Včera Výbor pro obranu Poslanecké sněmovny projednal řadu klíčových témat: od velkých akvizičních projektů a modernizace infrastruktury přes technické zhodnocení tanků T-72M4 CZ až po celkovou vojenskou pomoc Ukrajině v letech 2022–2025. Úvod jednání výbor na návrh poslance Lubomíra Wenzla (ANO) rozšířil o bod věnovaný hlavním úkolům z velitelského shromáždění a plánovaným změnám v řízení Armády ČR. Schůzi poprvé ve své nové roli vedl předseda výboru Josef Flek.

Na včerejší 2. schůzi Výboru pro obranu se poslanci zabývali především informacemi k probíhajícím a připravovaným armádním projektům. Patří mezi ně servis a modernizace letounů L-159, druhá etapa modernizace letiště v Čáslavi, upgrade vnitřního vybavení vládního airbusu A-319 či pokračující výstavba garážového dvora v Jincích. Výbor se věnoval také projektu technického zhodnocení tanku T-72M4 CZ, dlouhodobě sledovanému v kontextu udržení jejich provozuschopnosti. K dalším bodům patřila informace Ministerstva obrany ČR o rozsahu české vojenské pomoci Ukrajině za roky 2022–2025 a diskuse o dalším směřování alianční spolupráce. Jednání se mimo jiné zúčastnila také ministryně obrany v demisi Jana Černochová, náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Karel Řehka a další hosté.

Náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Karel Řehka před výborem představil v rámci zmíněného nově zařazeného bodu jednání své priority i plánované kroky armády. Debata se však rychle stočila k problémům akvizic, legislativy, personálu i k jeho nedávným výrokům z velitelského shromáždění. Atmosféra byla místy napjatá, nicméně věcná. Výbor nakonec projednávání bodu přerušil a chce pokračovat na jednom z příštích jednání, částečně v neveřejném režimu.

Řehka připomněl, že po nástupu do funkce si stanovil hlavní úkol – zvýšit bojeschopnost a připravenost armády – a k tomu pět priorit: „Ta první se jmenovala vojenská revize obrany, ta druhá vize budoucího válčení, třetí urychlená modernizace, čtvrtá lidé a za páté kultivace strategické diskuse,“ uvedl generál. V rámci vojenské revize obrany armáda jako jediná složka státu vytvořila vojenský plán pro obranu ČR provázaný s aliančními obrannými plány. Ten byl již prověřen cvičeními typu Odolné Česko a nyní prochází revizí.

Náčelník generálního štábu zároveň upozornil na problémy s rychlým přechodem z míru do válečného stavu, se zálohami a mobilizací: „Zpracovali jsme návrh koncepce mobilizace a sadu legislativních opatření, která je potřeba změnit do budoucna.“ Druhou prioritou je materiál „Vize budoucího válčení AČR po roce 2040“, který armáda připravila již před více než rokem. Podle Řehky nejde jen o dokument, ale o „hodiny a hodiny diskusí“ velení armády, jež se promítají do každodenních rozhodnutí.

Nejrozsáhleji se probírala oblast rekrutací a personálu, navázaná na dotazy poslanců. V této souvislosti generál Řehka vysvětlil, že žádný formální „Akční plán“ neexistuje, běží však komplexní práce mezirezortního pracovního týmu: „Vytvořil se pracovní tým u nás v armádě, ale potom i celorezortní pracovní tým, který má různé podskupiny za různé oblasti a kontinuálně pracuje.“ Výstupem je plán opatření v oblasti náboru, udržitelnosti, sladění služby s rodinným životem či podmínek ubytování. Řehka ve své řeči dále připomněl, že podle sociologických výzkumů armádě hrozil „personální rozpad“, zejména u starších ročníků, avšak situaci se nakonec podařilo zlomit: „Historicky budeme mít v tomto roce největší přírůstek lidí. Podařilo se zabránit tragédii a rozjet rekuperační proces,“ zdůraznil náčelník generálního štábu.

