Nadpraporčík Pavel Bodrogi je od prosince loňského roku v NATO School v německém Oberammergau, kde bude následujicí tři roky působit ve funkci instruktora a náčelníka kurzu. Nprap. Bodrogi sloužil u Úseku kariérové přípravy poddůstojníků a praporčíků tzv. „praporčické školy“ v rámci Velitelství výcviku-Vojenské akademie od jejího počátku (2017), kdy začínal rozjíždět vzdělávání praporčíků ve funkci náčelníka vyššího praporčického kurzu. Štafetu náčelníka celého úseku „praporčické školy“ převzal po současném vrchním praporčíkovi vojenské akademie št. praporčíku Vladimíru Blažkovi. Pavel Bodrogi je v AČR již od roku 1991, prošel si základními funkcemi v rámci radioelektronického boje (REB). Od roku 1997 pak působil jako velitel skupiny  hloubkového průzkumu tehdejšího 115. praporu. V roce 2003 nastoupil na štáb 102. průzkumného praporu (102.pzpr), kde sloužil do konce roku 2016. Své působení v posádce Prostějov ukončil na pozici vrchního praporčíka praporu. Nprap. Bodrogiho jsme se zeptali na pár otázek.

Foto: Nadpraporčík Pavel Bodrogi | Ministerstvo obrany ČR

1) Máte velmi bohaté zkušenosti. Prošel jste si od radioelektronického boje přes různé funkce u 102.pzpr až na pozici náčelníka Úseku kariérové přípravy poddůstojníků a praporčíků, kde jste v podstatě řídil vzdělávání všech praporčíků, poddůstojníků. Jak Vy osobně vidíte posun tzv. stříbrného sboru a armády všeobecně?

Nejsem v pozici, abych hodnotil posun celé armády, i když je očividný. Zaměřím se spíše na „stříbrný sbor“. Za posledních 30 let se z „lépe placených vojáků základní služby“ jak se na začátku devadesátých let říkalo praporčíkům, stala páteř armády. Vždyť mužstvo, poddůstojníci a praporčíci tvoří skoro 80 procent ozbrojených sil. „Stříbrní“ jsou zastoupení na všech úrovních velení, podílejí se na středním managementu armády, zastávali nebo zastávají důležité pozice v rámci NATO jako například št. prap. Luděk Kolesa. Velí praporčické škole a nově také celé základní přípravě. Hodně poddůstojníků, praporčíků a příslušníků mužstva má bakalářské nebo magisterské vzdělání, popřípadě vysokou školu studují. Tohle všechno by bylo před třiceti lety nemožné. 

Foto: Kolektiv instruktorů praporčické školy, červenec 2018 | Ministerstvo obrany ČR

2) Co Vás osobně lákalo v devadesátých letech vstoupit do Armády České republiky, resp. do Československé armády?

Tak jako většinu mladých kluků mě lákalo létání. Bohužel mě při zdravotní prohlídce ve vojenské nemocnici zjistili nějakou drobnou vadu oka, takže pilotem stíhačky bych se nikdy nemohl stát. Tehdy za mnou přišel jeden podplukovník z okresní vojenské správy a říká „Hele Pavle, elektronika má budoucnost, nechceš zkusit Vojenskou střední školu v Liptovském Mikuláši?“. Pár dní jsem váhal a nakonec jsem souhlasil. Nikdy jsem tohoto rozhodnutí nelitoval. Na střední škole jsme měli super kolektiv. Dodnes se setkáváme a pořád si máme co říct. U elektronického boje jsem moc dlouho nezůstal. Po pěti letech byl náš pluk zrušen a já jsem nastoupil do Prostějova, kde se ze mě stal „průzkumák“ a kde jsem sloužil 19 let.
 
3) Za svoji kariéru jste absolvoval pět zahraničních misí. Jaké zkušenosti jste na těchto misích získal?

Každá mise byla pro mě specifická. Určitě jsem se naučil pracovat v mezinárodním prostředí, častokrát v týmu, kde jsem byl jediný český voják, což se mi teď na současné pozici hodí. V misi se naučíte vnímat kulturní rozdíly jednotlivých národů se kterými spolupracujete a podle toho volit „slovník“ nebo způsob jednání. Nejenom zkušenosti vojenského řemesla, získá voják v zahraniční operaci, ale také si upevní své lidské vlastnosti jako je například statečnost, vytrvalost, rozvážnost, ale i skromnost a pokora.

