Německo zveřejnilo 29. července text německo-polské dohody o obranné spolupráci, kterou spolkový ministr obrany Boris Pistorius a jeho polský protějšek Władysław Kosiniak-Kamysz podepsali 17. června ve Varšavě. Berlín tímto krokem formalizoval dokument, jenž vznikl po ročním vyjednávání a nahradil starší smlouvu z 21. června 2011. Dohoda neobsahuje žádnou novou bezpečnostní záruku nad rámec článku 5 Severoatlantické smlouvy a článku 42 odst. 7 Smlouvy o Evropské unii. Zůstává tak politicky skromnější, než se před zveřejněním předpokládalo, avšak na příští roky detailně upravuje praktickou stránku vojenské spolupráce mezi Berlínem a Varšavou.

Dohoda čítá 14 článků a odkazuje mimo jiné na Chartu OSN z 26. června 1945, Severoatlantickou smlouvu ze 4. dubna 1949, dohodu NATO o statusu ozbrojených sil z roku 1951, polsko-německou smlouvu o dobrém sousedství z 17. června 1991 a dohodu o pobytu ozbrojených sil na území druhého státu z 23. srpna 2000. Preambule výslovně zmiňuje ruskou agresi proti Ukrajině jako klíčový kontext, v němž obě vlády svůj krok zdůvodňují, spolu s rostoucí konkurencí velmocí a hrozbami pro mezinárodní řád založený na pravidlech.

Jádro dokumentu tvoří článek 3, věnovaný budování obranného potenciálu a operativní spolupráci. Obě strany se v něm hlásí ke zvláštní odpovědnosti za bezpečnost východního křídla NATO a slibují zintenzivnit společné úsilí o posílení obrany a odstrašení. Konkrétní obsah dostává tento závazek v odstavcích 5 až 7: strany si vzájemně umožňují tranzit a rozmístění ozbrojených sil na svém území, harmonizují administrativní a celní postupy pro přechod hranic a rozvíjejí společné využívání infrastruktury. Polské území přitom získává roli zásobovací základny pro kontingent německých pozemních sil rozmístěný v Litvě, tedy fakticky pro 45. tankovou brigádu, jejíž zásobování a posily musí v případě krize procházet polským územím. Smlouva k tomu zavádí koncept „Central Northern European Military Mobility Area“, nový rámec pro koordinaci vojenské mobility v severní a střední Evropě. Text zdůrazňuje nutnost sladit standardy EU a NATO, aby nedocházelo ke zdvojování kapacit.

Osmý odstavec článku 3 jde ještě dál a mluví o společných investicích do rozsáhlé infrastruktury, konkrétně železničních tratí, silnic, letišť, mostů a logistických center, které mají zlepšit schopnost NATO provádět vojenské operace směrem na východ. Obě strany se zavazují ke spolupráci v oblasti ženijního zabezpečení včetně obranné infrastruktury a technické podpory bojových operací. Devátý odstavec vyzdvihuje význam rozvoje produktovodů a zásobníků paliva pro spojenecké operace na východním křídle, což patří ke známým slabým místům Aliance. Doplňkově upravuje výcvik a interoperabilitu článek 4, jenž vyjmenovává čtrnáct konkrétních závazků napříč doménami země, vzduch, moře, kybernetický prostor a vesmír, včetně otevření „European Space Component Command“ pro polskou účast.

Průmyslová spolupráce dostává vlastní prostor v článku 6. Obě vlády uznávají, že polsko-německé partnerství má potenciál stát se pilířem regionální bezpečnostní a průmyslové spolupráce ve střední a východní Evropě. Počítají se společným výzkumem, vývojem i pořizováním techniky, s dobrovolným transferem technologií mezi dodavatelskými řetězci obou zemí a s vytvořením společného přístupu k vývozu zbraní u společných projektů. Mezi jmenovanými prioritními oblastmi figurují systémy pro hluboké přesné údery („Deep-Precision-Strike-Systems“), bezpilotní a autonomní zbraňové systémy, pokročilé raketové a bojové systémy, elektromagnetický boj a umělá inteligence. Desátý odstavec mluví o záměru podporovat společnou výrobu a údržbu v celém životním cyklu vojenské techniky a zároveň zajistit odolnost dodavatelských řetězců. Tato formulace odráží zkušenosti evropských armád s výpadky dodávek munice a náhradních dílů během posledních let.