Zpravodaj tohoto bodu poslanec Lubomír Wenzl se opakovaně vracel k projevům generála Řehky na velitelském shromáždění – zejména ke zpožděným akvizicím dronů plánovaných na rok 2027, u nichž hrozí, že v době dodání půjde o „muzejní kusy“. Zajímalo ho, jak má ministerstvo postupovat, když je podle samotného náčelníka generálního štábu akviziční proces pomalý a neodpovídá dynamice situace.

Wenzl i další poslanci následně otevřeli také problematiku stavebního řízení a výstavby infrastruktury pro nové útvary a posádky. Řehka upozornil na nesoulad mezi aliančními požadavky a schopností státu stavět: „Jednoduchou budovu nám trvá postavit minimálně šest let, když se nic nekomplikuje. A vedle toho máme alianční cíle, které vyžadují nové útvary a posádky. To prostě neodpovídá situaci.“ Dodal také, že je nutné posílit „pocit urgence“ i uvnitř armády a zrychlit to, co zrychlit lze.

Poslanec Pavel Růžička připomněl dlouho trvající akviziční projekty – darované tanky Leopard 2A4, nejistotu ohledně budoucnosti Pandurů či problémy s vozidly Supacat – a kritizoval tempo modernizace. Generál Řehka část jeho výtek odmítl jako „zkreslující“ a vysvětlil, že tanky Leopard vyžadují úpravy, integraci českého spojení a vytvoření servisního zázemí, což není otázka měsíců. U Pandurů uvedl, že původní koncept modernizace narazil na limity balistické ochrany a nákladů, proto trvá na studii proveditelnosti, jež porovná dostupné varianty: „Ukázalo se, že modernizace by stála tři čtvrtiny ceny nového vozidla. Proto jsem trval na zpracování studie, než rozhodneme,“ uvedl Řehka.

Po obsáhlé a místy velmi otevřené debatě výbor v podrobné rozpravě schválil návrh usnesení, kterým přerušil projednávání bodu „Seznámení Výboru pro obranu náčelníkem generálního štábu s hlavními úkoly z velitelského shromáždění a změnami, které chce realizovat“ do příští schůze.

Ministryně obrany v demisi Jana Černochová poté představila výboru čtyři klíčové zakázky, které je podle ní nutné schválit ještě před střídáním vlád. Uvedla, že přechodné politické období nesmí vést k pozastavení akvizičních procesů dlouhodobě plánovaných armádních projektů.

První zakázkou jsou předepsané práce a opravy osmi letounů L-159 T1 a T2. Podle ministryně jde o standardní údržbu, jejíž termín již nastal. Zpravodaj Wenzl zdůraznil, že tato údržba je klíčová pro výcvik pilotů a ochranu českého vzdušného prostoru.

Druhá zakázka se týká modernizace letiště v Čáslavi, dlouhodobě plánované rekonstrukce kritické infrastruktury podporované financemi NATO. Mezinárodní tendr s účastí 33 firem skončil v říjnu 2025 a smlouva musí být uzavřena do března 2026.

Třetí zakázka se vztahuje k výstavbě garážového dvora v posádce Jince, nezbytného pro novou techniku. Vítězná nabídka přesahuje miliardu korun, přičemž realizace má trvat 720 dní.

Poslední zakázka řeší modernizaci dvou letounů Airbus A-319. Ministryně si před schválením nechala zpracovat srovnání s cenou nových letounů; vítězná nabídka činí 970 milionů Kč bez DPH. Náčelník generálního štábu upozornil, že případné odklady mohou mít sekundární dopady na další projekty včetně navyšování jejich cen. Výbor nakonec vzal na vědomí jen zakázky týkající se letounů L-159; u stavebních projektů usnesení přijato nebylo.

