Robert Králíček: Kyberbezpečnost musí být jedním z pilířů obrany našeho státu

 15. 10. 2020      kategorie: Rozhovory

Poslanec Robert Králíček je předseda Stálé komise pro hybridní hrozby, člen Výboru pro bezpečnost a Rozpočtového výboru, místopředseda Stálé komise pro kontrolu BIS a člen Stálých komisí pro kontrolu činnosti GIBS pro kontrolu činnosti NÚKIB (Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost) a informační bezpečnost. Zabývá se hybridními a kyber hrozbami, informační bezpečností a smart technologiemi. Od 29. září je předsedou nově ustavené Stálé komise pro hybridní hrozby, která má za úkol se zabývat stavem ochrany České republiky před těmito hrozbami a dále prosadit a kontrolovat změny  ve státní správě, obraně a v dalších institucích, které se mají touto problematikou zabývat. Pana Králíčka jsme se zeptali na pár otázek.

kralicek_01
Foto: Předseda nově ustavené Stálé komise pro hybridní hrozby Robert Králíček | archiv autora

1) Pane poslanče, můžete nám představit Stálou komisi pro hybridní hrozby? Co je jejím účelem?

Asi nebude překvapením když řeknu, že hrozby, kterým Česká republika čelí, se vyvíjí a my na to musíme reagovat. Jako hybridní hrozby označujeme aktivity státních i nestátních aktérů, které různým, často nepřímým a skrytým způsobem využívají naše slabiny demokratických systémů. Některé z těchto hrozeb jsou nové, některé tu existují dlouhodobě, ale jejich efekt se výrazně posílil s rozvojem technologií, jako například v případě dezinformací. A Stálá komise pro hybridní hrozby je pak součástí reakce na tyto nové hrozby. 

Naším hlavním cílem je být platformou pro diskuzi o těchto hrozbách a způsobech, jakým jim můžeme čelit. Chceme být spojencem našich bezpečnostních institucí na parlamentní půdě a partnerem při legislativní činnosti. 

2) Jaké aktuální hrozby a poznatky komise řeší?

Co se týče hrozeb, budeme se zabývat primárně kybernetickou bezpečností a obranou, dezinformacemi a cizí propagandou, špionáží a vlivovými operacemi, nebo kontrolou zahraničních investic do strategických oblastí. Co se naopak týče způsobů obrany proti těmto hrozbám, považujeme za důležité zlepšit koordinaci bezpečnostních institucí při odpovědi na moderní hrozby. Variantou, kterou se tak například zabýváme je vytvoření nové pozice, jakéhosi koordinátora národní bezpečnosti, podle britského vzoru.

Podílet se také chceme na tvorbě národní strategie boje proti hybridním hrozbám, která momentálně vzniká na Ministerstvu obrany. A hodláme se také věnovat způsobům, jakými může Česká republika bojovat proti dezinformacím, které jsou, jak momentálně můžeme vidět, akutním problémem. Budeme zkoumat jaké možnosti stát v tomto směru má a jak může například v boji proti dezinformacím aktivně nasadit vlastní strategickou komunikaci.  

3) Jak významnou zbraní jsou hybridní hrozby v porovnání s konvenčními zbraněmi?

Konvenční konflikty a hrozby nikam nezmizely, bohužel. Naopak, hrozba konvenčních konfliktů roste, jak vidíme například právě teď v Náhorním Karabachu. Pravděpodobnost konvenčního konfliktu, který by ohrozil přímo Českou republiku je ale poměrně nízká, díky našemu členství v NATO. Myslím ale, že jsme za poslední roky měli příležitost poučit se, že bezpečnostní situace se může velice rychle a překvapivě zhoršit. 

Je tak pro mě zcela zásadní, abychom měli kromě kapacit pro boj s hybridními hrozbami i funkční a dobře vybavenou armádu, která bude připravena i na konvenční konflikty. Jsem tak rád, že vláda pokračuje ve zvyšování rozpočtu Armády ČR a to i v této ekonomicky nelehké době.

4) V České republice právě probíhá řada tendrů pro přezbrojení právě v oblasti konvenčních zbraní. Měla by Česká republika více investovat do technologií chránících před hybridními hrozbami a jak by se měly, podle Vás, včlenit tyto technologie do současné obranné a bezpečnostní doktríny ČR?

Hybridní a konvenční hrozby nejsou zcela oddělené a často se investice do bezpečnosti a obrany navzájem doplňují. Příkladem je například kyberbezpečnost, kde má nezastoupitelnou roli armáda a Vojenské zpravodajství, stejně jako další zpravodajské služby či instituce jako NÚKIB. Jsem přesvědčený, že nesmí dojít k ohrožení klíčových armádních akvizicí a myslím, že nelze problém bezpečnosti postavit jako volbu mezi investicí do konvenčních zbraní nebo investicí do opatření proti hybridním hrozbám.  

5) Jakým způsobem naváže práce komise na již existující struktury? Posílí se role NÚKIB?

Ve vztahu k posílení NÚKIB je především třeba prosadit zákon o kybernetické obraně.

6) Je Česká republika aktuálně nějak ohrožena?

Konvenčním konfliktem naštěstí momentálně ohrožena není, z velké části díky našemu členství v NATO. 

