Český zbrojní průmysl v posledních letech výrazně obnovil své někdejší pozice. Došlo k celkovému navýšení produkce a byla představena i celá řada nových českých zbraňových systémů. Širší veřejnosti jsou známy především samohybná děla DITA či MORANA, cvičné letouny L-39NG atd. Poněkud méně nápadným systémem, ale zato s výraznou perspektivou, je nedávno představený systém MR-2 Viktor, jehož primárním úkolem je boj proti dronům.

Foto: Protiletadlový systém proti nízko letícím cílům MR-2 Viktor | Michal Pivoňka / CZ DEFENCE

Boj proti dronům

Efektivní boj proti dronům je jedním z největších úkolů pro prakticky všechny armády světa. Počet dronů ve výzbroji armád, ale i různých nestátních, případně i vysloveně teroristických skupin totiž neustále roste – drony jsou jedna z nejrychleji se rozvíjejících bojových kategorií. Drony se navíc prokázaly jako systém nesmírně univerzální, kdy existují drony určené pro průzkum bojiště či hlídkovací účely, ale i bojové drony určené pro ostré bojové operace. A právě díky této své univerzálnosti drony do značné míry mění charakter současného bojiště. Plně to ukázal např. konflikt o Náhorní Karabach mezi Arménií a Ázerbájdžánem, který je někdy nazýván „první válkou dronů“, ale i celá řada asymetrických konfliktů současnosti.

Díky rostoucímu počtu, ale i významu dronů se tak prudce rozvíjí i oblast boje proti těmto prostředkům, kdy vznikla celá řada protidronových systémů – ať již systémy „soft-kill“, působící proti naváděcím systémům dronů (např. tolik populární rušičky), tak i systémy „hard-kill, působící proti dronům svou kinetickou energií (modifikované protiletadlové rakety atd.). Boj proti dronům je ztížen faktem, že kategorie těchto prostředků je velmi rozsáhlá. Drony se navíc liší svou technologickou vyspělostí, svými schopnostmi, proto neexistuje žádný univerzální systém, který by dokázal zajistit obranu proti všem typům dronům. Obdobně jako v případě jiných zbraňových systémů se i v případě dronů ukazuje, že obrana proti nim bude muset být vícevrstvá, a bude se muset opírat o celou škálu různých systémů.

Jak již zmíněná válka o Náhorní Karabach, kde se především Ázerbájdžán na drony velice spoléhal, ale i válka v Sýrii či Libyi poukázala na jeden zajímavý fakt – klasické raketové protiletadlové systémy, jako jsou např. známé systémy  9K33 Osa, v boji proti dronům selhaly. Nebyly schopny dostatečně rychle reagovat, nedokázaly likvidovat malé, nenápadné a v nízkých výškových hladinách se rychle pohybující drony. Oproti tomu relativně dobrých výsledků dosáhly klasické lehké protiletadlové kanóny či velkorážní kulomety. A to i vysloveně zastaralé typy protiletadlových zbraní, jako jsou známé velkorážové kulomety DŠK či staré sovětské protiletadlové kanóny vz. 39. Většinou se dokázaly prosadit jen proti jednodušším typům dronů, přesto dokázaly odvést obrovskou spoustu práce. Stejně tak byly v této úloze úspěšně nasazeny velkorážní kulomety KPV, které tvoří zbraňovou část českého systému MR-2 Viktor.