Následně byla projednávána informace Ministerstva obrany ČR k projektu technického zhodnocení tanku T-72M4 CZ, jehož cílem bylo prodloužit životnost tanků minimálně do roku 2032. Kontrolní zkoušky v létě 2025 však odhalily zásadní technické nedostatky systému řízení palby, zejména nefunkční proces rektifikace způsobený poruchami elektroniky, proto nelze modernizaci dokončit. Výrobce systému, společnost Leonardo, navíc neumožňuje další úpravy. Armáda se proto zaměřuje na přezbrojení na platformu Leopard 2. V roce 2026 má proběhnout závěrečné vyúčtování a audit projektu, po němž má být narovnán vztah se státním podnikem VOP CZ. Zazněl také návrh na následný prodej tanků do zemí, kde mohou být využity i s jednodušší optikou. Výbor projednávání bodu přerušil do předložení kompletní dokumentace.

Po jednání ministryně Černochová přítomným novinářům sdělila, že akviziční procesy nelze zastavit ani v období demise vlády, protože armáda potřebuje modernizovat techniku i infrastrukturu. Kritizovala, že výbor nevzal na vědomí dvě zakázky a přerušil projednávání modernizace tanků, což může způsobit finanční problémy státnímu podniku VOP CZ.

Výbor dále projednal vojenskou pomoc Ukrajině v letech 2022–2025. Ministryně Černochová ohledně tohoto bodu zdůraznila, že podpora Ukrajiny je zásadním bezpečnostním zájmem ČR. Z veřejných prostředků bylo vyčleněno 17,4 mld. Kč. Zahraniční dárci nakoupili od českých firem materiál pro Ukrajinu za více než 260 mld. Kč, přičemž Česká republika sehrála klíčovou roli v muniční iniciativě i schopnostních koalicích. Následná rozprava se týkala transparentnosti, kontrolních mechanismů, korupčních rizik na Ukrajině a zapojení Řecka. Ministerstvo zdůraznilo, že ČR neposílá finanční pomoc, ale výhradně materiální podporu podle priorit ukrajinské armády. Výbor vzal informaci na vědomí.

Přístup ČR k alianční spolupráci a podpoře Ukrajiny však členové výboru vnímali rozdílně. Předseda výboru Josef Flek předložil návrh usnesení potvrzující, že podpora Ukrajiny je klíčová pro bezpečnost ČR a že je nutné plnit spojenecké závazky v rámci NATO. V následné rozpravě se však projevil zásadní hodnotový spor mezi poslanci. Místopředseda výboru Jindřich Rajchl návrh odmítl a kritizoval dosavadní politiku podpory Ukrajiny jako neefektivní. Tvrdil, že další pomoc pouze prodlužuje konflikt. Ostatní poslanci i předseda výboru jeho argumenty odmítli. Flek připomněl, že cílem podpory je zabránit porážce Ukrajiny a poskytnout čas pro posílení obranyschopnosti spojenců. Uvedl také, že předčasný mír by zvýšil riziko ruské agrese vůči státům NATO. Náčelník generálního štábu v této věci zdůraznil, že bez zahraniční pomoci by Ukrajina přestala existovat jako suverénní stát, a varoval, že rezignace na podporu by mohla vést až k vytvoření dalšího ruského loutkového režimu na hranicích Slovenska. Upozornil rovněž, že akceptace principu „silnější si může dělat, co chce“ by měla přímé negativní dopady na bezpečnost ČR. V závěru rozpravy se projevil hluboký názorový rozpor ohledně role USA, NATO i historických konfliktů, jimiž Rajchl argumentoval. Ostatní poslanci tyto analogie odmítli jako nepřiléhavé. Navrhované usnesení nakonec nebylo přijato.

Na závěr jednání jsme položili několik otázek předsedovi výboru Josefu Flekovi:

Jaké máte dojmy z prvního „ostrého“ výboru v tomto volebním období?

