Obrněné vozidlo, které nedokáže rozpoznat dron, je již zastaralé. Dvě rozhodnutí o nákupu z posledního týdne září 2026 ukazují, jak se západní armády snaží tuto mezeru zaplnit ještě před příští válkou, nikoli až v jejím průběhu. Americká námořní pěchota objednala soupravy pro elektronický boj Anduril Pulsar-L v rámci zakázky s pevnou cenou ve výši přibližně 15,71 milionu dolarů. Cílem je zajistit schopnost detekovat a rušit drony skupiny 1 a skupiny 2 při přesunu vozidla z lodi na břeh a do vnitrozemí. O několik dní později společnosti Hanwha Defence Australia a Visionary Machines oznámily, že testují pasivní optický systém Pandion Sentinel na bojovém vozidle pěchoty AS21 Redback. Jedná se o multispektrální soustavu určenou ke sledování malých bezpilotních letadel bez vyzařování radarové či rádiové energie. Jeden systém ruší spektrum. Druhý se mu snaží vyhnout. Společně načrtávají vrstvené řešení, ke kterému se západní síly přiklánějí, a zároveň ukazují, jak málo z tohoto řešení bylo dosud ověřeno tam, kde drony již oblohu ovládají dlouhou dobu.

Ukrajina je referenčním příkladem a poučení z něj není to, že by fungovalo jediné zařízení. Je to skutečnost, že každé zařízení selhává samo o sobě a že selhání je nyní běžnou záležitostí. Útočné drony s pohledem z první osoby (FPV), průzkumné kvadrokoptéry a jednorázová munice donutily obě strany považovat obrněné vozidlo za uzel, který musí detekovat, varovat, narušovat a absorbovat, protože specializovaná protivzdušná obrana nemůže být všude, kam se kolona pohybuje. Analytici Royal United Services Institute Jack Watling a Justin Bronk v roce 2024 argumentovali, že žádný senzor ani efektor není univerzálně použitelný a že roty potřebují pasivní detekci, prapory potřebují elektronický boj a interceptory typu „hard-kill“ a brigády potřebují specializované protidronové čety, které lze nasadit v první linii. Právě tuto architekturu nyní západní programy po částech nakupují.

Pasivní ochrana je vrstva, která se dostala nejdále. Nejběžnější formou je fyzická ochrana. Mřížové klece, síťové kryty, visící řetězy, gumové sukně přes podvozek a těžší „želví“ kryty přivařené přes věže – to vše se snaží odpálit kumulativní nebo tříštivou hlavici ještě předtím, než dosáhne korby. Ukrajinské a ruské posádky je začaly používat poté, co rakety útočící shora a následně FPV drony odhalily tenké střešní pancéřování vozidel z období studené války. Výsledky jsou smíšené, ale reálné. Byl natočen ukrajinský obrněný transportér Novator, který pokračoval v jízdě i po zásahu dronem, jehož náraz síť na střeše absorbovala. U tanků Abrams dodaných na Ukrajinu bylo možné vidět kombinaci reaktivního pancéřování, klecí a rušiček. Sítě nad silnicemi a pozicemi se staly standardem. Nic z toho není elegantní. Klecové ochrany zvyšují hmotnost, zachytávají se o stromy a mohou být překonány dronem, který se přiblíží z nekrytého úhlu, nebo jednoduše druhým a třetím zásahem. Zůstávají však jediným pasivním opatřením, které osádky v boji opakovaně zachránilo.

Druhá skupina pasivních systémů spíše naslouchá nebo sleduje, než aby blokovala. Rádiové směrování detekuje řídicí spoj konvenčního dronu a může aktivovat rušičku nebo zbraň, aniž by se vozidlo prozradilo radarem. Optické a infračervené senzory fungují stejně proti dronům, které vyzařují málo nebo vůbec nic. Pandion Sentinel, systém zkoumaný pro vozidlo Redback, kombinuje senzory RGB, v blízké infračervené oblasti, v krátkovlnné infračervené oblasti a v dlouhovlnné infračervené oblasti. Společnost Visionary Machines uvádí, že dokáže klasifikovat letadla skupin 1 až 3, nabízí kritické pokrytí více než jednoho kilometru proti nejmenší třídě a má příkon pod 250 wattů, přičemž si vyměňuje údaje o stopách s odděleným efektorem.

Vozidlo Redback je vybaveno 30mm kanónem Bushmaster II schopným střílet programovatelné střely, raketami Spike a systémem aktivní ochrany Iron Fist od společnosti Elbit, takže senzor je určen k instalaci do stávajícího vozidla, nikoli k jeho nahrazení. Omezením je přímá viditelnost. Dron letící těsně nad vegetací nebo budovami se v senzorovém poli neobjeví, dokud nebude blízko. Pasivní soustavu doplňují akustické senzory a kamufláž, rozptyl a kontrola emisí. Poskytují tak několik sekund navíc. Samy však střet nevyřeší.

