáší původní energetický šok do širokého spektra cen v ekonomice. Evropské instituce proto začínají znovu hovořit o riziku stagflace, tedy kombinace vysoké inflace a pomalého hospodářského růstu. Podobná situace se objevila například po ropném šoku v roce 1973.

Inflace následně ovlivňuje finanční trhy. Investoři začali během prvního březnového týdne výrazně přehodnocovat očekávání týkající se měnové politiky evropských centrálních bank. Ještě na začátku roku 2026 předpokládaly, že Evropská centrální banka během roku postupně sníží úrokové sazby. Po vypuknutí konfliktu na Blízkém východě se tato očekávání rychle změnila. Naopak začaly sílit sázky na možnost dalšího zvýšení sazeb. Pokud ceny energií zůstanou delší dobu vysoké, inflace se může vrátit k hodnotám výrazně nad dvouprocentním cílem centrálních bank.

Tento vývoj se okamžitě promítl do ceny peněz na finančních trzích. Například na českém mezibankovním trhu vzrostla během několika dnů tříletá úroková swapová sazba z přibližně 3,42 % na více než 4,2 %. Podobný vývoj se objevil i na trhu státních dluhopisů. Výnos desetiletého českého státního dluhopisu se posunul z úrovně kolem 4,3 % až k hranici 5 %. Růst výnosů znamená zdražení financování nejen pro stát, ale také pro banky a podniky.

Vyšší cena peněz se následně promítá do úvěrů pro firmy i domácnosti. Podniky financující investice nebo provozní kapitál čelí dražším úvěrům. Domácnosti mohou očekávat zpomalení poklesu hypotečních sazeb nebo jejich opětovný růst. V České republice se ještě na začátku roku 2026 hypoteční sazby postupně přibližovaly k úrovni kolem 4,4 %. V případě dlouhodobějšího konfliktu však může tento trend skončit a banky začnou reagovat zdražením úvěrů. Kombinace drahých energií a drahého financování tak postupně zpomaluje investice i hospodářský růst.

Dopad energetického šoku se ve střední Evropě liší podle struktury jednotlivých ekonomik a jejich energetické infrastruktury. Slovensko patří mezi státy s vysokou energetickou náročností průmyslu. Automobilový průmysl, metalurgie nebo chemická výroba představují klíčové pilíře slovenské ekonomiky a současně patří mezi sektory s vysokou spotřebou energie. Růst cen plynu nebo elektřiny proto může rychle zvýšit výrobní náklady slovenských podniků. Další komplikací se stala situace kolem ropovodu Družba, jehož jižní větev přivádí ropu z Ruska přes Ukrajinu do Slovenska a Maďarska. Poškození části infrastruktury na ukrajinském území vedlo na konci ledna 2026 k přerušení dodávek. Bratislava proto spolu s Budapeští tlačí na Kyjev, aby urychlil opravy a objasnil okolnosti poškození potrubí, které podle maďarských a slovenských představitelů zpomaluje obnovení provozu. Slovensko i Maďarsko zároveň začaly čerpat část svých strategických ropných rezerv, aby zajistily provoz domácích rafinerií.

Maďarsko se nachází v podobně složité situaci. Země dlouhodobě patří mezi státy s vysokou citlivostí na růst cen energií a zároveň se potýká s nestabilitou své měny. Forint tradičně reaguje výrazně na geopolitické napětí a globální finanční turbulence. Růst cen ropy a plynu tak v maďarském případě nezasahuje pouze energetický sektor. Slabší měna zdražuje dovoz surovin a zesiluje inflační tlak. Současné přerušení dodávek ropy ropovodem Družba navíc nutí Budapešť využívat alternativní logistické trasy. Ropa může do země dorazit například tankerem do chorvatského přístavu Omišalj a následně ropovodem Adria. Tento systém však znamená vyšší přepravní náklady a omezenou kapacitu. Maďarsko proto patří mezi státy regionu, které mohou energetický šok pocítit nejsilněji.

Česká republika vstupuje do současné situace s relativně výhodnější výchozí pozicí. V posledních letech totiž proběhla zásadní diverzifikace energetických dodávek. Rozšíření kapacity ropovodního systému TAL a IKL, který vede z italského přístavu Terst do střední Evropy, umožnilo České republice v roce 2025 zcela ukončit dovoz ruské ropy. České rafinerie tak mohou odebírat ropu od širší skupiny dodavatelů. Podobná změna nastala i v oblasti zemního plynu. Česká republika získala přístup ke kapacitám LNG terminálu v nizozemském Eemshavenu a připravuje také využití terminálu Stade v Německu. Dodávky plynu navíc doplňuje potrubní import z Norska. Díky této kombinaci zdrojů se energetický šok z Perského zálivu v české ekonomice projevuje především růstem cen, nikoli přímým nedostatkem surovin.

Vedle energetické bezpečnosti existuje ještě jeden sektor, který může z geopolitického napětí naopak profitovat. Obranný průmysl patří v České republice mezi tradiční průmyslové obory a jeho význam v posledních letech výrazně roste. Válka na Ukrajině, rostoucí výdaje států NATO na obranu a nyní i eskalace na Blízkém východě vytvářejí prostředí, v němž vlády zvyšují investice do vojenské techniky, munice a moderních zbraňových systémů. Český obranný sektor se tak dostává do situace, kdy poptávka po jeho produktech roste současně z několika směrů. Skupiny jako Czechoslovak Group, výrobci munice nebo producenti obrněných vozidel zaznamenávají zvýšený zájem zákazníků z Evropy i dalších regionů. Rostoucí objednávky zároveň podporují širší průmyslový ekosystém, který zahrnuje strojírenství, elektrotechniku i vývoj specializovaného softwaru.

Konflikt mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem tak představuje pro střední Evropu především výzvu ekonomickou. Ceny energií ovlivňují inflaci, inflace mění očekávání centrálních bank a měnová politika následně zdražuje úvěry. Dražší financování zpomaluje investice i hospodářský růst. Výsledkem vzniká komplexní řetězec ekonomických dopadů, který začíná tisíce kilometrů daleko v oblasti Perského zálivu, přesto však formuje každodenní ekonomickou realitu evropských států. Současná krize zároveň připomíná dlouhodobou strukturální slabinu evropské ekonomiky. Vysoká závislost na dovozu fosilních paliv z geopoliticky nestabilních regionů vytváří trvalou zranitelnost. Každé narušení dodávek v Perském zálivu, severní Africe nebo postsovětském prostoru se rychle promítá do cen energií v Evropě. Pro státy střední Evropy tak současná situace představuje další impuls k posilování energetické bezpečnosti, diverzifikaci dodávek a modernizaci energetické infrastruktury.

Zdroj: Euractiv, Reuters, Central European Times, IEA, DW, ExportMag