Výběr humanoida Alex, vyvinutého Floridským institutem pro kognici člověka a stroje (Florida Institute for Human and Machine Cognition), americkou armádou představuje významný milník. Po posouzení 103 návrhů a zhlédnutí ukázek devíti finalistů na základně námořní pěchoty v Quanticu v září 2026 si armáda vybrala jednoho kompletního robota a čtyři podpůrné technologie: škálovatelné napájecí systémy, kompaktní polní generátory, hmatové senzory na špičkách prstů a software, který převádí záměr velitele na konkrétní robotické akce. Alex je vybaven nárazuvzdornými pohony, určitou balistickou ochranou a hybridní autonomií, která kombinuje palubní umělou inteligenci s lidským dohledem. Je určen především pro vysoce rizikové úkoly v prostředích určených pro lidi – schody, dveřní otvory, poškozené interiéry –, kde by vyslání vojáka znamenalo vystavit ho rizikům střepin, toxických látek nebo ohně. Úředníci nezveřejnili přesné hodnoty ochrany, údaje o výdrži ani údaje o užitečném zatížení, čímž zdůrazňují, že se stále jedná o experimentální cestu, nikoli o rozhodnutí o nákupu. Následné financování ve výši až 1,25 milionu dolarů může práci udržet při životě, ale armáda stále mapuje ekosystém kolem tohoto stroje: energii, senzory a řízení.

Stejná logika je patrná i jinde, nejvýrazněji v Číně. Čínští výrobci již představují velkou většinu globální výroby humanoidů, což dává Lidové osvobozenecké armádě průmyslovou základnu, na kterou západní programy nemohou z hlediska objemu dosáhnout. Po Světových hrách humanoidních robotů v roce 2026 deník PLA Daily vyzval výzkumníky, aby přesunuli laboratorní stroje na vojenská cvičiště a zacházeli s nimi jako s potenciálními „bojovníky“. Oznámení o veřejných zakázkách a akademické práce z let 2025–2026 ukazují výběrová řízení na kompletní humanoidy, systémy vnímání a manipulace a sady pro sběr dat, které označují informace z kamer, radarů a pohybu pro různorodý terén.

Výzkumníci z Národní univerzity obranných technologií vytvořili modely smíšených týmů humanoidů, čtyřnohých robotů a bezpilotních vozidel, které společně s vojáky prohledávají budovy patro po patře. Firmy napojené na stát představily platformy, jako je například Fuxi od společnosti Norinco, určené k hlídkování, průzkumu a plnění nebezpečných úkolů s využitím dálkového ovládání. Neexistují však zatím žádné důkazy o tom, že by byl ozbrojený humanoid přidělen k operační jednotce Čínské lidové armády. Nezávislé odhady obecně předpokládají, že k užitečné integraci na bojišti dojde za pět až deset let, což je omezeno výkonem, spolehlivostí a obtížností provozu mimo kontrolované prezentace.

Jiné státy se ubírají užšími nebo naléhavějšími cestami. Jižní Korea již otestovala humanoida jako kormidelníka námořnictva a dříve nasadila čtyřnohé roboty pro protiteroristické operace. Ukrajina, která je vystavena opotřebovací válce, spustila grantový program zaměřený výhradně na obranné humanoidy a zároveň nasadila tisíce bezosádkových pozemních vozidel pro logistiku, evakuaci raněných a omezené úkoly se zbraněmi; jedna dálkově ovládaná platforma vybavená zbraní údajně udržela pozici po celé týdny. Tvrzení vychází z reportáže o ukrajinském dálkově ovládaném vozidle DevDroid Droid TW 12.7, pásové platformě vyzbrojené kulometem M2 Browning ráže .50. Velitel jednotky popsal misi z prosince 2025, během níž tento jediný robot udržoval pozici a vedl boj proti ruským silám po dobu 45 po sobě jdoucích dnů.

Rusko pokračuje v práci na platformách vycházejících z dřívějších konceptů Fedor a má plány pro vojenskou robotiku až do roku 2030. Evropské programy zůstávají roztříštěnější a dlouhá japonská tradice v oblasti humanoidů se dosud držela spíše v průmyslovém využití a při zásazích při katastrofách. Napříč těmito snahami je vzorec stejný: humanoidi jsou atraktivní, protože mohou využívat stávající infrastrukturu dimenzovanou pro lidi, ale ve srovnání s levnějšími bezpilotními systémy na kolech či pásových podvozcích, které se již osvědčily na Ukrajině, zůstávají drahými, energeticky náročnými a křehkými.

Odpověď na otázku, kdy uvidíme bitvy droidů jako ze Star Wars, je stále vzdálená, a to jak z technického, tak z koncepčního hlediska. Bojoví droidi ve sci-fi jsou levní, početní, přiměřeně autonomní a ochotní snášet ztráty, které by u lidských vojáků byly politicky i morálně nepřijatelné. Současní humanoidi vydrží na baterii jen několik hodin, mají potíže s blátem, sutinami a elektronickým bojem a stále vyžadují člověka v systému nebo mimo něj pro cokoli, co se podobá rozhodování. Startupy diskutují o sériové výrobě v řádu desítek tisíc kusů ročně, avšak náklady, logistika a softwarová odolnost potřebná pro samostatné nasazení v rojích zůstávají nevyřešeny.

Odborníci poukazují na to, že i šest hodin spolehlivého provozu venku by dnes bylo významným úspěchem. Jakýkoli posun směrem ke strojům, které samostatně rozhodují o střelbě, dále zpomalují etická a právní omezení. Nejprve se prosadí podpůrná role: roboti, kteří vstoupí do nebezpečné místnosti, aby to nemusel dělat voják, kteří pod palbou přepravují munici nebo kteří před útokem zmapují budovu. Tyto postupné způsoby využití se budou v příštím desetiletí hromadit. Plně autonomní střety droidů proti droidům v otevřeném terénu, při nichž stroje přijímají taktická rozhodnutí ve velkém měřítku, přijdou až v pozdější generaci – reálně nejdříve v 30. letech 21. století pro omezené zkoušky a ještě později pro cokoli, co by mělo zásadní potenciál z hlediska nasazení na bojišti. Skutečný závod nespočívá ani tak ve sestrojení jediného působivého prototypu, jako spíše v řešení otázek výkonu, vnímání a důvěry, aby bylo možné stroj vyslat do akce a aby byl stále užitečný i v okamžiku, kdy zazní první výstřel.

Zdroj: army.mil, Defence Industry, Stripes, Reuters, Army Recognition