Bezpečnost Evropy se stále více odvíjí od schopnosti rychle reagovat na krizi, nikoli pouze od výše obranných rozpočtů. Nová analýza slovenského think-tanku GLOBSEC ukazuje, že vojenská připravenost na východním křídle NATO zůstává nerovnoměrná a v některých klíčových oblastech nedostatečná. Pro Českou republiku to znamená nutnost přehodnotit přístup k logistice, rozhodování i zapojení do aliančních struktur.

Válka na Ukrajině zásadně proměnila evropské bezpečnostní prostředí. Tradiční ukazatele, jako je podíl obranných výdajů na HDP, přestávají být dostačujícím měřítkem skutečné obranyschopnosti. Analýza GLOBSEC z roku 2026, která hodnotí deset států východního křídla NATO od Finska po Bulharsko, ukazuje, že skutečným kritériem se stává schopnost rychle převádět politická rozhodnutí a finanční zdroje do reálně nasaditelných sil.

Zásadní změnou je důraz na čas. Moderní konflikty probíhají v řádu hodin a dnů, nikoli týdnů. Pokud státy nejsou schopny rychle mobilizovat síly, přesunout je a zapojit do operací, ztrácí i vysoké obranné rozpočty svůj význam. V tomto kontextu se připravenost stává systémovou otázkou, která zahrnuje infrastrukturu, průmysl i politické procesy.

Česká republika, přestože neleží na bezprostřední hranici konfliktu, je součástí aliančního obranného systému. Její schopnost přispět k obraně východního křídla je proto přímo závislá na tom, jak efektivně dokáže fungovat v rámci tohoto širšího rámce.

Jedním z klíčových závěrů analýzy je potřeba posílit fyzickou přítomnost a připravenost aliančních sil ve střední a východní Evropě. Nejde nutně o nahrazení rotační přítomnosti trvalým rozmístěním ve všech případech, ale o vytvoření takových podmínek, které umožní okamžité nasazení – včetně předem rozmístěné techniky, připravené infrastruktury a jasně definovaných plánů.

V tomto ohledu se jako kritická ukazuje vojenská mobilita. Přesuny jednotek napříč Evropou jsou stále zpomalovány administrativními procedurami, rozdílnými národními pravidly a nedostatečnou dopravní infrastrukturou. Projekt tzv. „vojenského Schengenu“ má tyto překážky odstranit, ale jeho implementace postupuje nerovnoměrně. V případě krize by právě zpoždění přesunů mohlo zásadně oslabit schopnost NATO reagovat.

Dalším klíčovým prvkem je protivzdušná a protiraketová obrana. Současné systémy v Evropě nejsou dostatečně integrovány a často fungují na národní úrovni bez plné interoperability. V podmínkách moderního bojiště, kde hrají zásadní roli rakety, drony a přesně naváděné zbraně, je přitom nutné budovat propojenou architekturu schopnou sdílet data a koordinovat obranu napříč státy.

Významnou roli hraje také obranný průmysl. Analýza upozorňuje na strukturální problém: nedostatek přesných dat o výrobních kapacitách a omezenou schopnost rychle navyšovat produkci. Evropský průmysl fungoval dlouhodobě v podmínkách nízké poptávky a jeho transformace na režim vysoké intenzity výroby vyžaduje čas i stabilní objednávky. Bez dlouhodobých kontraktů a koordinace na evropské úrovni nelze očekávat zásadní zlepšení.

Pro Českou republiku je tento aspekt zásadní. Domácí obranný průmysl má relativně silnou pozici, ale jeho další rozvoj je podmíněn schopností zapojit se do širších evropských projektů a stabilních dodavatelských řetězců. Zároveň je nutné řešit i institucionální a rozhodovací procesy, které mohou v krizových situacích zpomalovat reakci státu.

Jedním z nejdůležitějších, ale zároveň obtížně měřitelných faktorů připravenosti je tzv. „vůle bojovat“. Analýza upozorňuje, že odstrašení funguje pouze tehdy, pokud protivník věří nejen v technické kapacity, ale i v odhodlání společnosti tyto kapacity využít.

V případě České republiky se zde projevuje určitý rozdíl oproti státům na východním okraji NATO. Vnímání bezpečnostní hrozby je méně akutní, což se promítá do politických priorit i veřejné debaty. Tento faktor může v dlouhodobém horizontu oslabit schopnost přijímat rychlá a nákladná rozhodnutí v oblasti obrany.

Dalším klíčovým tématem je politická agilita. Schopnost delegovat pravomoci a zkrátit rozhodovací procesy v krizových situacích se ukazuje jako zásadní. V prostředí, kde každá hodina může rozhodovat, představují zdlouhavé procedury významné riziko.

Analýza GLOBSEC potvrzuje, že evropská obrana vstupuje do nové fáze, kde rozhodujícím faktorem není objem zdrojů, ale rychlost jejich využití. Připravenost se stává funkcí času, koordinace a schopnosti jednat pod tlakem.

Pro Českou republiku to znamená nutnost posunu od deklarací k implementaci. Klíčové bude zrychlení rozhodovacích procesů, investice do infrastruktury a aktivní zapojení do budování evropských obranných kapacit.

Odstrašení dnes stojí na schopnosti reagovat okamžitě. Pokud tato schopnost chybí, ztrácí i silné armády svou věrohodnost. Právě v této rovině se bude rozhodovat o bezpečnosti České republiky i celé Evropy v nadcházejících letech.

Zdroj: GLOBSEC, EK, EDA, NATO, english.radio.cz