Modernizační projekty Armády České republiky je nutné urychlit. Případného protivníka odstraší jen bojeschopné ozbrojené síly

 07. 03. 2022      kategorie: Armáda ČR
Přidat na Seznam.cz

Probíhající válka na Ukrajině, kterou si ještě před dvěma týdny nikdo nechtěl a mnozí neuměli představit, zásadním způsobem mění a ještě změní pohled vlád některých západních zemí na jejich ozbrojené síly. Dovolíme-li si nyní zcela odhlédnout o lidského rozměru tragických událostí, sdíleného přání jejich skončení a  v civilizovaném světě nepřijatelných zásad ruské agresívní politiky, přinese aktuální válka také další cenné poznatky a zkušenosti týkající se možností moderních technologií, způsobu jejich využití. A v širším úhlu pohledu nejen ve srovnání s diskutabilním výkonem ruské armády a zřejmě velmi dobrým výkonem ukrajinské armády, také nové měřítko pro schopnosti armád států NATO. Modernizace AČR se musí stát prioritou nejen slovně.

modernizaceACR_TITFoto: Ve světle ruské invaze na Ukrajinu je kvalita, velikost a úroveň vyzbrojení české armády zásadní věcí. (ilustrační foto) | Ministerstvo obrany ČR

V prvním týdnu své agrese proti Ukrajině si v mnoha ohledech ruské ozbrojené síly utrhly notnou dávku ostudy. Zřejmá je jejich neschopnost vypořádat se efektivně s dobře organizovanou i dobře vyzbrojenou ukrajinskou protivzdušnou obranou. Zřejmé jsou i jejich problémy v oblasti logistiky. Obojí jde patrně do velké míry na vrub jejich původního záměru, že válka skončí velmi rychle a Ukrajinci ve skutečnosti odpor klást nebudou. Nespravedlivá válka, kterou Rusko vede proti kulturně blízkému národu, se promítá také do morálního rozpoložení jednotek, především řadových jednotek doplňovaných branci. Situace se ovšem může vyvinout a přes optimismus a naději může konflikt dopadnout špatně, tedy porážkou Ukrajiny. Tu bude pak bez vnitřních změn v Rusku velmi obtížné napravovat. 

Zcela zřejmá je ovšem potřeba disponovat připravenými ozbrojenými silami, protože jedině jejich schopnost a ochota klást efektivní odpor znamená, že Ukrajina ještě existuje a že se nabízí reálná možnost pro diplomatické řešení. Bez motivovaných, početných a odvážných vojáků a bez dostatku moderní techniky by následoval rychlý konec.

A tím se dostáváme k problematice stavu ozbrojených sil západních států a států Aliance. Vojensky nezasahujeme, protože Ukrajina není členem NATO a neexistují formální spojenecké závazky. Vůči Pobaltí nebo například Rumunsku (které ztratilo nad mořem jeden stíhací letoun a zatím nevíme, co bylo příčinou) či Turecku (které uzavřelo Bospor a Dardanely ruským válečným lodím) již ovšem ano. A užší vztahy jsou nastavené také s neutrálním Finskem či Švédskem, kterým Putinův režim vyhrožuje, že pokusí-li se o vstup do NATO, čeká je osud Ukrajiny. V případě ruského úspěchu na Ukrajině lze očekávat, že předmětem dalšího zájmu rozpínavého ruského režimu budou exsovětské republiky, a to se nás již bude týkat velmi intenzívně. Formálně prostřednictvím článku 5 Severoatlantické smlouvy, a neformálně prostým faktem, že po exsovětských zemích přijdou v chorobné až iracionální Putinově strategii další na řadu země bývalého východního bloku.

Návrh českého státního rozpočtu byl koncipován ještě před zahájením ruského útoku. S odkazem na nemožnost splácet v letošním roce 4,8 miliardy korun za pásová BVP, protože není vybrán dodavatel a protože není podepsána smlouva, a kvůli žádoucím úsporám a snaze omezit deficit, má obrana přijít o 5,4 miliardy korun. Podle exministra obrany Lubomíra Metnara je relativní snížení obranného rozpočtu z 1,4 na 1,3 % HDP v dnešní situaci nevhodným politickým signálem směrem ke spojencům. Ve středu 2. března vláda o miliardu rozpočet opět navýšila s tím, že prostředky využije pro nákup ručních zbraní podle rámcových smluv. Opozice bude navrhovat vrácení celé původní částky do rozpočtu MO. Objektivně nahlédnuto ani to nebude možná dost. S útokem na Ukrajinu napsal člen Výboru pro obranu, vládní poslanec Karel Krejza: „S ohledem na aktuální situaci bych okamžitě přehodnotil cíle Green dealu, opravdu nechci být závislý na Putinově plynu. Také je nad slunce jasnější, že opravdu musíme armádu modernizovat a posílit stavy početně. Kolik to bude stát? Upřímně to teď asi není nejdůležitější otázka. Odhaduji to na plus 20 mld. ročně.“

Podíváme-li se za hranice, složitost českého přístupu daná především překombinovanými podmínkami podle stávajícího zákona o zadávání veřejných zakázek je do očí bijící. Tam, kde ministryně obrany Jana Černochová a aparát MO složitě dohledává projekty, do nichž investovat jednu nebo několik miliard korun, přichází Polsko s informací, že za šest miliard dolarů pořídí 250 amerických tanků, a Německo skokově navyšuje rozpočet svých ozbrojených sil rovnou o jedno sto miliard eur, a velmi rychle dosáhnout a udržovat výdaje na obranu na úrovni alespoň 2 % HDP, což je tedy v absolutních číslech při výkonu německé ekonomiky velká a v našich podmínkách až nepředstavitelná vzpruha. A přitom zjevně bez obavy, že je nebude možné investovat efektivně.

