Čeští vojáci na pomoc do Polska zatím nepojedou

 14. 12. 2021      kategorie: Události
Přidat na Seznam.cz

Ministr obrany Lubomír Metnar se včera rozhodl po poradě se svým polským protějškem Mariuszem Blaszczakem pozastavit proces schvalování mandátu pro vyslání jednotky vojáků Armády ČR na pomoc na polsko-běloruských hranicích, který měl být postoupen k projednání a schválení oběma komorami Parlamentu ČR. Podle polského ministra obrany vyslání českých vojáků do Polska zatím není třeba. Návrh na vyslání 150 vojáků přitom vláda schválila na svém zasedání 8. prosince. Na základě původní dohody mělo jít o 150 vojáků z 15. ženijního pluku, 53. pluku průzkumu a elektronického boje, 102. průzkumného praporu a 533. praporu bezpilotních systémů s mandátem působení do 31. července 2022.

„Plánované vyslání českých vojáků do Polska zatím není třeba, protože situaci na hranici s Běloruskem se podařilo stabilizovat. V tomto duchu mě informoval polský ministr obrany Mariusz Blaszczak jak oficiálním dopisem, tak při osobním telefonickém jednání,“ shrnul aktuální vývoj ministr obrany Lubomír Metnar. V Poslanecké sněmovně přitom již leží usnesení Výboru pro obranu z pondělního dopoledne (sněmovní tisk 74/1), ve kterém je vysloven souhlas s působením sil a prostředků resortu Ministerstva obrany v Polské republice za účelem posílení ochrany polsko-běloruské hranice, a to v počtu do 150 osob na dobu do 180 dnů v období ode dne schválení Parlamentem ČR do 31. července 2022. Aktuálnost vyslání příslušníků Armády České republiky by podle včerejší tiskové zprávy Ministerstva obrany byla závislá na opětovném zhoršení současného stavu.

armada_01
Foto: Čeští vojáci na pomoc do Polska zatím nepojedou. (ilustrační foto) | Ministerstvo obrany ČR

Ukazuje se, že situace na polsko-běloruské hranici má širší význam. Tedy nejen v otázce řešení migrační krize na místě, ale také v rámci celkové bezpečnostní situace na vnější hranici Evropské unie. K tomu se dále stupňuje napětí na východní hranici Ukrajiny, kde se hromadí jednotky ruské i ukrajinské armády. V této souvislosti jsme o víkendu (kdy se ještě oficiálně nevědělo o pozastavení vyslání českých vojáků do Polska) položili senátorům z Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a poslancům z Výboru pro obranu následující tři otázky:

1. Souhlasíte s vysláním našich vojáků na polsko-běloruskou hranici? 

2. Měla by naše armáda výrazněji přispět k ochraně vnější hranice EU?

3. Je podle Vás vyslání naší armády do Polska vzkazem nejen pro Bělorusko, ale také pro Rusko?

Zde jsou odpovědi poslanců a senátorů, kteří reagovali:

Pavel Fischer, senátor (BEZPP), předseda Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost

1. Souhlasím. Polsko je náš spojenec, který má rozsáhlou vojenskou přítomnost na východní hranici. O pomoc nás požádalo a není na co čekat. Bylo potřeba vyjasnit některé detaily mandátu, a to jsme v rámci senátního výboru provedli už 7. prosince, tedy ještě předtím, než vláda o vyslání stačila rozhodnout. V Senátu nebudeme projednání zdržovat. Předpokládám, že vládní návrh projednáme na mimořádné schůzi tak, abychom to stihli předložit senátnímu plénu 15. prosince ke schválení.

2. To, co se děje na hranicích Běloruska, je hybridní válka, která se týká i nás. Jsme těsně před otevřeným konfliktem. Běloruská armáda sahá ke zneužití migrantů, které Bělorusko pozvalo a organizovaně přivedlo na hranice. A kde je válčení, tam je potřeba obrana. Takže ano, obranu bez armády nelze zabezpečit.