Byl to opravdu tvrdý start. Myslel jsem si, že jednání poběží rychleji. Ukázalo se ale, že v některých věcech nemáme shodu s nastupující koalicí. Šlo například o zakázky, které podle mě byly nekonfliktní a mohly být bez problému podpořeny. U státního podniku VOP by to mohlo být velkým problémem. Navíc jsme zatím jen v pěti členech, protože zatím nemáme zvolené dva další – pravděpodobně paní ministryni Černochovou a pana ministra Ženíška. Jsme tedy oslabení a hlasování podle toho vypadalo. Chtěli jsme dva body vyřadit, koalice zařadila jeden navíc. A hned první bod nám vzal spoustu času.

Výbor pro obranu má roli kontrolního orgánu. To je v pořádku, ne?

Ano, to je zcela v pořádku. Jsem rád, že jsme výbor svolali hned – spousta jiných výborů čeká na státní rozpočet. Já čekat nechtěl. Kromě bodů navržených paní ministryní jsem chtěl zařadit také usnesení na podporu Ukrajiny a alianční spolupráce se Severoatlantickou aliancí. To se bohužel nepodařilo prohlasovat. Je vidět, že máme jiný pohled než nastupující koalice.

Na velitelském shromáždění i v odborné komunitě zaznívá, že je potřeba legislativně zrychlit procesy a zjednodušit nákupy. Může s tím výbor pohnout?

Nevím, jestli přímo výbor, ale budu rád, když se to podaří. Určitě na to budeme tlačit. Zrychlení, digitalizace a zjednodušení procesů musí být jedním z hlavních témat. Topíme se v byrokracii a je to tak už dlouho. Zároveň musím říct, že i za ministryně Jany Černochové se podařilo udělat řadu změn – čtyři roky jsou ale málo. Doufám, že nová koalice bude pokračovat stejným směrem. Každé prodlužování nákupů nám prodražuje techniku a zdržuje dodávky. A to si nemůžeme dovolit.

Měl by výbor podle vás působit aktivněji a více se ptát ministra či náčelníka generálního štábu na to, proč nejsou některé věci tam, kde mají být?

Určitě ano. To jsme dělali už minulé volební období. Ale teď to musí být jedna z hlavních činností výboru – být aktivní kontrolní orgán a pravidelně se dotazovat ministerstva, ať ho vede kdokoliv. Chci také víc výjezdů do útvarů armády, do firem obranného průmyslu, aby výbor získal lepší vhled. A také se více účastnit kulatých stolů, které pořádá generální štáb.

Zazněla i otázka ohledně zapojení českého obranného průmyslu. Dá se to zlepšit?

Budeme to řešit a tlačit na ministra. A nebude to jen výbor, ale celá sněmovna. Chceme, aby zapojení českého průmyslu bylo co největší. Nestačí, aby česká firma něco nakoupila, prodala a namontovala. Z toho ve firmě nezůstávají peníze na inovace, výzkum a vývoj. To není zdravé zapojení. Pokud má domácí průmysl růst, musí se do něj vracet více hodnoty.

Blíží se projednání státního rozpočtu. Budete iniciovat revizi nákupů?

To teď hodně zdůrazňuje nastupující koalice. Pokud k revizi dojde, budu rád, když ji zařadíme i na výbor pro obranu. Ať už šlo o práci ministryně Černochové, nebo teď pravděpodobného nového ministra generála Zuny, budeme tlačit na to, aby výbor byl o všem informován.

Armáda je apolitická, výbor pro obranu vrcholně politický. Jak udržet rovnováhu?

Je důležité, aby na obou stranách byli kompetentní lidé, kteří vědí, kde je jejich místo a co jsou jejich povinnosti. Mám pocit, že se někdy prolínají kompetence civilní a armádní části a není jasně určeno, kdo co může a nemůže. V budoucnu bychom se na to měli zaměřit, vymezit mantinely a stanovit pravidla. Včetně toho, kam sahá civilní řízení a velení.

