Jedenáctá schůze Výboru pro obranu Poslanecké sněmovny se vedle volby nového místopředsedy zaměřila především na působení českých vojáků v zahraničí, vojenská cvičení, připravované akvizice a nový mandát pro zahraniční operace do roku 2028. Jednání se účastnil také náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Miroslav Hlaváč. Ministr obrany Jaromír Zůna se dostavil v průběhu schůze a osobně před poslanci hájil právě nový zahraniční mandát. Následně při setkání s médii hovořil také o rozpočtu na obranu, přípravě Koncepce výstavby AČR, situaci kolem Ústřední vojenské nemocnice nebo zásahu armády v kontaminované lokalitě na Šumavě.

Jedenácté zasedání Výboru pro obranu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR začalo oproti původnímu programu jednou významnou změnou. Předseda výboru Josef Flek navrhl s ohledem na aktuální zásah Vojenské policie v Ústřední vojenské nemocnici vyřadit bod, v jehož rámci měl výbor vyslechnout informace ředitele ÚVN. Výbor změnu programu schválil. Flek zároveň avizoval, že ministr obrany Jaromír Zůna dorazí později kvůli jednání s prezidentem republiky a že jeden z hlavních bodů programu chce projednat až za jeho osobní účasti. Personální změnou uvnitř výboru se stala volba nového místopředsedy. Poslanci do této funkce zvolili Libora Formana. Pro jeho zvolení hlasovalo dvanáct členů výboru, dva se zdrželi; následné usnesení už podpořilo všech patnáct přítomných poslanců. 

Prvním významným obranným tématem pak byla informace o nasazení sil a prostředků resortu Ministerstva obrany v zahraničních operacích a o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky v roce 2025. Dokument shrnuje politické, vojenské i finanční aspekty působení českých vojáků v operacích NATO, EU a OSN či v dalších mezinárodních aktivitách. V průběhu roku 2025 se v zahraničních operacích vystřídalo 1 732 příslušníků AČR a 25 příslušníků aktivní zálohy. Výdaje spojené s nasazením činily 943,4 milionu korun, z toho 85,4 milionu připadalo na výcvik ukrajinských vojáků. Výbor vzal materiál na vědomí poměrem patnáct hlasů pro, nikdo nebyl proti a jeden poslanec se zdržel. 

Následoval první doplněk k účasti českých ozbrojených sil na vojenských cvičeních mimo území ČR a zahraničních jednotek na cvičeních v České republice v letošním roce. Právě u tohoto bodu vystoupil také náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Miroslav Hlaváč. „Ten doplněk reflektuje změny, které byly udělány oproti plánu, a zároveň jsou tam některá nová cvičení, která jsme dostali nabídkou a usoudili jsme, že nám vyhovují pro to, abychom mohli být lépe připravováni a navyšovat naše schopnosti,“ uvedl Hlaváč. Materiál obsahuje osm nových cvičení mimo území České republiky a tři na českém území, zároveň zpřesňuje údaje o dalších již dříve schválených aktivitách. Za pozornost stojí například cvičení SWAT TRIAL ve Švédsku, zaměřené na měření infračervené a radarové signatury nového transportního letounu C-390 a na přípravu posádek pro působení v prostředí elektronického boje. Výsledky mají pomoci optimalizovat použití klamných cílů a zvyšovat schopnost letounu přežít v prostředí protivzdušné obrany protivníka. 

Debata se však od samotných cvičení přenesla také k aktuální situaci v kontaminované lokalitě na Šumavě a k možnostem využití armádních chemických jednotek. I proto zpravodaj při závěru debaty poznamenal, že diskuse byla „trošku košatá od Šumavy“. Výbor nakonec první doplněk vzal na vědomí čtrnácti hlasy, jeden člen se zdržel. 

