Hrozby budoucnosti, které se dotýkají i ČR

 07. 06. 2021      kategorie: Armáda ČR
Přidat na Seznam.cz

Nejen klimatické změny, ale také změny v mezinárodním systému, měnící se postavení mocností, při současném rostoucímu vlivu nových zemí, vytvářejí předpoklady pro vznik nových krizí, s globálním přesahem. V  budoucnu bude docházet ke změnám současných a k vytváření nových mocenských a ekonomických center. Mezi ně se zařadí především velké země s rychle rostoucím počtem obyvatelstva a tím i rychle rostoucí ekonomikou. V budoucnu bude také záležet na spojenectvích těchto mocenských center a  jejich možnostech získávat nová partnerství. 

shutterstock_540775171Foto: Kromě řešení hrozeb a rizik je současnou výzvou také pronikání do vesmíru. Avšak i tento téměř neomezený prostor nových aktivit má vojenské využití. | Shutterstock

Významnou roli v tomto směru sehraje EU, bude záležet mj. na zájmu a ochotě na udržení tohoto svazku a  odhodlání společně řešit vznikající sporné otázky. Ostatně právě ochotou a vstřícností ke společné diskusi vytvořila EU platformu primárně ekonomické a hospodářské spolupráce, jejíž rozhodující význam je rovněž v oblasti bezpečnosti jednotlivých členských států, ale i bezprostředního okolí EU. V každém případě čeká unii řada vnitřních zkoušek v podobě různých postojů k řešení svých zájmů, při souběžném řešení krizí typu např. migrace a preventivních Covid-opatření, včetně jejich ekonomických a společenských dopadů. Stále více se ukazuje, že se v evropském prostoru profilují různé zájmy, jejichž váha je závislá na postavení jednotlivých zemí, a také na vzájemné podpoře a případné součinnosti. I spojenectví zemí V4 odráží tuto situaci. Vedle Číny nebo Ruska také země jako Turecko či Írán daleko cílevědoměji usilují o posílení svého postavení. Nelze však opominout ani státy jako Izrael, Jižní Korea, Tchaj-wan či Singapur, které již dnes disponují značným vědecko-výzkumným potenciálem pro získávání a další rozvíjení nových technologií. 

Hedvábná stezka 

V případě Číny můžeme konstatovat, že významným nástrojem pro rozšiřování jejího vlivu je projekt Hedvábná stezka, jehož realizace posune pozici Číny k ještě výraznějšímu globálnímu postavení. Spojené státy mimo svou snahu o vůdčí roli ve světové ekonomice a získávání nových spojenců musí vynakládat stále větší úsilí o zachování přízně některých doposud jim nakloněných států, jež se stále více poohlížejí směrem k asijskému ekonomickému centru. Asijskou ekonomiku budou stále vydatněji posilovat i další rychle se rozvíjející ekonomiky označované jako „Asijští tygři“, k nimž patří například Jižní Korea, Singapur a Tchaj-wan. Na druhé straně je zřejmá snaha USA se stále více opírat o spolupráci s anglosaskými zeměmi (tj. Velkou Británií, Kanadou, Austrálií a Novým Zélandem) a dalšími tradičními spojenci. V případě anglosaských zemí již probíhá úzká spolupráce v oblasti zpravodajské činnosti v rámci tzv. „Five Eyes“. Stávající a nové mocnosti budou své rivaly stále sofistikovaněji oslabovat širokou škálou nástrojů, jako jsou např. sankce, cla, odepření úvěrů, realizace ekonomických projektů, zákaz činnosti vybraných společností na jejich území, včetně odepření přístupu k technologiím či předkládání požadavků na spojence, aby se připojili k přijímaným sankčním opatřením. V krajním případě budou realizovány i vojenské akce různé intenzity, ale zpravidla omezeného rozsahu, avšak rychlé reakce, jako např. obsazení Krymu. Samozřejmě i tyto intervence mohou mít obtížně predikovatelný vývoj a následky. Doprovodným jevem však zůstává fakt erodování dříve nezpochybnitelného mezinárodního práva a zachování poválečného (tj. po 2. světové válce) uspořádání světa. Obdobně, jako tomu bylo před 1. světovou válkou, roste všeobecné povědomí o zhoršující se bezpečnostní situaci, a to s různou intenzitou v různých částech světa. Svět bude čelit ekonomickým a  následně společenským dopadům koronavirové krize, v  mnoha ohledech obdobné jako byla velká hospodářská krize před 2. světovou válkou. 