Jak by měl podle vás resort obrany vámi vedený výbor vnímat?

Jako partnera. A také jako kontrolní orgán, který se nesmí obcházet. Chci, aby vše, co bude chtít resort dělat, šlo přes výbor pro obranu. Můžeme se bavit o čemkoliv, ale vždy s výborem, ne bez něj.

Poslancům výboru jsme položili tuto anketní otázku: Řada evropských států, jako např. Polsko, Německo, Francie, ale také státy Pobaltí, se snaží masivně posilovat své ozbrojené síly. Měla by i Česká republika zavést nějaký druh dobrovolné vojenské služby či jiné prostředky zvyšující personální stav naší armády i celkovou obranyschopnost ČR?

Josef Flek (STAN), předseda výboru

Pokud chceme udržet naši bezpečnost a být spolehlivým partnerem v Evropě i NATO, musíme začít co nejdříve pracovat na posílení našich lidských kapacit. České republice se dlouhodobě nedaří naplňovat cíle v počtech vojáků z povolání. Chceme-li to změnit, musíme nabídnout konkurenceschopné platy, moderní vybavení, kvalitní zázemí a benefity. Jen tak dokážeme zvýšit zájem o službu v profesionální armádě. Naopak tam, kde se náboru daří, jsou aktivní zálohy. Jejich další rozvoj však vyžaduje lepší podmínky pro sladění s pracovním životem a také atraktivnější odměňování.

Návrat povinné vojenské služby nepodporujeme. Chceme stavět na dobrovolném výcviku, který už dnes úspěšně probíhá například u středoškoláků. Podobný program lze připravit i pro starší ročníky, výměnou za přiměřené benefity. Ne každý chce být voják, ale mnoho lidí by uvítalo kurzy první pomoci, civilní obrany nebo kyberbezpečnosti. Kombinace dobrovolné služby, silnějších záloh a moderní civilní obrany dokáže výrazně rozšířit počet lidí připravených pomoci při obraně i mimořádných krizích. Většina států kolem nás už vykročila tímto směrem a Česko nesmí zůstat pozadu.

Ivan Bartoš (Piráti), člen výboru

Chceme bezpečné Česko v silné Evropě. Bezpečí je totiž základní lidská potřeba a zajistit bezpečí je první povinností státu. Určitě ale nechceme znovu zavádět povinnou vojenskou službu. Potřebujeme motivovanou armádu a ta určitě nevznikne tak, že budeme lidi nutit, aby do ní vstupovali. Chceme zlepšit podmínky v armádě, aby se lidem, kteří do ní chtějí, vyplatilo do ní vstupovat a taky v ní zůstávat. A chceme i posílit aktivní zálohy, do kterých se lidé zapojují dobrovolně, stanovené zálohy státu i civilní ochranu. Vedle toho pak samozřejmě potřebujeme posílit evropskou diplomacii a Evropa i Česká republika musí zvýšit výdaje na obranu a bezpečnost.

Matěj Hlavatý (STAN), člen výboru

Samozřejmě, že bychom stav měli navyšovat, protože válka na Ukrajině ukazuje, že význam jednotlivých vojáků nikam nemizí. Můžeme mít drony, automatizované systémy, ale pozice se obsazují a udržují lidmi. Platí to jak pro útok, tak samozřejmě pro obranu. Jestli zavádět povinnou vojenskou službu, je otázka, na druhou stranu, jedním z hlavních nedostatků evropských armád je podstav. Proto se také Francie vrací k základní službě (zatím na dobrovolné bázi), proto se o ní mluví v Německu. Otázkou je, jaká je koncepce státu pro armádu. Chceme stát čistě na profesionální úrovni a početnými rezervami? Jaká by měla být struktura armády? Na jaký typ konfliktu by měla být připravena?