Dalším tématem byly akvizice. Předseda podvýboru pro akvizice Ministerstva obrany, obranný průmysl a obchod s vojenským materiálem Miroslav Samaš informoval o závěrech jeho předchozího neveřejného jednání. Podvýbor se zabýval mimo jiné kolovými obrněnými vozidly, houfnicemi CAESAR, polními kuchyněmi, bojovými vozidly pěchoty a prostředky protivzdušné obrany. Jedním ze závěrů bylo doporučení věnovat pořízení kolových obrněných vozidel samostatný bod některého z příštích jednání výboru.  Podvýbor zároveň požadoval, aby informace o plánovaných akvizicích povinně obsahovaly údaje o integraci pořizovaných systémů do již používaných či smluvně zajištěných národních systémů a systémů NATO a informace o provedení zkoušek podle příslušných standardizačních dohod STANAG. Podle přijatého stanoviska by se navíc resort neměl smluvně zavázat k pořízení doplňkového systému ještě před výběrem základní platformy, do níž má být integrován. 

Hlavní bod jednání ale přišel až po příchodu ministra obrany Jaromíra Zůny. Předseda Josef Flek kvůli ministrově zpoždění předtím dokonce změnil pořadí bodů tak, aby návrh na působení českých vojáků v zahraničních operacích do roku 2028 mohl ministr před poslanci obhájit osobně. Zůna dorazil přibližně po hodině a čtvrt jednání. Nový mandát má zajistit kontinuitu českého zahraničního působení po skončení současného mandátu na konci roku 2026. Za hlavní prioritu ministr označil ochranu východního křídla NATO. Nový dokument počítá s možností vyslat do Finska, Estonska, Litvy, Lotyšska, Polska, na Slovensko, do Maďarska, Rumunska či Bulharska celkem až 1 600 vojáků. Dalších až sto osob může působit v asistenční misi EU pro Ukrajinu a až šedesát při výcviku ukrajinských obranných a bezpečnostních sil mimo tuto misi. Až třicet vojáků má být určeno k ochraně českých diplomatických zájmů na Ukrajině. „Prioritou nového mandátu zůstává posílení ochrany východního křídla NATO,“ zdůraznil Zůna. Přestože se maximální počet příslušníků v samotném mandátu proti současnosti snižuje o 400, ministr argumentoval tím, že je nutné započítat zároveň nové alianční regionální plány a pohotovostní síly. Podle něj se tak skutečná kapacita vyčleněná na obranu východního křídla naopak posiluje. 

Česká republika chce zároveň pokračovat v menších misích například v Kosovu, Bosně a Hercegovině, Iráku, na Sinaji nebo Golanských výšinách. V roce 2028 se má početní limit pro KFOR snížit z 50 na 25 osob, zatímco například v Mauritánii a Keni může působit až po padesáti českých vojácích. Materiál současně umožňuje pobyt až dvou tisíc vojáků spojeneckých států NATO v České republice. Resort zdůrazňuje, že nejde o mandát pro jejich trvalé rozmístění ani pro vznik alianční vojenské základny. 

Generál Hlaváč v této souvislosti připomněl také praktický vojenský význam zahraničních operací. „Pro nás zahraniční operace jsou nejen projevem alianční soudržnosti, ale také prostředím, kde naši vojáci získávají zkušenosti, které by jinak doma nezískali, zejména ve vztahu k interoperabilitě a pohybu v mezinárodním prostředí,“ uvedl náčelník generálního štábu. Zároveň zdůraznil, že zahraniční nasazení nesmí omezit přípravu brigád určených pro kolektivní obranu a že působení na východním křídle je součástí aliančních obranných plánů už ve fázi odstrašení. 

Diskuse se dotkla i snížení maximálního mandátu pro východní křídlo z 2 000 na 1 600 osob. Hlaváč upozornil, že ani v předchozích letech se skutečné počty k dvoutisícové hranici nepřibližovaly a pohybovaly se do zhruba 550 příslušníků. V případě změny bezpečnostní situace je podle něj možné požádat o zvýšení mandátu. Potvrdil také, že v Mauritánii a Keni se počítá především s příslušníky speciálních sil. Výraznou část debaty vyvolala bývalá ministryně obrany Jana Černochová, která kritizovala některé změny zahraničního působení a ptala se také na zrušenou cestu generála Hlaváče na Ukrajinu. Ministr vysvětloval, že rozhodnutí souviselo s nahromaděním zásadních úkolů na generálním štábu, především přípravou rozpočtu, Koncepce výstavby AČR a aktuálním řešením situace na Šumavě. Současně odmítl, že by šlo o politický zákaz ze strany vedení SPD. 

