Americký systém Patriot patřil ještě před několika lety mezi symboly technologické převahy západní protivzdušné obrany. Dnes zpoždění jeho dodávek nutí Švýcarsko hledat alternativy a otevírá prostor pro zásadní změnu evropského zbrojního trhu. Alpská země, která si v roce 2022 objednala přinejmenším pět jednotek Patriotů v rámci akvizičního programu Air2030 za přibližně 2,3 miliardy švýcarských franků, se nyní připravuje na scénář, v němž první systémy dorazí až po roce 2032. Původní harmonogram přitom počítal s dodávkami v letech 2027 a 2028. Bern proto začíná řešit širší otázku závislosti na jediném dodavateli a současně otevírá debatu o budoucím směřování evropské protivzdušné obrany.

Markus Mäder ze švýcarského ministerstva obrany poskytl deníku Financial Times nezvykle otevřený pohled na současné uvažování švýcarské vlády. Jeho slova naznačují, kam se může ubírat budoucí rozhodování Bernu. „Chceme interoperabilitu s naším okolím a tím okolím je Evropa. Neříkáme, že přesedláváme z jednoho koně na druhého. Pokud však jeden kůň neběží dostatečně rychle, zkusíme najít koně druhého,“ uvedl Mäder.

Francouzsko-italský systém SAMP/T představuje v současnosti nejvážnější alternativu k americkému Patriotu. Systém vyvíjený společnostmi MBDA, Thales a Leonardo prochází modernizací na standard SAMP/T NG, který přináší nové radary, vyšší výpočetní výkon a lepší schopnosti proti balistickým střelám. První dodávky pro Francii a Itálii mají začít ještě v letošním roce. Dánsko se loni stalo prvním exportním zákazníkem nové generace systému a první komplety obdrží v roce 2028.

Z pohledu Bernu získává evropské řešení další rozměr. Švýcarsko sice stojí mimo NATO i Evropskou unii, současně však stále intenzivněji usiluje o prohlubování bezpečnostní spolupráce se svými sousedy. Markus Mäder v rozhovoru zdůraznil, že jeho země se považuje za „integrální součást evropské bezpečnosti“. V praxi to znamená zájem o sdílení dat o vzdušné situaci, hlubší koordinaci protivzdušné obrany i rozvoj společných technologických kapacit.

Do popředí se rovněž dostává téma strategické autonomie evropského obranného průmyslu. Válka na Ukrajině ukázala mimořádnou důležitost systémů protivzdušné obrany dlouhého dosahu. Současně odhalila omezené výrobní kapacity západních producentů a rostoucí tlak na dodavatelské řetězce. Evropské státy proto stále častěji hledají cesty, jak rozšířit výrobní základnu a rozložit rizika mezi více dodavatelů.

Tento motiv stojí i za současným švýcarským projektem Bodluv GR 2, tedy programem pozemní protivzdušné obrany většího dosahu. Federální úřad pro vyzbrojování armasuisse na jaře 2026 rozeslal žádosti o informace výrobcům z Německa, Francie, Izraele a Jižní Koreje. Získané podklady nyní procházejí vojenským, technickým i obchodním hodnocením. Švýcarská vláda chce během léta rozhodnout o dalším postupu.

Přestože armasuisse oficiálně názvy systémů nezveřejnila, odborná komunita se shoduje na pravděpodobných kandidátech. Německo reprezentuje Iris-T SLX společnosti Diehl Defence. Francouzskou nabídku představuje SAMP/T NG. Izrael disponuje hned dvojicí vhodných řešení v podobě systémů Davidův prak (David's Sling) a Barak MX. Z Jižní Koreje přichází do úvahy především L-SAM vyvíjený společnostmi Hanwha Aerospace a LIG Nex1.

Z vojenského hlediska představuje švýcarské rozhodování mnohem více než výběr jedné konkrétní zbraňové platformy. Ve hře se nachází otázka budoucí architektury protivzdušné obrany v Evropě. Patriot během posledních dvou desetiletí ovládl velkou část evropského trhu. Pořídily si jej Německo, Nizozemsko, Polsko, Rumunsko, Řecko, Španělsko a Švédsko i další státy. Evropské alternativy dlouho stály ve stínu amerického konkurenta. Současná situace vytváří prostor pro změnu tohoto poměru.