3. Krize v Bělorusku souvisí s aktivitami Ruska. Obě země spojuje obranný pakt, jejich armády spolupracují. Pokud tu má jít o nějaký vzkaz ze strany ČR, tak je jednoduchý: nenecháme destabilizovat demokracie ve státech EU a NATO jen proto, že Lukašenkův režim je na konci s dechem a rozhodl se pro odvetu za sankce z Bruselu. Severoatlantická aliance má právě na východním křídle zesílenou přítomnost. Naše jednotky působí v Lotyšsku i v Litvě a v Polsku už dnes. V tomto smyslu se nejedná o nic nového. To, co se změnilo, je růst napětí, které je třeba řešit diplomatickou cestou. Současně však musíme zabezpečit obranu našich zemí.

Pavel Růžička, poslanec (ANO), místopředseda Výboru pro obranu

1. Ano souhlasím, sousední státy si musí pomáhat a boj proti migraci jsme měli v našem volebním programu, ač to některá média jako ČR neustále zpochybňovali.

2. Záleží, zda o to státy, které bojují s migrací, mají o naše nasazení vůbec zájem. Polsko to deklarovalo celkem jasně, že o naši pomoc stojí.

3. Hlavně je to vzkaz pro naše občany, že nemáme zájem o nekontrolovanou ekonomickou migraci, ať za tím stojí kdokoliv.

Josef Flek, poslanec (STAN), místopředseda Výboru pro obranu

1. Souhlasím. Situace na tamní hranici je tragická. Nastupující vláda se nadále hlásí ke spolupráci v rámci V4. Polsko je součástí této skupiny, je to náš soused a spojenec, měli bychom projevit solidaritu. Ve výsledku totiž nepůjde jenom o Polsko, ale i o nás. Praktiky běloruského režimu, který používá lidské bytosti jako živé štíty, jsou odporné. Jedná se o desítky tisíc lidí.

2. Ano. V rámci prostoru EU máme dva koncepty – jeden spočívá ve volném pohybu osob v rámci Schengenského prostoru, a druhý se týká vnější ochrany hranic. Jsem toho názoru, že pokud chceme mít životaschopný Schengenský prostor, ve kterém se pohybujeme bez obav napříč zeměmi, o to více musíme mít chráněnou vnější hranici EU. Prostředky jsou různé, např. posílení pravomocí Frontexu, angažování se armád členských států apod.

3. Pro režimy v Rusku a Bělorusku je EU skvělý terč šikany. Jejich cílem je destabilizace regionu. Musíme ukázat, že tyto časy skončily. Konstruktivní spolupráci lze činit pouze s těmi, kteří na ni mají zájem. Bělorusko a jeho patron Rusko však rozumí pouze síle.

Jan Hoffman, poslanec (ODS), místopředseda Výboru pro obranu

1. S vysláním naší armády do Polska souhlasím. Situace na polsko-běloruské hranici není jednoduchá a Česko musí své partnery podporovat. Vojáci budou provádět monitoring a ženijně stavební úkony a nemělo by dojít k jejich přímému kontaktu s migranty.

2. Nemyslím si, že by bylo třeba zapojovat naši armádu do ochrany hranic EU více, než na požádání jednotlivých států EU.

3. Určitý vzkaz pro Rusko to je. Do Polska míří i jednotky z dalších zemí EU, což vysílá jasný signál o netoleranci k využívání hybridních akcí organizovanými proti zemím EU a o jednotném postupu vůči nim. Pozitivní signál je to i pro Polsko a naše vzájemné vztahy.

Ladislav Faktor, senátor (BEZPP), člen Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost

1. Ano, budu hlasovat pro vyslání našich ženistů do Polska.

2. Prozatím máme s ochranou vnější hranice Evropské unie poměrně špatné zkušenosti. Polsko se podle mého názoru zachovalo správně a rozhodlo se pružně. To samé nelze říci o jiných členech EU. Vysílání naší armády do zahraničí je ovšem výjimečný prostředek, připomínám, že takové využití armády je politickým rozhodnutím obou komor Parlamentu.