Silné místo v debatě měla rovněž obrana Polska a aktuální situace na východním křídle. Zůna oznámil, že česká strana jedná s Polskem o případném prodloužení působení české vrtulníkové jednotky. „Já jsem sám tuto nabídku polské straně dal a nedávno jsem obdržel oficiální požadavek polské strany, že mají velký zájem,“ řekl ministr. Generál Hlaváč doplnil, že na polské straně zatím existuje určitý rozdíl mezi pohledem operační a strategické úrovně. Zatímco operační velení podle něj naznačuje, že českou jednotku již nemusí potřebovat, strategická úroveň stojí o pokračování její přítomnosti. Konečné stanovisko Polska měla česká strana obdržet do konce týdne. Ministr následně zopakoval, že pokud Polsko požádá o posílení ochrany své východní hranice, zejména o schopnost vrtulníků působit proti dronům, je Česká republika připravena reagovat pozitivně. Výbor nakonec nový zahraniční mandát podpořil. Pro hlasovalo osm ze čtrnácti přítomných členů, šest se zdrželo a nikdo nebyl proti. 

Po skončení jednání se ministr Zůna setkal s novináři. Jedním z prvních témat byla kontaminovaná lokalita na Šumavě. Podle ministra vzniklo společné úkolové uskupení zahrnující Armádu ČR, Ministerstvo vnitra, Vojenské lesy a statky, Policii ČR a další složky bezpečnostního systému. Následovat má ženijní a chemický průzkum, zabezpečení a oplocení prostoru a příprava dalšího postupu pro vládu. Samotnou likvidaci průmyslových chemikálií ale bude podle Zůny muset v konečné fázi řešit specializovaná firma.  

Dalším zásadním tématem byl připravovaný obranný rozpočet. Zůna potvrdil, že resort nadále pracuje s částkou přibližně 191 miliard korun, tedy se zákonnou hranicí minimálně dvou procent HDP na obranu. Za tři hlavní priority označil personál, protivzdušnou obranu a pokračování strategických vyzbrojovacích projektů, zejména budování těžké brigády a zahájení výstavby brigády střední. 

Ministr zároveň naznačil, že v následujícím roce už se modernizace začne projevovat i fyzickými dodávkami nové techniky. „V příštím roce je plánována už dodávka bojových vozidel pěchoty CV90,“ uvedl. Podle jeho dalších slov by první vozidla určená pro testování měla přijít na jaře, přičemž cílem resortu je ještě letos uzavřít s VOP CZ smlouvu na podporu jejich životního cyklu. Na Dnech NATO má navíc zaznít nové oznámení týkající se systému SPYDER.  
Zůna se vyjádřil rovněž k aktuálnímu zásahu Vojenské policie v Ústřední vojenské nemocnici. Situaci označil za znepokojivou a spojil ji s tím, jak byla nemocnice v minulosti řízena. Současně ale zdůraznil, že nemá žádné neveřejné informace a čeká na to, co případně zveřejní státní zástupce nebo Vojenská policie. Ministerstvo podle něj dosud o součinnost požádáno nebylo.

Členům výboru pro obranu jsme položili následující anketní otázku: Pokud by přes Českou republiku bylo nutné v krátké době přesunout velké množství spojeneckých vojáků a těžké techniky směrem na východní křídlo NATO, je na to podle vás Česká republika dnes skutečně připravena? Co je v systému HNS nejslabším článkem – armádní logistika, dopravní infrastruktura, legislativa, kapacity státu, nebo koordinace civilního a vojenského sektoru?

