Evropský průmysl vstupuje do fáze, která připomíná strukturální zlom srovnatelný s energetickou transformací po roce 1973 nebo s nástupem globalizace po roce 1990. Tok kapitálu, technologické priority i politické zadání se během krátkého období přeskupily směrem k bezpečnosti a obraně. Tento posun má konkrétní průmyslovou podobu. Výrobní linky, které ještě nedávno produkovaly osobní automobily, dnes hledají nové využití v segmentech jako protivzdušná obrana, bezpilotní systémy nebo logistická vozidla pro armádu.

Symbolickým příkladem se stává německý koncern Volkswagen a jeho závod v Osnabrücku. Lokalita s tradicí sahající k firmě Wilhelm Karmann GmbH a modelům typu Golf Cabrio bude po roce 2027 čelit utlumení automobilové výroby. Současná produkce modelu T-Roc Cabrio skončí a management hledá podle britského deníku Financial Times nové využití kapacit. V této situaci se otevírá možnost spolupráce s izraelskou společností Rafael Advanced Defense Systems. Jednání dospěla do pokročilé fáze a směřují k výrobě komponentů pro PVO systémy Iron Dome.

Podstata tohoto kroku odhaluje širší trend. Automobilky disponují rozsáhlými výrobními schopnostmi, kvalifikovanou pracovní silou a logistickými řetězci, které lze relativně rychle adaptovat na měnící se tržní prostředí. V případě Osnabrücku se jedná o zhruba 2300 pracovních míst a infrastrukturu schopnou vyrábět moderní vozidla. Dle informací z vyjednávání je „cílem zachránit všechna pracovní místa, případně výrobní kapacity dále rozšířit“. Tento přístup vystihuje novou logiku evropské průmyslové politiky, která propojuje zaměstnanost s bezpečnostními a obrannými prioritami.

Konverze závodu neznamená vždy výrobu smrtících zbraní (lethal weapons), nýbrž jde často o součástky nebo jinou vojenskou techniku. Plán Volkswagenu v Osnabrücku počítá s produkcí těžkých transportních vozidel, odpalovacích zařízení a energetických modulů pro systém Iron Dome. Samotné záchytné rakety se mají vyrábět ve specializovaném zařízení na jiném místě. Tento model rozdělení výroby umožňuje snížit regulatorní zátěž a zároveň využít civilní průmyslové know-how. „Ověřená obranná technologie se spojuje s německou průmyslovou tradicí,“ shrnul nedávný vývoj jeden z účastníků jednání.

Ekonomický tlak, který tento trend urychluje, jasně dokumentují veřejně přístupná data. Provozní zisk koncernu Volkswagen klesl v roce 2025 o 53,5 % na 8,9 miliardy eur. Čistý zisk dosáhl 6,9 miliardy eur, což představuje nejnižší úroveň od období Dieselgate. Současně se plánuje odchod až 35 000 zaměstnanců do roku 2030. Kombinace slabší poptávky, rostoucí konkurence z Číny a nákladné transformace směrem k elektromobilitě nutí automobilky hledat alternativní zdroje příjmů.

Paralelně probíhá v obranném sektoru opačný proces. Evropské státy plánují do konce dekády investovat stovky miliard eur do obrany. Německo, Francie i další země definují protivzdušnou obranu jako jednu z hlavních priorit. Programy jako ReArm Europe otevírají prostor pro rychlé navyšování produkce. Německý obranný průmysl proto hledá partnery schopné vyrábět v krátkodobém horizontu 12-18 měsíců, nikoliv ve střednědobém horizontu 3-5 let.

Podobný vývoj probíhá ve Francii, kde automobilka Renault zahájila spolupráci s firmou Turgis Gaillard na výrobě bezpilotních prostředků. Plán počítá s produkcí až 600 dronů měsíčně. Tento objem ukazuje, jak rychle se může automobilový sektor přizpůsobit novým požadavkům. Drony, které Renault montuje, odpovídají kategorii dlouhého doletu využívané v současných konfliktech.

