Portugalské Pandury II jsou starší, ale nabízejí pestřejší paletu schopností - inspirace pro AČR?

 07. 07. 2021      kategorie: Armáda ČR
Přidat na Seznam.cz

V souvislosti s probíhajícím tendrem na pásová bojová vozidla pěchoty zazní občas připomenutí jiné akvizice: kolových bojových vozidel pěchoty Pandur II, o něž se dnes opírá mechanizovaná pěchota 4. brigády rychlého nasazení. Naděje, že nevstoupíme do stejné řeky, stále existuje. Různých paralel je v obou projektech více. Mluvilo se například o portugalské akvizici Pandurů II. Jak jsou na tom Portugalci dnes, a čím se u nich lze inspirovat?

pandury_01Foto: Portugalské Pandury II VBR Canhão 30 (vlevo) a VBR ICV (vpravo) | Allied Joint Force Command Brunssum / CC BY-SA 2.0

Srovnání akvizice PBVP a KBVP se nabízí nejen kvůli riziku, že smlouvu na novou techniku podepíše ministr v demisi, tak jako se to stalo v případě Pandurů. To v důsledku vedlo k dalšímu odkladu a kvůli dopadům ekonomické krize byla zakázka zásadně zredukována, a armáda se s tímto nešťastným vývojem potýká dodnes.

Po profesionalizaci armády zněl její požadavek na 240 moderních obrněných vozidel. Smlouva z roku 2006 byla podepsána (po volbách) na 199 Pandurů II (jejichž výběr provázely protesty neúspěšného uchazeče, finské Patrie). V následujícím roce ji nová vláda zrušila, a kompenzačně a aby se vyhnula mezinárodní arbitráži, podepsala smlouvu na 107 vozidel, která má AČR ve výzbroji dodnes, a k nimž přidala v loňském roce 20 speciálních a v Kopřivnici vyvinutých a vyrobených KOVVŠ a KOVS.

Již v letech 2006-2009 byla zakázka porovnávána s portugalskou akvizicí Pandurů II 8x8. Portugalsko v roce 2005 za 364 milionů eur pořídilo 260 těchto vozidel pro svou Zásahovou brigádu armády a pro námořní pěchotu (a mimochodem se také soudilo s finskou Patrií). Porovnávat uzavřené smlouvy na nákup armádní techniky podle počtu kusů a ceny je vždy problematické, protože zásadní roli hrají další sjednané náležitosti, od specifických požadavků přes dodávky náhradních dílů a munice po třeba výcvik a podmínky údržby vozidel. Při přepočtu na kus zaplatili Portugalci za každého ze svých 260 Pandurů asi 40 milionů korun, nás stála každý ze 107 původních 134 milionů. 

MO v roce 2010 vysvětlovalo rozdíl daný DPH, pro AČR sjednanou logistickou podporou, výcvikem, školením, dodávkami munice. Vyššími nároky AČR na schopnosti a parametry vozidel. Portugalci se měli spokojit se základní úrovní. Také inflací. Ostatně tisková zpráva k tomu je dostupná na webu MO dodnes.

Kromě dalšího argumentovalo české MO tím, že v portugalské dodávce je jen 32 kusů vozidel srovnatelných s těmi, které tvoří většinu české flotily. Tím mělo na mysli, že Portugalci pořídili pouze 32 kusů verze (K)BVP s věží osazenou 30mm automatickým kanónem. Těch bylo pro AČR ovšem pořízeno 99. Podívejme se na další varianty, z nichž bude na druhou stranu zřejmé, které v AČR nemáme. A nyní již zcela odhlédneme od porovnávání tehdejších cen. Zajímat by nás měla budoucnost výzbroje AČR. Dávná případná pochybení ať řeší justice, je-li ještě vůbec co řešit. Ostatně i akvizici portugalských Pandurů provázelo vyšetřování obvinění z korupce.

