Vojenská psychologie je obor, který se zabývá podmínkami výcviku vojáků, interpersonálními vztahy v armádě, zkoumáním odolnosti vůči zátěži v podmínkách válečných konfliktů a chováním vojsk včetně jejich psychologických dopadů na civilní obyvatelstvo. Odbor operační psychologie (OOpP) Agentury vojenského zdravotnictví (AVZdr) vznikl 1. července 2013 a jeho cílem je zabezpečit poskytování psychosociální péče všem příslušníkům resortu obrany. Vojenské psychology tak najdete téměř u každé jednotky naší armády. V současnosti tento odbor vede podplukovník Petr Osokin, který byl hostem dalšího dílu našeho diskusního pořadu CZ DIALOGY. 

Video: Rozhovor s náčelníkem Odboru operační psychologie pplk. Petrem Osokinem / CZ DEFENCE

Odbor operační psychologie je nejpočetnější částí vojenské psychologie právě pro svou přítomnost u jednotek AČR. Psychology dnes najdete také ve vojenských nemocnicích, kde se například podílejí na výběru rekrutů před vstupem do armády nebo provádějí psychodiagnostiku. Další jejich činností je příprava vojáků před odjezdem do zahraničních operací. Svoje vojenské psychology má třeba i Vojenská policie, speciální sily nebo Univerzita obrany.

Psychologové odboru vojenské psychologie dávají doporučující stanoviska a v některých případech mají dokonce i právo veta. Platí to tehdy, když psychodiagnostika uchazeče neodpovídá požadavkům na konkrétní pozici. Kliničtí psychologové mají právo veta například při výběrů adeptů pro službu v armádě nebo v rámci přípravy před zahraničními operacemi. „V posledních několika letech se celkově ve zdravotnictví zaujímá bio-psycho-sociálně-spirituální přístup. To znamená, že to bereme z komplexního hlediska. Myslím, že psychologie je určitě nedílnou součástí vojenského zdravotnictví nebo přípravy vojsk,“ říká v úvodu rozhovoru pplk. Osokin.

Vývoj vojenské psychologie za posledních 30 let podle Osokina také ovlivnil vstup České republiky do Severoatlantické aliance. „Můžeme sdílet zkušenosti a poznatky. Spoustu věcí jsme se naučili, některé věci jsme zlepšili, a také vše předáváme našim koaličním partnerům. V tomhle ohledu posun určitě bude znát, protože se neustále vzděláváme,“ říká vojenský psycholog.

Vojenští psychologové v Odboru operační psychologie jsou vojáci z povolání a nás zajímalo, co vše musejí v rámci své odbornosti splnit. „Musí splnit samozřejmě vševojskový výcvik jako každý voják – střelby, hod granátem, vyvedení do prostoru a tak dále. Co se týká odborného vzdělávání, jsou nastavené určité parametry, co by každý vojenský psycholog měl mít jako základní balíček dovedností a znalostí. Protože i absolvent pětiletého magisterského studia psychologie se musí dále vzdělávat. Když to zmíním jen okrajově, jeden ze zásadních kurzů je kurz komplexní krizové intervence, aby vůbec vojenský psycholog mohl řešit náročné situace a opravdu mohl lidem pomáhat. Další zkušenosti psychologové samozřejmě získávají praxí,“ nastiňuje proces vzdělávání pplk. Osokin.

Podle něj by se každý vojenský psycholog měl specializovat a podle toho si volit další kurzy a vzdělávací procesy. „Pokud uvažujete o tom, že byste se vojenskou psychologií v Odboru operační psychologie chtěli seriózně zabývat, musíte splnit několik základních věcí. Musíte splňovat všechny předpoklady pro profesi vojáka z povolání. Pro výkon funkce psychologa pak musíte absolvovat pětileté magisterské studium jednooborové psychologie a jak už jsem uvedl, pak musíte projít následným vzděláváním formou kurzů a dalších aktivit,“ popisuje postup náčelník Odboru operační psychologie.