Turecké ambice 

Velmi asertivní politiku dnes realizuje i Turecko, které kromě mocenských ambicí usiluje také o  přístup k  surovinám, zejména k  ropě a  zemnímu plynu. Turecko v  tomto směru postupuje obdobně jako Čína, tj. postupnými kroky testuje koherenci spojenectví ve svém okolí. Tomu odpovídá i angažovanost v Sýrii, Libyi, vodách Řecka a Kypru či podpora Ázerbájdžánu v  konfliktu o Náhorní Karabach. Tureckým představám, jak realizovat tyto ambice, nahrává i  nepříliš radostná situace v  oblasti respektování mezinárodního práva a jeho vymáhání. V tomto měnícím se a dále se vyvíjejícím bezpečnostním prostředí sehrává významnou roli koncept hybridního konfliktu, který těží z nejasnosti bezpečnostní situace a  sleduje také možné změny v uzavřených spojenectvích. Dalším zdrojem napětí a konfliktů budou historické i nově generované křivdy mezi etniky a státy. K tomu lze připočítat i zneužívání náboženství, s jeho radikálními projevy, při současném pokračování migrace, zejména z  Afriky, Středního východu a  Asie. Narůstajícím problémem v  této souvislosti je perspektiva nárůstu počtu obyvatel především v  Africe. Řada zemí z tohoto kontinentu bude navíc vystavena vlivem rostoucích teplot nedostatku vody a vysychání půdy, migrace se tedy stane nezbytnou nutností budoucího přežití. V této souvislosti lze předpokládat navyšování migračního tlaku z afrických zemí, a to zejména na jihu Evropy. 

Vesmír a informační války 

Kromě řešení hrozeb a rizik je současnou výzvou také pronikání do vesmíru. Avšak i tento téměř neomezený prostor nových aktivit má vojenské využití. Za každým tzv. vědeckým úspěchem při dobývání vesmíru je i demonstrace technologické vyspělosti a možností té či oné země. Ale těch, kteří si mohou dovolit vlastní kosmický program, není mnoho. Dokonce i takoví lídři v dobývání vesmíru jako jsou USA a Rusko jsou přes vzájemné rozpory ochotni v této oblasti spolupracovat. Vedle těchto tradičních ikon dobývání vesmíru jsou však zřejmé i  snahy dalších nových hráčů, např. Číny či Íránu ve zkoumání Měsíce nebo Saudské Arábie a Číny ve zkoumání Marsu, či angažovanost Egypta, Jihoafrické republiky a Nigérie. Z hlediska vesmírných technologií je možné pozitivně hodnotit i české výzkumné a vývojové kapacity. Značná část současných zařízení ve vesmíru slouží k  vojenské špionáži, monitorování komunikačních sítí či pro vedení informační války. Současně rozvoj informačních a komunikačních technologií nabízí pronikání do všech oblastí lidského života. Využíváním širokospektrální propracované propagandy lze ovlivňovat jak vnitrostátní dění, tak mezinárodní dění. Bohužel jedním z produktů této informační války je radikalizace vztahů jak mezi státy, tak uvnitř společnosti. Tato radikalizace nevěstí nic dobrého a snadno může vyústit ve vážný vnitrostátní nebo mezinárodní konflikt. Již v minulosti došlo k řešení vnitřních problémů cestou rozpoutání ozbrojeného konfliktu. 

Nalezení svého místa

Východiskem by mělo být zvolení racionálních přístupů v nalezení svého místa v tomto prostředí intenzivního technologického rozvoje. Existuje však řada technologií, jejichž vývoj a praktické zavedení vyžaduje enormní náklady a pro většinu zemí je nereálné držet krok s předními technologickými velmocemi. Podobně jako u  kosmických projektů je sdílení výzkumného a  výrobního potenciálu důležitým předpokladem jak nezaostat. A tím je myšleno sdílení jak v rámci národních kapacit, tak mezinárodní spolupráce. Pro méně bohaté státy nebude skutečně jednoduché najít způsob jak držet krok. Najít by se však měl, protože technologické zaostávání bude mít stále významnější důsledky, a to i na bezpečnost státu. Pro budoucí rozhodnutí je nezbytné sledovat trendy změn a s tím souvisejících hrozeb. Vedle připravenosti reagovat na tyto hrozby je nezbytné zaměřit se i na možné predikce jejich dalšího budoucího vývoje, včetně nastavení vhodných scénářů reakce a rozhodování. Je potřeba přijmout efektivní metody, jež budou zahrnovat snížení rozsahu nezbytných byrokratických kroků a opatření. Zvýší se tím nejen rychlost a přesnost vlastního rozhodování, ale rovněž se i sníží vázané finanční náklady jednotlivých rozhodnutí, kdy výsledný efekt realizovaného opatření by měl být vždy větší než náklady na jeho dosažení.