Univerzita obrany vstupuje do akademického roku 2026/2027 s rostoucím počtem studentů, novými studijními programy a především se snahou výrazně více otevřít spolupráci s armádou, dalšími vysokými školami, obranným průmyslem i zahraničními partnery. V dalším díle podcastu CZ DEFENCE o tom hovořil rektor-velitel Univerzity obrany brigádní generál Jan Farlík. Řeč byla také o nedostatku studentů technických oborů, robotice, dronech, umělé inteligenci, kvantových technologiích nebo o tom, jak rychle musí vojenské vzdělávání reagovat na zkušenosti ze současných konfliktů.

Video: Brig. gen. Jan Farlík: Chápeme, že situace ve světě si žádá změnu přístupu / CZ DEFENCE

Jednou z nejvýraznějších změn, kterou Univerzita obrany v poslední době prochází, je podle brigádního generála Jana Farlíka postupné opouštění určité institucionální uzavřenosti. Vojenská vysoká škola podle něj nemůže fungovat pouze dovnitř resortu Ministerstva obrany, pokud má reagovat na rychlé technologické změny, nové bezpečnostní hrozby a potřebu zvyšovat obranyschopnost České republiky. „My jsme doposud byli hodně uzavřená škola. Víceméně jsme fungovali dovnitř resortu. Teď chápeme, že ta situace ve světě si žádá trošku změnu přístupu a snažíme se navázat spolupráci s co nejvíce entitami nebo subjekty, které mohou nejenom nám, ale samozřejmě státu pomoci zlepšit stav obranyschopnosti,“ uvedl Farlík. Zmínil veřejné i soukromé vysoké školy, širší spolupráci s členy Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu i nové kontakty se špičkovými zahraničními institucemi. Nejde podle něj o jednorázovou změnu, ale o dlouhodobý trend. „Řekli jsme si, že nemá cenu úplně se uzavírat sami do sebe,“ konstatoval rektor-velitel Univerzity obrany.

Základním úkolem univerzity však nadále zůstává příprava dostatečného počtu kvalifikovaných důstojníků a dalších odborníků pro Armádu České republiky. V tomto směru čísla ukazují postupný růst. Do aktuálního akademického roku se podle Farlíka zapsalo přibližně 385 studentů. V předchozím roce jich bylo 374 a o rok dříve 361. Celkový trend je tedy pozitivní, situace ale není stejná ve všech specializacích. Kritické zůstávají především některé technické obory. „V některých specializacích, v některých odbornostech se nám dlouhodobě nedaří. Není to pouze doména Univerzity obrany a armády, je to všeobecný trend. Jedná se specificky o elektrotechnické obory,“ upozornil generál. Právě z elektrotechnického základu přitom vyrůstají odbornosti důležité pro moderní armádu, například elektronický boj či některé oblasti kybernetické bezpečnosti. Podle Farlíka jsou současné trendy natolik závažné, že univerzita připravuje pro následující akademický rok změny, které mají pomoci situaci řešit. Ani spolupráce s civilními technickými školami přitom sama o sobě problém nevyřeší. Také ony podle Farlíka narážejí na nedostatek maturantů, kteří chtějí studovat klasickou elektrotechniku. Univerzita obrany proto uvažuje nejen o intenzivnější spolupráci, ale také o nových formách studia a společných studijních programech. Inspirací může být již existující model vojenského lékařství. „Chceme, pokud nám na to resort kývne, zkusit různé formy společných studijních programů,“ uvedl Farlík. Výsledkem podle něj nemusejí být programy přínosné pouze pro armádu. Mohly by posílit také státní správu, krizové řízení a obecně obranyschopnost země.

Růst počtu studentů automaticky neznamená, že musí stejným tempem narůstat počet akademických pracovníků. Univerzita musí podle Farlíka udržovat odborné týmy i u specializací, které studuje jen několik lidí. „Máte-li odbornost specificky v armádě a chcete-li si udržet tu odbornost na určité kvalitě, tak máte určitý tým lidí, odborníků, ať už jsou to doktoři, docenti, profesoři, kteří tu specializaci drží, mají historickou paměť, mají nejmodernější poznatky a ty vzájemně kombinují a aplikují. A je jedno, jestli máte dva studenty nebo deset nebo dvacet,“ vysvětlil. Výrazný zájem je například o Fakultu vojenského leadershipu a velitelské směry. Stabilní situace panuje u Vojenské lékařské fakulty. Mnohem proměnlivější je podle generála Fakulta vojenských technologií. Vedle problematických elektrotechnických specializací existují obory s výrazně vyšším zájmem, například geografie, meteorologie nebo kybernetická bezpečnost. Jedním z problémů, které se při přijímání studentů projevují, jsou rozdílné znalosti matematiky absolventů středních škol. Farlík upozornil, že Univerzita obrany v tomto směru řeší podobnou situaci jako další vysoké školy. Studenti přicházejí s velmi rozdílnou úrovní znalostí a univerzita se je během prvního ročníku snaží prostřednictvím adaptačního období a mentoringu dostat na potřebnou úroveň. 