„Pokud se psycholog dostane k jednotce, je pro něj znalost zaměření a schopností dané jednotky velmi důležitá. Je to jedna ze stěžejních věcí, jak získat vztah s danou jednotkou, protože každá má trošku jiné specifikum. Jiné to bude u letectva, jiné u mechanizované pěchoty nebo u logistiků či spojařů. Psychologové pak v průběhu služby zjistí daná specifika a naučí se s tím pracovat. „Je to dobré pro to, aby člověk věděl, jaké jsou tam vztahy, jaká je atmosféra v jednotce. Je to jiné, než když tam přijde úplně cizí člověk. Občas je i dobré se potkat s kolegy psychology z jiných útvarů. Ačkoliv určité odlišnosti existují, psychika lidí je stále stejná, jen ty cesty k ní vedou jinými uličkami,“ říká pplk. Osokin, podle kterého může odborníkovi k objektivnějšímu posouzení vzniklého problému pomoci i určitý odstup.

Psychologie se každopádně stala integrální součástí přípravy vojáků, a proto kontakt s psychologem neznamená, že voják má nějaké problémy s psychickou stabilitou. „Psychologové se denně podílejí na různých kurzech, cvičeních, takže vojáci využívají služeb vojenských psychologů zcela běžně,“ vysvětluje Osokin a doplňuje, že pro jejich práci je důležitý jak jedinec, tak celá jednotka. Základním cílem je funkční celek, tedy jednotka. „Ale funkční celek se skládá z jednotlivců. Takže to je zase neoddělitelná součást. Je to jako ve škole, kde se snažíte naučit se nějakou látku, ale občas se stane, že někteří jednotlivci potřebují individuálnější přístup. Takže se pracuje skupinově i individuálně. Záleží to vždycky na konkrétních potřebách,“ popisuje vojenský psycholog.

Činnost vojenského psychologa se často srovnává s prací duchovních, tedy vojenských kaplanů a nás zajímalo, do jaké míry se jejich činnost protíná. „Já si myslím, že v určitých místech se ta práce může potkávat. Na druhou stranu, pokud nám jde o nějaké dobré psychické nastavení vojáků, je důležité rozlišit, že kaplani zjednodušeně řečeno volí spirituální cestu a my to řešíme cestou psychologickou čili odbornou, která je založená na vědeckých poznatcích. Je pak na každém vojákovi, kterou cestu si zvolí,“ vysvětluje pplk. Osokin.

Určitou bariérou v komunikaci mezi vojáky a psychology může být například obava z rozdílu mezi tzv. zpovědním tajemstvím a psychologickým odborným stanoviskem, které by mohlo ovlivnit budoucí kariéru vojáka. Tuto obavu však Osokin vyvrací. „To je takový mýtus. My psychologové máme povinnou mlčenlivost, máme to zakomponované do psychologické etiky. Jediná výjimka je zákonná norma České republiky, kdy je každý občan povinen oznámit například to, že někdo spáchal trestný čin nebo ho plánuje spáchat. Ale jinak my mlčenlivost samozřejmě máme také. A co se týče ohrožení vojákovy kariéry, rozhodující stanovisko by bylo stejně provedeno klinickými psychology ve vojenských nemocnicích, nikoli námi. Ti by pak s daným vojákem udělali komplexní psychodiagnostiku, vedli by pohovory a tak dále. Určitě to není tak, že by se někdo psychologovi znelíbil a ten mu pohrozil koncem kariéry,“ říká vojenský psycholog.

