Podpora Ukrajiny přestala být krátkodobou reakcí na válku a stala se strukturální součástí alianční strategie. NATO postupně mění své chápání bezpečnosti, investic do obrany i průmyslové spolupráce. Takový posun posiluje nejen obranu Ukrajiny, ale také odolnost všech členských států — včetně České republiky. Bezpečnostní politika se v tomto prostředí stává dlouhodobým závazkem, nikoli epizodou.

Ruská agrese proti Ukrajině v roce 2022 představovala zásadní zlom v poválečné historii Evropy. Zatímco původní očekávání směřovala k rychlé stabilizaci situace, konflikt se ukázal být trvalým, dynamickým a vysoce náročným na kapacity států. NATO proto muselo přehodnotit svůj přístup, který dosud vycházel z relativně klidného bezpečnostního prostředí a preference expedičních misí nad kolektivní obranou.

V prvních měsících války byla pomoc Ukrajině okamžitá a do značné míry improvizovaná. Zahrnovala protitankové systémy, protivzdušnou obranu, logistické vybavení i diplomatickou podporu. Zkušenosti ale ukázaly, že tato forma pomoci není dlouhodobě udržitelná. Aliance proto postupně přechází k mnohem strukturovanějšímu modelu, v němž je podpora Ukrajině součástí širší strategie modernizace obranných kapacit a posilování odolnosti Evropy.

Významným potvrzením této změny byla jednání ministrů zahraničí NATO v Bruselu počátkem prosince, kde bylo zdůrazněno, že bezpečnost Ukrajiny a bezpečnost Aliance jsou vzájemně propojené. Rozhodnutí směřovat k výdajům ve výši 5 % HDP do roku 2035, přičemž do těchto výdajů může být zahrnuta i pomoc Ukrajině, ukazuje posun od krátkodobých opatření k dlouhodobé politice obrany.

Vývoj přístupu Aliance k podpoře Ukrajiny proběhl ve třech základních fázích. V první fázi šlo o reakci na akutní potřeby — poskytnutí základní výzbroje, posílení východního křídla a koordinaci jednotlivých států. Druhá fáze přinesla institucionalizaci podpory, zejména prostřednictvím vytvoření NATO-Ukraine Council, který poskytuje platformu pro sladění priorit. Aktuální třetí fáze je strategická: NATO buduje udržitelný rámec pomoci, jenž reflektuje skutečnost, že konflikt může trvat dlouhé roky.

Jedním z nejdůležitějších nástrojů je mechanismus Prioritised Ukraine Requirements List (PURL). Ten umožňuje definovat klíčové potřeby Ukrajiny a koordinovat dodávky systémů protivzdušné obrany, munice, dronů či moderních technologií. Tento model snižuje roztříštěnost pomoci a vytváří předpoklady pro rychlejší a efektivnější zásobování. PURL se stal symbolem schopnosti Aliance plánovat podporu na základě reálných dat a strategických priorit.

Vojensky se NATO soustředí nejen na samotné dodávky techniky, ale i na posílení připravenosti vlastních jednotek. Konflikt poskytl řadu praktických poznatků, zejména v oblastech dronových operací, moderní elektronické války, ochrany kritické infrastruktury a protivzdušné obrany. Tyto zkušenosti významně ovlivňují modernizační plány členských států a mění způsob, jakým se v Alianci přemýšlí o budoucích konfliktech.

Další klíčovou dimenzí je průmyslová mobilizace. Válka ukázala, že evropský obranný průmysl není připraven na dlouhodobý konflikt vysoké intenzity. Produkce munice, dělostřeleckých systémů i náhradních dílů musela být navýšena, mnohdy po desetiletích stagnace. Aliance proto zdůrazňuje nutnost zvyšovat kapacity, sdílet technologie a vytvářet dlouhodobá partnerství mezi státy i firmami. Tato změna zasahuje i do plánování rozpočtů, protože investice do obrany se stávají mnohaletým procesem, nikoli krátkodobým opatřením.

Důležitou součástí současné strategie je rovněž posílení odolnosti vůči hybridním hrozbám. Patří sem kybernetické útoky, dezinformace, snahy o narušení politických procesů i incidenty ve vzdušném prostoru. Aliance předpokládá, že hybridní tlak bude z dlouhodobého hlediska jedním z hlavních nástrojů destabilizace. Ukrajina přitom funguje jako zdroj jedinečných zkušeností, které mohou členské státy využít pro posílení vlastních obranných mechanismů.

Významnou roli v novém modelu hrají státy střední Evropy, zejména Česká republika. Ta se stala jedním z nejaktivnějších poskytovatelů podpory Ukrajině a její obranný průmysl patří k nejrychleji rostoucím v regionu. Česká republika zároveň dlouhodobě podporuje politiku odstrašení a posílení evropské obranné autonomie. Svou kombinací politické angažovanosti, průmyslové kapacity a diplomatické aktivity přispívá k tomu, že podpora Ukrajině má nejen okamžitý, ale i strategický dopad.

Zároveň však nelze ignorovat výzvy, které NATO a jeho členové musí řešit. Udržení dlouhodobé vůle k podpoře, sladění investic mezi státy, navigace ekonomických tlaků a zajištění politické soudržnosti nejsou samozřejmé. Je proto zřejmé, že transformační proces bude pokračovat i v následujících letech a bude vyžadovat stabilní závazky napříč celou Aliancí.

NATO se nachází v období zásadní proměny. Podpora Ukrajině se z reakce na krizi stala strukturálním prvkem nové bezpečnostní architektury. Aliance buduje rámec, jenž kombinuje vojenskou podporu, modernizaci průmyslové základny, posilování odolnosti vůči hybridním hrozbám a dlouhodobé investice do obrany. Tento přístup zvyšuje bezpečnost Ukrajiny i všech členských států a představuje zásadní posun od představy o krátkodobé válce k realitě dlouhodobého soupeření.

Česká republika v této nové realitě sehrává důležitou roli — jako aktivní podporovatel Ukrajiny, iniciátor úspěšné muniční iniciativy, spolehlivý člen NATO a stát s rostoucí průmyslovou kapacitou. V dlouhodobém měřítku může tento posun posílit nejen bezpečnost regionu, ale i pozici Česka v evropské bezpečnostní politice. Pokud bude NATO schopno udržet jednotu, investovat do obrany a koordinovat své kroky, může z této krize vzejít odolnější, integrovanější a lépe připravené na výzvy budoucnosti.

Zdroj: NATO.int, gov.ua, Kiel Institute, Reuters