Významnou roli hraje také ekonomická stránka celé záležitosti. Švýcarsko čelí podobným debatám jako řada dalších evropských zemí. Obranné výdaje dosahují přibližně 0,7 procenta HDP a vláda plánuje jejich navýšení na jedno procento HDP do roku 2032. Diskuse o financování pokračují v parlamentu i mezi politickými stranami. Současně probíhá debata o zvýšení DPH, která by pomohla financovat modernizaci ozbrojených sil.

Bezpečnostní prostředí navíc prošlo od roku 2022 zásadní proměnou. Markus Mäder označil ruskou invazi na Ukrajinu za „zlomový okamžik“, který vedl k přehodnocení mnoha dosavadních předpokladů švýcarské bezpečnostní politiky. V reakci na válku vznikl Státní sekretariát pro bezpečnostní politiku Sepos, jehož prvním šéfem se Mäder stal v lednu 2024. Připravovaná národní bezpečnostní strategie upozorňuje na rostoucí hrozby v oblasti kybernetických útoků, sabotáží a špionáže a požaduje rozsáhlejší investice do obrany.

Debata o protivzdušné obraně zároveň ukazuje širší trend, který lze sledovat napříč Evropou. Stále větší důraz získávají vícevrstvé systémy schopné kombinovat radary, raketové efektory, elektronický boj i prostředky proti bezpilotním prostředkům. Moderní bojiště totiž vyžaduje ochranu proti širokému spektru hrozeb od dronů přes řízené střely až po balistické rakety.

Tento trend se odráží také v projektech evropského obranného průmyslu. Zajímavým příkladem se stal nový systém Trident představený skupinou CSG na veletrhu Eurosatory 2026 v Paříži. Trident využívá modulární architekturu kombinující radary Retia řady ReSAURION, velitelské centrum ReCUBE, odpalovací vozidla na podvozcích Tatra Force a raketové technologie turecké společnosti Roketsan. V základní konfiguraci nabízí dosah až 100 kilometrů a podporuje střely s infračerveným i aktivním radarovým navedením. Rozšířená verze zahrnuje prostředky C-UAS určené k ochraně proti dronům, radar ReGUARD nebo programovatelnou munici.

Právě schopnost integrovat různé senzory, efektory a systémy velení se stává jedním z hlavních parametrů moderních protivzdušných systémů. Evropské armády hledají řešení, která umožní propojit národní kapacity do širších sítí a současně zachovat vysokou míru průmyslové nezávislosti.

Význam švýcarské debaty navíc přesahuje rámec jedné akviziční soutěže. Pozorně by ji měla sledovat také Česká republika, která stejně jako Švýcarsko patří mezi středně velké evropské státy s omezenými zdroji a vysokými nároky na efektivitu obranných investic. Praha v posledních letech investovala do izraelského systému Spyder a současně řeší budoucí podobu vícevrstvé protivzdušné obrany včetně schopností středního a většího dosahu. Otázky, které dnes řeší Bern, tedy diverzifikace dodavatelů, interoperabilita s evropskými partnery, bezpečnost dodavatelských řetězců nebo poměr mezi americkými a evropskými technologiemi, se v příštích letech pravděpodobně objeví také v českém prostředí. Právě proto získává švýcarská diskuse význam i pro české plánovače a politiky.

Slova Markuse Mädera přitom naznačují směr, kterým se švýcarské úvahy ubírají. „Chceme intenzivněji spolupracovat s Evropou a současně zachovat dobře fungující bezpečnostní a obrannou spolupráci se Spojenými státy. Pro nás v tom není rozpor. Obojí má svůj význam.“ V tomto sdělení se skrývá podstata současné evropské bezpečnostní debaty. Evropa usiluje o silnější vlastní obranné kapacity a současně si ponechává transatlantickou vazbu jako jeden ze základních pilířů své bezpečnosti. Švýcarské rozhodnutí tak může naznačit, jakou podobu získá protivzdušná obrana Evropy v příštím desetiletí.

Zdroj: Financial Times, Hartpunkt, CZDEFENCE