I štábní praporčíci jsou nahraditelní, uvádí vrchní praporčík AČR Peter Smik

 21. 10. 2021      kategorie: Armáda ČR
Přidat na Seznam.cz

Peter Smik v nedávném rozhovoru pro resortní měsíčník A report uvedl, že je třeba, aby se praporčíci na svých postech točili. Maximální doba setrvání ve funkci by tak podle něj měla být čtyři až pět let. Smik také dodal, že v případě potřeby rád pokryje záda novému náčelníkovi Generálního štábu (NGŠ). Ten by měl být znám nejpozději v květnu příštího roku, kdy nahradí současného NGŠ, armádního generála Aleše Opatu.

IMG_0007
Foto: Vrchní praporčík Armády České republiky Peter Smik | Ministerstvo obrany ČR

„Paradoxně tím, že jsem mladý a jsem na stříbrném vrcholu, mě už dlouhá kariéra v armádě nečeká. Na sto procent vím jen to, že co nevidět budeme mít nového NGŠ. Sám jsem toho názoru, že by si nový šéf měl vybrat i nového vrchního praporčíka. Dokážu si představit, že mu pokryju záda jeden či dva roky, ale budu mít připravené své nástupce. Abych mohl efektivně pracovat a být produktivní, můžu být na pozici maximálně čtyři až pět let. A to je i message, kterou chci předat a předávám mým kolegům štábním praporčíkům. Jsme nahraditelní a určitě není cesta nechávat si podepisovat závazky na deset let a držet se u kormidla zuby nehty,“ uvedl v rozhovoru vrchní praporčík AČR Peter Smik. A vyslal tím svým kolegům jasný vzkaz.

Pokud se porozhlédneme ve světě, obvyklý věk vrchních praporčíků je okolo 45 let a více. Například slovenskému vrchnímu praporčíkovi je 46 let. stejně jako Smik má řadu předešlých zkušeností ze Speciálních sil. Svoji kariéru tak pomyslně zakončí v bezmála padesáti letech, oproti Smikovi, kterému bude příští rok 35 let. Je zřejmé, že Smik ve své funkci vrchního praporčíka AČR přinesl do stříbrného sboru svěží vítr a jeho komunikace na sociálních sítích motivuje mnohé mladé ročníky. Dalo by se říci, že Smik svojí činností otevřel naši armádu více veřejnosti.

a4583b56-0c95-442b-9d7d-1e8f84889342
Foto: Odborné shromáždění vrchních praporčíků útvarů a zařízení armády | Ministerstvo obrany ČR

Daří se nákupy, uvádí Smik

„Daří se nám nákupy nového materiálu. Lidé mají co nosit. My sami, než to projde vojskovými zkouškami, si se šéfem ty věci odzkoušíme. Třeba helmu jsem měl na palici skoro dva dny v kuse. Ještě nedávno jsem byl bojovník, vím, jak mají ty věci vypadat. Zároveň chápu ten proces nákupů a vím, že je to složité. Je ale třeba s lidmi mluvit a vysvětlovat jim to. To se týká materiálu. Teď se zaměřím hlavně na lidi. Musím říct, že máme velmi kvalitní praporčický sbor  – mluvím o  hodnostech nadrotmistr a praporčík. Jsou kariérově vzdělaní, spousta z nich má za sebou jedno nebo více operačních nasazení, kurzy v zahraničí. Při debatách s nimi mám opravdu radost,“ uvedl pro A report Smik současnou situaci ve stříbrném sboře.

V souvislosti s jeho kariérou jsme se Petera Smika zeptali na pár otázek:

Současný NGŠ, gen. Aleš Opata, ve své funkci bude pomalu končit, čímž se chýlí ke konci i Vaše funkce vrchního praporčíka AČR. Pokud byste měl možnost se vrátit v čase, vzal byste funkci vrchního praporčíka AČR znovu, či byste raději pokračoval jako „bojovník“ a možnost zastávat funkci vrchního praporčíka AČR byste případně využil až časem, o několik let později?

Nikdy jsem neřekl, že ve funkci skončím spolu se současným NGŠ. Má to pro mě dvě roviny - nový šéf má právo si vzít svého fešáka a já nikomu nebudu stát v cestě. Druhá možnost je, že tu s novým NGŠ mohu být 1 až 1,5 roku, aby byla zachována kontinuita a zároveň mu představím 3 lidi, které mám připravené na funkci. Funkci vrchního praporčíka AČR jsem přijímal s respektem a šel bych do toho znovu. Nikdy nelituji rozhodnutí, které jsem udělal.

S čím jste v rámci Vašeho působení ve funkci vrchního praporčíka AČR nejvíce spokojen a s čím jste měl či máte největší problémy?

Spokojen jsem s drivem některých vrchních, především v hodnostech praporčík. Máme budoucnost. Daří se nám zavádět nové věci/postupy. Budeme přednášet na důstojnických kariérových kurzech. Vůbec interakci mezi námi a důstojníky vidím jako jednu z hlavních věcí ve vztahu uvnitř velitelského elementu.

Pokud tam bude oboustranný respekt, podložený důvěrou a určitou dávkou přenesení zodpovědnosti na nás, bude to dobré! Nechceme brát pravomoci velitelům. Ale oni musí pochopit (a pochopí to naší tvrdou prací), že nám mohou svěřovat víc a víc, budou pak mít sami čas na věci strategičtějšího formátu.

A problémy takřka nemám. Všichni mě mají rádi a respektují.

Máte představu, kam povedou Vaše kroky po opuštění Vaší současné pozice?

Vůbec jsem o tom nepřemýšlel. Dodělávám si magistra a moje kroky půjdou směrem z armády pryč. Nebudu tu smrdět víc než 4-5 let na jedné funkci. Osobně se vidím kdekoliv v bezpečnostní komunitě, kde budu cítit důvěru šéfa a budu mít možnost se realizovat.

Zdroj: Ministerstvo obrany ČR

 Autor: Martin Šiška