Válečná dilemata a obranný průmysl

 26. 10. 2022      kategorie: Téma
Přidat na Seznam.cz

Západ poskytl Ukrajině, která čelí ruské invazi, velké dodávky zbraní a zbraňových systémů. Bez toho by Ukrajinci měli proti Rusům velmi ztíženou pozici. Dostupné statistické údaje ukazují, že USA vyčlenily na zbraně a vybavení pro Ukrajinu více než 17,5 miliardy dolarů (kolem 434 miliard korun). Estonsko poskytlo Ukrajině ekvivalent jedné třetiny svého obranného rozpočtu, Norsko poslalo Ukrajině více než 45 procent svých zásob houfnic, Slovinsko téměř 40 procent svých tanků. Někteří členové NATO, kteří dříve patřili do Varšavské smlouvy, už poskytli všechny rezervní zbraně ze sovětské éry. 

Česko poskytlo za první pololetí zbrojní pomoc v objemu 5 miliard korun. Z armádních tzv. nedotknutelných zásob se jednalo o tanky T-72, BVP, vrtulníky, munici a ruční zbraně. Podle neoficiálních informací zveřejněných v českých médiích dodaly i české zbrojní firmy na Ukrajinu tanky, BVP, houfnice a raketomety. Vláda také schválila další pomoc – jedná se o dodávky těžké techniky. Konkrétní specifikace pomoci ale z bezpečnostních důvodů podléhá utajení.  

tankyFoto: Česko poskytlo za první pololetí zbrojní pomoc v objemu 5 miliard korun. Z armádních tzv. nedotknutelných zásob se jednalo o tanky T-72, BVP, vrtulníky, munici a ruční zbraně. | Open Source Intelligence Monitor

Agentura AP však nedávno upozornila, že rozsah zbrojní pomoci způsobuje, že nejen menší, ale i některé větší země NATO začínají pociťovat zbraňový deficit.  V některých zemích se objevují obavy, že chybějící zbraně v domácích skladech by mohly zvýšit jejich zranitelnost.

Týká se to i nejsilnější země Aliance – Spojených států. Podle listu Wall Street Journal zaznělo z amerického vojenského vedení vážné varování: „Poptávka Ukrajiny po munici roste a vyčerpání jejích zásob v amerických skladech je alarmující.“  Předseda sboru náčelníků štábů generál Milley nařídil měsíční monitorování stavu americké výzbroje. Cílem je, aby se zásoby zbraní nedostaly pod kritickou hranici. Ilustrativní je, že americká armáda např. poskytla Ukrajině milion dělostřeleckých granátů 155 mm, což je považováno za velkou zátěž. Na Ukrajinu byla také poslána více než třetina protiletadlových střel Stinger a protitankových střel Javelin. A pokud bude válka pokračovat, tak to může být i polovina. Výrobce střel Stinger, firma Raytheon, však oznámil, že výrobu Stingerů může obnovit až příští rok, i když na to dostala kontrakt za 634 milionu dolarů. 

Vlády členských zemí NATO vyzývají zbrojní průmysl ke zvýšení produkce, kvůli dodávkám na Ukrajinu i k doplnění vlastních zásob. Není to ale vůbec jednoduché. Pro některé země může být obtížné rychle doplnit zásoby, jelikož už nemají silný obranný sektor, který by dokázal rychle vyprodukovat náhradu, a mnohé z nich se spoléhají na dominantní americký obranný průmysl, jenž vytlačil některé konkurenty. Po skončení studené války se v řadě evropských zemí navíc vybírala „mírová dividenda“, což mělo samozřejmě negativní vliv i na obranný průmysl. Její dopady se projevují dodnes. Jak třeba rozšiřovat výrobu po desetiletích „kusových objednávek“, když dnes chybí i to nejpodstatnější, tedy kvalifikovaná pracovní síla?    

Podle Toma Waldwyna z Mezinárodního institutu pro strategická studia bude obnovení zásob a výrobních kapacit dlouhý proces. Pro některé země to podle něj může znamenat významnější investice do infrastruktury. To rozhodně nebude levné, neboť inflace, nestabilita dodavatelských řetězců a stoupající ceny surovin zvyšují náklady. 

Výroba zbraní zároveň závisí na kontinuálních dodávkách surovin, které jsou ohroženy mimo jiné i výpadkem ruského a ukrajinského trhu. Opět se v krizové situaci ukazuje závislost na Číně, která ovládá těžbu surovin v Africe a výrobu řady klíčových komponentů. Navíc disponuje i 85 procenty světových zásob vzácných kovů pro moderní technologie. Dosažení surovinové strategické autonomie je tak pro NATO a EU obrovská výzva. 

Aktuálně největší výzvou je však nyní energetická krize. Drastický nárůst cen energií se totiž promítá i do produkce některých základních surovin, bez nichž se zbrojovky neobejdou. Řeč je zejména o kyselině dusičné, bez které není možné vyrobit žádný druh střelného prachu, a to jak do ručních zbraní, tak do dělostřelecké a tankové munice. A v Česku taková situace hrozí: ústecká Lovochemie, která je největším českým producentem kyseliny dusičné nevyloučila ani úplné odstavení výroby.           

Výše uvedené ukazuje, v jak složitém terénu se dnes musí obranný průmysl pohybovat. Za osm měsíců války je však již zcela jasné, že tento průmysl je jednou z klíčových komponent pro zajištění obranyschopnosti státu. Válka to více než prověřuje. Ostatně „objem materiálu, který české zbrojovky dodaly na Ukrajinu je o řád vyšší, než byla pomoc od české vlády“, uvedl prezident AOBP Jiří Hynek. A další dodávky v hodnotě desítek miliard korun mají podniky obranného průmyslu nasmlouvané – Ukrajina má např. udělené zbrojní licence na příští 3-4 roky za 31 miliard korun.

Největší zájem je o munici, náhradní díly do již dodané vojenské techniky či o další vojenskou techniku. Zabezpečovat se musí také servis a opravy zbraní. V tomto ohledu je nepochybnou výhodou, pokud existuje výrobce, který je schopen poskytovat široké spektrum výroby a služeb. Česko s ním v podobě holdingu Czechoslovak Group disponuje, což je nesporná konkurenční výhoda i v rámci evropského zbrojního trhu.