3. ČR jako člen Aliance má podle mého názoru odpovídajícím způsobem plnit spojenecké závazky. Je pravda, že se v současnosti nacházíme ve velice neklidné době, plné silných politických prohlášení obou stran. Nejen Bělorusko, ale hlavně Ukrajina je jako soused Ruska bezprostředně ohrožena soustředěním ruských vojsk na její hranici. Zdaleka ovšem nebyly vyčerpány všechny diplomatické prostředky. Silné vzkazy momentálně létají ze strany na stranu, jedná se válku nervů, doufám.

Radovan Vích, poslanec (SPD), člen Výboru pro obranu

1. Ano, souhlasím. Je potřeba bojovat proti migraci navíc se jedná o selhání EU, která na jednu stranu prostřednictvím své agentury Frontex pomáhá nelegálním migrantům přes Středozemní moře dostat se do Evropy, ale na druhou stranu nemá schopnosti pomáhat zastavit nelegální migraci na polsko-běloruské hranici. Navíc jedná se o nabídku prezidenta republiky Miloše Zemana, kterou polská strana akceptovala a souhlasí s vysláním našich sil a prostředků AČR. Polsko je náš sousední stát, se kterým jsme i ve společné formaci V4 a tato pomoc je v zájmu ochrany bezpečnosti i našich občanů.

2. Nikoliv. Je potřeba chránit v první řadě hranice našeho státu, protože „schengen“ je děravý jako cedník a nefunguje.

3. Je to vzkaz zejména pro Polsko, že jsme silným partnerem v rámci V4 a pokud je potřeba a přijde požadavek z jejich strany v okamžiku, kdy EU selhává, tak je na nás spoleh.

Jiří Horák, poslanec (KDU-ČSL), člen Výboru pro obranu

1. Samozřejmě, v případě, že naši partneři z Polska nebo z Litvy projeví zájem, abychom je podpořili přítomností našich vojáků na vnějších hranicích EU, měli bychom tak jednoznačně učinit.  

2. Myslím, že ochrana vnější hranice EU je jednou z našich zahraničněpolitických priorit, takže bychom měli být připraveni k jejich obraně a s tím logicky souvisí i vyslání našich vojáků.

3. Co se týče vztahu k Rusku, je důležité, abychom vyslali jasný signál o jednotě s našimi partnery v NATO i v EU. Rusku musí být naprosto jasné, že nebude tolerována jakákoli forma agrese z jeho strany vůči členům Severoatlantické aliance, EU nebo jiným suverénním státům, jakým je Ukrajina. Samozřejmě bych si přál, aby se vztahy s Ruskem normalizovaly, není však možné přehlížet jeho aktivity, které zjevně ohrožují bezpečnost a stabilitu na východě Evropy.

Marek Ošťádal, senátor (STAN), člen Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost

1. Určitě ano. Jsem starosta obce Náklo a máme družbu s Náklem nad Notecia, které se nachází v Polsku. Často tam jezdím a s polskými kolegy udržujeme dlouholeté přátelství. Ze společných debat vím, jak je problematika Ruska a Běloruska trápí a že veškeré tyto události prožívá celé Polsko velmi intenzivně. Jarek Nohavica ale kdysi někde řekl, že Poláci nás mají raději, než my je. Musím mu v tomto dát za pravdu, protože mnohdy je kritizujeme a mnohdy jim i křivdíme, přitom bychom se od nich mohli v mnohém učit. Jsou to naši sousedé a myslím si, že oni by v opačném případě neváhali ani chvilku. Potřebují cítit podporu svých sousedů a spřátelených zemí, upevní to jejich sebevědomí, které je v takových situacích velmi důležité. Učili nás to přece již od malička, že přátelé si mají pomáhat.

2. Pokud se budeme tvářit, že se nás problémy na vnějších hranicích EU netýkají, přijde čas, kdy na to tvrdě doplatíme. Svět se v posledních letech vlivem nových technologií hodně zmenšil. To co se nám kdysi zdálo na hony vzdálené je nyní za dveřmi a vstupuje to do našich domovů. Velkým příkladem jsou události poslední doby. Jen se někde na druhém konci světa objeví nová mutace viru, za pár týdnů a někdy i dnů je přes veškerá bezpečnostní opatření tady u nás. Na co tedy máme čekat? Co je v dnešní době vlastně my? My jako my, nebo my jako naše rodiny, vesnice, kraje, nebo my jako Češi a Moravané, my jako Evropané, nebo my jako lidstvo? Nebuďme krátkozrací, v dnešní světě se již nejde schovávat.