Kulomety KPV

Přestože kulomety KPV představují zdánlivě zastaralou zbraň (do výzbroje sovětské armády vstoupily již v r. 1949, tedy již více než před 70 lety), dosud slouží ve světě v desítkách armád, a vše naznačuje, že budou sloužit ještě hodně dlouho. Úspěch kulometů KPV byl do značné míry dán jejich municí 14,5x114 mm, odvozenou od 14,5 mm munice určené pro druhoválečné protitankové pušky PTRS a PTRD. Díky tomu jsou náboje 14,5 mm mimořádně účinné – její výkony se blíží výkonům některých typů munice 20 mm. Vysoce tak převyšují účinky běžných velkorážních kulometů 12,7 mm, a to jak amerických kulometů M-2 HB ráže 12,7x99 mm, tak i kulometů NSV ráže 12,7x108 mm. I samotné kulomety KPV jsou technicky vydařené a dosahují vysoké kadence 550-650 ran/min. Tato vysoká kadence byla v případě použití v protiletadlových kompletech systému ZPU umocněna i tím, že byly kulomety KPV vedle jednohlavňové verze ZPU-1 sdružovány po dvou (ZPU-2) či dokonce čtyřech kusech (ZPU-4). KPV se prokázaly i jako spolehlivé a odolné schopné působit i v náročných podmínkách.

I díky těmito vlastnostem se kulomety KPV staly takřka nesmrtelnou zbraní, schopnou hned několika metamorfóz. Již brzy po jejich objevení se ukázalo, že výkony kulometů KPV jsou pro boj proti moderním letadlům nedostatečné. Kulomety ve verzi KPVT proto začaly být využívány jako výzbroj různých obrněných vozidel (např. i československého obrněného transportéru OT-64). O něco později se ukázalo, že kulomety KPV představují výbornou zbraň palebné podpory pěchoty. A nyní se ukazují jako vynikající zbraň proti dronům.

Automobil Toyota Land Cruiser

Neméně kvalitní je i sama platforma systému MR-2 Viktor – terénní automobil Toyota Land Cruiser řady 70. Na první pohled se může zdát, že použití běžného, nijak neupraveného a nepancéřovaného terénního automobilu je nedostatečné. Opak je však pravdou. Automobily Toyota Land Cruiser se totiž díky svým provozním vlastnostem, vysokým výkonům v terénu a zároveň vynikající spolehlivosti staly takřka legendou – ve výzbroji různých armád slouží v obrovských počtech kusů. V mnoha armádách, především pak rozvojových zemí, pak dokonce suplují úlohu bojových vozidel – obrněných transportérů atd. Často jsou tak automobily Land Cruiser osazovány různými zbraňovými systémy (kategorie vozidel „technicals“). V mnoha případech jsou pak těmito zbraňovými systémy právě různá provedení ZPU s kulomety KPV.

MR-2 Viktor

Nový český „protidronový systém“ MR-2 Viktor se do jisté míry podobá zmíněným vozidlům technicals – i v tomto případě jde o pouhou kombinaci ZPU-2 s dvěma velkorážními kulomety KPV a automobilu Toyota Land Cruiser. Přesto je zde zásadní rozdíl. U běžných vozidel technicals je použit původní zaměřovací systém kulometu KPV. Oproti tomu v případě systému MR-2 Viktor došlo k použití odlišného zaměřovacího systému. Jeho vlastnosti nebyly zveřejněny, přesto je zřejmé, že jde o zaměřovací systém jednoduchý a nenáročný.

Mohlo by se proto zdát, že výkony systémů MR-2 budou nedostatečné – jak jejich schopnost detekce cílů, především pak schopnost mířené palby proti málo rozměrným, pohyblivým dronům. Jenže právě úspěšné nasazení kulometů KPV proti dronům ukázalo, že jejich zaměřovací systém je dostatečný. V případě systému použitého u vozidla MR-2 pak budou jeho výkony jistě ještě vyšší. Jeho případné nedostatky navíc bude možno kompenzovat vysokou kadencí kulometů a destrukčními schopnostmi jejich munice.