Josef Flek (STAN), předseda výboru

Česká republika má základní systém Host Nation Support a zkušenosti s podporou přesunů spojeneckých jednotek. Přesuny spojenecké armádní techniky se přes naše území de facto uskutečňují pravidelně. Nemyslím si ale, že můžeme říct, že jsme na masivní a rychlý přesun velkého množství vojáků a těžké techniky připraveni bez výhrad. V takové situaci by se mohly velmi rychle ukázat limity naší infrastruktury, logistických kapacit i schopnosti koordinovat jednotlivé složky státu. Vláda je v současnosti navíc na tuto situaci zcela nepřipravena. Co je v systému HNS nejslabším článkem – armádní logistika, dopravní infrastruktura, legislativa, kapacity státu, nebo koordinace civilního a vojenského sektoru? Nehledal bych jeden jediný slabý článek. HNS je systém, ve kterém musí fungovat všechno dohromady. Pokud selže jediná část, může to výrazně zpomalit celý přesun. 

Za potenciálně největší riziko ale považuji nedostatečnou koordinaci mezi armádou, státem, kraji, obcemi a soukromým sektorem. Armáda sama nemůže zajistit železniční kapacity, průjezdnost silnic, pohonné hmoty, ubytování, zdravotní zabezpečení nebo například využití civilních logistických kapacit. Na to ale potřebujeme fungující plánování a jasně nastavené mechanismy už v době míru. Musí být jasné, kdo rozhoduje, kdo aktivuje jednotlivé kapacity a kdo koordinuje armádu, ministerstva, kraje, obce a soukromé firmy. V krizi nesmíme teprve zjišťovat, kdo má co udělat.
HNS proto nevnímám jako úkol pouze pro armádu. Je to úkol pro celý stát. Pokud chceme být skutečně spolehlivým spojencem, musíme být schopni nejen přijmout spojenecké jednotky, ale také jim zajistit rychlý a bezpečný průchod Českou republikou.

Jiří Horák (KDU-ČSL), místopředseda výboru

Česká republika má funkční systém Host Nation Support a pravidelně ho prověřujeme v praxi. Dobře to ukázalo například cvičení Saber Guardian 2025, při kterém přes naše území projelo více než 1 200 amerických vojáků a zhruba 450 kusů techniky. Bylo nutné zajistit trasy a policejní doprovod, ubytování, stravování, pohonné hmoty, opravy techniky nebo hygienické zázemí a Česká republika tento úkol zvládla.

To ale nelze srovnávat se situací skutečného ohrožení, kdy bychom v krátkém čase museli přesunout násobně větší množství vojáků a těžké techniky na východní křídlo NATO. Naše Obranná strategie přitom výslovně počítá s tím, že Česko bude v případě zvýšeného ohrožení tranzitní i hostitelskou zemí a bude muset být schopné přijmout a zabezpečit velké množství spojeneckých sil.

Nejde tedy o nějaký úkol navíc, ale o důležitou součást našich aliančních závazků. Vzhledem k poloze České republiky máme fungovat jako významná logistická křižovatka Aliance. To si vyžádá značné investice jak přímo do vojenské logistiky, zásob, skladovacích, přepravních a opravárenských kapacit, tak mimo resort obrany do železnic, silnic, mostů a další infrastruktury dvojího využití. Ostatně i nové alianční Capability Targets výrazně zvyšují požadavky právě na logistické kapacity.

Za velký problém proto považuji, že dnes nevíme, s jakými prostředky bude Ministerstvo obrany disponovat po roce 2027 a nedozvěděli jsme se to ani dnes na jednání výboru. U obrany je přitom naprosto klíčová předvídatelnost. Armáda musí několik let dopředu vědět, s jakými penězi může počítat a jaké schopnosti může vybudovat. Pokud máme plnit nové alianční závazky včetně HNS, vláda by měla co nejdříve představit jasný plán financování obrany pro další roky.

Jindřich Rajchl (za SPD), místopředseda výboru

Na tuhle otázku mám velmi jednoduchou odpověď. Odmítám přesunování velkého množství spojeneckých vojáků na naše území či přes naše území. V tuto chvíli je to jen narativ, jehož cílem je vyvolat u občanů obavu z hrozícího vojenského konfliktu s Ruskou federací. A v případě, že by k takovému konfliktu došlo, tak by se jednalo o fatální selhání evropské diplomacie a zkázu pro celý kontinent. Nepřipravujme se na válku s Ruskem. Neeskalujme situaci podobnými "úvahami". Naopak jednejme o míru a zlepšení našich vztahů. Závěrem se dovoluji připojit k pozici lídra AfD pro Sasko - Anhaltsko Ulricha Siegmunda. Zbraně a vojáky nebudeme potřebovat kvůli Rusku, nýbrž kvůli deportaci ilegálních migrantů.

