GLOBSEC vydal před několika dny zprávu "Annual Battle Readiness on the Eastern Flank 2026". Na tento dokument navazuje analýza scénářů konfliktů na východním křidle NATO a zhodnocení limitů připravenosti na takové konflikty.

Od strukturální analýzy k operační realitě

Analýza připravenosti východního křídla NATO ukazuje, že Evropa učinila od roku 2022 významný pokrok ve zvyšování vojenských kapacit, investic i politické pozornosti věnované obraně. Klíčová otázka však zůstává nezodpovězena: jak by tyto kapacity obstály v reálném konfliktu, jehož dynamika je určena rychlostí, překvapením a simultánním působením ve více doménách?

Moderní konflikt se neodehrává lineárně. Nezačíná vyhlášením války, ale eskalací hybridních aktivit, které postupně narušují rozhodovací procesy, logistiku a společenskou stabilitu. V takovém prostředí se připravenost neprojevuje v tabulkách, ale v prvních hodinách krize.

Fáze konfliktu: od hybridního tlaku k otevřenému střetu

Potenciální konflikt na východním křídle lze chápat jako proces skládající se z několika navazujících fází. První fáze probíhá pod prahem otevřeného konfliktu a zahrnuje kybernetické útoky, dezinformační kampaně a ekonomický tlak. Cílem není okamžitá destrukce, ale narušení schopnosti státu reagovat. Paralelně dochází k testování reakčních mechanismů, například prostřednictvím incidentů na hranicích nebo sabotáží kritické infrastruktury.

Druhá fáze představuje náhlou eskalaci, kdy dochází k rychlým kinetickým úderům, často omezeného rozsahu, ale s vysokým politickým dopadem. V této fázi je klíčové, zda jsou státy schopny během hodin aktivovat své síly, umožnit přesun spojenců a zajistit ochranu kritických 
systémů.

Třetí fáze přechází do otevřeného konfliktu, který může mít charakter vysokointenzivního konvenčního střetu. Zde se rozhoduje o schopnosti udržet operace v čase, doplňovat ztráty a koordinovat alianční síly napříč regionem.

Scénář 72 hodin: test rozhodovacích systémů

Prvních 72 hodin představuje rozhodující období každého konfliktu. V tomto časovém okně se ukazuje, zda je odstrašení funkční, nebo zda došlo k jeho selhání. V případě východního křídla NATO by se jednalo o kombinaci kybernetických útoků na energetickou a dopravní infrastrukturu, narušení komunikačních systémů a rychlých vojenských operací zaměřených na vytvoření faktického stavu v terénu.

Klíčovým faktorem by nebyla samotná vojenská síla, ale rychlost politického rozhodování. Státy, které dokáží aktivovat krizové mechanismy bez zdlouhavých procedur, získávají zásadní výhodu. Naopak zpoždění v řádu desítek hodin může vést k situaci, kdy protivník dosáhne svých cílů ještě před plnou reakcí aliance.

Zásadní roli hraje také vojenská mobilita. Schopnost přesunout jednotky z hloubky Evropy na východní křídlo je limitována nejen infrastrukturou, ale i administrativními procesy. Pokud tyto procesy nejsou předem zjednodušeny, stávají se kritickým slabým místem.

Scénář 30 dní: test udržitelnosti

Pokud konflikt překročí počáteční fázi, vstupuje do období, kdy rozhoduje udržitelnost. Po třiceti dnech bojových operací se vyčerpávají zásoby munice, dochází k opotřebení techniky a rostou nároky na logistiku a zdravotnické zabezpečení.

Právě zde se naplno projevují strukturální slabiny evropské obrany. Obranný průmysl není v současnosti schopen rychle navyšovat produkci v potřebném rozsahu a logistické systémy nejsou dimenzovány na dlouhodobý konflikt vysoké intenzity. Státy, které investovaly do rezervních systémů a teritoriální obrany, mají v této fázi výraznou výhodu, protože disponují širší základnou sil a vyšší odolností.

Zároveň se prohlubuje význam společenské odolnosti. Schopnost udržet podporu veřejnosti, zajistit fungování ekonomiky a odolávat dezinformačním kampaním se stává stejně důležitou jako vojenské operace.

Dlouhodobý konflikt: návrat průmyslové války

V případě prolongovaného konfliktu se Evropa dostává do situace, která připomíná průmyslové války 20. století, avšak s moderní technologickou dimenzí. Rozhodující roli přebírá schopnost vyrábět, opravovat a inovovat v reálném čase. Současný stav ukazuje, že evropské státy nejsou plně připraveny na tento typ konfliktu. Fragmentace obranného průmyslu, nedostatek pracovní síly a závislost na globálních dodavatelských řetězcích představují zásadní omezení. Bez koordinovaného přístupu na úrovni EU a NATO hrozí, že schopnost vést dlouhodobý konflikt bude výrazně omezená.

Kritické zlomové body konfliktu

Analýza scénářů ukazuje několik bodů, v nichž se může konflikt rozhodnout. Prvním je rychlost rozhodování v počáteční fázi, která určuje, zda dojde k efektivní reakci. Druhým je schopnost zajistit vojenskou mobilitu a logistiku, která ovlivňuje tempo operací. Třetím je průmyslová kapacita, která rozhoduje o udržitelnosti konfliktu.

Tyto faktory jsou vzájemně provázané a jejich selhání v jedné oblasti může mít řetězový efekt. Například pomalé rozhodování může zpozdit mobilizaci, což následně zatíží logistiku a zvýší tlak na průmyslovou výrobu.

Implikace pro Českou republiku v kontextu scénářů

Pro Českou republiku mají tyto scénáře konkrétní a praktické dopady. Česká republika by v případě konfliktu plnila roli klíčového logistického uzlu pro přesun sil na východní křídlo. To znamená, že její infrastruktura, administrativní procesy a schopnost koordinace by byly vystaveny okamžitému tlaku.

V prvních 72 hodinách by bylo rozhodující, zda je Česká republika schopna rychle umožnit tranzit spojeneckých sil a zároveň chránit vlastní kritickou infrastrukturu před kybernetickými a hybridními útoky. 

V horizontu 30 dní by se pozornost přesunula na schopnost udržet logistické toky, opravovat techniku a zajistit fungování ekonomiky. V dlouhodobém konfliktu by pak hrála klíčovou roli schopnost zapojit domácí průmysl do obranného úsilí.

Z těchto scénářů vyplývá, že česká bezpečnost není definována pouze velikostí armády, ale funkčností celého systému, který zahrnuje státní správu, průmysl i společnost.

Závěr: připravenost jako schopnost jednat v čase

Scénáře konfliktu na východním křídle NATO potvrzují, že budoucí válka bude rozhodována v časových horizontech, které jsou výrazně kratší než v minulosti. Rozhodující nebude pouze to, jaké kapacity státy mají, ale jak rychle a efektivně je dokáží použít.

Evropa se nachází v přechodové fázi mezi starým modelem bezpečnosti a novou realitou, kde se odstrašení opírá o schopnost okamžité reakce a dlouhodobé udržitelnosti. Tento přechod ještě není dokončen a právě v tomto prostoru vznikají největší rizika.

Pro Českou republiku i její spojence z toho vyplývá jednoznačný závěr: bezpečnost nelze chápat jako statický stav, ale jako dynamickou schopnost jednat pod tlakem. V prostředí, kde rozhodují hodiny, se připravenost stává nejen vojenskou kategorií, ale klíčovým prvkem národní odolnosti a strategické důvěryhodnosti.