Významnou část budoucnosti Univerzity obrany představuje nový balík studijních programů označovaný jako 2026+. Univerzita se tentokrát nerozhodla pouze prodloužit nebo dílčím způsobem upravit dosavadní programy, ale připravila výraznější změnu. Důvodem jsou jak legislativní úpravy, tak především technologický vývoj a zkušenosti ze současných konfliktů. „Mění se taktické zásady, mění se způsob použití technologií na bojišti. A tady ty záležitosti my všechny analyzujeme a snažíme se je co nejrychleji zavést do výuky,“ řekl Farlík. Příprava nových programů proto probíhala zhruba dva roky v úzké spolupráci s armádou a se správci jednotlivých odborností. Univerzita podle něj velmi důsledně zjišťovala, co AČR od budoucích absolventů skutečně potřebuje. „U všech je znatelný trend využití moderních technologií,“ uvedl rektor. Současně se mění samotný způsob výuky. Ustupovat má čistě frontální model a větší význam získává praktická příprava a kontakt studentů s reálným vojenským prostředím. Studenti Univerzity obrany se účastní krátkodobých stáží, vojenských cvičení či aktivit v zahraničních operacích. Farlík v této souvislosti ocenil zejména spolupráci s Velitelstvím pro operace, která umožnila vysílat studenty do těchto aktivit ve větším počtu. Nové programy mají být rovněž flexibilnější vůči konkrétním potřebám armády. U některých odborností se počítá s tím, že širší základ doplní v závěrečné fázi studia užší studijní cesta zaměřená na budoucí služební zařazení absolventa. Armáda tak bude schopna přesněji definovat, jakého odborníka potřebuje, a univerzita mu v poslední části studia poskytne odpovídající specializované znalosti.

Podstatnou otázkou je také vztah Univerzity obrany k civilním vysokým školám. Farlík je za konkurenci nepovažuje. Armáda může a také přijímá absolventy civilních univerzit, mezi jejich vzděláváním a přípravou kariérního vojenského důstojníka je však zásadní rozdíl. „Ten náš absolvent vidí armádu jako svoji celoživotní kariéru, drtivou většinu kariéry chce zůstat u armády, chce velet, chce kariérní růst,“ řekl Farlík. Vojenský student musí kromě vlastní odbornosti zvládnout také profesní vojenský základ – znalosti o fungování armády, mezinárodní právo, problematiku Aliance či použití dané odbornosti ve vojenských operacích. To logicky omezuje čas, který může být věnován čistě technické specializaci. Nové studijní programy mají tento rozdíl podle generála alespoň částečně zmenšit. Univerzita zároveň hledá nové cesty, jak získávat studenty i z civilního prostředí. Novela vysokoškolského zákona umožňuje přestupy mezi studijními programy, u vojenského studia je však situace složitější kvůli základní vojenské přípravě a dalším specifickým předmětům. Univerzita proto předložila resortu obrany návrhy několika možných cest. Patří mezi ně společné programy typu double degree nebo případné obnovení vojenských navazujících magisterských programů, do nichž by mohl vstoupit například absolvent bakalářského studia na civilní vysoké škole. Podle Farlíka však bude nutné nejprve posoudit i legislativní podmínky.

Zajímavým projektem může být rovněž připravovaná spolupráce Univerzity obrany, Západočeské univerzity a Policejní akademie. Nešlo by o vojenský program, ale o civilní studium zaměřené na krizové řízení a obranyschopnost státu. Absolventi by mohli najít uplatnění ve státní správě, samosprávách nebo dalších institucích podílejících se na řešení krizových stavů. Předběžná představa počítá s využitím pracoviště Západočeské univerzity v Karlových Varech a s částí studia na Policejní akademii a Univerzitě obrany. Studenti by tak získali přehled o součinnosti civilního krizového řízení, Policie ČR, integrovaného záchranného systému a armády. Projekt je však podle Farlíka stále ve fázi konceptu. „Stát si myslím, že má obecně velký nedostatek odborníků v této oblasti,“ upozornil a vznik dalších podobných specializací označil za velmi přínosný.

Samostatnou oblastí je vojenská robotika. Univerzita obrany již má Katedru vojenské robotiky s vlastní specializací a studenty. Farlík však robotiku nevnímá izolovaně. „Úplně základní stavební kámen to není. Je to jeden z mnoha, protože robotika není pouze jedna důležitá specializace, která se nedávno objevila. Je to i AI, jsou to i kvanta, jsou to další oblasti,“ řekl. Současní absolventi vojenské robotiky mají především roli specialistů. Budoucí organizační struktura robotických schopností v AČR podle Farlíka zatím není definitivně vytvořena. Důležitou roli proto hraje experimentování, testování a hledání způsobu, jak nové prostředky začlenit do stávajících jednotek. Robotika podle něj nebude fungovat sama pro sebe, ale především jako nástroj, který má pomáhat pěším, pozemním či vzdušným jednotkám. Práce s konkrétní moderní technikou je podle Farlíka pro vojenskou školu naprosto zásadní. „Je to nezbytnost. Není to důležité, je to životně nezbytné,“ zdůraznil. Každý budoucí velitel podle něj nemusí detailně rozumět konstrukci jednotlivých systémů, musí však vědět, jak je použít, co mu mohou nabídnout a kde jsou jejich rizika a omezení. Na univerzitě proto například funguje studentský tým zaměřený na konstrukci dronů a FPV létání. Studenti mají k dispozici vlastní prostor pro výcvik a účastní se i mezinárodních soutěží. Drony se současně dostávají přímo do vojenské přípravy. „Učí se je mít v jednotce, učí se proti nim bránit. Co dělat, když jste konfrontován s nepřátelským dronem a podobně,“ popsal Farlík.

