Počty jednotek, zbraní, množství vojáků a jejich výzbroj, technologická úroveň sil, kvalita výcviku, ekonomická a průmyslová základna země, geografie. To a mnohem více určuje výslednou sílu státu a jeho schopnost vést vojenský konflikt. Je ale jeden aspekt, na který se zapomíná, a přitom je svou důležitostí nezanedbatelný. Určuje totiž skutečný počáteční poměr sil, a tím i další vývoj konfliktu.

Když není času nazbyt

Nečekaný útok, krize, nebo jen náhlý růst napětí. Schopnost dostatečně rychle provést klíčová rozhodnutí na vedoucích pozicích státu, které se pak promítnou do reálných kroků, může být otázkou mezi zdarem a selháním snažení na mezinárodním poli. To je však jen první půlka úspěchu. Ta druhá? To jsou skutečné schopnosti takové kroky zavčas provést. Pryč jsou doby, kdy reakční doby byly ve dnech a týdnech, pohyb vojsk a informací zrovna tak. Dnes záleží na hodinách, kdy každé další prodlení znamená horší výchozí pozici.

Nasaditelnost sil a jejich reakční doba

Za jak dlouho je jednotka schopná být v plném stavu a síle připravena k pohybu? Je vůbec schopna takovéto akce bez potíží, v krátké časové lhůtě a pod tlakem? To závisí na důsledné připravenosti na tuto eventualitu. Je technika dostatečně moderní, kvalitně servisována, s dostatkem dílů a disponuje daný útvar dokonce i početními rezervami, které mohou okamžitě zastoupit techniku, která zrovna prochází servisem, nebo opravami? Trénoval se takovýto scénář?

I pokud je odpověď na tyto otázky pozitivní, následuje další potenciální problém. Má útvar prostředky přepravy, které budou dostupné v dostatečných počtech a v krátkém čase? Protože v rámci fungování v Alianci zkrátka nestačí, když například mechanizovaný prapor dojede za první kopec. Jeho operační oblast může být vzdálena stovky kilometrů. Tedy nastupuje nutnost železniční nebo silniční dopravy, kde v případě pásové techniky je záhodno disponovat dostatkem tahačů s podvaly pro jejich rychlejší a efektivnější transport.

Pokud i zde je odpověď ano, nastává třetí otázka. Jsou dostatečné kapacity daný útvar v místě jeho nasazení zásobovat a udržovat po potřebnou dobu? Tedy disponuje dostatečnými zásobami PHM, munice, náhradních dílů a prostředky k jejich transportu (a ochraně) do místa určení? Protože udržitelnost je přímo spjatá s nasaditelností. Jedno bez druhého nepředstavuje skutečnou vojenskou schopnost nasazení sil do operace.

Nepříjemné otázky

Výše zmíněné body nejsou příjemnými dotazy. Ale jsou zcela nezbytné pro uvědomění si, že pouhý nákup techniky nestačí a ke skutečné vojenské schopnosti, která je základem úspěšného odstrašení, vede i po zdařilé akvizici bojové techniky ještě dlouhá cesta.

Celý proces pak není lehký, krátký ani levný. Je však naprosto nezbytný, aby finance za pořízenou techniku nepřišly vniveč – a stejně tak skutečné schopnosti obrany vlastní země i spojenců nezůstaly pouze papírovým příslibem. Je totiž lehkomyslné se domnívat, že právě s těmi (skutečnými schopnostmi) nekalkulují možní agresoři, které je v našem zájmu od jejich plánů a pro ně pozitivního propočtu rovnováhy sil odradit. To jde pouze s kredibilitou, kdy slova následují činy a vice versa a národní síly států Aliance mají reálné, vyzkoušené a pravidelně demonstrované schopnosti části svých vojsk připravit, přepravit ve větších počtech a také nasadit ve prospěch aliančního odstrašení.

Jedním z příkladů budiž velké alianční cvičení tohoto roku Steadfast Dart 26, nebo starší Steadfast Defender 2024. Za vyzdvihnutí také stojí činnost Německa v rámci založení 45. obrněné brigády v Litvě, která obsahuje stálou předsunutou přítomnost německých sil. Právě takové kroky totiž posilují efekt odstrašení a tím způsobem snižují šance, že by se agresor dopustil chybné kalkulace s kritickými následky.