Na Generálním štábu byla rozšířena galerie hrdinů a umístěna lavička válečných veteránů

 12. 11. 2020      kategorie: Události

Ve středu 11. listopadu se při příležitosti Dne válečných veteránů uskutečnil v prostoru Generálního štábu slavností akt rozšíření galerie hrdinů a umístění vzpomínkové lavičky válečných veteránů. Akce se zúčastnil náčelník Generálního štábu Armády ČR armádní generál Aleš Opata, první zástupce náčelníka Generálního štábu generálporučík Jaromír Zůna, zástupce náčelníka Generálního štábu-inspektor AČR generálmajor Milan Schulc, ředitel Vojenského historického ústavu Praha brigádní generál Aleš Knížek a další hosté.

_dsc6355Foto: Pohled na galerii hrdinů v budově Generálního štábu | army.cz

Díky iniciativě vrchního praporčíka AČR štábního praporčíka Petera Smika a podpoře Vojenského historického ústavu Praha nyní zdobí chodbu velení armády v budově Generálního štábu dalších 13 hrdinů.

„Rozhodli jsme se doplnit stávající galerii hrdinů o další jména. Vybrali jsme 13 hrdinů, jejichž práce si velmi vážíme a zaslouží si být na tomto čestném místě s dalšími významnými osobnostmi naší armády. Zavedli jsme staronovou tradici, ve které budeme pokračovat a galerii postupně rozšiřovat,“ popsal Smik.

_dsc6373
Foto: Akce se uskutečnila díky iniciativě vrchního praporčíka AČR štábního praporčíka Petera Smika (na snímku) | army.cz

„Den válečných veteránů je nejen pro vojáky, ale také pro všechny občany naší země významným svátkem, který si připomínáme. Naši vojáci, novodobí hrdinové stejně tak jako jejich předchůdci, ikony 2. světové války, se zasloužili o svobodu naší země a právem jim náleží čest a uznání,“ zhodnotil generál Opata.

Hrdinové:

  • rotný Nikolaj Martynov (podpraporčík i. m.), starší specialista průzkumného odřadu 5. kontingentu AČR (PRT Fajzabád), 43. výsadkový prapor
  • rotmistr Jaroslav Lieskovan (štábní praporčík i. m.), velitel družstva 2. strážní roty BAF (Afghánistán), 43. výsadkový prapor
  • štábní rotmistr Miloš Prášil (nadpraporčík), starší specialista průzkumného odřadu 5. kontingentu AČR (PRT Fajzabád), 43. výsadkový prapor
  • desátník Jaroslav Mevald (praporčík i. m.), střelec operátor, 41. mechanizovaný prapor Žatec
  • praporčík Vladimír Šupa, starší řidič, 41. mechanizovaný prapor
  • desátník Lukáš Hirka (praporčík), starší střelec 1. družstva 10. PRT Lógar, 72. mechanizovaný prapor Přáslavice
  • nadporučík Ing. Tomáš Krampla (podplukovník), velitel skupiny speciálního určení úkolového uskupení speciálních sil, zástupce velitele 601. skupiny speciálních sil
  • praporčice Bc. Jitka Dušková, starší zdravotník anesteziologicko-resuscitačního oddělení 7. polní nemocnice
  • kapitán Ing. Marek Bohuněk (major), kapitán vrtulníku, zástupce velitele 243. vrtulníkové letky, 24. základna dopravního letectva
  • nadporučík Bc. Tomáš Starý (kapitán), náčelník výsadkové a záchranné skupiny, 43. výsadkový prapor
  • četař Tomáš Neškodný (rotný), velitel 2. zásobovacího družstva 53. pluku průzkumu a elektronického boje
  • rotmistr Lukáš Malý (nadrotmistr), zástupce velitele čety 11. strážní roty BAF (Afghánistán), 71. mechanizovaný prapor
  • desátník Jiří Kybal (rotný), starší operátor 2. strážní roty BAF (Afghánistán), 41. mechanizovaný prapor Žatec

Vzpomínkovou lavičku má už i Generální štáb

Součástí programu bylo také umístění vzpomínkové lavičky válečných veteránů, kterou armádě věnovalo Military muzeum generála Sergeje Jana Ingra ve Vlkoši. Jeho spoluvlastník Petr Něnička přijel, aby dar spolu s dekou cti osobně předal. Lavička pro Generální štáb má symbolické pořadové číslo 75, byla vyrobena k letošnímu 75. výročí ukončení 2. světové války a je poděkováním Armádě ČR a všem jejím vojákům.