Aktivní systémy typu „soft-kill“ se snaží střet ukončit tím, že přeruší spojení. Pulsar-L je aktuálním americkým příkladem. Velitelství systémů námořní pěchoty popisuje všesměrový senzor a rušičku schopné detekovat, sledovat, identifikovat a vyřadit drony, které jsou závislé na rádiovém ovládání nebo navigačních signálech, a to i během pohybu obojživného vozidla ACV a proti více než jednomu dronu. Požadavek předpokládal detekci na vzdálenost 2–5 km a rušení do vzdálenosti přibližně 2 km, a to na souši i v pobřežních vodách, v rámci prostorových, hmotnostních a energetických limitů vozidla. Dodávky pro integraci jsou naplánovány na první čtvrtletí fiskálního roku 2027. Žádné vozidlo ACV vybavené systémem Pulsar-L dosud nebylo nasazeno. Námořní pěchota systém pořizuje, protože řada vozidel ACV, od obrněných transportérů až po ACV-30, samostatně detekovat a zneškodnit malé drony v období mezi opuštěním lodi a zásahem baterie integrovaného systému námořní protivzdušné obrany (Marine Air Defense Integrated System, MADIS) není schopna. Společnost Anduril již má s námořní pěchotou uzavřeny větší zakázky na protidronová řešení, včetně prací souvisejících s MADIS. Pulsar-L představuje organickou vrstvu, nikoli vrstvu nadřízeného útvaru.

Rušičky této třídy mají bojovou historii, jejich význam však klesá. V průběhu roku 2023 a až do roku 2024 všesměrové rušičky na ukrajinských a ruských vozidlech pravidelně přerušovaly rádiové spojení dronů FPV, které havarovaly, nebo byly nuceny se vrátit. Vedení francouzské armády veřejně naznačilo, že elektronický boj představuje na ztrátách dronů velký a rostoucí podíl. Odpovědí se však stalo ovládání pomocí optických vláken. Dron, který vykládá tenký kabel, nemá žádné rádiové spojení, které by bylo možné rušit, ani navigační signál, který by bylo možné využít. Veřejné zprávy z let 2025 a 2026 uvádějí, že FPV řízené optickými vlákny tvoří v některých sektorech podstatný podíl ruských útočných dronů, přičemž běžné jsou cívky o délce 20 kilometrů a objevují se i delší.

„Hard-kill“ je úroveň, do které západní armády investují nejvíce, pokud spojení přežije snahu o narušení. Systém Skyranger 30 od společnosti Rheinmetall vybavuje podvozky vozidel Boxer, Pandur, Piranha, Lynx a dalších 30mm revolverovým kanónem a programovatelnou municí AHEAD, volitelně s raketami krátkého doletu. Německo, Rakousko, Dánsko, Nizozemsko a Belgie si tyto systémy objednaly nebo si na ně zajistily opci; Německo zvažuje mnohem větší nákup. Kanón je určen k rozstřelování kvadrokoptér wolframovými projektily na vzdálenost až několika kilometrů, přičemž cena jednoho výstřelu je mnohem nižší než cena řízené střely. Podobné 35mm kanónové systémy byly použity na Ukrajině proti masovým útokům dronů na pevná stanoviště. Architektura M-LIDS americké armády a systém MADIS námořní pěchoty kombinují radar, elektrooptiku, rušičky, kanóny a efektory Coyote. Lasery třídy 20 kilowattů, včetně systému AMP-HEL americké armády instalovaného na vozidle Infantry Squad Vehicle a systému Locust od společnosti AeroVironment, se testují jako záložní prostředky proti jednotlivým malým dronům. Stále jsou však citlivé na povětrnostní podmínky a vyžadují pro likvidaci každého cíle delší časový úsek.

Systémy aktivní ochrany vyvinuté proti raketám jsou nyní využívány k zachycování dronů. Systém Iron Fist je nainstalován na australském vozidle Redback a montuje se také na americká vozidla Bradley M2A4E1. Systém Trophy prokázal, že dokáže čelit raketovým hrozbám s vysokým úhlem dopadu; jeho výrobci uvedli, že jeho architekturu lze rozšířit i na některé bezpilotní letouny. Jediné nedávné údaje z bojového nasazení jsou ruské. V létě roku 2026 byl v sektoru Dobropillia natočen tank T-72B3A vybavený systémem Arena-M, jak zachycuje přilétající drony typu FPV. Ukrajinský specialista na drony, který hovořil s příslušnou jednotkou, uvedl, že systém sestřelil sedm dronů, než se zásobník vyprázdnil. Tank byl přesto zničen. Institut pro studium války poznamenal, že tento zásah zvýšil náklady na útok na přibližně 15 až 20 dronů, aniž by obnovil svobodu manévrování. Oleksandr Syrskyi uvedl, že ukrajinské systémy aktivní ochrany při testování zachytily 60 až 80 procent dronů typu FPV. Testování však není reálný útok.

To, co se na Ukrajině osvědčilo, je tedy soustava opatření, nikoli jeden konkrétní produkt. Vrchní sítě a klece opakovaně zvýšily šanci přežití při zásahu, avšak za cenu omezení mobility a bez nároku na spolehlivost. Rádiové rušičky se osvědčily proti rádiem řízeným dronům typu FPV, poté však ztratily půdu pod nohama kvůli optickým vláknům, autonomii a saturačnímu útoku. Systémy s kanónem a programovatelnou municí se osvědčily hlavně jako obrana stanovišť, zatím nikoli jako standardní výzbroj bojového vozidla pěchoty. Aktivní ochrana prokázala, že dokáže útoky odvracet, ale zásobník efektorů má omezenou kapacitu. Stíhací drony prokázaly, že dokážou lovit jiné drony, což je odlišná realizace téže myšlenky. Ani Pulsar-L, ani Pandion Sentinel nejsou bojově ověřené. Tyto programy jsou de facto pokusy o industrializaci toho, co ukrajinské a ruské posádky improvizovaly v poli.

Zdroj: Army Recognition, army.mil, Defence-ua, Forbes, AFCEA