Způsob, jakým se vede moderní válčení, prochází kvůli událostem posledních let značným vývojem. Tento vývoj znamená pochopitelně urychlenou evoluci ve vývoji a využívání moderních technologií. Jednou z těchto technologií, které zaznamenaly masivní využití a dostaly se do širších debat po celém světě, jsou právě drony, a právě jeden způsob využití dronů z nich dělá jednu z nejvýznamnějších hrozeb současných bojišť. Jedná se o takzvané kamikadze drony a vyčkávací munici. Využití dronů znamená, že i státy s malým rozpočtem či nestátní aktéři jsou schopni si zajistit masivní ničivou sílu s relativně nízkými finančními prostředky. Ze současné situace logicky pro AČR vyplývá, že tyto prostředky musí sama zavést, ale co je důležitější, být schopná se proti nim efektivně bránit.

Samotná vyčkávací munice je ze své podstaty jakýmsi hybridním zbraňovým systémem, který propojuje letové schopnosti a vytrvalost průzkumného prostředku s ničivými schopnostmi a přesností naváděných střel. To, co tuto techniku však odlišuje od střel s plochou dráhou letu, raket anebo dělostřelecké munice, je to, že vlastně nepotřebuje dopředu mít zaměřený žádný konkrétní cíl. Je naslepo vyslána do určité oblasti a následně vyčkává ve vzduchu a většinou pod vedením operátora provádí průzkum, kdy hledá potenciální cíle. Jakmile je cíl nalezen a potvrzen, dron se vrhá do sebevražedného útoku.

Proces likvidace, který je známý pod anglickým termínem kill chain, znamená proces detekce, zaměření, sledování, identifikace a rozhodnutí o zničení cíle, jeho následném provedení a vyhodnocení úspěchu. Tento proces lze právě nalézt například u dělostřelectva nebo konvenčního letectva a vyžaduje součinnost vícero prvků. V praxi to bývá například na základě předsunutého leteckého návodčího (JTAC), komunikačního datového uzlu, místa velení a řízení palby a samotného nástroje zničení (třeba právě letadlo). Problémem je, že každý krok v tomto řetězci zabere určitý čas. V tomto se objevuje výhodná vyčkávací munice, která tento proces značně zkracuje a sjednocuje v jednom malém vcelku nenápadném prostředku. Drony umožňují zasažení i vysoce mobilních cílů téměř okamžitě po odhalení.

Přesnost těchto zásahů ještě umocňuje možnost operátora sledovat cíl přímo z pohledu první osoby (FPV-First person view) až do samotné chvíle nárazu. Díky tomu může dron svým úderem cílit přímo na konkrétní slabá konstrukční místa. Cílení na konkrétní slabá místa dronů je viditelné při útocích na tanky. Dron má výhodu, že přilétá seshora a může přímo zaútočit na horní stranu věže tanku. Na tomto místě je pancíř nejslabší a také se objevuje šance na vyhnutí se systému aktivní ochrany. Takto dron dokáže prostřednictvím malé výbušniny zničit vojenskou techniku a systémy za několik milionů.

Právě asymetrie nákladů je něco, co je nutné u vyčkávací munice pozorně sledovat. Útoky se díky využití dronů stávají značně levnějšími záležitostmi. V současné době dochází k tomu, že levná vyčkávací munice za pár tisíc dolarů je zachycována a sestřelována drahými sofistikovanými raketami vzdušné obrany. Z dlouhodobého hlediska toto představuje zásadní problém. Střílení drahými raketami na levné drony je dlouhodobě těžce finančně udržitelné a je nutné vzít také v úvahu, že výroba takové rakety trvá značně déle než výroba dronu. S nástupem vyčkávací munice se také snižuje nutnost zasažení cíle, protože stačí, aby docházelo k finančnímu vyčerpávání protivníka a vyčerpání hmotných zásob protivzdušné obrany.

Je samozřejmé, že nákup a naskladnění vyčkávací munice je ve strategickém zájmu ČR. Stejně tak je ale důležité být schopen se efektivně proti této hrozbě bránit. Z toho, čeho jsou drony schopné a jaké výhody přinášejí, je jasné, že obrana proti nim je velkým technologickým problémem. Obrana proti této hrozbě z hlediska využití techniky by se dala rozdělit na tři sféry: detekce hrozby, kinetická obrana (tzv. hard-kill) a elektronický boj (tzv. soft-kill).

Včasná detekce je prvním prvkem jakékoli obrany. Zjednodušeně řečeno by se dalo říct, že kdo nevidí, ten nepřežije. Samotné drony díky materiálu, ze kterého jsou vyrobeny, a jejich malým radarovým průřezům jsou těžce detekovatelné zejména pro staré radary. AČR v tomto ohledu disponuje radiolokátory EL/M 2084 neboli MADR 3D, které jsou schopny detekovat i malé drony a data o nich následně rovnou přenášet do systému velení a řízení, kde se pak rozhoduje o likvidaci hrozby. Kromě těchto radarů je ČR také špičkou v oblasti pasivních radarů, které samy nevysílají žádný signál. AČR investuje do systémů DPET a PLESS od pardubické firmy ERA. Tyto systémy jsou schopné skrytě zachytit hrozby i na stovky kilometrů.

Nejjednodušším způsobem, jak zničit vyčkávací munici, je její sestřelení, než sama stihne napáchat škody. Tento úkol bude primárně náležet systému SPYDER, který stojí na českém podvozku Tatra T-815 8x8. Dalším systémem schopným efektivně sestřelovat vyčkávací munici je komplet RBS-70 NG, kterým mají být osazena obrněná vozidla. Tento systém však naráží již na výše zmíněný problém ceny raket.

Jako ekonomicky nejlepší a také plošné řešení při likvidaci vyčkávací munice se jeví právě elektronický boj, který umožní přerušit elektromagnetický signál dronu. Takovouto schopnost poskytují AČR rušiče STARKOM. Jedná se o mobilní systém, který je umístěn na podvozku Tatra Force. Na STARKOM dále navazuje také systém ES-RA, který umí vyhledat například operátory a poté rušit nebo klamat jejich signály.

Nutné je také zmínit nutnost změny taktiky přežití na bojišti. Vzhledem k tomu, že se dá očekávat, že moderní bojiště bude plné vyčkávací munice protivníka, je nutné zvýšit šance na přežití vojáků přímo v nasazení. V tomto ohledu je nutné zajistit maximální rozptýlení jednotek. Čím víc je techniky a vojáků pohromadě, tím větší cíl se z nich stává. Běžné maskování pouze v podobě barev se před drony vybavenými termovizí neskryje. Je proto nutné se zaměřit na zajištění dostatečného množství prostředků, které termální stopu techniky co nejvíce sníží. To stejné platí pro vybavení samotných vojáků. Je jasné, že žádné maskování nebude úplně stoprocentní, ale přesto je nutné poskytnout co největší ochranu.

Vyčkávací munice a masivní nárůst jejího využívání znamenají nutnost přizpůsobení všech prostředků proti této hrozbě, na což se snaží reagovat i naše armáda. Dané přizpůsobení je však velice komplexní a je proto nutné brát v potaz časovou a finanční náročnost.

Vyčkávací munice, která je kromě své ničivé síly také velmi efektivním psychologickým nástrojem, se stala standardním nástrojem moderního bojiště a bude tak důležité držet krok s vývojem prostředků proti této munici, aby bylo možné efektivně chránit techniku i samotné vojáky.