_dsc6386Foto: Akce se uskutečnila za přítomnosti armádního generála Aleše Opaty, generálporučíka Jaromíra Zůny, brigádního generála Aleše Knížka a dalších hostů | army.cz

Součástí programu bylo také umístění vzpomínkové lavičky válečných veteránů, kterou armádě věnovalo Military muzeum generála Sergeje Jana Ingra ve Vlkoši. Jeho spoluvlastník Petr Něnička přijel, aby dar spolu s dekou cti osobně předal. Lavička pro Generální štáb má symbolické pořadové číslo 75, byla vyrobena k letošnímu 75. výročí ukončení 2. světové války a je poděkováním Armádě ČR a všem jejím vojákům.

„Vzhledem k tomu, že letos jsou všechny pietní akce poznamenány koronavirovou epidemií a ani toto výročí jsme nemohli společně a veřejně oslavit, napadlo mě věnováním vzpomínkové lavičky připomenout si toto významné výročí ve spojení se vzpomínkou na válečné veterány,“ popsal Něnička.

_dsc6389Foto: Lavička je umístěna pod galerií hrdinů v budově Generálního štábu | army.cz

Lavička nese němé poselství a poděkování padlým vojákům za jejich hrdinství. Každý může na ni odpočívat a zároveň zavzpomínat. Jinde je to symbol a součást pietního místa.

  • Podnětem k výrobě vzpomínkové lavičky byla tragická událost 8. července 2014 a příběh válečného veterána Jiřího REGI Schamse. V horní části lavičky je umístěn jeho citát: „Kdybys byl třeba jediný, kdo může či umí udělat, co je třeba, musíš to udělat.“
  • Dále je na ní vyobrazeno pět vlčích máků jako vzpomínka na padlé vojáky v Afghánistánu, kteří zahynuli po sebevražedném útoku.
  • Nápis 11. listopad pak symbolizuje Den válečných veteránů.
  • Každá lavička má svoje evidenční číslo a dekret majitele. Celkem 86 laviček je již rozmístěno po České republice, na Slovensku, ve Velké Británii nebo Afghánistánu.
  • Jména lidí, kteří přispěli na sbírku lavičky v rámci veřejné aukce, jsou na štítcích na zadní straně lavičky. Lavička s evidenčním číslem -000- "POČÁTEK" je na základně Bagrám v Afghánistánu.

V souvislosti s výše uvedenou událostí jsme se zeptali Petra Něničky na pár otázek:

1) Mohl byste nám stručně představit projekt Cesta poděkování, úcty a pokory? Jak jste na tento projekt přišel?

Základem naší poutní Cesty poděkování, úcty a pokory bylo heslo či myšlenka jednoho neúnavného životního bojovníka Jiřího REGI Schamse - KDYBYS BYL TŘEBA JEDINÝ, KDO MŮŽE ČI UMÍ UDĚLAT, CO JE TŘEBA, MUSÍŠ TO UDĚLAT... Já osobně ještě dodávám, že PODĚKOVAT NENÍ SLABOST ! Naše projekty jsou vždy odezvou, reakcí, na témata, která ve společnosti aktuálně výrazně rezonují, nebo naopak, na která je potřeba výrazně upozornit. V roce 2017 šlo o poděkování našim druhoválečným válečným veteránům, ke kterým se v minulosti naše společnost otočila zády, protože bojovali tzv. na západě, například v řadách RAF, se spoustou takových osudů jsem se během více jak desetileté muzejní činnosti setkal. Rozhodl jsem se věnovat jim na místo jejich posledního odpočinku Vzpomínkovou lavičku válečných veteránů. Aby projekt zafungoval a měl přesah i do širší veřejnosti mimo úzkou skupinku příznivců, uspořádali jsme na londýnský hřbitov přímo výpravu se vším všudy – autem s veteránskými polepy, aktuálním důsledným reportováním, žehnáním vojenským kaplanem, navštěvováním dalších důležitých míst po cestě až třeba po stejnokroje. V roce 2018 si naše republika připomínala 100 let od svého vzniku, došlo k tragédii v Afghánistánu, kdy AČR přišla o své čtyři bojovníky. Na sociálních sítích začalo sílit někdy až nenávistné vyjadřování na jejich adresu ve stylu žoldáctví a podobně. Nabyl jsem přesvědčení, že je potřeba ukázat jejich tváře a příběhy, že to byli normální mladí kluci ne žádní zabijáci. Také rodiny těchto padlých potřebují jakousi hráz, o kterou se mohou při těchto narážkách opřít. Strašně je to bolí, ale to si ti pisálci neuvědomují.  Proto se druhý ročník rozjel po všech dostupných hrobech novodobých padlých válečných veteránů s tím, že došlo k darování laviček v domovských vojenských posádkách těchto hrdinů. Funguje to, letos již čtvrtá cesta má stejný cíl. Jen vzpomínkové lavičky se budou věnovat na jiná důležitá místa.