Institucionální zajištění spolupráce upravuje článek 9, který zavádí několikaúrovňový systém řízení. Ministři obrany se budou pravidelně scházet na mezivládních konzultacích nebo podle potřeby, což doplní další pravidelné schůzky náměstků. Spolupráci mezi ozbrojenými silami samotnými bude řídit „Senior Military Committee“ pod vedením zástupců náčelníků generálních štábů. Článek 11 upravuje ochranu utajovaných informací s odkazem na dvoustrannou dohodu z 30. dubna 1999 a stanoví, že smlouva ponechává uvolňování i sdílení informací s právy duševního vlastnictví vždy podmíněné písemným souhlasem jejich vlastníka.

Ve srovnání s francouzsko-německou Cášskou smlouvou z 22. ledna 2019 vychází polsko-německý dokument podstatně skromněji. Cášská smlouva, doplňující původní Elysejskou smlouvu z roku 1963, pokrývá vedle obrany také hospodářské sbližování, kulturu, školství, přeshraniční spolupráci i fungování společných institucí typu francouzsko-německé Rady hospodářských expertů nebo Rady obrany a bezpečnosti. Její článek 4 obsahuje závazek vzájemné pomoci „všemi dostupnými prostředky, včetně ozbrojených sil“ nad rámec pouhého připomenutí členství v NATO a EU (polsko-německý text na druhé straně na článek 5 Severoatlantické smlouvy a článek 42 odst. 7 Smlouvy o Evropské unii jen odkazuje).

Odlišný charakter má i tzv. Kensingtonská smlouva, kterou 17. července 2025 podepsali britský premiér Keir Starmer a německý kancléř Friedrich Merz jako první bilaterální smlouvu mezi Spojeným královstvím a Německem od druhé světové války. Jde o širokou úmluvu pokrývající vedle obrany také vnitřní bezpečnost, migraci, hospodářský růst, vědu a technologie, otevřenou společnost i klima a energetiku. Text navazuje na Trinity House Agreement z roku 2024 a v článku 7 obě strany potvrzují závazek posilovat obranný průmysl a interoperabilitu ozbrojených sil. Rovněž Kensingtonská smlouva jde dál než pouhé připomenutí členství v NATO a EU: článek 3 obsahuje formulaci, podle níž si obě strany coby blízcí spojenci poskytnou pomoc „včetně vojenských prostředků“ v případě ozbrojeného napadení druhé strany, dvoustranný závazek srovnatelný spíše s Cášskou smlouvou než s polsko-německým textem. Institucionálně smlouva zavádí ministerské konzultace vedené předsedy vlád (konané jednou za dva roky), na nichž se schvaluje plán realizace budoucích projektů.

Nová německo-polská dohoda o obranné spolupráci potvrzuje, že Berlín nadále přistupuje k Polsku primárně prostřednictvím sektorových partnerství zaměřených na obranu, vojenskou mobilitu, infrastrukturu a průmyslovou spolupráci. Na strategické úrovni přitom zůstává základním rámcem vzájemných vztahů Smlouva o dobrém sousedství a přátelské spolupráci z roku 1991, jež po sjednocení Německa vytvořila základ politického usmíření a dlouhodobé spolupráce mezi oběma zeměmi. Na rozdíl od vztahů se západními partnery však Berlín dosud neusiloval o vytvoření nové komplexní strategicko-politické smlouvy s Varšavou. S Francií uzavřelo Německo v roce 2019 Cášskou smlouvu, která institucionálně propojuje zahraniční, bezpečnostní, hospodářskou i kulturní politiku a obsahuje explicitní závazek vzájemné pomoci. Se Spojeným královstvím pak obdobně v roce 2025 podepsalo Kensingtonskou smlouvu, vytvářející široký rámec spolupráce v oblasti bezpečnosti, obranného průmyslu, ekonomiky, technologií či migrace. Německo-polská dohoda oproti tomu zůstává výrazně užší a praktičtěji zaměřená. Naznačuje tak, že Německo na východě Evropy nadále preferuje funkční a sektorovou spolupráci, zatímco se svými klíčovými západoevropskými partnery buduje širší strategické a politické architektury.

Zdroj: Bundesgesetzblatt, Augen geradeaus!, Deutsch-französisches Portal, Německé ministerstvo obrany, Britská vláda