Foto: Příprava na nasazení v zahraniční operaci | Ministerstvo obrany ČR

4) V rámci zahraniční mise v afghánském Lógaru jste působil jako vrchní praporčík. Je nějaký zásadní rozdíl v činnosti vrchního praporčíka na zahraniční misi a doma v ČR?

Pokud pracujete jako vrchní praporčík praporu doma v ČR, tak většinu svých podřízených poddůstojníků a praporčíků znáte osobně. Víte, jaké mají přednosti nebo jaké mají slabiny, jakou zkušenosti mají již za sebou, nebo jak dovedou reagovat v určité situaci, znáte jejich rodinné vztahy. Vy znáte je a oni znají vás. Tak jsem to měl u 102. pzpr. Provinční rekonstrukční tým (PRT), který působil v afghánském Lógaru je úkolovým uskupením složeným ze specialistů z různých útvarů a zařízení armády. Už při přípravě jsme museli najít cestu jak společně fungovat,  takzvaně se naladit na stejnou vlnu a pak celou dobu nasazení až do závěrečného slavnostního nástupu po návratu na této stejné vlně fungovat. I na tomhle bezproblémovém fungovaní má vrchní praporčík jednotky velký podíl.  Neustále musí motivovat vojáky, aby nikdo z nich nepolevil. Zvláště, když se blíží konec nasazení a každý se už vidí doma. Zásadní rozdíl je i při práci v mezinárodním prostředí. Vrchní praporčík musí být tak trochu diplomat a umět jednat s lidmi. Jiné je to s Američany nebo Jordánci a jiné je to s Afghánci. V tomto prostředí nelze nic nařizovat vyloženě direktivně. S americkým vrchním praporčíkem jsme společně plánovali obranu a ochranu základny, systém obsazovaní jednotlivých strážních věží nebo patrolování v prostoru odpovědnosti. To jsou věci, se kterými se v mírovém životě v České republice jen tak nesetkáte.
 
5) Jaká kritéria podle Vás musí splňovat vrchní praporčík, jaké by měl mít vlastnosti? Jak důležitý je podle Vás vztah vrchního praporčíka s jeho velitelem?

Začnu od konce vaší otázky. Vztah vrchního praporčíka a jeho velitele je ten nejzásadnější pro úspěšné fungování tohoto velitelského týmu. Je to vztah založený na vzájemném respektu a důvěře. Nezřídka se stává, že si velitel vybere svého vrchního praporčíka, protože ho zná, věří mu a vidí v něm oporu pro svou práci. Opět musím opakovat, že takhle jsme to měli nastavené s mými veliteli 102.pzpr. Než voják nastoupí na pozici vrchního praporčíka, měl by si během své kariéry projít jak velitelskými, tak i štábními nebo instruktorskými pozicemi, aby získal široký rozhled. Pomůže mu to pochopit fungováni procesů například plánovacích a řídících. Hodně také záleží na tom, na jaké úrovni velení a řízení vrchní praporčík slouží.

Foto: Vrchní praporčík je nedílnou součástí velitelského týmu | Ministerstvo obrany ČR

Jiné je to na praporu a jiné na operačním velitelství. Na každé pozici máme stanovené, jaké konkrétní kurzy by měl voják absolvovat nebo jaké jazykové znalosti by měl mít, nevyjímaje vrchní praporčíky. Co se týče vlastností, tak by měl umět aktivně naslouchat, komunikovat, mít analytické a kritické myšlení a určitou dávku empatie, aby mohl fungovat jako dobrý poradce nejen pro velitele, ale i pro podřízené poddůstojníky a praporčíky a mužstvo. Musí umět motivovat a být vzorem pro své vojáky.

6) Stál jste u vzniku praporčické školy. Nechali jste se tehdy při zakládání školy někde inspirovat?

Tohle téma je na samostatný článek. Už v roce 2014 začal kolektiv vrchních praporčíků připravovat učební plány tří kariérových kurzů pro poddůstojníky a praporčíky AČR, na základě Non-Commissioned Officer Professional Military Education Refference Curriculum. Tento dokument NATO stanovuje cíle výuky jednotlivých lekcí a předmětů kariérových kurzů. Je doporučením, jakým směrem by se mělo kariérové vzdělávání „stříbrných“ v členských státech NATO a PfP (Partnerství pro mír) ubírat. Je to hlavně z důvodu zvýšení interoperability při společném působení, například  v rámci různých cvičení nebo nasazení. Učební plány, způsob výuky a nebo strukturu české praporčické školy nám závidí dokonce i „starší a zkušenější“ státy v NATO, kteří s kariérovým vzděláváním poddůstojníků a praporčíků teprve začínají.

