Stále větší a intenzivnější nasazení bezpilotní letounů Heron, které představují páteř pro strategické operace bezpilotních prostředků izraelského letectva, vedlo k nedávnému přesunu 200. letky na novou leteckou základnu. Na konci ledna tohoto roku se konal slavnostní ceremoniál, který znamenal oficiální přesunutí 200. letky izraelského letectva ze základny Palmahim do nového působiště na základně Hatzor.

Foto: Bezpilotní letouny Heron izraelského letectva se přestěhovaly na novou základnu a rozšiřují náplň svého operačního nasazení | Israel Aerospace Industries (IAI)

200. letka funguje již od 70. let minulého století a je první jednotkou izraelského letectva, která začala bezpilotní letouny používat v operační službě. V současné době operuje s drony Heron 1, které do své výzbroje zařadí i Armáda České republiky. Historie rozvětvené rodiny bezpilotních strojů Heron se začala psát v roce 1994, kdy se prototyp dostal poprvé do vzduchu. První verze stroje začala firma Israel Aerospace Industries (IAI) izraelskému letectvu dodávat v roce 1998, typ Heron se tak stal vlastně prvním víceúčelovým UAV nasazeným do služby v ozbrojených silách.

Byl to také vůbec první UAV, který nesl na palubě radiolokátor a senzory pro optický i elektronický průzkum, sběr dat nebo širokopásmový datalink pro přenos dat v reálném čase. Od té doby firma IAI celou rodinu Heron vylepšuje, vyvíjí nové verze a přizpůsobuje požadavkům moderního bojiště. Do dnešních dnů si Herony našly cestu k více než 20 uživatelům, včetně izraelských ozbrojených sil, a nalétaly při nejrůznějších misích stovky tisíc hodin. Slouží rovněž ve výzbroji armád zemí NATO.

Letouny Heron 1 pod označením Shuvel slouží i u 200. letky izraelského letectva, která již více než 40 let spolupracuje se společností IAI. Více než 50 let byla domovem 200. letky základna Palmachim nedaleko Tel Avivu, odkud poslední léta vzlétaly ke svým misím letouny Heron 1. Koncem ledna tohoto roku po dlouhém procesu příprav a budování infrastruktury nastala pro letku významná změna. Přestěhovala se na základnu Hatzor, která se nachází jižně od základny Palmachim. Na novém působišti ji během slavnostního aktu přivítaly špičky izraelského letectva včetně náčelníka štábu letectva, brigádního generála Eyala Greenbauma.

Proces přesunu letky od rozhodnutí trval dva roky, což by se mohlo zdát jako dlouhá doba. Ovšem, jak vysvětlil nejmenovaný velitel 200. letky (naprostá většina skutečností týkající se této jednotky je utajována), přesun letky bezpilotních prostředků je náročnější transformace než u letek s pilotovanými letouny. Obecně letka bezpilotních letounů má mnohem rozsáhlejší pozemní infrastrukturu, je nutné přestěhovat nejen technické a opravárenské zázemí, ale i řídící střediska a s nimi spojené systémy. Navíc 200. letka působila z jedné základy desítky let a nikdy v minulosti se nestěhovala.

Historie 200. letky se začala psát v roce 1971, kdy se izraelské letectvo rozhodlo založit novou peruť určenou k provozování bezpilotních letounů. Nejdříve šlo o stroje americké provenience, později o izraelské typy, především od společnosti IAI, jak již bylo řečeno. 200. letka se tak může chlubit opravdu bohatými zkušenostmi z operačního nasazení bezpilotních letounů. Dokonce má na svém kontě jeden zničený nepřátelský proudový stíhač. V roce 1981 při jedné průzkumné misi nad Sýrií byl totiž bezpilotní letoun 200. letky napaden nepřátelským letounem MiG-21. Operátor dronu však dokázal se strojem manévrovat na velmi malé rychlosti a tak umně, že pilot migu ztratil vztlak, dostal se pod hranici pádové rychlosti a musel se s neovladatelného stroje katapultovat.

Dnes patří 200. letka k nejvýznamnějším jednotkám izraelského letectva, která také navíc vykazuje jednu z nejvyšších intenzit nasazení svých strojů v jeho rámci. Naprostá většina jejich operací je tajná a podrobnosti o nich zůstanou ještě dlouhá léta v trezorech. Jak již bylo řečeno, výzbroj letky tvoří bezpilotní letouny Heron 1 nejmodernějších provedení, které do výzbroje 533. praporu bezpilotních systémů vybrala i Armáda České republiky. UAV Heron 1 patří do kategorie Tactical Medium-Altitude Long-Endurance (MALE), řadí se tak mezi větší a těžší typ Heron TP (označovaný také jako Ejtan) a lehčí Tactical Heron. Všechny verze ale sdílejí řadu konstrukčních prvků a elektronického vybavení, přičemž jsou přizpůsobeny pro konkrétní způsoby nasazení a úkoly.

Díky senzorovému vybavení má letoun systému Heron 1 schopnost plně autonomního nasazení za jakýchkoliv povětrnostních podmínek ve dny i v noci, je schopen plnit řadu různých úkolů simultánně a předávat informace i data do řídícího střediska či nadřazeným velitelským stupňům v reálném čase pomocí satelitní komunikace nebo datalinkem. Disponuje také automatickým systémem startu i přistání za jakéhokoliv počasí (ATOL). Tři bezpilotní letouny tvoří celek s mobilním řídícím střediskem, ve kterém typicky působí tři operátoři. Systém Heron 1 má také funkce simulačního a tréninkového centra pro výcvik operátorů. Pořízením bezpilotních prostředků Heron 1 Česká republika získá vysoce efektivní prostředek průzkumu a získávání informací, ale i pro bojové operace.

Zdroj: defensenews.com, armyrecognition.com, iai.co.il