Ještě rychleji než robotika se proměňuje oblast umělé inteligence. Univerzita obrany podle svého rektora její používání studentům nezakazuje. Podmínkou však je, že student musí být schopen výsledek odborně vysvětlit a obhájit. „My nemáme problém s umělou inteligencí, když ji studenti využívají, ale odborně ji musí umět zdůvodnit, obhájit, a to samozřejmě už bez náhledu do mobilu nebo chytrých brýlí,“ uvedl Farlík. Armáda podle něj potřebuje menší skupinu špičkových specialistů, kteří budou rozumět i vnitřním algoritmům, dokážou posuzovat výsledky a vytvářet protiopatření. Základní orientaci však musí mít mnohem širší okruh lidí. „Globálně si myslím, že každý voják a důstojník by měl vědět, co umělá inteligence umí, jak rozpoznat třeba nějaké pokusy o ovlivňování, nějaké deepfake nebo fake news a vzít si z toho ponaučení,“ řekl generál. Dynamika vývoje AI zároveň znamená, že obsah výuky nelze na několik let pevně uzavřít. Sylaby jsou proto podle Farlíka vytvářeny tak, aby do jednotlivých bloků bylo možné průběžně zapracovávat nejnovější poznatky. „Ta témata jsou definována tak, aby šlo každý rok do nich zahrnout to nejmodernější, co se v této oblasti objeví,“ vysvětlil generál. Univerzita současně připravuje vlastní interní chatbot, který má pomáhat při orientaci ve vnitřním prostředí a dokumentech školy. Farlík je přesvědčen, že instituce již disponuje odborníky schopnými AI nejen používat, ale také implementovat do vojenského prostředí. Podmínkou ale zůstává schopnost vnímat bezpečnostní a další rizika, která jsou s těmito nástroji spojena.

Dalším technologickým směrem jsou kvantové technologie. Zapojení Univerzity obrany do kvantového inovačního ekosystému má podle Farlíka především pomoci vychovat dostatečný počet odborníků a hledat praktické využití kvantových technologií v jednotlivých vojenských odbornostech. Jako příklad uvedl oblast ochrany proti zbraním hromadného ničení, kde by kvantové výpočty mohly v budoucnu pomáhat například při hledání nových molekul či sloučenin využitelných pro obranné účely. Univerzita obrany podle něj patří mezi instituce s významným počtem studentů a akademických pracovníků, kteří se touto problematikou již zabývají.

A co konkrétního znamená funkce rektor-velitel? Vojenská univerzita má totiž na rozdíl od běžných vysokých škol vedle akademické struktury také jasně stanovený systém velení. „Ta pomlčka velitel má své výhody. Jednoznačně,“ poznamenal Farlík. V kritických situacích podle něj nevznikají stejné kompetenční spory, jaké mohou nastávat na civilních školách. „Máme chain of command, máme strukturu velení a pokud pan ministr nebo armáda řekne nějaký požadavek nebo dá nějaký pokyn, tak všichni ho plníme.“ Rektorská část funkce se naopak příliš neliší od civilních univerzit – zahrnuje dohled nad procesy školy, získávání projektů, otevírání nových možností a komunikaci s veřejností i odbornou komunitou.

V rozhovoru s brigádním generálem Janem Farlíkem se dále dozvíte, že Univerzita obrany dnes nestojí pouze před úkolem zvýšit počet absolventů pro rostoucí Armádu České republiky. Mnohem složitější výzvou je připravit důstojníky a specialisty pro prostředí, které se technologicky proměňuje podstatně rychleji než klasické vzdělávací cykly. Robotika, autonomní systémy, drony, umělá inteligence nebo kvantové technologie se tak postupně stávají přirozenou součástí vojenského vzdělávání. Stejně důležitá je však schopnost univerzity spolupracovat s armádou, civilní akademickou sférou, státní správou i průmyslem a průběžně přenášet nové poznatky do výuky. Právě otevření školy směrem ven a větší flexibilita vzdělávání mohou být jednou z cest, jak připravit budoucí velitele na konflikty a bezpečnostní výzvy, jejichž podobu dnes dokážeme předvídat jen částečně. Pokud se chcete dozvědět více, pusťte si celý rozhovor v úvodu tohoto článku.