Samostatnou kapitolou práce vojenského psychologa je příprava a účast vojáků na zahraničních misích, kde má pplk. Osokin osobní zkušenosti z mise v Afghánistánu. V těchto případech je základem nejen psychická odolnost a připravenost na vojenské, bojové situace, ale také na dlouhodobé odloučení od svých nejbližších. „Tohle jsou věci, které řešíme v rámci přípravy do zahraničních operací. Výcvik je nastavený tak, aby byli lidé odolnější. Já to přirovnávám hodně ke sportovní psychologii, kdy by měla být zátěž rozložená adekvátně a měla by tam být nějaká regenerace. Jako když jdete do posilovny. Začnu na nižších vahách, dám si dobrou regeneraci, dobrou stravu, a tak se mi povede se postupně zlepšovat. A to samé je se zvyšováním psychické odolnosti. S tím samozřejmě souvisí také teorie. Proto jsou tam i teoretické přednášky. Na druhou stranu jsme v průběhu let zjistili, že je velice vhodné je dělat interaktivně, prokládat je nácviky, aby to lidem dávalo smysl. To je nejefektivnější cesta,“ popisuje přípravu pplk. Osokin. Sebelepší příprava však nemůže nikdy zajistit stoprocentní účinek. „Můžeme mít člověka na vrcholu svých sil, odolného, ale pak se stane nějaká událost v jeho životě, která ho natolik zasáhne, že i přes kvalitní zásobu mechanismů a strategií, které mu doposud umožnily se vždycky s krizí vypořádat, daná krize přesáhne tuto úroveň,“ připouští náčelník Odboru operační psychologie.

Kromě vojáků se také hodně spekuluje o emočních kvalitách a psychické odolnosti celé společnosti. Podle pplk. Osokina je teorie o tom, že je současná generace horší, než byla ta minulá nebo „ta naše“, stará jako lidstvo samo. „Důležité je si říct, že my jsme teď ve společnosti, která žije v relativním blahobytu. Měli jsme tady několik desítek let bez nějakého válečného konfliktu ve střední Evropě. Na druhou stranu psychika lidí a mechanismy jsou stále stejné. Můžeme se bavit o tom, že člověk, který žije v nějakém blahobytu a nikdy nepoznal diskomfort, se bude chovat jinak než člověk, který v tomto ohledu zkušenosti má, nezasáhly jej tak hluboce, a naopak se díky nim poučil a pomohly mu k jeho odolnosti. Zároveň bychom si ale měli současně položit jednoduchou otázku. Kdo současnou generaci, o které pochybujeme, vychoval a co jsme jí dali? Vedeme ji třeba ke sportu, k přírodě? Jestli nějaký neúspěch prezentujeme jako životní lekci, ze které je potřeba se poučit, protože život není jenom o úspěších,“ upozorňuje Osokin a dodává: „Nebo je tím častějším rodičovským postojem nastavování světa podle mě samotného, že na mě celý svět čeká?“

Válečné konflikty s sebou kromě jiného utrpení přinášejí velké množství trvale zraněných vojáků, včetně vojáků s posttraumatickým stresovým syndromem, což je nyní v souvislosti s válkou na Ukrajině velké téma. „Všichni se postupně vracejí do většinové společnosti, kterou tím ovlivňují. Trauma je samozřejmě obrovské téma posledních několika desítek let. Když se podíváme na to, jak se to zkoumalo, doputujeme až někam k vietnamské válce nebo ke druhé světové válce, přestože v té době vojenská psychologie ještě nebyla tak rozšířená. Za první světové války byl takto popsaný shell shock,“ říká vojenský psycholog, který jako možná řešení minimalizace tohoto stavu uvádí kvalitní výcvik a osvětu v technikách první psychologické pomoci. „Posttrauma je jako každé jiné zranění. Čím dříve se odchytí, tím lépe se s ním něco dělá. Když si zlomíte ruku a týden s ní budete fungovat, tak si ji ještě více poškodíte, a pak vám doktor řekne, že před týdnem by to bylo možné dát jen do sádry, ale teď budeme muset ruku otevřít, zdrátovat, sešít a nasadit antibiotika. Posttrauma má tu nevýhodu, že se občas vyvíjí dlouhodobě a plíživě. Ale jsou postupy, jak to zvládnout. Důležité je to podchytit co nejdříve,“ říká náčelník Odboru operační psychologie Agentury vojenského zdravotnictví Armády České republiky pplk. Petr Osokin.

V rozhovoru jsme se dále bavili o tom, jak být psychicky odolnější, o vlivu kybernetických hrozeb na psychiku obyvatel či o psychologických výzvách spojených s působením na zahraničních misích.

Zdroj: CZ DEFENCE