Vládní programové prohlášení pro oblast obrany avizuje záměr: „Do roku 2023 aktualizujeme strategické dokumenty (například Obrannou strategii ČR, Koncepci výstavby Armády ČR 2030 a další)“. V kapitole „Vnitřní bezpečnost a veřejná správa“ byl mimo jiné přijatý závazek: „Vytvoříme novou Bezpečnostní strategii České republiky, která bude vycházet z výsledků nově provedeného auditu národní bezpečnosti, nové Strategické koncepce NATO a Strategického kompasu EU. Bezpečnostní strategie aktualizuje bezpečnostní hrozby a bude lépe definovat odpovědnost jednotlivých složek systému, včetně role národního bezpečnostního poradce“.  

Ministryně obrany v médiích vyjádřila potřebu aktualizace mobilizačních plánů a náčelník generálního štábu AČR uvádí jako jednu ze svých priorit provedení „vojenské revize obrany“, spojené s kontrolou a případnou aktualizací scénářů zajišťování obrany ČR.

Po komplexním řešení dalšího vývoje systému zajišťování obrany ČR volá i řada dalších aktuálních či kumulovaných problémů, jejichž řešení přesahuje do koncepční a strategické roviny, jako například:

• zásadní kvalitativní i kvantitativní dopady zamýšleného přezbrojení nadzvukového letectva AČR na letouny F-35,
• nedostačující pozemní protivzdušná obrana ČR blízkého a dlouhého dosahu,
• přezbrojení tankového vojska a úvahy o rozšíření počtu vševojskových brigád,
• absence raketometného vojska,
• nedostatečně řešený (a netransparentní) vnitřní kumulovaný dluh rezortu MO odhadovaný na výši cca 100 mld. Kč,
• avizované navýšení početního stavu vojáků AČR na 30000 a aktivních záloh na 10000
• omezená možnost „mírové“ evidence cca 1,5 mil. obranyschopné populace a nedostačující zajištění mobilizačního rozvinování ozbrojených sil,
• nedostatečný podíl akvizic produktů domácího průmyslu a nedostatečné zajištění výrobních schopností pro dodávky v krizových situacích,
• potřeba důkladné analýzy poznatků z Ruské invaze na Ukrajinu (tzv. Lessons Learned).

Foto: Česká armáda by na základě mezivládní česko-izraelské smlouvy z října 2021 měla obdržet do roku 2026 celkem čtyři baterie protiletadlového raketového kompletu SPYDER. Tento počet je však nízký a celková pozemní protivzdušná obrana ČR blízkého a dlouhého dosahu je nedostačující. | Ministerstvo obrany ČR

Výše uvedené důvody na pozadí dramatického vývoje bezpečnostní, ale i ekonomické situace  potvrzují oprávněnost i naléhavost úvah o provedení hlubší analýzy celého systému zajišťování obrany, resp. bezpečnosti České republiky. 
V duchu komplexního charakteru zajišťování obrany je však pro takovéto opatření nezbytné zajistit důsledně systémový přístup, zahrnující všechny oblasti a prvky bezpečnostního systému ČR. Podmínkou je rovněž důsledná metodologická příprava, podpůrné vojensko-technické a ekonomické analýzy a zejména součinnost se všemi zainteresovanými orgány (včetně NATO a EU) i odbornou veřejností. Pouze takovýto přístup zajistí dostatečnou efektivnost a transparentnost procesu i dosažení potřebného konsensu nad jejími dlouhodobými závěry.

V této souvislosti je potřeba upozornit na přetrvávající absenci dlouhodobého plánu rozvoje rezortu MO, který by mimo jiné poskytl transparentní odpověď, do jaké míry pokryjí avizovaná 2% HDP na obranné výdaje dlouhodobé potřeby obrany ČR, a který je současně nezbytným předpokladem reálnosti všech navazujících plánů. Dlouhodobé plánování rozvoje ozbrojených sil má rovněž mimořádný význam pro orientaci domácího obranného průmyslu, jako mimořádně významného segmentu naší ekonomiky. Zvláště v současné době se rovněž potvrzuje aktuálnost potřeby dlouhodobých koncepčních i příslušných legislativních opatření na podporu jeho konkurenceschopnosti a na uchování potřebných „válečných“ produkčních kapacit.

Z výše uvedené argumentace vyplývá, že potřeba provedení určité formy „revize obrany ČR“ je zcela legitimní a zároveň akutní. Její ambicí by mělo být i zhodnocení realizace tzv. „Tvrdíkovy reformy“ z roku 2003 i Bílé knihy o obraně z roku 2011. Ostatně, obdobná opatření tohoto druhu se periodicky provádějí v rámci obranného plánování NATO, se kterým musí být proces naší „národní“ revize důsledně provázán. Nedílnou součástí „revize obrany“ by mělo být i generování konkrétních návrhů novel branné a krizové legislativy.

Celý proces revize by měl být logicky nastaven tak, aby vycházel v prvé řadě z aktualizace Bezpečnostní strategie ČR a  Obranné strategie ČR, jejímž hlavním výstupem bude případná aktualizace tzv. politicko-vojenských ambicí, jako hlavního "politického zadání" pro rozvoj schopností ozbrojených sil ČR.

Následně je pro "revizi obrany" klíčovým východiskem i kritériem aktualizace konkrétních nejpravděpodobnějších budoucích operačních, resp. krizových scénářů, definovaných na základě (případně aktualizovaných) politicko-vojenských ambicí, ve kterých by AČR měla být schopna v dlouhodobém horizontu účinně působit. Pouze z jejich důsledného rozboru se mohou transparentně generovat požadavky na rozvoj sil, t.j. zejména jaké jednotky, jakou výzbroj (a počty), jaký rozsah zabezpečení, zásob atd., bude AČR v budoucnu nejpravděpodobněji potřebovat. Na takovéto metodologii je mimochodem založen i alianční proces obranného plánování (NATO Defence Planning Process). Proto její aplikace zajistí nejenom kompatibilitu s výstupy aliančního obranného plánování a optimální využití všech zdrojů, ale současně poskytne transparentní zdůvodnění všech požadavků na rozvoj schopností sil a příslušných akvizičních projektů.

Nezbytnou podmínkou reálnosti všech koncepcí a plánů je však důsledná nákladová analýza, resp. modelování souhrnné nákladové potřeby a příslušné predikce disponibilních finančních zdrojů po jednotlivých rocích dlouhodobého horizontu.

Na závěr si dovoluji konstatovat, že výše uvedená argumentace nasvědčuje tomu, že nazrála doba k radikálnější analýze stavu a perspektivě zajišťování obrany ČR a forma komplexní „revize obrany“ s navazující aktualizací příslušných koncepčních, strategických a plánovacích dokumentů i zákonů by byla tím optimálním způsobem realizace.

Ing. Oldřich Hoďánek

Po absolvování Vojenské akademie v Brně (1972) sloužil jako voják z povolání v řadě funkcí v oblasti technického zabezpečení vojsk až po zástupce velitele tankové divize pro výzbroj. Od roku 1993 pracoval na MO ČR, kde se podílel na rozvoji systému obranného plánování a zpracování rezortních koncepčních, plánovacích a hodnotících dokumentů. Absolvoval postgraduální kurz řízení logistiky na US Army Logistic Management College a mezinárodní kurz managementu obranných zdrojů na US Naval Postgraduate School. Služební kariéru ukončil v roce 2009 jako člen Stálé delegace MO při NATO v Bruselu odchodem do starobního důchodu. Do současné doby aktivně působí v rámci bezpečnostní komunity ČR.

Zdroj: MO ČR