Foto: Příprava vedoucích praporčíků rot je v kompetenci praporčické školy-archiv praporčické školy | Ministerstvo obrany ČR

7) Mohl byste nám ve stručnosti popsat strukturu praporčické školy a její účel?

Náčelník úseku kariérové přípravy poddůstojníků a praporčíků má v podřízenosti tři náčelníky kurzů – poddůstojnického, základního praporčického a vyššího praporčického kurzu. Každý z nich zodpovídá se svými podřízenými instruktory za přípravu, provedení a vyhodnocení jednotlivého kariérového kurzu. V přepočtu máme na jednoho instruktora patnáct posluchačů, což je relativně dobrý poměr. Účelem praporčické školy je organizovaní kariérových kurzů, jak už vyplývá z názvu. Kariérové kurzy jsou organizovány ke splnění základních kvalifikačních požadavků pro služební zařazení vojáka z povolání. Jsou určeny k získání vědomostí, dovedností a návyků, potřebných k výkonu služby v daném hodnostním sboru, nebo dané skupině hodností. Jedná se o kurzy se všeobecnou (vševojskovou) tematikou společnou pro všechny obory, odbornosti a specializace. 

Foto: Spolupráce se zahraničními vzdělávacími institucemi zvyšuje kvalitu výuky v kariérových kurzech | Ministerstvo obrany ČR

8) Jak se díváte na současnou myšlenku změny prezenční výuky kariérových kurzů na kombinovanou nebo distanční, kterou nyní propaguje současný vrchní praporčík AČR Peter Smik? 

Vzdělávání nezastaví ani pandemie. To vidíme hlavně v civilním školství. Co se týká vzdělávání vojáků v kariérových kurzech je přechod prezenční formy na kombinovanou nebo distanční celosvětovým trendem. Každá forma tohoto vzdělávání má ale svá pro a proti. V prezenční formě mohou vojáci sdílet své dosavadní zkušenosti, navazovat kontakty se svými kolegy z jiných útvarů, rozvíjet  týmovou spolupráci, podporovat jeden druhého a instruktoři mohou na posluchače výchovně působit.  Tyto důležité prvky sociální interakce bohužel u distančního vzdělávání chybí. Na druhou stranu v distanční formě dokážeme proškolit více vojáků najednou, s minimální finanční náročností. Proto, abychom zachovali alespoň nějaký výchovný efekt, vymysleli jsme kombinovanou formu vzdělávání, kde si vojáci teoretickou část kurzu nastudují sami, ukončí ji závěrečným testem a poté přijedou na praktickou část výuky do Vyškova. 

Foto: Zdokonalovací příprava instruktorů | Ministerstvo obrany ČR
 
9) Souhlasíte s teorií, že jednotlivé instruktory na praporčické škole je třeba rotovat, tzn. nechat sloužit 3-5 let na pozici instruktora a pak se vrátit zpět k vojskům?

Naprosto s ní souhlasím. Noví instruktoři přináší čerstvé zkušenosti od vojsk. Důležité je, aby zájemce o pozici instruktora na praporčické škole chtěl tuto práci dělat dobrovolně, měl „vhodný“ průběh služby, který zahrnuje jak velitelské, tak i štábní funkce a měl předpoklady a schopnosti učit. Naštěstí zájemců máme dost. Od vzniku praporčické školy (leden 2017), se vyměnila již polovina instruktorského sboru, včetně mě. Někteří se vrátili zpět na útvary, kde působí ve funkcích vedoucích a vrchních praporčíků, jiní odešli sloužit na zahraniční pracoviště nebo se přesunuli na další úseky Odboru profesní přípravy Velitelství výcviku-Vojenské akademie. Takže rotace personálu probíhá.

Foto: Ocenění nejlepších posluchačů karierového kurzu | Ministerstvo obrany ČR

10) Jaká je cesta vojáka od chvíle, kdy se dozví, že je nominován do zahraničních struktur? Co všechno je třeba splňovat?