Ivan Bartoš (Piráti), člen výboru

Česká republika na to dostatečně připravena není, a to z hlediska infrastruktury. Ve schopnosti armády samotné mám důvěru, ale nijak neobelstíme fakt, že naše dálniční mosty a i železnice mají svá omezení a například přesun těžké techniky nezvládneme provádět dostatečně rychle. Zároveň je třeba zajistit servisní kapacity a krátkodobé ubytovací kapacity pro přesouvané síly a mít odpovídající zásoby a dle mého názoru kapacity naší země by nestačily zároveň pro potřeby spojeneckých vojsk v rámci naší povinnosti Host Nation Support a naší vlastní armády. Je to další z více úkolů, na kterých musíme velmi rychle zapracovat, proto jsme také kritizovali nedostatečný rozpočet na obranné výdaje pro tento rok - tyto resty nelze začít řešit, až budou potřeba, to už bude pozdě.

Jana Černochová (ODS), členka výboru

Česká republika se na přesuny spojeneckých sil připravuje, ale tvrdit, že jsme na rychlý průjezd velkého množství vojáků a těžké techniky bez problémů připraveni, by bylo příliš optimistické. Za nejslabší článek HNS považuji především dopravní infrastrukturu a schopnost státu celý přesun rychle koordinovat. U těžké techniky rozhoduje nosnost mostů, průjezdnost komunikací, kapacita železnice, nakládací místa nebo možnosti krátkodobého odstavení a zásobování konvojů. Stejně důležité ale je, aby se při krizové situaci neztrácel čas mezi armádou, policií, správci komunikací, železnicí, kraji a dalšími civilními institucemi. Armáda může mít logistické postupy připravené, ale HNS není pouze úkol armády. Je to schopnost celého státu během velmi krátké doby zajistit průjezd, ochranu, zásobování a případně pobyt spojeneckých jednotek. Právě proto bych se dnes nejvíce soustředila na praktické prověřování dopravních tras, odstranění administrativních překážek a pravidelná cvičení, při nichž se ukáže, zda všechny civilní a vojenské složky skutečně dokážou fungovat jako jeden systém.

Matěj Hlavatý (STAN), člen výboru

Z mého úhlu pohledu připravená není, ale asi úplně tam, kde bychom příčinu hledali hned. Povolování průjezdů funguje. Vláda dává souhlas plošně na celý rok dopředu, konkrétní povolení vydává odbor vojenské dopravy a ten postup běží od roku 2001. Armádní logistika svoji část odvedla i loni, když se přes nás přesouvalo 1200 amerických vojáků. Problém začne ve chvíli, kdy ten konvoj potřebuje od státu víc než zelenou na hranici. Podporu hostitelské země dnes v praxi zajišťuje armáda a stojí to na dohodách a dobré vůli, ne na zákoně. Krizový zákon se podle svého prvního paragrafu výslovně nevztahuje na situace související s obranou před vnějším napadením. Takže kraje, správci infrastruktury, zdravotnictví nebo energetika nemají rámec, ve kterém by podpora spojeneckých sil byla jejich úkolem, je to výpomoc. Z toho, co vidíme veřejně, ministerstvo obrany na změnách pracuje. Jenže nový zákon o pobytu ozbrojených sil jiných států má podle vlastního výhledu vlády jít na vládu ve druhém čtvrtletí 2028 a účinnosti nabýt v lednu 2029 (doufejme, že to bude dřív). Evropské nařízení o vojenské mobilitě bude mezitím chtít národního koordinátora s nepřetržitou dostupností a rámec pro dočasné převzetí kontroly nad infrastrukturou. K třídenní lhůtě na vyřízení přesunu jsme se přihlásili už v roce 2024. Nejslabším článkem je tedy koordinace civilního a vojenského sektoru. Lidé v tomto ohledu neselhávají, ale dobrá vůle není systém, který stojí na jasných, srozumitelných a ne příliš svazujících pravidlech.