Foto: Systém MR-2 by měl na Ukrajině bojovat hlavně proti Íránem do Ruska dodávaným bezpilotním systémům Šáhid-136 (Geraň-2) | Michal Pivoňka / CZ DEFENCE

Ani systém MR-2 nebude univerzální protidronovou zbraní, schopnou působit proti všem dronům, resp. bezpilotním prostředkům. Vzhledem ke svým výkonům nemůže být úspěšný proti moderním vyspělým dronům, jako jsou např. známé turecké drony Bayraktar TB-2. Mohl by však být vynikající zbraní proti různým menším, méně výkonným dronům, kdy tyto prostředky na dnešním bojišti převažují, a budou převažovat i nadále.

Výše uvedené naznačuje právě zkušenost z ukrajinského konfliktu, kde se hlavně ruská armáda snaží nasazovat bezpilotní prostředky, aby tak vyvážila své dosavadní neúspěchy a vysoké ztráty. Rusko však ve výrobě dronů zaostává a netýká se to jen výkonů dronů, ale i rozsahu jejich produkce. I proto se Rusko v současnosti hodně spoléhá na dovoz dronů ze spřáteleného Íránu. Z Iránu byly dovezeny především drony Šahid-136, které byly již na Ukrajině masivně nasazeny. Tyto drony se sice nemohou rovnat dronům Bayraktar, jsou však levné, a proto jich Rusové mohou nasadit velké množství. Lze také předpokládat, že postupně, v návaznosti na vývoj taktiky a nasazení dronů, dojde k jevu, kdy ony méně výkonné jednoduší drony budou sloužit jako doprovod těžších, sofistikovanějších bezpilotních prostředků – a budou de facto působit jako klamný cíl. Jejich primárním úkolem bude zahltit a zmást protivzdušnou obranu protivníka. Proti takovýmto cílům pak lze analogicky bojovat i jednoduššími obrannými, protidronovými systémy, jako je právě český systém MR-2 využívající kulomet KPV.

Pokud se systémy MR-2 na Ukrajině osvědčí (a zkušenosti z Libye či Sýrie naznačují, že tomu tak skutečně bude), mohl by být podobný systém zajímavý i pro AČR, která si v budoucnu bude muset vybudovat svoji obranu proti dronům. Tento úkol by mohly částečně plnit i takové systémy, jako je právě MR-2 Viktor. Samozřejmě, proti tomuto konkrétnímu řešení hovoří fakt, že kulomety KPV jsou nejen zastaralé, ale používají i ráži neunifikovanou v NATO. Je ale třeba vzít v potaz, že použití takové ráže nic nezakazuje, a kulomety KPV jsou dosud ve výzbroji hned několika členských zemí NATO. V některých zemích (Bulharsko) je vyráběna i příslušná munice. Případně by bylo možno jako hlavní zbraň takového systému použít nějaký lehký kanón, používající munici více rozšířenou v rámci NATO (viz dále). AČR navíc již disponuje i vhodným nosičem takového systému – terénními automobily Toyota Hilux. Ty ostatně byly ve světě opakovaně použity jako nosiče kulometů KPV a nebyl by tak velký problém tyto adaptovat do role nosiče protidronového systému. Výhoda takového řešení je pak podtržena nízkou cenou systémů, kdy by případná akvizice těchto systémů armádní rozpočet výrazněji nezatížila.

Systém MR-2 Viktor má vypovídací hodnotu i pro český zbrojní průmysl. Vždyť lze očekávat, že vzhledem k rostoucímu rozšíření dronů ve světě bude o takové systémy, jako je MR-2 Viktor čím dál vyšší zájem. Náklady na vývoj takového systému jsou přitom relativně nízké. Jednoduchý, nenáročný systém je tak pro český zbrojní průmysl možná přínosnější než sofistikované, drahé systémy, pro které výrobci často obtížně hledají zákazníka (pokud ho vůbec najdou).