Samostatnou kapitolou je pak ohrožení naší země v kyberprostoru, které ale může mít přesah i do reálného, fyzického světa. Útok, odehrávající se v kyberprostoru může zcela reálně vyřadit z funkce například nemocnice, jak už jsme v Česku viděli, ale stejně tak například elektrárny či další zásadní systémy. Kyberbezpečnost tak musí být jedním z pilířů obrany našeho státu a já doufám, že sněmovnou projde právě projednávaný zákon o kybernetické obraně. Právě ten naše kapacity obrany v kyberprostoru významně posílí. 

shutterstock_1050436496
Foto: Kyberbezpečnost tak musí být jedním z pilířů obrany našeho státu a já doufám, že sněmovnou projde právě projednávaný zákon o kybernetické obraně. Právě ten naše kapacity obrany v kyberprostoru významně posílí. (ilustrační foto) | Shutterstock

7) Máme nedávné výhrůžky ze strany Číny kvůli návštěvě Taiwanu brát vážně, či přímo očekávat nějakou z forem hybridní hrozby, kdy se hybridní útočník snaží udržovat své aktivity tzv. pod prahem, jehož překročení by mezinárodní společenství považovalo za ozbrojenou agresi? Může podle Vás dojít k určitému ovlivnění konkrétních např. ekonomických, ale i informačních (hoaxy atp.) mechanismů?

Pokud jsem vysledoval, tak mezi sinology panuje přesvědčení, že konkrétní odvety za návštěvu Taiwanu se nemusíme příliš obávat a je to spíše rétorická hrozba. Čínská ofenziva ve světě je setrvalá a jistě slábnout nebude.  Myslím, že ze strany Číny je pro nás hlavní ekonomický a diplomatický nátlak. 

Mel bychom se chovat jako sebevědomá země – respektovat diplomatické zvyklosti a protokol, ale nebát se ozvat a ohradit se, když na nás někdo vyvíjí tlak.

8) A co Rusko?

Musíme jasně říct, že některé ruské aktivity jsou pro nás hrozbou, ať už jde o dezinformace, kyberútoky či špionáž. Na tyto ruské aktivity dlouhodobě upozorňují naše zpravodajské služby a bezpečnostní instituce a my musíme jejich varování brát vážně. 

Na druhou stranu musím varovat před přílišnou hysterií. Ať už před tím, čeho může Rusko pomocí těchto nástrojů dosáhnout či před tím, jak k němu budeme přistupovat. Nemá smysl přifukovat obraz všemocného Ruska.. Naopak, potřebujeme všechny  hrozby hodnotit realisticky, s odstupem a racionálně. 

9) Jak lze případným hrozbám předcházet? Jaké pro to existují mechanismy?

Musíme si uvědomit, že hybridní hrozby jsou založené na využití našich vlastních slabých stránek a děr v obraně. Pro silnou a odhodlanou společnost zásadní ohrožení nepředstavují, už polarizovanou zemi naopak mohou rozložit. V první řadě tak musíme pracovat na naší vlastní odolnosti a obraně. Mít připravené strategie pro jednotlivé hrozby, vybudované kapacity, funkční legislativu, dostatečné personální zázemí. V takovém případě budeme schopni v hybridním konfliktu obstát, ať přijde z kterékoli strany. 

Za klíčové také považuji dívat se do zahraničí. Například už v roce 2007, dlouho předtím, než jsme skutečně začali řešit kyberbezpečnost, bylo vystaveno masivnímu hybridnímu útoku Estonsko, v podobě dezinformační kampaně a kyberútoků. Skutečně se těmto hrozbám začala Evropa věnovat až téměř deset let poté. Budoucí hrozby se tak musíme naučit předpokládat a předcházet, ne jen čekat až nás zasáhnou.

10) A co kybernetický prostor? Nemalá část hrozeb je prováděna právě skrze internet a sociální sítě.

Česká republika je obecně považována za jednoho z lídrů v oblasti kyberbezpečnosti v Evropě. Máme vynikající odborníky v NÚKIBu i armádě a já věřím, že kyberprostor se může stát jedním ze základních stavebních kamenů bezpečnosti naší země. 

11) Jsou tyto možné hrozby konzultovány s partnery kupříkladu z EU, Aliance…? Existuje jednotný postup, sdílení informací a potencionálních hrozeb?

S partnery EU i aliance mají naše odborné útvary úzkou spolupráci, například NÚKIB je dlouhodobě v úzkém kontaktu s jejich americkými kolegy, s kterými spolupracuje na množství témat, mojí osobní ambicí je využít platformu Stálé komise pro hybridní hrozby právě i k posílení komunikace s podobnými orgány v legislativních institucích našich partnerských států.

12) Současná doba nahrává potencionálním agresorům i s ohledem na ekonomické oslabení země a řekněme jistou názorovou destabilizaci obyvatelstva. Jsou zde nějaké metody osvěty?

Otázku dezinformačních kampaní a jak jim, z hlediska státu můžeme čelit, považuji za jednu zásadních výzev pro budoucnost. Nejdříve musím říct, že odmítám jakékoli snahy cenzurovat obsah na internetu – cenzura se jednoduše s demokracií neslučuje a pokud nejde o porušování zákona, neměli bychom zakazovat či mazat obsah. Zároveň jsou ale dezinformace významný problém. 

Pokud nechceme cenzurovat, ani tento problém úplně ignorovat, musí si stát vybudovat kapacity pro strategickou komunikaci. Jednoduše řečeno, stát se musí naučit se svými občany mluvit – dokázat včas, srozumitelně a jednoduše sdělovat klíčová fakta a informace. Ač to zní banálně, právě tato schopnost může představovat efektivní způsob boje s dezinformacemi. 

 Autor: Michal Pivoňka