Chce-li Česká republika být v dramaticky zhoršené mezinárodní bezpečnostní situaci platným spojencem, musí tento stav věcí co nejrychleji napravit. Vláda ve svém programovém prohlášení novelizaci zákona o zadávání veřejných zakázek má. Stejně tak tam najdeme závazek aktualizace strategických dokumentů, včetně Koncepce výstavby Armády České republiky 2030 z roku 2019. Vyhodnotit v dnešní situaci, které cíle lze urychlit, a realizovat je - v nově nastaveném právním prostředí, které umožní kromě transparentnosti především efektivitu. Průběh tendru na pásová BVP je v tomto ohledu odstrašujícím příkladem. Těžká brigáda měla mít vozidla k dispozici od roku 2020. 

Existují přitom již dnes rámcové smlouvy s dodavateli nejen ručních zbraní. A kromě toho existuje technika a technologie, které náš domácí obranný průmysl dokáže vyrobit a jeho kapacity umožňují i podstatné navýšení objednávek. Všeobecně očekávaný tlak na kapacity evropského obranného průmyslu v důsledku ruské agrese a potenciálních budoucích hrozeb může významně zasáhnout do některých velmi důležitých akvizičních projektů. Státy si náhle uvědomují, že obranu a stav svých ozbrojených sil dlouhodobě při pocitu relativního bezpečí vyplývajícího ze zdánlivě racionálně nastavených vztahů podceňovaly. A prioritou dodavatelů budou přirozeně především domácí armády - to se může týkat jak pásových BVP, tak tanků, tak třeba nadzvukových stíhacích letounů, a tím důležitější bude zefektivnění našeho akvizičního procesu.

U vojenské techniky vyráběné v České republice bude situace vždy příznivější a bude vhodné toho využít a nadále využívat. Například vozidel TITUS je v první fázi objednáno šest desítek. Ale armáda jich umí využít a potřebuje stovky. Nezpochybnitelně přispějí k posílení jejích schopností. Podobně se při pohledu do KVAČR 2030 na přílohu 4 nabízí na první pohled uspíšení přezbrojení 44. mechanizovaného praporu kolovými bojovými vozidly pěchoty Pandur II, které bylo v klidných dobách naplánováno na roky 2027-2030. Bojová hodnota lehkých obrněných vozidel IVECO, které nyní prapor využívá, je zanedbatelná. Nabízí se uspíšení akvizice samohybných minometů. Je tu otázka, velmi aktuální, prostředků PVO pro přímou podporu manévrujících jednotek. Vozit RBS-70 na korbě tatrovek je na první pohled nouzové řešení. Hovoří se o znovuzavedení salvových raketometů. Stejné nouzové řešení je také vozidlo Tatra 815-7 PRAM, které je určeno k převozu minometu vz. 82.

A již jsme opakovaně psali také o potřebě obnovit prostředky armádní logistiky. Sledujeme v přímém přenosu obtížný pohyb ruských konvojů, které skýtají ideální cíle pro letectvo, bezpilotní prostředky, dělostřelectvo i raketomety. Nelze jim přát úspěch a je dobře, že se potýkají s problémy - ale z nich se lze poučit. Částečně jsou přitom na vině technické problémy vozidel, které cesty ucpávají a působí zdržení a vystavují ostatní riziku. Prostředky podpory je třeba obnovovat a udržovat na úrovni doby stejně jako prvosledové zbraňové systémy, které bez podpory nemohou fungovat.

V době vlekoucí se covidové pandemie byla česká společnost převážně a stále více na rozpacích a málokdo vnímá ekonomické důsledky opatření jako nevyhnutelné. Reakce na ukrajinskou krizi je zcela jiná. Podpora Ukrajiny, proti níž vede Rusko v čele s Putinem nevyprovokovanou agresívní válku, je samozřejmostí a málokdo ji zpochybňuje a jsme připraveni nést náklady této podpory. Patří sem i náklady investované do bojeschopnosti vlastních ozbrojených sil. Poptávka po technice a technologiích v Evropě poroste, porostou její ceny, a Česká republika by neměla zaspat. Podpořme rozvoj schopností Armády České republiky - jedině přesvědčivě bojeschopná armáda může plnit svou nejdůležitější roli. Odstrašit případného protivníka. A ten si zejména po ukrajinské lekci bude chtít určitě velmi pozorně všímat, kam šlape.

 Autor: Jakub Samek