Relativně nízký počet KBVP v portugalské armádě je dán tím, že Portugalci pořizovali především 125 kusů vozidla v základní verzi obrněný transportér pro přepravu pěchoty. Z toho deset vozidel s hlavní zbraní (kulomet ráže 12,7 mm) v dálkově ovládané zbraňové stanici, u zbývajících se stejnou zbraní ovládanou ručně střelcem. Transportérů bylo pro AČR pořízeno v rámci původních 107 vozidel jen osm, a to ve specializovaných variantách KOT-Ž jako ženijní transportér a KOT-ZDR jako ambulance. Dnes k nim patří také zmíněných šest velitelsko-štábních a čtrnáct spojovacích Pandurů.

Specializované verze v portugalské armádě a námořnictvu zahrnují 19 velitelských, 7 vyprošťovacích a dílenských, 10 zdravotnických, 9 ženijních, 6 spojovacích, 4 průzkumné a pozorovací. Odhlédneme-li od detailů a různých počtů, těmito disponuje AČR v různé konfiguraci tedy také (část z nich jako varianty KBVP). Navíc však mají Portugalci dvě zajímavé verze, které ve 4. brigádě rychlého nasazení chybějí. Jde o 33 samohybných 120mm minometů a 15 protitankových vozidel s řízenými střelami TOW. Zajímavou je také varianta, ovšem nepořízená, s věží se 105mm kanónem.

Samohybné minomety má AČR v plánu pořizovat také. Buduje přitom současně "lehkou" brigádu na kolech a "těžkou" na pásech. Jestliže kolová platforma nemůže držet krok s pásovými vozidly ve velmi těžkém terénu, pásová naopak neudrží krok s kolovými vozidly při rychlých přesunech. Existují-li na světě formace, které kombinují kola a pásy u své obrněné techniky, těžko bychom hledali takové, jež kolovou techniku doplňují speciálními vozidly na pásech. Funguje to spíše obráceně. O podobě nové zbraně není zatím rozhodnuto, ale lze očekávat, že bude preferován kolový podvozek, a nedávalo by žádný smysl, aby to byla jiná platforma než právě Pandur II.

Pokud jde o protitankové Pandury, KVAČR 2025 říká "Bojové schopnosti lehkých motorizovaných praporů budou posilovány schopností ničení obrněných cílů až na úroveň mechanizovaných praporů." A podpořit schopnost, kterou již naše KBVP díky střelám SPIKE mají, dedikovaným vozidlem s větší palebnou silou by posílilo šance praporů 4. brigády vypořádat se s těžce vyzbrojeným protivníkem.

Varianta s dělovou výzbrojí by byla spíše zbytným bonusem. Americké Strykery MGS stejného určení jsou vyřazovány ze služby, a pro účely přímé palebné podpory chtějí Američané nadále spoléhat na automatické zbraně menších ráží, a mj. právě na vozidla s protitankovými řízenými střelami. Co však naší armádě chybí určitě, to je mobilní protivzdušný prostředek. Ani převážené komplety RBS-70 a RBS-70 NG, ani nově pořizované SPYDERY takovou roli nezastanou. RBS-70 je pro nasazení třeba vyložit, a SPYDERy se pořizují jako prvek strategické obrany vzdušného prostoru, resp. prioritních potenciálních cílů. Nebudou doprovázet manévrové prvky armády. Kromě protitankového Panduru by AČR rozhodně v budoucnu uměla využít i protivzdušné varianty, podobné, jakou rozvíjejí Američané (GDLS ve spolupráci s Leonardo DRS) se Strykerem IM-SHORAD (Initial Maneuver Short-Range Air Defence) nebo Němci (KMW a Rheinmetall) s Boxerem, ať již ve variantě s automatickým kanónem, nebo s řízenými střelami (ve spolupráci s MBDA).

Protivzdušnou variantu Portugalci nemají. Protivzdušnou obranu jednotek v jejich případě zajišťují staré americké Chaparraly se střelami Sidewinder na podvozku transportéru M113. Mají být do roku 2026 nahrazeny, a je více než pravděpodobné, že budou nahrazeny prostředkem na kolovém podvozku, který bude snáze přepravitelný, rychlejší i méně náročný na údržbu.

Zdroj: ejercito.defensa.gob.es, Ministerstvo obrany ČR

 Autor: Jakub Samek