2) Stojíte také za projektem Vzpomínková lavička válečných veteránů. Povězte nám o tomto počinu něco blíže.

VZPOMÍNKOVÁ LAVIČKA VÁLEČNÝCH VETERÁNŮ, která je první svého druhu v České republice vznikla v roce 2015. Připomíná tragickou událost z 8. července 2014, kdy v Afghánistánu zahynuli čtyři naši vojáci a pátý o několik dní později podlehl následkům zranění po bombovém útoku. V neposlední řadě je lavička také vzpomínkou na neúnavného životního bojovníka, válečného veterána Jiřího REGI Schamse (bývalého vojáka AČR jednotky SOG). Zároveň také i k propagaci Dne válečných veteránů, což je 11. listopad. Tyto připomínky jí daly unifikovaný vzhled.
Cítíme, že všechny tyto silné události spolu úzce souvisí a je jim přikládána mnohem menší společenská důležitost, než by si zasloužily.

Lavička, která nese němé poselství, můžete na ní odpočívat a zároveň zavzpomínat! Muži, kteří položili životy za naši vlast a svobodu si to zaslouží.

Od doby jejího vzniku je jich po různých památných místech v České republice (na posádkách, ve městech, obcích, v zahradách Biskupského paláce, v soukromých zahradách atd.), ale i v zahraničí (hřbitov Brookwood, Památník SNP v Banské Bystrici, V Afghánistánu) na 90.

3) Včera jste předali jubilejní 75. lavičku. Čím je tato speciální?

Vzpomínkovou lavičku válečných veteránů s číslem 075 jsem se rozhodl věnovat Armádě České republiky vzhledem tomu, že si letos připomínáme 75 let od vítězství a ukončení 2. světové války a hlavně bych tím chtěl naší armádě poděkovat za její urputné nasazení v boji proti koronavirové pandemii.  Prostě si to zaslouží a jak říkám, PODĚKOVAT NENÍ SLABOST ! Mimo jiné nesmím opomenout, že jsem tuto myšlenku zveřejnil na facebooku a začali se k mojí myšlence přidávat drobní dárci, kteří mají své jméno vyryto na zadních cedulkách lavičky. To je přeci úžasné, když vidíte, kolik lidí sdílí takovou myšlenku. Pak dostane AČR ještě tzv. DEKU CTI, výjimečnou nejen svojí  nadměrnou velikostí, ale také tím, že ji návštěvníci měli možnost letos v našem Military muzeu ve Vlkoši podepsat. 

4) Jak Vy osobně vnímáte současnou úroveň uctívání našich válečných veteránů v České republice? A tím myslím nejen 11. listopadu, ale i celoročně.

Jde to pořád nahoru, sice pomalu, ale jistě, bedlivě sleduji a vnímám ty „ porodní bolesti “, nicméně pro mne jsou nejúžasnější ty akce, které jdou tzv. ze spodu, od veřejnosti. Třeba děti kreslí doma obrázky, dělají si vlastní vlčí máky. „Za pár korun, hodně muziky“. Třeba teď nám dobíhá jedna taková soutěž na facebooku, kterou vyhlásil náš Lvíček Míra (maskot Military muzeua pro charitativní projekty a projekty cílené na děti). Děti kreslí obrázky, nicméně podstatou je, že to dělají i s rodiči a ti jim jsou schopni si o tématu s dětmi povyprávět, kde byl jejich prapraděda za Velké války či praděda za 2. světové, nebo si další podrobnosti vyhledat.