Obranný průmysl v Německu tento trend aktivně podporuje. Svaz německého bezpečnostního a obranného průmyslu (Bundesverband der Deutschen Sicherheits- und Verteidigungsindustrie) navrhl využití nevyužitých kapacit automobilového sektoru již v loňském roce. Společnost Rheinmetall například uzpůsobila vlastní civilní automobilové závody v Berlíně a Neussu, aby uspokojila poptávku po vojenské technice ze strany evropských armád. Vzniká tak hybridní průmyslový model, kde hranice mezi civilní a vojenskou výrobou ztrácí jasnou hranici.

Zásadní roli v tomto procesu hraje politická podpora. Berlín aktivně podporuje projekty, které civilní průmysl s obrannými zakázkami propojují. Motivace zahrnuje udržení pracovních míst, posílení strategické autonomie a rychlé zvýšení výrobních kapacit. V případě Osnabrücku se hovoří o minimálních investičních nárocích na přechod výroby směrem k obraně, což celý projekt činí atraktivním z hlediska návratnosti.

Tento strukturální posun má přímé důsledky pro Česko. Místní průmysl je hluboce integrován do německých dodavatelských řetězců, zejména v automobilovém sektoru. Firmy jako Škoda Auto, ale i desítky subdodavatelů v regionech jako Mladá Boleslav, Plzeň nebo Ostrava, čelí stejnému tlaku na diverzifikaci výroby. Pokud německé koncerny přesouvají část kapacit do obrany, české firmy budou tento trend následovat.

Přechod do obranného sektoru však přináší nové požadavky, které přesahují běžnou průmyslovou praxi. Compliance znalosti získávají zásadní význam. Firmy musí implementovat národní systémy kontroly vývozu stejně jako ty mezinárodní podle režimů EU Dual Use Regulation nebo v případě amerických komponent EAR a ITAR. Due diligence zahrnuje prověřování zákazníků, sledování konečného uživatele a audit dodavatelského řetězce, což v případě obranného průmyslu musí bezchybně fungovat. Každý kontrakt totiž může podléhat schválení státních orgánů a dodržení mezinárodních závazků.

Technologicky přináší konvergence automobilového a obranného sektoru nové synergie. Výroba podvozků, pohonných jednotek, elektroniky nebo asistenčních systémů nachází přímé uplatnění v armádních aplikacích. Moderní vojenská vozidla využívají pokročilé senzory, software a energetické systémy, jež mají často původ v civilním vývoji. Tento průnik urychluje inovace a zvyšuje efektivitu investic.

Současně se mění struktura poptávky. Evropské armády hledají rychlá a škálovatelná řešení. Systémy protivzdušné obrany, logistická vozidla nebo bezpilotní platformy tvoří segmenty s vysokou dynamikou růstu. Zapojení automobilového průmyslu umožňuje zkrátit výrobní cykly a snížit náklady. Tento faktor může rozhodnout o schopnosti Evropy reagovat na bezpečnostní výzvy v horizontu několika let.

Vývoj v Německu a Francii tak naznačuje vznik nového průmyslového paradigmatu. Automobilky se postupně transformují z producentů spotřebního zboží na klíčové hráče v oblasti bezpečnosti. Tento proces probíhá bez dramatických technologických skoků, spíše prostřednictvím adaptace existujících kapacit. Právě tato kontinuita činí transformaci rychlou a relativně levnou.

Pro český průmysl představuje silná vazba na německý automobilový sektor výhodu i riziko současně. Výhodu v podobě přístupu k novým zakázkám v obranném sektoru. Riziko v podobě nutnosti rychlé adaptace na regulatorní a technologické požadavky. Úspěch bude záviset na schopnosti firem investovat do compliance, navázat partnerství s obrannými firmami a orientovat se v komplexním prostředí exportních kontrol.

Evropský průmysl tak nevstupuje do útlumu, ale spíše do fáze přesměrování. Kapacity, know-how i pracovní síla zůstávají, mění se jejich využití. Automobilka, která ještě v roce 2020 optimalizovala výrobu spalovacích motorů, dnes analyzuje možnosti produkce komponentů protivzdušné obrany. Tento posun odráží realitu geopolitického prostředí, kde bezpečnost získává stejnou prioritu jako ekonomický růst.

Zdroj: Defense News, Financial Times, FAZ