Vyšší ráže

Je pak otázkou, zda by nestálo za to vytvořit nějaký jednoduchý protidronový systém s obdobnou filozofií, avšak disponující účinnější zbraní vyšší ráže. Přestoře kulomety KPV bezesporu představují účinnou, ověřenou a dostupnou zbraň, lze předpokládat, že postupně jejich výkony přestanou na moderním bojišti postačovat. Na nasazení jednoduchých protidronových systémů používajících jako zbraň velkorážní kulomety totiž budou jistě reagovat jak armády, tak i samotní výrobci dronů. Zkušenosti z Libye či Sýrie, ale i dalších konfliktů, kde byly drony rozsáhleji nasazeny, ukázaly, že vhodnou zbraní proti jednodušším typům dronů jsou malorážové kanóny ráže 20-25 mm. Je zajímavé, že 30mm zbraně, jako jsou kanóny západní ráže 30x173 mm (sloužící např. u vozidel Pandur či budoucích BVP) či východní ráže 30x165 mm jsou pro tento účel méně vhodné – jsou zbytečně výkonné, těžké a mají nižší kadenci. Stejně tak se jako méně vhodné ukázaly i známé 40mm kanóny Bofors, a to i v případě, že používají moderní sofistikovanou munici (jejíž zásadní nevýhodou je vyšší cena). I tak však existuje celá řada lehkých kanónů, které by bylo možno použít jako základ protidronového systému.

Velkou perspektivu nabízejí kanóny ráže 20 mm, které jsou někdy považovány za překonané, přesto však v posledních letech zaznamenávají svou renesanci, třeba právě v boji proti dronům. V boji proti dronům se velmi osvědčily např. starší jugoslávské kanóny M-55, a to halvně díky své vysoké kadenci, ale i charakteristikou používané munice 20x102 mm. Stejně tak se v bojích proti dronům osvědčily francouzské kanony M693 používající munici 20x139 mm. V této souvislosti můžeme zmínit, že v AČR je ráže 20x102 mm zavedena v podobě známých kanónů Plamen, které tvoří výzbroj letounů L-159, což by hypotetické zavedení nějaké protidronové zbraně ráže 20 mm do výzbroje AČR usnadňovalo.

V rámci vyšší ráže zřejmě největší perspektivu nabízejí známé ruské, resp. sovětské kanóny ZU-23, které byly úspěšně nasazeny proti dronům v mnoha konfliktech (Náhorní Karabach atd.). ZU-23 navíc používá hned několik členských zemí NATO. Důležitý je i fakt, že tyto kanóny jsou dodnes vyráběny v Polsku a Bulharsku, kde je vyráběna i příslušná munice.

Zajímavým malorážovým kanónem je také známý švýcarský kanón KBA firmy Oerlikon používající munici 25x137. Velkou výhodou této zbraně je jeho vysoká přesnost a možnost využívat i moderní typy munice. Nemalou výhodou je pak fakt, že munice 25x137 mm je dosud v NATO velmi rozšířená.

Coby nosič malorážových kanónů ráže 20–30 mm by však již nemohly sloužit automobily Toyota Land Cruiser, jelikož takovéto vozidlo již při palbě není stabilní, neúměrně se otřásá, což má pochopitelně negativní vliv na přesnost palby (která je v boji proti dronům důležitější než při palbě proti pozemním cílům). Coby nosič malorážového kanónu určeného pro boj proti dronům by tak musel být použit nějaký těžší typ podvozku. V ČR se v současnosti vyrábí hned několik typů automobilových podvozků (např. automobil Tatra Tactic atd.), které jsou pro tento úkol přímo ideální.

Závěr

Celkově lze konstatovat, že protidronový systém MR-2 Viktor je nejenže zajímavou zbraní proti dronům, nabízející velmi dobrý poměr cena/výkon, ale zároveň jde o systém, který do jisté míry otevřel cestu dalším, obdobným, případně ještě výkonnějším systémům. Válka na Ukrajině pak jasně ukázala, že tyto systémy jsou mnohem aktuálnější, než se mohlo ještě před několika lety zdát.

Zdroj: armyrecognition.com, thedefensepost.com, Excalibur Army