Minimálně dva roky před vysláním probíhá výběr, kde se stanoví pořadí vojáků podle odbornosti, jazykových znalostí, praxe a dalších parametrů nastavených pro každé služební místo. Daný kandidát musí splňovat všechny požadavky. U mě to konkrétně bylo dosažení jazykové způsobilosti z anglického jazyka STANAG 3, bezpečnostní prověrka NATO Secret, účast v zahraniční operaci, absolvované povinné kurzy, předchozí instruktorské zkušenosti, praxe na pozici vrchního praporčíka a zdravotní klasifikace „A“. Výběr na zahraniční pracoviště provádí komise náčelníka Generálního štábu. Konečné pořadí kandidátů se pak upřesní rok před vysláním. Pak tři měsíce před nástupem do funkce probíhá školení, které organizuje šéf Ředitelství zahraničních aktivit. Další dvoutýdenní školení probíhá přímo na pracovišti, kde má vybraný voják nastoupit. No a neméně důležitou fází přípravy je též zdravotní prohlídka, stejná jako před výjezdem do zahraniční operace.
 
11) V čem vidíte přínos Vašeho současného působení v NATO School v německém Oberammergau ve funkci náčelníka kurzu? Plánujete nějakou interakci s praporčickou školou v ČR?

Ročně školou NATO projde přes deset tisíc studentů z více než padesáti zemí světa. Velkým přínosem je zastoupení „české vlaječky na uniformě náčelníka kurzu - instruktora“ v tak důležité vzdělávací organizaci jakou je škola NATO. Osobním přínosem je pro mě rozšíření si instruktorských kompetencí. 
Interakci s praporčickou školou v ČR mám skoro neustále, protože chci zůstat „v obraze“. Až to situace a podmínky dovolí, tak bych rád některé lekce, které tady učím, učil i v kariérových kurzech nebo v kurzu pro vedoucí praporčíky ve Vyškově.  

Foto: Nprap. Bodrogi v německém Oberammergau | autor: Nprap. Pavel Bodrogi (snímek publikován se svolením autora)

12) Na kurzy do NATO školy v Oberammergau jsou vysíláni i čeští vojáci. Po letech absence dojde k rapidnímu navýšení účasti stříbrňáků v kurzech. Berete tento trend jako přínos v kariérovém vzdělávání českých praporčíků?

Neřekl bych, že navýšení je rapidní, ale situace se zlepšuje. Určitě to bude pro „stříbrňáky“ přínosem, minimálně v tom, že získají nové vědomosti, procvičí si angličtinu, naučí se používat vojenskou terminologii a navážou kontakty s příslušníky jiných armád. Rozhodně je to dobrá příležitost pro výměnu zkušeností. Škola NATO nabízí více než sto různých odborných kurzů z níž je většina přístupná i pro praporčíky. Voják se musí vzdělávat celou svoji kariéru. Ten kdo nastoupil do armády a myslí si, že mu postačí absolvovat základní přípravu, tak si zřejmě vybral špatnou firmu. 

Foto: Mentoring příslušníků mongolského mechanizovaného praporu | Ministerstvo obrany ČR

13) Máte při své práci také někdy čas vyrazit si odpočinout do nedalekých hor kolem Garmisch-Partenkirchen?

Během pracovního týdne to nejde, protože se věnuji přípravě, kurzům a studentům. Na túry po okolních horách vyrážím o víkendu. Rád lyžuji, ale bohužel letos jsou tady všechny lyžařské areály zavřené tak jako všude jinde v Evropě. Tak snad to vyjde příští rok.
 
14) Jaké jsou Vaše plány po návratu zpět do České republiky? Dokážete si představit, že byste pak působil ve funkci vrchního praporčíka třeba na některém velitelství?

Po návratu bych se chtěl opět podílet na kariérovém vzdělávání poddůstojníků a praporčíků. Jestli to bude z pozice vrchního praporčíka nebo jiné, třeba instruktorské pozice, zatím nevím. Voják slouží podle potřeb ozbrojených sil. Tuhle důležitou větu ze zákona o vojácích z povoláni jsem vštěpoval posluchačům našich kariérových kurzů, takže i já bych se podle ní měl řídit. V hodnosti nadpraporčík nebo štábní praporčík si člověk už moc vybírat nemůže. Uvidím, jaké služební místo pro mě Agentura personalistiky před mým návratem připraví. Ale ano, dokážu si přestavit, že bych působil ve funkci vrchního praporčíka. Každá nová funkce je pro mě nová výzva.