3. Ve vztazích s Ruskem se v posledních letech událo mnohé. Vrbětice, Dukovany, diplomatické roztržky, a tak by se mohlo pokračovat dál. Od sametové revoluce se Češi oprostili od vazeb na bývalého spasitele a velmi dobře si bez obalu uvědomují, co je správné a co ne. Rusko se nedokáže smířit s tím, že mu v novém světě začíná ujíždět vlak a snaží se svůj vliv umocňovat silou. Jakýkoli vzdor je pak vnímán velmi negativně a vytváří další jizvy na potlučeném egu. Bělorusko a Rusko se spojili, protože jejich postoje jsou v mnohém podobné. V novém světě ale již působí zastarale a hloupě. Je to jako u některých lidí, stanou se sebestřední, vztahovační, nervózní a zatrpklí. Pak je úplně jedno co řeknete, nebo uděláte, za vším vidí útok a ve všech vidí nepřátele.

I když my pak můžeme sebelíp vnímat vyslání našich jednotek do Polska jako správnou a předpokládanou podporu našich sousedů a přátel v konfliktu způsobeném Běloruskem, Rusko za tím vždy uvidí jen útok na svoje zájmy.

Václav Láska, senátor (SEN 21), člen Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost (zaslal stanovisko, které publikoval na sociálních sítích)

Česká vláda schválila vyslání českých vojáků na hranici Polska a Běloruska. Vyslání musí schválit parlament. Poprvé za sedm let svého senátního mandátu mám pochybnosti o tom, jak o vyslání hlasovat. Dosud jsem všechna vyslání českých vojáků na zahraniční mise podpořil.

Co se na bělorusko-polské hranici děje? Polští přátelé jsou v těžké situaci pod tlakem běloruského (a pravděpodobně i ruského) diktátora, který násilím tlačí na společné hranice uprchlíky. Ty tam nechal navozit pod falešným slibem, že mají zajištěný volný průchod do Německa. Mnozí za ten slib a cestu zaplatili veškeré rodinné úspory. A teď mrznou na hranicích. Před sebou polskou hranici a za sebou ozbrojené běloruské vojáky. Nezřídka nemůžou tam ani zpět a reálně jim hrozí, že tam prostě zmrznou.

Čeští vojáci mají vyrazit na pomoc Polsku chránit hranice. Byť jejich mandát určitě není o tom, že by jakkoli zasahovali přímo proti uprchlíkům, výsledkem jejich mise (pokud bude „úspěšná") se reálně může stát to, že na druhé straně hranice zemřou lidé, včetně žen a dětí. To je to, co mě odrazuje od zvednutí ruky pro vyslání našich vojáků.

Pro jejich vyslání naopak mluví fakt, že Polsko je pod tlakem hybridní hrozby. Pohyb migrantů je řízenou akcí běloruských a pravděpodobně i ruských vojenských sil. Na polské hranice sice útočí uprchlíci, ale ti jsou v neřešitelné situaci, do které je dostal běloruský diktátor. Každý kámen jimi vržený, je kamenem vrženým Lukašenkovým režimem. Rusko s Běloruskem útočí na Polsko a testuje evropskou jednotu. A každý evropský voják vyslaný na obranu bělorusko-polské hranice (estonští a britští už na nich jsou) je deklarací evropské jednoty, která může Lukašenka s Putinem odradit od závažnějších agresí. A v době, kdy desetitisíce ruských vojáků táboří na hranici Ruska s Ukrajinou, je takové demonstrace evropské jednoty třeba.

Malé pozitivum v české misi vidím i v tom, že může pomoci objektivně přetíženým polským vojákům, kteří pak snad budou schopni vyhrocenou situaci na svých hranicích řešit klidněji a bez zkratů a excesů.

 Autor: Jan Zilvar